Jak to vidí Pavel Kosatík - 8. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministr kultury Jiří Besser by dnes podle neoficiálních informací mohl oznámit, že končí ve funkci kvůli aféře s bytem na Floridě. S ministrem chce hovořit také premiér Petr Nečas i jeho stranický šéf Petr Gazdík. Podle manželky ministra Blanky Besserové, ombudsmanky policie někomu jde o to, aby se církevní restituce vůbec nedostaly do praxe. Tolik citát z jejího včerejšího rozhovoru pro Lidové noviny. Jak kauzu sleduje Pavel Kosatík?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak já ji sleduji jako všichni ostatní z médií. To, jste teď zmínila o té paní Besserové, to je takové podezření vypuštěné jakoby bez jakoby a ničím nedoložené, ono tam řekla: "... to si musíte zjistit sami," tak to není ten druh informace. Já bych to možná ani do médií takhle chýry nedával, tam je spíš zajímavá ta rovina, že pokud tedy by došlo k té ministerské změně, tak my bychom zase byli svědky toho, jak se takový docela důležitý státní úředník vyhledává a podle jakých kritérií. Včera už jsem si všiml, že na různých serverech padala jména, některá byla dokonce i jakoby tedy mediálně nebo kulturně známá. Třeba Zuzana Lapčíková, hudebnice a tak dále, jinak tam zase byli představitelé té strany Starostů, která vlastně dominovala, která nominovala, mám rýmu trochu, pana Bessera a víte na tom je vidět, že, nebo takhle to řeknu, ona ta funkce ministra kultury, jak včera napsal publicista Jan Lipold, docela vtipně v marxistické parafrázi, ona je to základna, ne nadstavba a podle toho, jaký člověk to je a jak to dělá a jak je tam jmenován, tak se vždycky pozná aspoň z části, jaký význam vláda té kultuře přikládá a když jste si teďka z hlavy zavzpomínala, kdo všechno tu kulturu řídil po listopadu, tak myslím, že matně si budete pamatovat, že těch jmen bylo docela dost, že to byla dlouhá řada, ale troufám si říct, že na mnoho z nich si nedokážete vzpomenout a ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ničím výrazně se jaksi nezapsali.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... tak, není důvod si je pamatovat. Já, jako většina lidí si asi pamatuje Pavla Tigrida a to poněvadž byl osobností dávno před tím, než se do té funkce dostal a protože třeba pro někoho se stal důležitým tím, že zavedl státní ceny za literaturu a tak a potom pozdějšího jeho pokračovatele sociálního demokrata Pavla Dostála, který zase proslul tím, že měl takovou poměrně populistickou politiku v čele toho úřadu, že tak jakoby se snažil do řady témat vstupovat a aniž je řešil, tak alespoň byl jakoby u toho a tím ve spoustě lidí vzbuzoval určité naděje, teď to myslím malinko ironicky no a teď se teda zdá, že zase se do čela toho úřadu dostane člověk na, výsledkem jakýchsi stranických dohod a spíš než toho, aby ta vláda uvažovala, že v čele toho úřadu taky může být někdo, kdo by tu šíleně rozeštvanou a rozhádanou kulturní obec mohl začít nějakým způsobem sjednocovat, protože tady v tomhle tom resortu vždycky téměř šlo a zřejmě vždycky půjde o peníze až na prvním místě, to znamená to přerozdělování komu co, to je prostě fakt, to není žádný cynismus a tam by bylo úžasné, kdyby to byl člověk, jehož autorita by byla vyšší než jenom tak, že někdo ho tam jaksi politicky odvolil. No a zdá se tedy, že se neschyluje k tomu, aby to byl takový člověk, tak se bojím, že zase ten dotyčný, nebo dotyčná budou přijati už předem skepticky a že se bude čekat, kdo, kam, koho zase dosadí na základě nějakého neprůhledného klíče. Bylo by to strašná škoda, no. Bylo by to úžasné, kdyby se, až ten člověk bude jmenován, aby se zase neprovalilo tak, jako se to poslední dobou stává lecjaké nové tváři ve veřejném životě, že na poslední chvíli v roce 89 ještě stihl vstoupit do KSČ.