Jak to vidí Milan Kňažko- 30.6.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech vám všem přeje dnes Zuzana Burešová. Možná bych spíš měla říct, "dobrý deň vám želám lebo prajem", protože dnes vysíláme další Slovenský den. Uslyšíte například reportáže ze zajímavých míst našich sousedů, představíme některé slovenské osobnosti, v přímém přenosu například připravíme brynzovou pomazánku a další speciality. To vše máme před sebou. Teď už se ale po rozhlasových linkách pozdravíme s hostem, který usedl do bratislavského studia Slovenského rozhlasu. Zdravím herce Milana Kňažka, dobré ráno.

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Dobré ráno přeji vám i vašim posluchačům.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Povězte mi, už jste si stihl přečíst noviny a poslechnout zprávy?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Ano, jsem vzhůru už asi od čtvrt na šest ráno, protože dnes mám takový mimořádný tým. Asi bych tím neměl zatěžovat vaše posluchače, ale mám ztuhlou šíji, je mi úplně na nic. Zkrátka jsem tak trošku "out", takže kdybych mluvil trošku mimo věci, tak je to ..., nejsem za to zodpovědný, co dnes řeknu. Dohodneme se tak.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dohodneme se. Zkusíme pokládat otázky, vy budete zkoušet odpovídat a myslím, že to bude v pořádku. Kdyby se cokoli stalo, tak samozřejmě náš rozhovor přerušíme, protože zdraví, to oba víme, to je vždycky na prvním místě. Řekněte mi, ještě před několika lety bych vás v našem vysílání mohla představit jako spoluzakladatele VPN, poradce prezidente, poslance, děkana, ministra zahraničí, ministra kultury, ředitele televize JOJ. Tím vším jste si prošel, máte bohaté zkušenosti. A teď, když se formuje na Slovensku nová vláda, není vám trošku líto, že u toho takzvaně nejste?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Naopak jsem velmi rád a skutečně upřímně šťastný, že nemusím aktivně z pozice jakékoli funkce zasahovat už do této politiky. Třináct let stačilo a já si svoji osobní svobody velmi vážím. To je asi to nejvzácnější, co jsme získali v listopadu 89 a nikdy se už nenechám ovlivňovat politickým a jiným životem ve veřejných funkcích placených za státní peníze, protože to není svobodný život.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy jste ale třeba dostal poslední nabídku, abyste se vrátil do politiky?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
No, těch nabídek bylo více, ale v roce 2002 jsem se rozhodl, že s touto politickou aktivitou končím. Takže jsem neakceptoval ... nebylo to přímo do politiky, ale byly to státní funkce jako generální ředitel Slovenské televize, anebo, anebo kandidátka na primátora, kandidátka na šéfa vyššího územního celku a podobně. Samozřejmě nebudu to konkretizovat, ale na ty nabídky jsem reagoval velmi rychle a jednoznačně, že, že už nechci se vracet do těchto vztahů.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tuto kapitolu svého politického života jste tedy ukončil. Cítíte se teď svobodnější?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Rozhodně ano. Velmi se mi ulevilo a znovu jsem se ..., vlastně se kruh uzavřel a vrátil jsem se ke své původní profesi - hraju v divadle v Praze i v Bratislavě, sem tam si natočím nějaký film jen tak pro potěšení s lidmi, kterých si vážím a zkrátka žiji aktivním důchodcovským životem.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Politika se od té doby, co jste ji opustil, samozřejmě zase o něco změnila. Lidé, zdá se, i u nás, jsou vůči politice někdy poněkud více apatičtí. Co by se mělo stát, aby se do politiky vrátila kultivovanost, morálka?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Museli by přesvědčit skutky, musela by přijít garnitura, která nebude podléhat ekonomickým a mocenským vlivům, kde se slova začnou shodovat se skutečnými skutky a kde za slovníkem, jak všichni chtějí pomoci zlepšit náš veřejný život a život občana, budou opravdu skutky, když přestanou kauzy, když přestane být výjimečným sloganem někoho, kdo jde do politiky a říká: "No, ale já nekradu." A říká to jako jakési vítězství, jakousi výjimku. Bylo by lepší, kdyby se spíše objevilo, že: "Já kradu," kdyby to bylo výjimkou. Takže musí se dost zásadně změnit etika v politice a jistá mravnost a vůbec si myslím, že civilizační rovina politiků by měla být někde jinde, měli by zanechat tyto staré mechanismy částečně zděděné od bolševiků a částečně tím, že nedokázali charaktery uchránit před těmito pokušeními, jako jsou klientelismus, korupce a podobně.