Jak to vidí Pavel Kosatík - 31. května

Pavel Kosatík je český spisovatel a publicista. Vystudoval práva v Praze (JUDr. 1984).
Rok se živil autorským právem, pak byl redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel (1986-1989).
Vydal mj. životopisy Jana Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Olgy Havlové, Pavla Kohouta, Jaroslava Preisse.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pražský primátor Bohuslav Svoboda na konci dubna překvapil prohlášením, že město už letos počítá s obnovením Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Idea vztyčení vyvolává už desetiletí mnoho otázek, i teď, jak se zdá, vzkřísila staré náboženské a kulturní spory?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, mně to tak přijde a ony ty spory probíhají už někdy od začátku 90. let, kdy to Sdružení za obnovu Mariánského sloupu se vlastně ustavilo nebo navázalo na svoji někdejší činnost a já už jsem na to tak trošku pozapomněl na ty vášně těch 90. let, a teď, když jsem začal číst třeba v Lidových novinách, jaké všechny možné názory se kolem toho objevují, tak jsem si uvědomil znova, jak téma soch, jak patří v našem myšlení k těm nejtemperamentněji prožívaným, nebo jak to nazvat, a jak se na tom skutečně na té sošní symbolice odehrávají témata nebo souboje, o kterých by si člověk myslel, že už jsou třeba 300 let pasé, víte, nebo, nebo že už aspoň teda pro tu současnost nemusí být tak životně závažné. Ta socha, jenom pro úplnost připomenu, posluchači asi vědí, ale pochází z roku 1650, byla vztyčena jako, jako výraz vděčnosti za záchranu Prahy před útočícími švédskými vojsky na konci 30leté války v roce 1648 a později se ten její význam vysvětloval, že je to vlastně stvrzení Bílé hory, tedy toho rekatolizačního úsilí a byla za obrození nebo prostě v průběhu 19., na začátku 20. století částí pokrokářské veřejnosti považovaná za symbol zpátečnictví, možná i ze starorakouského režimu a tak dál. Takže z této pozice byla taky v těch prvních popřevratových dnech na začátku listopadu 1918 slavně stržena, no, a teď se objevily po roce 1989 snahy ji vztyčit. Já čirou náhodou znám sochaře, který se tím zabývá, je to můj kamarád Petr Váňa, nebudu ho tady teď propagovat, aby si náhodou někdo nemyslel, jenom chci říct, že jako k tomu, k té věci nemám vztah jenom na základě pár článků v novinách, ale protože vím, že se 15 let někde cosi vytváří, že se přivezl jakýsi velký kámen na lodi z Indie, z něj se opracoval ten 15 metrů vysoký dřík sloupu, pak se vytvořila ta socha a tak. A víte, ono když se to dneska podává, že vlastně ten návrat té sochy, že by byl jakýmsi potvrzením, oni tomu v novinách říkají katolické totality, to jsem byl v šoku z toho termínu, protože já jsem si myslel, že totalita je fakt teda až termín zcela jednoznačně spjatý s novější dobou než se 17. stoletím, tak když oni to podávají takhle, tak já si uvědomuju, že fakt v něčích hlavách ty dávné náboženské války pořád zuří. A přišlo mi to zvláštní především z toho hlediska, že kdyby se dneska rozpoutala zase nějaká náboženská katolicko protestantská hádka o sochu, tak by to byla hádka neobyčejně zbytečná, protože dnešní hlavní spor se nevede mezi jednotlivými konfesemi, ale mezi konfesemi jako celkem a pak tou drtivou většinou společnosti, která se tváří, jakože nevěří vůbec ničemu. A to se mi zdá, že je hlavní, řeknu-li to hloupě teda, protivník nebo, nebo terč polemik nebo diskusí pro, pro takové ty bojovněji zaměřené věřící. A když by se teď mělo ukázat, že se zase tak, jako to bývalo u praprapradědečků, začnou mydlit mezi sebou, tak bych si řekl, že jsou to lidi, kteří z té historie nedokážou vyvodit ale vůbec žádné poučení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, pane Kosatíku, že symbolika sloupu a tento spor je znám i široké veřejnosti, nebo se jedná vyloženě i nějakou velmi odbornou diskusi historiků, památkářů?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, marginálie to není. Je to opravdu klíčová socha téhle země a nemyslím si, že se tím každý musí zabývat, ale řekl bych, že řada lidí to v povědomí má. Já aspoň, když na to se kdekoli ve společnosti narazí, tak jsem až překvapen, jak, jak velmi živě se na to reaguje, často teda nepoučeně, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bych citovala v této souvislosti také památkáře a historika pana Josefa Štulce, který právě v příloze Lidových novin řekl mimo jiné, cituji: "Berme si z historie, co nám přinesla pozitivního a nedrásejme se tolik tím negativním."