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříte o těch kritériích na obecně ministra kultury na tuto pozici, tak Jiří Besser svou nominaci do tohoto resortu, do jeho čela před rokem a půl hájil slovy: "Nejsem expert, spíše manager s ostrými lokty." Jak teda nakombinovat skutečně ty vlastnosti nebo ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak to asi neřekneme pár slovy. Ono jako manager s ostrými lokty pořád by bylo docela fajn, možná poloha, kdyby se to teda dařilo a kdyby ten člověk byl schopný obsáhnout tu kulturu celou nebo aspoň její většinu. Ono je to nadlidský úkol, poněvadž kromě toho, že musíte rozumět například v Besserově případě skupině Kabát, tak co byste se taky měla vyznat v chodu, já nevím, klasické hudby nebo člověk, pro člověka by neměl být úplně španělskou vesnicí galerijní provoz, neměl by být závislý jenom na svých poradcích, když vybírá šéfa nějaké významné galerijní instituce a tak dále, a tam já jsem z těch slov slyšel už tenkrát, a ono od té doby se to mockrát zopakovalo, tady se často poslední dobou má zato, že když teda funguje manažerský přístup v té podnikové sféře, nebo v tom soukromém provozu, tak proč on by nefungoval i v tom státu, že jo. Andrej Babiš, který nedávno se pokusil, stále teda pokouší o nástup do politiky, tak ten mluví o tom, že právě manažersky, že by se ten stát měl řídit, což mě osobně docela děsí, poněvadž stát není firma, to je velmi, velmi nepřesné přirovnání. Někdo si to může přát, někdo si může snít, že tedy by to fungovalo podobně jako nějaký soukromý projekt, ale stát má tu nevýhodu, že má z podstaty věci spoustu odvětví, která jsou velice ztrátová a nic s tím nenaděláte. Prostě, když budete manažersky řídit zdravotnictví, tak to téměř jistě dopadne tak, že ty babičky nedosáhnou na ten prášek, kterej je drží při životě, nebo, že to lůžko bude drahé, že manažeři na něm budou moci se slepým střevem ulehnout a ono, jo, prostě, abychom si tam rozuměli, ono bez manažerování nejde řídit nic, ale takový ten manažerský fetišismus, že se tedy dá spoléhat na ty přímé jakési nástroje a že se to všechno uřídí přes ty veletoky peněz, tak, tak to určitě v té kultuře nefunguje. Tam je celá sféra oblastí, kde se bez etiky neobejdete. Například.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V kuloárech se proslýchá, vy už jste naznačil také jedno jméno, respektive dvě jména, kdo by mohl pana Bessera vystřídat. Například paní Hanáková, právě poslankyně TOP 09 a v rozhovoru mimo jiné řekla, že první věc, kterou kultura potřebuje, je zprůhlednění financí. I více přátelství. To kultuře také chybí. Tak jak to je?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To mě překvapilo, nevím, jak to myslela, ale já tomu teda rozumím ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou ty vztahy tak špatné?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... tak, tak, no tak určitě, podívejte se, tam je, tak ony jsou obecně špatné v celé společnosti, to nemoralizujeme, to asi cítíme, no a v té kultuře, tak ona je tak poměrně dost intenzivně bita z různých stran a je zatlačována do takového jakéhosi nesebevědomí, aby si ti kulturníci zas moc nevýskali, poněvadž oni zase z podstaty věci by mohli být nezávislí na té politice velice často taky jsou, no a teď v těch, v tom politickém světě může být dost masivní názor, že teda, proč si máme pěstovat lidi, od kterých nám hrozí riziko, kteří nás nebudou prostě muset vždycky poslouchat a autorita kulturní se opírá opravdu o úplně jiné kořeny, než o to, co komu kdo povolil jaký sekretariát, prostě je to autorita ne mocenská. Čili tyhle ty dva světy se nikdy nemají v lásce, ale v těch šťastnějších dobách rozumějí tomu, že jeden druhého potřebují. No, šťastnějšími dobami myslím ty, kdy politika ví, že to, o co jde, tak je skutečně ta kultura a ne hromadění majetku, ale to už se zase dostávám zase ke svým věčným tématům, která tady pořád opakuju, to bych dneska nechtěl.