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Slovensku se formuje nová vláda. Myslíte si, že Slováci mají před sebou víc naděje, že to, o čem jste mluvil, že skutečně se to posune někam dál?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Naděj, to je to správné slovo, protože volič-občan se nepoučí, volič-občan zapomíná a stále si uchovává naději, že to bude lepší. Samozřejmě možná v mnohých případech to i lepší je, ale já si nedělám velké iluze, ale v tomto případě doufám, a to platí stejně tak pro Čechy i pro Slovensko, že to nebude horší a že se objeví ty první laštovičky v práci politiků, že jsou to opravdu pro lidi a že se jim něco podaří i udělat, že se jim podaří splnit víc než 7, 8 % svého programu, že to bude aspoň těch 25.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha náš dnešní host, herec Milan Kňažko. Pane Kňažko, stál jste u založení VPNky, HZDS, ale i Slovenské demokratické a křesťanské unie. Právě její lídryně Iveta Radičová se s největší pravděpodobností stane premiérkou. Co to pro vás znamená - žena v čele Slovenska a zároveň žena ze strany, kterou jste spoluzakládal?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
No, zažil jsem velmi inteligentní, šikovné ženy v různých činnostech a tedy i v politice, stejně tak i muže. Já si myslím, že v politice ani není tak velmi důležité, zda to je žena nebo muž, ale jak se chová. To je taková první teze. Za druhé si myslím, že je dobře, že se podařilo prolomit toto konzervativní vidění, že za každou cenu tam musí být muž. Velmi držím palce Ivetě a opravdu jí přeji, aby se jí aspoň větší část jejích ideálů, které nese se sebou do politiky, aby se jí naplnilo a hlavně, aby se jí podařilo vrátit jistý druh kultivovanosti a slušnosti do vztahů. Nebude to jednoduché. Její pozice je trošku zvláštní nejen, protože je žena, ale protože ona sice byla volebním lídrem, na 99 % bude premiérkou, ale předsedou strany je Mikuláš Dzurinda, čili tady vznikne ..., který bude pravděpodobně ministrem zahraničních věcí, takže tam vznikne jakýsi vztah podřazenosti nebo nadřazenosti v samotné straně. Myslím si, že není rozumné tyto funkce ... nebo rozumné, nebývá zvykem tyto funkce rozdělovat, že někdo jiný je lídr volební kampaně a někdo jiný je předsedou té strany, která musí pevně stát za ním, protože časy, které nás čekají, nebudou vůbec jednoduché.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Nominace Mikuláše Dzurindy sklízí docela velkou kritiku na Slovensku. Ještě se vraťme ale ke jménu Ivety Radičové. Vy ji znáte osobně. Můžete nám říct, jaká je Iveta Radičová?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Já jsem poznal hlavně Staňa, jejího manžela, který nás bohužel předčasně opustil ve věku 50 let, byl to velmi příjemný člověk a můžu říci, že to byl můj přítel. Ivetu jsem samozřejmě poznal také za ty roky. Naše děti chodily spolu do školy a tak dále, no. Myslím si, že ... pardon, Iveta je velmi kultivovaná, vzdělaná žena, je to sociologička, která dokáže v jistém strukturálním pohledu analyzovat společenské jevy, která se dost vyzná v jistých sociálních ..., tedy v sociální politice a navíc má možná jednu výhodu, a to je právě to, že je žena, že při jednání s muži se možná přirozeným způsobem odstraní jistá hrubost, vulgárnost, kterou se často u nás politici vzájemně častovali, myslíce si, že tím pošpiní toho druhého. Ale obyčejně je to tak, že zašpiněný, pokud ... s těmito kauzami jsou obyčejně všichni, kteří se dostanou do těchto sporů. A Iveta je navíc čistý člověk v tom smyslu, že nemá za sebou žádnou kauzu, nemá za sebou žádný příklad, anebo podezření z klientelismu, korupce a podobně. Takže vchází tam z tohoto pohledu jako nepopsaný papír a bude důležité, jaké budou první věty toho, co napíše její práce na čistý papír.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To v podstatě jenom jediný stín, který se asi objevil, bylo to, kdy hlasovala za svoji kolegyni, ale zase čestně se k tomu postavila, dá se říct.