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je jedna věc. A druhá je, víte, ono ty sochy by se v zásadě asi bourat měly co nejmíň. Bylo docela logické, když se to dělo po roce 89, protože to byly sochy skutečně tedy zobrazující totalitu a její hrdiny, velmi často teda lidi zločineckého typu jako byl Klement Gottwald a tak, a já jsem se setkal i teď s názorem, kde se tak jako by klade paralela v míře ideologičnosti té sochy, tak mezi Mariánský sloup a sochu Stalina na Letné, no, tak to mně přišlo už úplně takové úděsné přirovnání, poněvadž Stalin opět byl zločinec a dívat se na něj, víte, to je jaksi i proti zákonům jaksi zpodobňovat nebo oslavovat podobné bytosti, ale na druhé straně mírně zvrhle si občas říkám, že kdyby na té Letné tehdy se to nezbouralo celé a zůstalo tam z té hrůzy a té příšery sochařské stát aspoň něco, takže by se dneska lidi nemohli tak snadno tvářit, jakože to nebylo, víte. Litoval bych upřímně každého, kdo by to měl pod okny nevině a musel se na to třeba každý odpoledne kouknout. Ale zase ten pohled na to, ono to tak nádherně, výmluvně ukazovalo tu, tu nesmyslnost toho režimu, že je to z tohohle hlediska škoda, že to není ta hrůza.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem bourat nebo dát té stavbě, která je spjata s nějakým obdobím naší historie nový rozměr nebo udělat z ní třeba muzeum, to je velké téma třeba v Německu, co se týče nacistických staveb. Mariánský sloup je každopádně historická stavba, historický pomník, vyjadřuje myšlenky své doby. Nebylo by možná rozumnější bavit se o tom, co to obnovení přinese?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, určitě. Tak jednak on už tak kdysi stál v podobné symbióze, v jaké by se tam ocitl i nyní, s tím pomníkem Husovým, víte. Ona, ona je to zajímavá situace. Ten Husův pomník byl postaven jaksi, posluchači asi vzpomenou, v roce 1915 k výročí Husovskému tehdejšímu, a pak po ty 3 roky až do toho stržení sloupu mariánského, tam ty dva pomníky vyjadřovaly jakousi, ne snad jednotu, to určitě ne, ale jakousi míru tolerance tady těch dvou převažujících konfesí u nás nebo nejvlivnějších konfesí. A kdyby se tahle ta myšlenka tam vrátila, tak by to nebylo na škodu podle mě vůbec nikomu, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak někdo nedokáže odpustit, jak se ukázalo v případě.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Nedokážou odpustit, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po mnoha staletích a tak v této souvislosti zřejmě příliš nepřekvapí trochu podobný příklad, který ukazuje, jak dlouhá a trnitá bývá cesta k vyrovnání se s minulostí, k usmíření, pokud vůbec se dojde k tomu cíli. Za pár dní si připomeneme 70 let od vypálení Lidic. Připravuje se umělecký projekt Rozeznění Lidice 2012, což má být takové audiodrama, zvukové oživení místa té tragédie. A na tuto akci přispěla i sudetoněmecká kancelář v Praze. Jakmile to ale lidická organizace Českého bojovníků za svobodu i obecní úřad zjistily, rozhodly se darované peníze vrátit. Přitom projekt byl jaksi namířen, chtěl přispět právě k usmíření v těch česko-německých vztazích. Je pro vás, pane Kosatíku, tento sponzorský dar sudetských Němců přijatelný?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Je pro mě přijatelný, poněvadž podívejte, já jenom možná ještě malinko přesně připomenu, o co v té akci jde. Správně jste řekla, jmenuje se Rozeznění, připravilo to jedno občanské sdružení a víte, tam v těch Lidicích kdysi vznikl takový slogan Lidice budou žít. Ne tak zcela se ve starém režimu ho povedlo uplatnit. Vzniklo z toho trošku takové povinné a tím, nerad to říkám, ale pro mnohé návštěvníky i malinko protivné místo, a nepovedlo se tu tradici tenkrát oživovat způsobem, který si to téma zasluhovalo. Dneska je to o něco možná lepší a tady tenhle ten projekt k tomu může senzačně přispět právě v tom, že ten by tam to území rozžil. On spočívá, stručně řečeno, v tom, že když tam návštěvník přijede, tak dostane mobil, GPS, bude si tam moct chodit