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na titulky našeho nebo světového tisku, tak se dočteme například, že německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Sarkozy pro řešení dluhových problémů eurozóny volí špatný lék, to napsal New York Times, britský list Financial Times zase píše: "...vyjednavači evropských zemí těsně před summitem Evropské unie jednají o posílení zdrojů protikrizové ochrany a vytvoření mnohem větší finanční bazuky." Evropa se podle všeho řítí do takové katastrofy, že je nutné hledat na tom dobré stránky, říká Pavel Kosatík. Našel jste, co jste našel?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, no, tak podívejte, ono možná s maličkou špetkou hysterie člověk si teď může sám sobě prospět, poněvadž ono je to až komické někdy. Já jsem se předevčírem, tuším, ve večerních zprávách já jsem užasl, já jsem něco takového někdy neviděl, agentura Standard & Poor´s, tuším vystoupila s tím velmi zásadním odsudkem, dnes už vlastně celé Evropy, kde tuším 15 ze 17 členských zemí toho jádra evropského, označila za rizikové, bylo to znázorněno takovou zajímavou grafikou, všechno to najednou rudě z té Evropy začalo svítit a já jsem si říkal, jaké to budou časy, pokud by krize pokročila, tak nějaká agentura zjistí, že rizikový je úplně celá Zeměkoule a ty grafy budou prostě takhle zářit. Přišlo mi, zdá se mi, že ten svět už se, že jedna z rovin, jak se to vnímat je, že to fakt dostává už do takové fáze, ze které by třeba Jaroslav Hašek, kdyby žil, tak by vytěžil nejeden veselý román, víte, a myslím si, že se konečně vracejí časy velmi veselého, vtipného, duchaplného, ironického humoru a možná i satiry. Tak jak taky v těch prvních letech po listopadu 89, jak do toho nikdo neměl chuť, poněvadž jsme byli přemoženi takovým tím budovatelským patosem těch 90 .let, tak teďka už tomu trošku víc vidíme pod sukně, ne, že bychom propadali /nesrozumitelné/ nebo že bychom jako přestali věřit tomu, že budoucnost má smysl, ale už i vidíme tady těm velkým veřejným vypravěčům, kteří nás pořád o něčem přesvědčovali, že to mají pod kontrolou, tak už jim vidíme do karet. A to je prostě, to je překrásná situace pro tvůrce. Víte, já jsem člověk beran, já jsem jako z literatury a lidé mého typu bývají právě tady těmi politiky nebo ekonomy považováni za takové jako nesystémové hráče, víte, jako, že prostě tak ten lyrický básník, když, nebo surrealista, abych užil teda poměrně hodně extrémního příkladu, tvůrce považovaného za iracionálního, tak on si tam spřádá nějak ty své asociace, ty svoje představy, je to činnost pouze individuální, nikdo jiný mu do toho nemůže, nikdo jiný tomu nemůže rozumět, říká se, a proč my bychom se teda tím měli zabývat. Hovoří tady tito do nedávna suverénně se chovající představitelé veřejného života. Já vás ujišťuju právě jako muž beran, že v té surrealistické poezii, v těch nejobtížnější, nejindividualističtějších výtvorech písemnictví /nesrozumitelné/ je neskonale víc systémů, pravidel, vnitřních logických, která ten tvůrce musí dodržet, než v čemkoliv, co poslední dobou vidím souviset s ekonomikou. Říkám to, abych udělal radost některým lidem ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Milovníkům poezie?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Například. Kteří mohli trpět pocitem, že se zabývají okrajovou záležitostí. Nikoliv. Toto ta kultura to je to silný, co nakonec vždycky zbyde, když odpadnou tady ty, tady ti suverénní, kteří se ukáže, že byli suverénní, protože prostě jenom nasadili optimistický výraz.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy říkáte, že by z této situace nejspíš vytěžil, teď nechci říct fejeton, každopádně nějaké dílko, například Jaroslav Hašek, jak to inspiruje eventuelně toto dění kolem nás, skloňujeme krizi eurozóny a Evropské unie, Pavel Kosatík?