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Tak odešla z parlamentu, což si myslím, že byla neadekvátní reakce, protože ta nepřítomná kolegyně nestihla doběhnout k tomu tlačítku, takže hlasovala s jejím vědomím. Je sice pravda, že to je protizákonné, ale nebyl to podvod v pravém slova smyslu. Přesto Radičová z toho vyvodila velmi přísné konsekvence a myslím, jako jediná v historii slovenského parlamentarismu odešla z parlamentu. Mnoho poslanců, kteří se dopustili, anebo byli v podezření z podstatně zásadnějších kauz porušení, ať už zákona, anebo morálky, v tom parlamentu klidně zůstali.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jsme mluvili o naději. Naději vkládáme i my Češi do nové formující se vlády. U vás na Slovensku bude mít vláda tedy 15 členů, více než polovina jejích členů jsou téměř nováčci, 8 ministrů nikdy ještě vůbec neprošlo žádnými ministerskými posty. Je to výhoda do vlády nominovat lidi, kteří v podstatě nemají téměř žádné zkušenosti s politikou?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Myslím si, že ten poměr je trochu jiný, protože SDKU, které nominovalo své členy, ... pana Dzurindu, jsou to staří ostřílení politici. Stejně tak je možné toto říci o KDH a stejně tak se to dá říci i o MOST-HÍD, protože Bugár, Chmel, Zsolt Simon jsou v politice už 20 let, takže platí to především pro stranu Svoboda a Solidarita, takže tam přijdou vlastně 4 nováčci a možná jeden, dva ještě z těchto vzpomínaných stran, jako je MOST-HÍD, ale ti ostatní jsou staří ostřílení borci, známé tváře, takže a kromě toho, možná je to i výhodou, protože nemají máslo na hlavě, nebudou velkým terčem pro nepříznivce, anebo pro média a je důležité, jaké udělají první kroky, aby se charakterizovali vlastně. Takže je to svým způsobem i výhoda naší politiky, protože drtivá většina politiků, kteří jsou tam už dlouho, nejsou celkem čistí ..., jsou zkrátka napadnutelní. Zúčastnili se mnohých konfliktů, mají za sebou některé kauzy, obrazně řečeno, dalo by se říci, že mají na sobě stigma anebo jizvy. Zkrátka jsou terčem, kdežto ti noví, od těch ... tam jsou vlastně pouze očekávání, jak se to vyvine, takže mají šanci.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
S hercem Milanem Kňažkem, který je hostem vysílání Českého rozhlasu 2 Praha, rubriky Jak to vidí ..., se zastavíme ještě u jednoho důležitého resortu, o kterém se vedou diskuse nejenom na Slovensku, ale také u nás - v Česku. Pane Kňažko, chci s vámi mluvit o resortu ministerstva kultury. Kdo by se měl na Slovensku stát novým ministrem kultury?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
No, vypadá to, že to bude mít v kompetenci strana Svoboda a solidarita a vypadá to na Dana Krajcera, velmi známého politického komentátora a redaktora, nejprve televize Markíza, později TV JOJ. No, v kultuře je důležité, a to je ostatně v každé manažerské politické práci, ministr nesmí dělat věci sám, musí se obklopit týmem lidí, kteří jsou kompetentní a kterým důvěřuje a ministři musí vytvořit prostor, aby mohli naplno realizovat svoji kompetenci a svoje schopnosti a většinou to vychází. V tom případě se ministr může chválit svými dobrými výsledky. Ministr, který si myslí, že zvládne všechno sám, obyčejně končí špatně. Ale to platí i pro TOP manažery firem. Takže to je důležité, aby Dano Krajcer se obklopil, aby především poslouchal, co kulturní a umělecké sféry potřebují, a potom, aby se dlouho radil s odborníky, než přijde zásadní rozhodnutí. Nebude to jednoduché hlavně proto, že v kultuře je peněz málo. Zhruba jednu dvacetinu oprávněných požadavků je stát schopný, schopný sanovat. To znamená, že 19 z 20 dobrých projektů anebo institucí nejsou na tom velmi dobře. Dlouhodobě je kultura na Slovensku podfinancovaná, dlouhodobě se nedostala mezi skutečné priority vlády, i když já jsem přesvědčený, že kultura je integrální součástí vzdělání a když jednou každá z minulých vlád měla v prioritách vzdělání, ta kultura jim z toho jaksi vypadává. Myslím, že si připravujeme velmi handicap do budoucnosti, když se to správně nepochopí. Jen pro ilustraci ve vztahu k české kultuře, když mi kdysi ve vládě vyčítali, kolik stojí slovenské divadlo, tak jsem jim uvedl příklad, že z veřejných zdrojů město Brno má vyšší dotace jak celé slovenské divadlo a říkal jsem, že se stydím a že bych jim to doporučoval také a ještě jsem jim řekl, že kulturu potřebuje každý do takové míry, jak sám kulturní je. A to platí dodnes. Doufám, že svitnou lepší časy a že kultura se posune opravdu mezi priority, protože je to vizitka státu, je to vzdělávání a je to zkrátka vklad do budoucnosti. Když je podfinancovaný, vrátí se velmi nepříjemným způsobem a možná ještě jedna věta, promiňte, že jsem se trošku rozkecal o kultuře.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, ne, ne. Povídejte.

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Protože mnozí říkají, že je megalomanií, já nevím, postavit nové národní divadlo nebo tak, tak v kultuře neexistuje megalománie, pouze velkorysost nebo malichernost. A obyčejně vždycky jsou to malicherní lidé, kteří pokazí velké věci.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono to je tak trošku podobné. Když jste řekl, kolik peněz má česká kultura, tak přeci jenom je to u nás resort, resort ministerstva kultury, kde se nejrychleji škrtá a nejvíce šetří. Je to trošku podobné, ale, když budeme konkrétní, hodně konkrétní, proč se třeba na Slovensku netočí filmy? Slovenští herci jsou opravdu vděční za příležitost, kterou dostávají v Česku, vidíme je v seriálech, ve filmech? Zanikla na Slovensku známá Koliba.