po té pláni, kde dneska už samozřejmě žádné budovy nejsou a na těch místech, kde stály domy a kde bydleli lidé, a ono se ví kteří, tak tam v jakési téměř až rozhlasové dramatizaci ožijí jejich hlasy, budou tam štěkat psi, prostě ožije atmosféra té vesnice tak, jako kdyby tam ti esesáci nikdy nebyli vpadli, jak se tam žilo předtím. A mně to přijde jako nápad náramnej, nejenom proto, že je úplně jinej než všechno to patetické, co v souvislosti s Lidicemi zažíváme, ale že skutečně se ta idea té, toho vítězství života nad smrtí tímto způsobem uplatňuje. No, a teďka teda přijde někdo, kdo nabídne peníze a zjistí se, že je opět nemilosrdně kádrován a odmrštěn a prostě je vlastně, a vy zjistíte, že opět zase, to je, to je, vlastně ano, to je podobné jako s tím, s tím sloupem, že v hlavách těch lidí, kteří teda jsou až v podstatě jakoby placeni za smíření, nebo profesionálové smíření, takže je opak tady toho. Že tam, tak si řeknete, tak co vy byste asi od těch sudetských Němců chtěli? Můžou oni tam vůbec přijet, kdyby se chtěli poklonit té památce? A dovolíte jim to? A budete je pozorovat, jak se klanějí a budete jim to hodnotit, jestli to dělají dobře? Víte, já si nemyslím, že ten areál nebo Lidice jako takové, že jsou vlastnictvím jenom těch lidí, kteří se tam tím zabývají nebo těch pamětníků, nebo lidí, kteří zřejmě si k tomu vytvořili takový jakýsi mocenský vztah a myslejí si, že oni sami se o tom rozhodujou. Já si myslím, že ty Lidice, paní Senková, jsou stejně tak vaše i moje, pokud jsme teda ochotný tule tu tradici do sebe pojmout a to myslím, že jsme. A mě to vlastně, oni mě tím udělali ostudu před těmi, před těmi Němci, když se zachovali takhle blbě ve věci toho daru. A mě to na nich vadí. Já si myslím, že oni na to nemají právo a myslím si, že bychom se měli bránit proti takovým lidem, a teď to řeknu obecně, kteří si prostě tak trošičku zmocní nějaké tradice a začnou si z toho dělat svůj vlastní byteček. Já rozumím asi části těch pohnutek, vím, že mnozí z těhletěch lidí k tomu mají citový vztah na základě tom, že jejich předkové tam žili a byli tam zavražděni, ale ať se na mě nikdo nezlobí, po tak dlouhé době to nezakládá právo, znova říkám, zacházet s tím takovýmhle majetnickým způsobem, že prostě já rozhoduju o tom, co se tady smí a nikdo jinej do toho. Víte, tam padaly argumenty třeba proti tomu projektu jako takovému, proti tomu Rozeznění, že třeba v té dramatizaci jsou použita slova, která by ti skuteční lidé nebyli použili, říkají prapotomci těch tehdejších. Třeba pán říkal, že tam zazní slovo Vašku a že ten jeho dědeček by nikdy neřekl Vašku, ale řekl, říkal prý vždycky Vendo. No, tak ponechám na jako soudnosti kohokoli, aby, aby posoudil, nakolik jsou tohle to relevantní argumenty, no. Jestli skutečně se tam hraje o něco podstatného nebo ne. Podstata věci je podle mě ta, aby lidi konečně k tomu prostoru opět získali neafektovaný vztah, aby tam prostě jezdili a aby tam byli schopní začít co, nebo prožít co nejvíc z toho, co ten prostor umožňuje, a ne, aby jim tam pořád někdo poroučel, jestli mají držet tělo vzpřímeně nebo v předklonu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl postrádá omluvu Německa za Lidice. Fakt, že toto místo nedávno navštívil bavorský premiér Seehofer a vyjádřil lítost, mu nestačí. Jak vůbec ale řešit tyto spory ohledně zodpovědnosti za 2. světovou válku, za všechno, co s tím souvisí, jaké omluvy, jaká gesta jsou pak účinné?