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No jasně, tak to, teď jakoby byla, bylo tedy jako veselo, ale tou satirou by to nemělo skončit, protože ta to nevyřeší. Podívejte se, tady teďka poslední dobou se objevuje docela dost literatury, kde, ať už vážněji nebo méně zodpovědně ti autoři hledají řešení. Já se to tak snažím sledovat, učit se to nedá, ani to málo, co vychází v českých překladech, protože to je opravdu dost, ale jednu knížku bych si dovolil třeba zmínit, je to Američan, nedávno bohužel zemřel, ale těsně přes smrtí tu knihu stačil dokončit, to Tonny Judt, pokud by to někdo chtěl třeba vyhledávat na Internetu a ta kniha má neveselý název "Zle se vede Zemi". Ale není to apokalyptik, to v žádném případě. Je to naopak člověk, který si vytkl hledání řešení. On vyšel vlastně z takových, dalo by se říct, sociálně demokratických pozic, ale ty já tady hlásat nebudu a myslím si, že ani čtenář, který to přečte a který není sociální demokrat, tak, že z toho vytěží bohatý užitek. On vyšel z poměrně masivní kritiky těch posledních 20, 30 let, toho posilování individualistického liberalismu v ekonomice, který on nekritizuje z principu, ale spíš takové ty jeho etické nebo etickospolečenské důsledky, kdy tedy podle jeho názoru a tedy i podle mého se velmi celosvětově snížila důvěra lidí v systém. V to, co já nazývám pospolitostí. Čili my jsme všichni byli učeni, u nás tedy velmi intenzivně, abychom se obohacovali, abychom zpevňovali své majetky, že tím vznikne, že vzniknou nové pilíře té společnosti. To se děje, já nebudu teď najednou tady odsuzovat majetek nebo prestiž, to by bylo absurdní, ale ruku v ruce s tímto šel pocit, že lidsky, víte, eticky, že v tom je ta podstata. Že prostě, když mám majetek, tak, že se na vás na všechny můžu vykašlat a sednout si do svého Volva za 3 miliony korun a exhibovat to Volvo a vy víte, že teď zjednodušuji jen velmi nepatrně, to je prostě filosofie, která je velmi rozšířena a dokonce je to možná jeden ze základních životních pocitů, který se nám tady v těch posledních dvou desetiletích usalašil, že tedy mám-li majetek, nemusím se s nikým bavit. A to je pro tu společnost strašný jed a je to nepochopení. Ono z toho, ono je to totiž obráceně, z toho majetku plyne velmi silná společenská odpovědnost, ale toho Judta připomínám proto, protože on vlastně je takovým konzervativcem naruby. On vlastně chce vrátit ten vývoj, nebo prostě připomíná, že ta společnost před víc než 30 lety vypadala jinak. Má na mysli ten sociální stát, ať už si pod tím dneska představujeme cokoliv, to znamená stát mnohem větší vzájemné solidarity a teďka, znova, nemluvím o tom, že peníze se mají všechny přelévat, přehodnocovat, že všichni mají financovat všechno, ty toky musí být průhledné a ten, kdo vydělává musí mít profit z toho, že na něco přišel, ale mluvím o té etické rovně té věci, že těm, že musí být atmosféra ve společnosti taková, aby vlivným lidem a vlivným institucím záleželo na tom, jak se daří těm ostatním a pokud toto není, tak vždycky nakonec zjistíme, že ředitelé bank mají tisíckrát větší platy, než jejich zaměstnanci a že v politice je to podobné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se ve vašich knihách věnoval a vůbec ve vaší tvorbě i zlomovým okamžicím českých dějin 20. století, vlastně i nabízí se otázka, já už jsem ji v podstatě položila, na čem momentálně pracujete, nebo možná bychom se mohli ohlédnout za tou vaší letošní tvorbou.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To malinko souvisí, já jsem letos měl možnost malinko kromě všeho, co dělám, kromě psaní knížek, trošku vybočit tady z toho názorového psaní, kde musím porovnávat hlediska všech, kdo dosud o nějakém tématu o českých kulturních dějinách, o Pavlu Tigridovi a tak, kdo o nich od teďka psali a přijít přitom ještě na další nové věci a z toho všeho vytvořit novou myšlenku, ale já jsem měl jakési štěstí, že jsem v několika případech letos mohl psát vlastně hrané filmové scénáře z českých dějin. Přišla s takovým velmi velkorysým nápadem Česká televize a rozhodli se, že budou natočeny v poměrně velkorysé produkci rekonstrukce klíčových momentů, jak jste to zmínila, českých 20. století, že znova uděláme Mnichov, že znova uděláme únor, že znova uděláme to, jak vznikla Charta a nebo, co se dělo v Moskvě v roce 68, když tam Brežněv honil Dubčeka okolo stolu ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proces se Slánským taky ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... proce se Slánským taky. Má to být 7 nebo 8 dílů. A letos jsem stihnul napsat tři. Strašně mě to bavilo, protože kromě toho všeho, kromě té kombinace všech možných názorů, pramenů a hledisek si tam člověk taky může některé typy charakterové dointerpretovávat, že jo, oni nám tam hrajou, nám tam vystupuje opravdu Edvard Beneš se hádá s Emanuelem Moravcem o tom, jestli bojovat nebo ne, a v tom Mnichově a tak, a ale já to zmiňuju ne proto, aby tady povídal o tom, co píšu, ale že vlastně ve všech těchle těch případech a vždycky znova, když se do toho člověk zahloubá, tak si uvědomí, jak poměrně rychle, až příliš rychle tady ta rozhodnutí byla přijímána a že tam byl velmi silný ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tam nějaký společný ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... povrch jakési paniky, nebo jak bych to nazval, nebo víte, říkáte si, oni nemuseli ještě tak rychle do toho vstoupit, nemuseli tak do toho tak vletět, nebo mohli víc držet při sobě, ale často se stalo, že prostě to jejich vlastní rozhodnutí ještě předjímalo ten skutečný tlak zvenčí. To, co se stalo v Mnichovu, tak bylo způsobeno vnějším tlakem z Německa, ale to, jak se k tomu postavila česká politika, tak nebylo vždycky tou jedinou možnou vynucenou reakcí na tom, bylo aspoň ta část toho ustupování, byla způsobena našimi vlastními chybami. Tak jenom to připomínám, že je to jakýsi element, ta panika, který se nám tady opakuje, no, nebo teda v minulosti opakoval, tak je otázka, do kdy se bude opakovat. Já už bych si přál, aby se moc neopakoval.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A v něčem nacházíte paralelu třeba s tím současným naším postojem vůči tomu dění v Evropské unii, v eurozóně?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, paralelu, to zas naopak, to bych naopak docela rád viděl a tolik ji nevidím, ale to je jiná věc, víte, jako jste v minulosti, myslím teda hlavně v minulosti vzdálené víc než dnes už těch, kolik, 70 let, tak byla tady větší politická vůle se opravdu podílet na tom evropském životě, ať už tehdy to tak institucionálně jako dnes nešlo, ale o to zajímavější některé ty projevy té vůle jsou. Kdežto dnes, když si vezmete, ona je v centrální Evropě, nebo všude vlastně velká poptávka o téměř jakýchkoliv řešení, která nebudou úplně pitomá. Kdo přijde dneska s nápadem, jako před týdnem nebo před dvěma s velice invenčním projevem polský ministr zahraničí, tak je hned všude citován a je to vnímáno, když už ne jako návod, tak aspoň jako projev rozumné solidarity, no. A bylo by fajn, kdyby od nás, a neříkám to tady asi poprvé, kdyby od nás taky takové hlasy z té naší politiky zaznívaly, protože by aspoň teda bylo vidět, že v té politice evropské, nebo v té Evropě jako celku, že jsme se tam nepřipletli náhodou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem v Jak to vidí je spisovatel Pavel Kosatík. Vy jste mi napsal, že když bylo Senecovi po boku Neronově nejhůř, tak si četl. Co vy? Nechceme teď tím vůbec teda naznačit, že je nejhůř, ale ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
I když je mi dobře a doufám, že i jiní lidi a to bylo jenom jakési v násilné paralele s tou politikou, tak podívejte, tak on ten předvánoční čas nabádá knihomola, jakým jsem já, aby tady nějak vkusně dělal reklamu některým knížkám. Já už jsem zmínil toho Tonnyho Judtha, fakt si myslím a velice často vlastně o té knize slýchám i v jiných souvislostech, tak vlastně vůbec nejsem originální v tom, že zrovna tu jeho knihu Zle se vede Zemi, tady propaguju, ale co by tak člověk měl číst letos? Já jsem si tady udělal poznámky ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás zaujalo na ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... ale teď to nechci číst. Co mě zaujalo? No tak mě zajímají nejvíc ty věci, který souvisejí s mou prací. Tak to zase není tak důležité, ale třeba, víte, tak umřel Magor před měsícem a něco a tak jsem si říkal, že vlastně každý, komu