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
No, Koliba sice zanikla, ale filmy se už zaplaťpánbůh točí. Vznikl audiovizuální fond, myslím v rozpětí okolo 150 milionů a nyní jde už jen o to, aby bylo dost dobrých scénářů a už se i natočilo, já nevím, 12 nebo 13 slovenských filmů a natáčejí se. Takže to období, když se stát zbavil odpovědnosti, nebo když divokou privatizací se zrušila, zrušilo jediné filmové centrum, a to byla Koliba, to už je za námi. Myslím si, že se blýská na lepší časy. Teď už je jen důležité, aby v tom fondu rozdělovali peníze opravdu pro dobré projekty a ne jinak.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, že naši čeští herci budou cestovat na Slovensko a uplatní se ve slovenských filmech. Byli bychom rádi.

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Ale já si myslím, že k naší tradici už dlouholeté patří, že slovenští herci jezdí do Prahy natáčet a naopak čeští na Slovenko. To, že je slovenských herců pravděpodobně víc, ne pravděpodobně, celkem určitě, je ... spočívá i v tom, že v Čechách se natáčí a vždy se natáčelo nepoměrně víc filmů, i ten divadelní život je, co se týká kvantity a určitě nejen, velmi, velmi bohatší a trošku s jinou tradicí, než je tomu na Slovensku.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Herec Milan Kňažko je hostem dnešní půlhodiny ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. My jsme se už věnovali politice, kultuře a teď se na chvíli vrátíme do posledních červnových dnů, kdy jste dostal na mezinárodním filmovém festivalu v Trenčianských Teplicích Cenu za celoživotní dílo. Jaký vztah máte k takovým cenám?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Lhal bych, když bych řekl, že to člověka trochu nepotěší, na druhé straně mi to připomíná náhrobní kámen, když si tam představím tu cedulku se svým jménem za celoživotní dílo. Já ale stále zastávám názor, že ještě je celý život přede mnou a ještě něco udělám, takže to celoživotní dílo ještě není uzavřené.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se dostal do společnosti velkých herců, vy tam máte tu svoji cedulku s vaším jménem ... z České republiky do Trenčianských Teplic mířil Josef Abrhám, cenu také získal Václav Vorlíček, takže to si myslím, že je docela příjemná společnost velkých umělců.

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Určitě ano, a to je právě ta stránka, o které jsem mluvil, že člověka to přeci jenom potěší. Na druhé straně jsou tam opravdu hvězdy evropského či světového filmu, jako Catherine Deneuve, Sophia Loren, nakonec Depardieu také, takže získal tu cenu a tak dále a tak dále.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, Depardieu.

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Tak samozřejmě kdysi Rišo Müller řekl ve zprávách, že, kdo si myslí, že v Československu může být hvězdou, tak se asi zbláznil. Ale nicméně jsme aspoň spolu na tom mostě slávy, i když náš průnik do zahraničí končil u ostnatých drátech. Takže my jsme sice od Aše po Humenné byli možná známí herci, ale už ve Francii jsme byli velmi svobodní lidé nebo v Rakousku, protože nikdo o nás nevěděl, že jsme herci, což se nedá říci o těchto našich kolezích či kolegyních, které svobodně natáčely ve velkých kinematografiích v Evropě či ve světě.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou to ceny, které se předávají před publikem za účasti novinářů, fotografů. Zažil jste nějakou reakci od třeba úplně neznámého člověka, který vám opravdu vysekl poklonu za některou vaši roli, ať třeba televizní anebo divadelní?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Určitě ano. Divákům se velmi líbil film Dobří holubi se vracejí, který jsem nakonec natočil, natočil v Čechách, ale nejen tyto. Mnozí si vzpomínají i na televizní inscenace nebo televizní filmy, které v minulosti jsme jich udělaly dost, ale naproti tomu se objevují ještě i ve vysílání některých televizí. Nedávno vysílali například film Papilio na stanici v jedné české televizi, tak jsem dostal několik SMSek, že se jim ten film líbil. Takže to je příjemné, když člověk zjistí, že to nebylo marné.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký máte všeobecně vztah k filmovým festivalům? Ptám se proto, protože už v pátek tady u nás v Karlových Varech začne Mezinárodní filmový festival. Přijedete?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