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ano, to se právě nesmí předepisovat, že jo. Když prostě řeknete předem, že chcete omluvu, tak pak hodnota té eventuální omluvy, kterou za této situace dostanete, asi nebude velká. To ten dotyčný si pravděpodobně i uvědomuje sám. Tohle se vždycky řeší případ od případu, je to velice citlivá věc a to nejpodstatnější, co rozhoduje o výsledku, tak je opravdu cit těch lidí pro jako vůbec schopnost představit si, že ta jakási druhá strana nebo prostě lidi, kteří si můžou myslet něco myslet něco úplně jiného než já, tak nejsou nepřátelé, nejsou škůdci toho mého projektu a že sem prostě v podstatě povinen s nimi vyjít tak, jako s kterýmkoli jiným člověkem. To by bylo senzační, kdyby se jim dostalo do hlavy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se ještě k břeclavské kauze kluka, který si vymyslel útok Romů. Byla jeho lež jen jiskrou nad sudem prachu, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je zajímavá věc. Já jsem vám tohle téma nabídl včera a uvědomil jsem si, že vlastně já to totiž dělám tak, že si vždycky během toho měsíce tak trošku snažím zapamatovat jako drobná témátka, o kterých si myslím, že možná by nemusel tady v tom pořadu mluvit úplně každej, a pak se, pak jsem vždycky zvědav, jestli mi vydrží až do té chvíle toho vysílání, jestli neupadnu. A tohle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vydrželo.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, kupodivu, ale že jo, mockrát se o tom psalo, všude se o tom mluvilo. Ten chlapec je asi nevinen a kdo je vinen, to je otázka. A nebezpečné a asi by byla chyba, kdybychom ukázali mermomocí na jednoho nebo dva konkrétní viníky tak, jak se to obecně dělá. Já bych tady nabídnul nerad výklad širší. Já si myslím, že ty, že ta demonstrace zejména nebo takové ty uliční akce, že byly vesměs natočeny v televizi a nafilmovány a já si teď nemyslím, že by se to mělo znovu promítat v médiích, není důvod, ale že tam v té Břeclavi, o kterou jde, že by si všechny ty sekvence ti lidi, kteří tam na to chodili, měli schovat, pouštět si to doma a skutečně pouštět si to s pocitem, aby pochopili, kým jsou nebo kým tam v té hrozné chvíli byli, kdy tam prostě demonstrovali za úplnou blbost. Za něco, co neměli prověřeno. Víte, tady se ten termín rasismus v souvislosti s tou Břeclaví vlastně až tak moc nepoužíval, tady se psalo o protiromských nepokojích nebo používají se takové různé opisy toho a to slovo rasismus se tady nejčastěji dodnes možná používá v souvislosti s úplně jinými zeměmi než jsme my, že jo. Všichni jsme, kdo jsme trošku starší, tak jsme byli školeni na tom, že rasismus je, když Kukluxklan, ti blázni v těch bílých kápích uhání za noci na koních a je to prostě násilí páchané úplně jinými lidmi na jiných lidech, čili něco, co se nás netýká. Tak bylo by asi dobré, kdyby ti lidi, pokud by se znova uviděli své vlastní tváře tady na těch demonstracích, tak kdyby jim došlo, že tady jim to bohužel ulítlo a že se zachovali jako totální rasisti oni sami a aby si to nenazývali jinak. Kdyby se z toho začali zase nějak vylhávat, tak nebezpečí, že se to zase někde zopakuje za 14 dní, je, je větší, no. Tohle to je země, kde se před 113 lety řešil problém zvaný hilsneriáda. Já vím, že jsou to trošku jiné nuance, ale v podstatě je to pořád opakující se problém většinového předsudku proti menšině, že se prostě ti, kteří, kterých je víc, tak se rozhodnou, že ti, kterých je míň, jsou špatní z toho důvodu menšího počtu a už to jde. A když to zažíváte u hilsneriády, tak si řeknete, to byli tenkrát ale hloupí lidí a co my jsme dál a pak, pak přijde Břeclav, takže tady vidíte, že ten sklon k tomu předsudku je věc, která z dějin nevyvane jen tak a kdo ví, jestli u hloupých lidí není nějakou trvalou vlastností jejich povahy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli by si tyto záznamy eventuálně články pouštět a číst i média, která naskočila na tuto vlnu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To určitě. Já jsem tam byl v šoku, víte, já jsem to, když se to vyvíjelo, když proskočila ta první zpráva, že teda chlapec měl být zbit a objevila se ta první vstupeň, tak jsem se to sledoval tak jakoby jenom bočním pohledem, jako nevnímal jsem to tolik intenzivně. Ale když to pak celé se završilo tím jeho prohlášením, tak jsem si ty články dohledal zpětně a užasl jsem, co například Novinky.cz a jiné servery, jakým způsobem o tom psaly. Já jsem si to i přinesl, ale číst to tady nebudu. Je to prostě naprosto kategorické a ničím neargumentované psaní o kolektivní vině, o