není úplně protivnej a neumím si teda představit proč by musel bejt protivnej, tak by si jednu jeho knížku měl koupit a přečíst, protože si myslím, že zase tak čteným autorem on nebyl, byl autorem velmi silného jakéhosi kulturního povědomí, každý o něm věděl, ale nemám iluze o tom, že se četly, ať už ty jeho tlustospisy, jeden básnický, jeden esejistický, ale myslím si, že by bylo hezký, kdyby lidi si koupili třeba tenkou jeho básnickou sbírku nebo to, co psal pro děti, kdyby koupili svým dětem. To by třeba bylo fajn, to si myslím, že by každý člověk letos mohl udělat. No a pak víte, ty knížky letošního roku, to jsou strašně odlišné záležitosti, když zůstanu třeba u beletrie, nebo u věcí souvisejících s beletrií, mně třeba udělalo hodně radost, udělala radost filmová verze Aloise Nebela, jestli si vybavíte ten komiks. Já jsem ten komiks neznal, opět jsem ho měl v povědomí, věděl jsem, co to je a znal jsem jakési jeho variace z Respektu a fakt mně to potěšilo a ani ne tak tím, jak to bylo udělané výtvarně, nebo obsahově, nebo tím vším taky, ale nejvíc, víte, ono se to odehrává plus minus o Vánocích roku 89, kde tak jako z pozadí, víceméně z tlampačů nebo z televizních obrazovek, které se vždycky tak nějak bokem vzdáleny, někde na tom pražském hlavním nádraží, kde je těžiště boje, tak se ukazuje, že někde probíhá nějaká revoluce a že Václav Havel je prezidentem a tak a tam ta už ta, ten, ten vlastně jediný, nebo největší převrat našich životů, který my jsme zažili, tak už je tam pěkně natráven jako historická událost, už to není to v té, o co jde v té první vlně dějové od začátku do konce, kvůli čemu se ten film točí, ale už na tom vlastně vůbec nezáleží. Už ty životy naše, nebo těch postav zesílily natolik, že ta historie je tam jenom v nějakém desátém plánu. A to mě jako historika docela potěšilo a řekl jsem si, že je to dobře, to prostě znamená, že jsme se nějakým způsobem s touhle tou dobou vyrovnali. No a abych řekl příklad úplně jiné knížky, která se pod stromečkem by tedy vyjímala velice zvláštně musím říct, tak je román Cormecka McCartneyho. Jestli čtete tohoto velmi drsného amerického jižanského prozaika současného, bratři Coenové zfilmovali třeba tu jeho knížku Tahle země není pro starý, ale on má těch knih dobrých víc a je tada považovaný za největšího jižanského stylistu po Williamu Folknerovi, na čemž jistě něco je, ale zároveň je to autor takové velké krutosti nesamoúčelné, nebo takového zase v doslovech mu připisují nihilismus názoru na člověka, ale víte, to je, to je spíš, ten jeho pohled je takový hodně neiluzivní. A takových autorů je víc, ale já neznám vlastně spisovatele, který má o člověku tak málo iluzí, jako on. Tam já prozradím jenom velice málo, jde tam o jakýsi složitý případ dvou lidí úplně na společenském dně, kteří naneštěstí pro ně oba počali dítě, to dítě se k jejich zoufalství narodilo, oni se pokusili, aby nežilo, ale ono žije a oni po něm tak nějak pátrají, kam se vlastně podělo, protože se pokusili, aby, pokusili se to dítě dát pryč. A víte, panuje takové určité klišé, v literatuře triviální a netriviální, že s dětmi se nemá zacházet úplně tím nejhorším způsobem. Že jsou určité věci, které v naší etice autorské, čtenářské, kterých se nedopouštíme a tam právě to dítě to odnese způsobem příšerným, což on neudělal, aby si užil, nebo aby nám ukázal věci neprobádané, on to udělal proto, aby cosi o tom člověku vypověděl, o tom, že skutečně jsme šelmy. A šelmy nebezpečné. A to v té knize je řečeno fakt dobře. Je to dobrá literatura, není to uklidňující četba, ale tak to už snad dneska lidi nečtou kvůli uklidnění, kvůli tomu se berou prášky, si myslím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to byly tipy vlastně na závěr od Pavla Kosatíka v dnešním vydání Jak, to vidí. Děkuji za vaše postřehy a přeji příjemnou předvánoční dobu.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Vám taky. Na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková se těší na slyšenou. Pěkný den.