No, pokud mi tato strnulost šíje, tedy zdravotní stav, dovolí, tak určitě, určitě ano. Chodím tam rád a hlavním důvodem je, že se tam setkávám s přáteli, s kterými se známe již desítky let, navíc je tam velmi příjemná atmosféra, kromě toho tak trošku si tam zahraju i golf a sem tam i vidím nějaký film.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Včera, když jsme si povídali, tak jste říkal, že opravdu golf je vaše velká vášeň. U nás je pořád taková představa, že to je jenom sport pro snoby. Setkáváte se s tím?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Tak snobství se nevyhne žádnému sportu, pokud je někdo snob a prakticky žádné lidské činnosti, pokud chce být snob. Jedno je jisté, že golf začal jako lidová hra před mnoha staletími a jednou, když jsem přesvědčoval ještě ve vládě mé kolegy, aby vytvořili nějaké podmínky pro vznik golfových hřišť v souvislosti s pozemkovým fondem nebo s bývalými vojenskými majetky a tak dále, tak jeden z argumentů byl, který jsem tehdy říkal už před nějakými 10 lety, že na Slovensku bude tehdy opravdu dobře, když golf se stane lidovou hrou, jako je to v mnoha jiných zemích, a to si myslím dodnes. Ale k tomu je ještě trošku dlouhá cesta.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když už jsme se dostali ke sportu, tak vám blahopřeji, protože jsme se tady v Čechách dívali na mistrovství světa v kopané a myslím si, že utkání Slovensko - Itálie bylo opravdu excelentní. Také jste si tuhle příležitost asi nevynechal, viďte?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Určitě, určitě jsem se na to díval a jsem rád, že se slovenský fotbal takto trošku představil i ve světě a když už jsme v takovémto vysílání česko-slovenském, tak bych rád podotkl, že mnoho mých českých přátel a známých nám drželo palce, stejně tak, jako my jsme drželi palce českým hokejistům anebo českým fotbalistům. Já jsem například byl osobně v roce 2004 v Portugalsku na dvou zápasech Česko - Německo, Česko - Holandsko. Vyskakoval jsem na té tribuně a křičel jsem: "Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!" a bylo to velmi zvláštní, velmi příjemné, ale tehdy hráli, tehdy hráli Češi vynikající fotbal a já jsem přesvědčen, že se opět k tomu vrátí.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Naše povídání, naše půlhodinka se pomalu chýlí k závěru. Pane Kňažko, je tady léto, sám jste říkal, že teď zrovna vám není úplně nejlépe, ale to všechno určitě přejde. Povězte mi, jaké bude vaše léto? Budete někde hrát, někde se představíte, nebo jaká bude třeba vaše dovolená?

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Naordinoval jsem si volno na tyto dva měsíce. První představení budeme mít 28. srpna v Kremnici, to, co hrajeme s Milanem Lasicou. Takže, takže, když nebudu muset léčit svoje zdravotní a řešit svoje zdravotní problémy, tak bych rád strávil léto na Slovensku v Čechách tak trochu, v Rakousku a přiznám se, že po golfových hřištích, protože v létě je u nás nádherně, takže v létě bývám doma už několik let a v zimě podle příkladu stěhovavých ptáků se snažím odlétat do jižních zemí trošku si zkrátit tu deprimující zimu hlavně ve městě, která je nekonečná a člověk nevidí slunce. Takže chci být doma a chci zkrátka aktivně odpočívat.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takto končí naše povídání herec Milan Kňažko. Jsem moc ráda, že jste vydržel, moc si toho vážím, že jste i přes tu bolest přeci jenom půlhodinku s našimi posluchači strávil. Přeji vám pevné zdraví, to na prvním místě, a pak hodně uměleckých zážitků a budeme se tady někdy v Čechách zase na vás těšit. Mějte se hezky, na shledanou, pěkný den.

Milan KŇAŽKO, herec
--------------------
Děkuji, děkuji. Všechno dobré vám i vašim divákům. Na viděnou.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším hostem byl herec Milan Kňažko.

Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Možná se budou posluchači domnívat, že jsme se dohodli, nedohodli. To číslo, kolik že krajanů volilo, je obecně známo a dostupné. Pokud mi někdo volal, tak skutečně je to pan Vladimír Sýkora. Ale poslal mail, prosím, pan Vladimír Sýkora z Venezuely. To je Česko-venezuelská asociace /nesrozumitelné/, který jednak referoval o tom, jak u nich probíhaly a probíhají volby. To se děje, prosím, na naše velvyslanectví v Caracasu. Od něj jsem shodou okolností dostal nejstručnější anotaci všech politických subjektů a hnutí v České republice, které se voleb zúčastňují. On sám už provedl jistou pro krajanů selekci a velmi, velmi účelnou. Krajané volby sledují a měli-li příležitost, pak se těchto voleb zúčastnili.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom pro upřesnění řeknu, že v zahraničí se strana TOP 09 stala naprostým vítězem. Druhá se umístila ODS a na třetím místě skončila Strana zelených.
Profesor Ivo Bartečka, historik z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, je naším hostem. Hostem tedy rubriky Jak to vidí. My se teď zastavíme u jedné zahraničněpolitické události, která zaměstnává komentátory, o které se hodně mluví. Izraelská armáda zasáhla proti konvoji lodí, na kterých propalestinští aktivisté vezli humanitární pomoc do pásma Gazy. Při útoku zahynulo 9 lidí. Na palubách lodí byli i 4 novináři z Česka. V čem je pro vás tato událost překvapující, v čem je výjimečná?