tom, že tou Břeclaví se ty party Romů prohání běžně, tady přečtu jenom větu: "V Břeclavi žije mezi 26 tisíci obyvatel zhruba tisícihlavá romská komunita, jejíž součástí je skupina vyhlášených následníků. Ve městě kradou i malé romské děti, často dokonce na přímý příkaz rodičů." Totéž nebo něco velmi podobného se dá říct o dětech českých, o dětech jakýchkoli jiných, prostě to není vlastnost jednoho etnika nebo jedné skupiny, a já bych si strašně přál, aby autor nebo autoři takovýhle vět, aby byli povinní předstoupit před ty, v tomhle případě Romy, kteří nekradou, jejichž děti nedělají tyhle ty věci, před ty slušný a teďka jim to prostě vysvětlit, proč je poškodili tímhle tím svým hloupým psaním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsem u médií, tak vás překvapil i titulek i následný článek Vězení pro doživotně odsouzenou vražedkyni dětí přijde stát na miliony.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak to je další, vidíte, tak my jsme tady vlastně dneska u takových mediálních kauz nebo u toho, jak vlastně ta média zplošťují svět, ale snad máme právo o tom mluvit, protože já se v médiích pohybuju, čili je to, že jo, to je ten případ té ženy, která byla odsouzená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Za vraždu 4 dětí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Za vraždu 4 dětí a ten titulek, vy jste ho přečetla přesně, věznění pro doživotně odsouzenou přijde stát na miliony. Já jsem si to přečetl a řekl jsem si, co ten autor vlastně, co on vlastně si přeje nebo jaký je smysl toho jeho textu, poněvadž to, že nemáme trest smrt je evidentní, to, že to věznění něco stojí, je, to z toho vyplývá, je to evidentní taky a víte, to, to jsou zase texty, kde, kde se neřekne - bijte je, ale kde z toho vlastně taková ta nenávist nebo ne láskyplná nebo konfliktní atmosféra, ta z toho prostě přímo odkapává. Takže jsem si zjistil, co je to za člověk ten, který to napsal, jmenovat ho nebudu, ale na jeho profilu bylo napsáno, že pracuje na tom internetovém serveru, ze kterého jsme citovali, od června 2009 a napsal tam o sobě - mám rád filmy, počítače a jednou za čas kvalitní knihu. No, tak tím je leccos možná vysvětleno. Jako obtížné kauzy jako je například případ matky odsouzené vražedkyně, by se neměly svěřovat lidem, kterým je málo let a kteří si jednou za čas přečtou knihu. To je prostě, to jsou naopak ty případy nejsložitější a měl, to, to je problém médií, že se prostě k složitým věcem vyjadřujou lidi, kteří na to nestačí ne vzděláním a vnitřním nějakým svým habitem, ale prostě fyzicky svým věkem, prostě že neměli kde nasbírat zkušenost, aby mohli se k tomu kompetentně vyjádřit. No, a oni dostanou ten prostor, takže do toho vběhnou a vyjádření na světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prodává to noviny, titulky?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, prodává, ale tak, že ta společnost na to doplácí, protože umím si představit, že tenhle ten text si spousta lidí přečetla a doma zahartusili a řekli, no, tak, tak teďka ještě na ni budeme doplácet. No a to je šlendrián. Ale víte, ta, ta společnost jako co jiného má dělat? A když by se to v minulých staletích dalo katovi, tak ten by ji rozlámal v kole a já nevím, jestli by to někdo považoval za řešení. Víte, ale ten, ten text vlastně směřuje do takovýhle pitomých úvah, že teda, že vlastně to vězení je něco, nad čím bychom měli být rozhořčeni, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříte o úvahách, tak v souvislosti se zatčením Davida Ratha se objevilo několik konspirativních teorií. O čem to vypovídá? O důvěře k systému?