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Já bych nehovořil o překvapující události. Když dovolíte, to vystoupení možná bude emotivní a až jsem rozhořčen. Důvod: Netajil jsem se a netajím se svými proizraelskými postoji, netajil jsem se vazbami, které pro tuto zemi mám. Ovšem to, co se událo, prosím, pokládám za neospravedlnitelné. Tento útok byl exemplární a prosím taky zasluhuje exemplární a v tomto případě odsouzení, jednoznačné odsouzení. S tím, že smrt kohokoli, prosím, je neospravedlnitelnou. Zde se jednalo o humanitární konvoj, na palubách bylo přítomno snad více než 6 stovek osobností a pravím, že i osobností, protože tam kromě oněch Turků a Řeků byli rovněž další z Evropanů. Byli tam Američané, byl tam jeden z literátů, myslím, švédských, je tam nositelka Nobelovy ceny, shodou okolností ceny míru. Prosím, to jsou osobnosti, které reprezentují veřejné mínění světové, ne evropské. Veřejné mínění světové. A tento postup Izraele, prosím, pokládám za nepřijatelný. Co bych zdůraznil. Zdůraznil bych, že se to událo v mezinárodních vodách a že se to událo na západ od hranice Izraele v prostoru, který nebyl zatím dotčen těmito aktivitami a to je ta má obava, že se otevírá možný jiný, jiný neuralgický bod. Pomohl bych si jistým srovnáním. Všichni jsme sledovali před několika dny a týdny dění na Korejském poloostrově. Rovněž tam je jeden z těch neuralgických bodů. Veřejnost obecně by měla, a je to v rukou diplomatů a vyjádření nót příslušných států a státníků toto odsoudit, ale především, pokud nebude vyšetřeno, nebude znám ten, nechci říct viník, ale nesmysl to a opakovat a měla by zde následovat samozřejmě omluva. Obávám se důsledků, které by z toho mohly být, a odsuzuji.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Odsuzujete tento incident a řekl jste, že by Izrael měl být exemplárně potrestán. Jak byste si to představoval?
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Nebudu hovořit, jak bych si to představoval. Rovněž mě to ale ... Byl to, prosím, exemplární útok, exemplární porušení v mezinárodních vodách. Bylo to něco, co se neděje. A prosím, ty instituce, které jsou ..., Rada bezpečnosti o tom samozřejmě hovořila, by měly přistoupit skutečně, bylo-li exemplárně, tak poté musí být řečeno i exemplárně, prosím, takto ne.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč k tomu vlastně ale došlo? Proč Izrael takto napadl tyto humanitární konvoje, dvě plavidla, která vezla humanitární pomoc do pásma Gazy?
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tam, kde nestačí slova, nastupuje hrubá síla. Já budu preferovat vždy slova, jednání, dohodu a budu odmítat hrubou sílu. To byla jedna hrubá síla.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor, náš dnešní host, profesor Ivo Bartečka, historik z Filozofické fakulty Univerzity Palackého.
Český pavilon na světové výstavě Expo 2010 v Šanghaji navštívilo už přes milion turistů. V samostatné expozici hlavního města Prahy se návštěvníci mohou třeba projít pod Karlovým mostem, obdivovat apoštoly na replice Staroměstského orloje, prohlédnout si protipovodňové bariéry. To je jenom ten zlomek. Pane profesore, jak se vlastně měří úspěch takové výstavy?
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Světová výstava, pro jednoduchost Expo, je koncentrovaným svědectvím o kulturním. Tam je těžiště, ale současně hospodářském a společenském dění každé země, která je na světové výstavě účastna. Na to jsou zvláštní komise, které se k tomu světovému výstavnictví věnují. Kdybych šel do historie, tak já bych pokládal tu prvou světovou výstavu 1851 Londýn, to je ten slavný a pověstný Křišťálový palác, ale od té doby se to vyvíjelo a běží, platí a bude platit, že je tam prezentováno to nejlepší a každá země, prosím, chce ukázat vlastně to nejlepší ze sama sebe. Současná výstava je v Šanghaji, píše se rok 2010. Ta minulá, ta velká byla v Aichi rok 2005. Mezitím byla i ta menší v Zaragose ve Španělsku. Ta nám trochu unikla naší, naší pozornosti, dokonce i Česká republika, což je velká škoda, prosím, a nevím, proč tam zastoupena nebyla. Takže 2005 Aichi, Japonsko, 2010 Šanghaj. Znamená to, že taky na, v prostoru asijském u našich vzdálených východních kolegů běží jistý prezentační soupeř nebo souboj, jisté klání. Na jedné straně je to Japonsko, na straně druhé je to Čína. Znamená to nebo je to informace, že to jsou ekonomiky, zvláště ona čínská, která se nachází v té fázi vzestupu a dává to jasně najevo. Pokud bych si pomohl ještě jiným srovnáním, tak světová výstava Expo plus, řekněme, světový pohár ve fotbale a olympijské hry, to jsou takovými jasnými signály o tom, že která země se nachází v té fázi toho ekonomického růstu, boomu. A současně platí, že když tyto země velmi dobře uspořádají tyto podniky, tyto světové počiny, může to být pro ně další ekonomická vzpruha. Ale předně to může být z hlediska ekonomického úspěch. Ale je to úspěch bezesporu