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak konspirativní teorie ty vypovídají o nedůvěře, samozřejmě je to, já asi vím, na co narážíte. Mě tam překvapilo, já jsem ty blogy sledoval hned, když jako k tomu zatčení došlo, ony vlastně pokračují a velice často se tam objevuje taková myšlenková figura, že ti pisatelé poměrně kategoricky formulují názor, že to zatčení má někomu posloužit a teď přemýšlejí komu, a já jsem z toho teda vydedukoval, že zřejmě je tady početná vrstva lidí, alespoň teda mezi opět těmi píšícími blogery, kteří si neumějí představit, že policie by aspoň hypoteticky mohla konat jen tak, to znamená ve vyšším zájmu bez toho, aby tím sloužila tomu, či onomu kmotru či bossovi, který zatelefonoval a vydal příkaz zatkněte Ratha. Určitě to nesvědčí o nedůvěře v systém nebo nevím zase, jak, jak velkou nedůvěru systému z toho vyvozovat, spíš možná jsou to jenom nějaké úchylky těch pisatelů, ale zdá se mi, že je to jev jako poměrně častý a na tom Rathovi se to ukázalo jako velice zběžný. Máte celé servery, například britské listy /nesrozumitelné/, kde si z toho udělali téměř trafiku a kde pořád prostě pitvají, co je zatím, kdo to vymyslel, proč, proč zrovna teď a proč zrovna takhle a jaké, jaké skryté smysly z toho ještě vyplynou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak o jednu výsadu kmotrů bude prý méně. Vláda včera kývla na to, aby si lidé v průběhu příštího roku mohli zažádat a koupit registrační značku podle své představy. Vy byste si pořídil něco takového?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, no, já mám problém, já mám značku, kterou nejsem schopen si zapamatovat, takže já bych s chutí měl nějaké čtyři nuly, abych nemusel o tom tak dlouho přemýšlet, ale určitě bych do toho nešel, radši budu nosit na papírku svou složitou značku a učit se jí složitě z paměti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak na závěr ještě něco na uklidnění. Je za námi knižní veletrh Svět knihy, vrcholí Pražské jaro, to jsou dvě události, které nejenom vás určitě potěšily.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Mě potěšily obě moc a zmíním například to Pražské jaro. Myslím si, že to má cenu i pro posluchače, kteří třeba nejsou z Prahy nebo kteří neměli to štěstí, aby na ně letos vybyl lístek. Víte, to je taková akce, která, já vždycky, ať už jdu na jakýkoli koncert toho Pražskýho jara, tak já tam mám pocit, jako kdybych stál mezi 50 krásnými bílými naleštěnými a nablýskanými Mercedesy. Tam však není špatná akce a ty, ty, ti, až si ta člověk připadá, aby se náhodou neodtrhl od toho života, který je mnohem prostší a mnohem jednodušší, aby se náhodou nevznesl do těch výšin moc a aby ho to umění jako tomu životu nevzdálilo. Ale letos tam těch akcí byla jako řada, nádherně vystoupil třeba BBC orchestr s Jiřím Bělohlávkem a zahráli kromě jiných skladeb tak mě milé Sukovo Zrání, což je taková skladba, kterou ten Suk vlastně završoval to své dílo a kterou mají lidi od historie rádi minimálně stejně jako lidi z hudby, poněvadž byla poprvé předvedena v souvislosti se vznikem republiky v roce 1918, takže posluchač, který tu historii má rád, tak vlastně v té skladbě pak slyší všechno možné z té historie tehdejší i dnešní. No, co se mi líbilo strašně a co jsem považoval za vynikající dramaturgický nápad, tak byl jeden z těch prvních vůbec koncertů letošního ročníku, když v Národním technickém muzeu mezi těmi lokomotivami a automobily a aeroplány Agon orchestra pod vedením Petra Kofroně připravil poctu Johnu Cageovi a některým dalším současnějším, ať už světovým, anebo i dnešním tady žijícím skladatelům. A byla ta senzace samozřejmě v tom, že ta hudba vážná, jak se říká, byla přenesena do prostředí, které s tou vážností nebývá tak spojováno, aby si to pěkně užili ti gentlemané z Agon orchestra včetně pana dirigenta, který navázal i slovní kontakt s publikem během vystoupení, a tak bylo to prostě něco trochu jiného, než běžně bývá, bylo to moc hezké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká na závěr dnešního vydání Jak to vidí spisovatel Pavel Kosatík. Děkuji za vaši návštěvu, postřehy a budu se těšit na další.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju taky, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra po půl deváté přivítáme monsignora Václava Malého. Zita Senková přeje všem příjemný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.