vždy z hlediska kulturního dopadu. O Aichi jsme byli v roce 2005, 6, 7 díky médiím informováni, kdo předtím věděl, kde je Aichi. O Šanghaji to samozřejmě víme lépe, protože dokonce v Šanghaji máme výraznou českou komunitu, někdy ještě od dvacátých a třicátých let. Ale Šanghaj tím jenom potvrzuje skutečnost, že ta ekonomika a dynamika je soustředěna v tomto prostoru. Zase krátký exkurs do minulosti. Československo a Česká republika. Upozornili jsme na sebe výborně ve třicátých letech, 33 výstava v Chicagu ve Spojených státech, a to z toho důvodu, že tam mimo jiné v té době byla ta nejpočetnější častá aktivní ekonomická krajanská komunita. V roce 1939 New York. To už bylo před druhou světovou válkou a byla to jistá nostalgie a rozloučení se. A pak slavné výstavy let padesátých, šedesátých, to znamená Brusel, Montreal a Osaka. Opět jsme v Japonsku, píše se rok 1970. Ono to trochu zaniklo v tom dění vnitropolitickém, československém 68, 69, 70, normalizace, ale Osaka byla rovněž velkým kulturním a společenským úspěchem. V těch makropohledech na dějiny se pak počítal ten úspěch společenský a kulturní. Ten ekonomický, to už zajímá jen badatele nad dějinami minulého dění, ale to kulturní se, prosím, nese dál. Takže v Aichi byla nastoupena, řekněme, nová podoba naší účasti, protože vzpomeneme si možná na Hannover. Hannover, to se psal rok ..., a teď mi pomůžete ... 2000?
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Nepomůžu vám, pane profesore. Teď vám opravdu nepomůžu, to bych musela lhát.
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tam jsme nebyli zrovna, zrovna úspěšní. Takže jsme úspěšní v tuto chvíli vně, co se týče teď naší účasti v Šanghaji. Jen s médii, popřípadě od kolegů, kteří výstavu navštívili, takže český pavilon samozřejmě navštívili, splnili ona kritéria s tím, že ovšem navštívili taky pavilony francouzské, pavilon Velké Británie a říkají takhle bychom si to případně představovali. Ale to musí posoudit, posoudit jiní. Pokud bych srovnával naši přítomnost, budu ji srovnávat se zeměmi, které jsou, řekněme, nám v mnohém podobné nebo podobný mohou být a jsou součástí evropského prostoru a pomohu si Portugalskem. Pak konstatuji, že Portugalsko v Aichi, Portugalsko třeba nyní za méně peněz více muziky, kdybych to takto zjednodušil, že s méně vynaloženými prostředky se dá získat ještě výraznější, výraznější plus pro vlastní zemi. Ale až nám skončí výstava v Šanghaji, bude zajisté hodnocena. Co nám schází a co by mělo být vůbec zaobírání se tématem po roce 1989 naši účasti na světových výstavách, protože opakuji tu první tezi, tam jsme nejlépe vidět a tato analýza je jistě dostupná zainteresovaným. Ale možná, že by měla projít i nějakou širší diskusí nebo alespoň širším povědomím o této diskusi ve prospěch České republiky.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tímto jste v podstatě odpověděl na názory některých kritiků, kteří tvrdí - v době ekonomické krize vyplácí se investovat do takovýchto projektů, jako jsou světové výstavy? Vrátí se nám to?
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže tam bych měl jednoznačnou odpověď. Investujme, protože se nám to vyplatí v tom obecně kulturním dopadu. Ví se o nás z Bruselu, z Montrealu, z Osaky, z části Alien, z části z Aichi. Tam to teprve mohlo startovat. A kéž by se o nás vědělo přes a skrze Šanghaj. Takž na budoucích výstavách ano, možná o to důsledněji, ale s větší veřejnou diskusí.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě malá odbočka. Když jste mluvil o Šanghaji, tak jste řekl, že tam je početná naše komunita. Tam opravdu žijí tedy Češi, kteří ... Tam je nějaká tedy tradice?
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ta komunita v Šanghaji je zhruba od konce třicátých let, řekněme, kdybychom ji k nějakému datu sečetli. A ta komunita je provázána s druhou světovou válkou, s děním světového válečného konfliktu, kdy někteří z těch, kteří opouštějí Evropu, nesměřují nutně na americký kontinent, mohou směřovat i jinam a dostává se skupina či stá rovněž do Šanghaje. Takže ty kontakty, Česká republika, dříve Československo, konkrétně Šanghaj, mají se o co, prosím, opřít a bezesporu jsou tam i naši úspěšní podnikatelé.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ta spolupráce a to krajanské sdružení aktivně pracuje, víte o nich?
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Víme o nich občas a abych neurazil slovem občas, jsou o nich konány pravidelné, pravidelné přednášky, takže tato spolupráce, prosím, existuje, existovala a bude existovat.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
S profesorem Ivo Bartečkem z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se teď zastavíme, obrazně řečeno, v Mexickém zálivu, kde místní prožívají naprosto ekologickou katastrofu a nemyslím si, že místní, že to opravdu se, tato událost, dotýká všech obyvatel. Navštívil jste, pane profesore, někdy tuto oblast?
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže navštěvuji Latinskou Ameriku a co se týče teď u karibského bazénu, Karibiku, nejblíže jsem byl v té části venezuelské, popřípadě v části blízké nizozemské nebo francouzské. Takže zcela konkrétně, kdybychom byli teď v Mexickém zálivu, tak ten je pro mě zemí poznanou přes cestopisy, literaturu. V Mexickém zálivu jsem nebyl.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom připomenu, že do moře uniká z poškozeného vrtu denně zhruba 3 miliony litrů ropy. Co to v důsledku může znamenat pro takovou oblast, která je turisticky velmi atraktivní, nejenom tedy z hlediska cestovního ruchu, ale samozřejmě i z hlediska vzácných ohrožených druhů?
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže otázka nezní, co by to mohlo znamenat, ale ta otázka z ní jednoznačně, co to znamená a co je pro to zapotřebí učinit, abychom minimalizovali, co nás to bude stát. A hovořím nás, protože to je záležitost teď obecná. A co pro to učiníme, aby tato ekologická katastrofa, která se stále bohužel jenom rozvíjí a rozvíjí, byla v dohledném čase ..., ovšem čas je sice blahodárný, ale dohlédnout je velmi obtížné, byla likvidována. Já bych možná připomenul vystoupení pana profesora, kolegy Jánského z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který jen povzdechl a připomenul: kdyby toto se událo v polárních oblastech nebo v oblastech, které nejsou tam, kde je Mexický záliv, v tom subtropickém podnebí, ta katastrofa je mnohem poté ještě dalekosáhlejších důsledků, protože ropa se v chladu neodpařuje a zůstává v tom terénu, v tom prostředí mnohem déle se všemi zápory uchována. Ale zpátky do Mexického zálivu, abychom posluchače a určitě to sleduji, abychom upřesnili, tam, kde se nám z části může i stýkat dnešní Mexiko a Spojené státy americké, co se týče států, Spojených států amerických, tak je to stát, prostor Louisiana, který známe zase z jiných neblahých souvislostí. Pomohu si opět historií. Karibský bazén, Mexický záliv vlastně byl už vícekrát svědkem tragédií. A nakonec ve svých důsledcích i těch tragédií ekologických a civilizačních. Vlastně celé to objevení, prosím, nového světa začíná v Karibiku a v Karibiku začíná konec jedné z civilizací. Co je pro nás nejtragičtější, ovšem nikdy nemůžeme ospravedlnit tu tragiku, kterou jsme přivezli do nového světa, že se na tom, prosím, podíleli Evropané a poté Evropané oseli v Americe, takže budoucí Američané. Takže mnohé z toho neblahého, a zdá se to neblahé, jakoby teď bylo koncentrováno, je v rukou Evropanů a my Evropané jsme to tam přinášeli. Takže pokud bychom se teď vrátili k oné ekologické tragédii a k ropě, která v tuto chvíli zaplavuje Mexický záliv, alespoň jeho, jeho část, je to záležitost, prosím, naší společné zodpovědnosti. Samozřejmě že jsou zde nadnárodní společnosti, jsou zde Spojené státy americké, jsou zde nejbližší z latinskoamerických zemí, je zde samozřejmě i Evropa, takže tato náprava, byť je za ni někdo zodpovědný a opět by měl být zodpovědný a opět by měl být vtažen k zodpovědnosti, ale tato náprava, prosím, by měla být záležitostí všech. My jsme tento svět objevili, my jsme tento svět kolonizovali, my z tohoto světa i v té střední Evropě, prosím, byť ropu dovážíme přednostně odněkud jinud, ale ve svých důsledcích těžíme, takže bychom k tomu neměli zůstat chladní. A tak jak jsou podnikány aktivity ve prospěch jiných, i zde věřím a určitě se už tak děje, ta aktivita je i v České republice činěna. Je to náš společný zájem toto napravit.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Odborníci tvrdí, že pokud se to nepodaří ucpat, ten ventil, tedy ten poškozený ventil, tak ta ropa bude unikat ještě několik měsíců, což je zpráva opravdu, dá se říct, hrozná a možná bychom měli mluvit o té zodpovědnosti, proč lidé nejsou zodpovědní k přírodě, k životnímu prostředí, proč to veřejné mínění se nespojí, proč ten tlak není silnější, než v současnosti je.
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Já jen doplním. Hovoříme o ekologické katastrofě, hovoříme o ekologické katastrofě a ta vyžaduj ne katastrofický přístup, ale ta vyžaduje jednoznačný přístup to tomu zamezit a dlouhodobě odstranit.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To už byla poslední slova našeho dnešního hosta v půlhodince Jak to vidí. Mluvili jsme s panem profesorem Ivo Bartečkem, historikem z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Děkuji za návštěvu ve studiu, přeji krásný den a příště zase někdy na slyšenou.
Prof. Ivo BARTEČEK, historik, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji, na shledanou.