Jak to vidí Jiřina Šiklová - 16.9.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech vám všem přeje Zuzana Burešová. Ve studiu už je se mnou socioložka Jiřina Šiklová. Vítejte v rozhlase.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Dobrý den.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Do naší republiky se sjeli krajané z různých koutů světa. Konal se tu čtvrtý mezinárodní krajanský festival. Paní doktorko, byla jste se podívat?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, samozřejmě, byla jsem. Dokonce dva u mě bydleli z těchto krajanů, protože, to víte, peníze na to nejsou a řada těch krajanů je z východních zemí, tedy z Ukrajiny, z Bulharska, z Rumunska. A pak jsou ti bohatší, kteří na to přispívají. Bylo jich tady dokonce 450. A představte si, že to prostě vyhrál teda soubor, který je ze Slovenska, z České Skalice, z Bratislavy a asi na druhém místě byli dokonce krajané až z Brazílie. Byli vynikající.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Krajané vlastně vždy přichází k pomníku Tomáše Garrigua Masaryka a tam společně pějí píseň Ach, synku, synku, to byla oblíbená píseň našeho pana prezidenta. Jaký význam má vůbec takové setkání v dnešní době otevřených hranic, globalizace?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak podívejte se, je to, když se díváte na ty krajany a na jejich tance, tohle to už čtvrtým rokem nebo počtvrté organizace Kamera Chabra, Věra Doušová a její taková občanská organizace Sedm paprsků. Ti lidé, kteří jsou kolem ní, taky na to přispěl samozřejmě magistrát pražský, a právě ten Toskánský palác, ten dvůr a Černínský palác před tím tedy zajistil Karel Schwarzenberg, protože má pro ty krajany také pochopitelně pochopení. No a jaký to má význam? Víte, dneska už to není o tom, že by snad bysme potřebovali tady pomoc tak, jako byla pomoc v době komunismu, normalizace z exilu,že by vydávali tady zdejší knížky, pak se sem zase pašovaly zpátky. To už dneska teda není. Ale já se domnívám, že je to strašně důležité proto, že při té globalizaci, která stírá mezi lidmi rozdíly, najednou tady se objevují jakési ostrůvky, kdy ti lidé se odlišují. Oni se přizpůsobí, oni mají svoje profese, oni jsou zaměstnáni, ale vedle toho mají ještě nějakou hlubší identitu. A to si myslím, že je strašně důležité, protože kolik Američanů dneska hledá svoje kořeny, to znamená, že se snaží najít, odkud pocházejí. Dokonce si nechávají od lidí dělat nějaké rodokmeny, odkud vlastně ten jejich rod pochází, už třeba nemluví dávno, dávno česky ani slovensky. A najednou tady máte lidi, kteří to ještě vědí. Já je obdivuju. To dává velký smysl. A jsou to většinou lidé, kteří jsou třeba z Banátu, z Rumunska a z těchto, z Chorvatska tam byly krásné soubory. Většinou se tam přistěhovávaly v druhé polovině 19. století, to znamená 150 let. A ti lidé, já to obdivovala, víte, oni od těch písniček, z nichž my známe pouze první sloku, když ji teda známe, tak oni znají 3, 4 sloky. Klobouk dolů.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vlastně krajané od nás potřebují? Požadují třeba, nevím, literaturu, knihy? Jakou pomoc by potřebovali?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak na těchhle těch místech jsou třeba učitelé češtiny. Většinou to bývají absolventi filozofické fakulty, ať už, já nevím, třeba z Olomouce nebo z pražské fakulty, a ti tedy tam učí češtinu. Navíc ti lidé se chtějí seznámit s těmi skutečnostmi. Já si vzpomínám, že hned po převratu, takový rok 92, 93, jsme jeli, také to organizovala ta paní Doušová zpočátku, a Helena Dluhošová jsme jeli na Ukrajinu vlastně se studenty. A informovali ti studenti tam ty naše krajany, co je čeká, když se vrátí sem do Československa, tehdy ještě Československa. A bylo to nesmírně zajímavé, protože ti lidé o tom skoro nic už nevěděli nebo to měli takové celé zkreslené. Já nejsem zrovna člověk, který se často dojímá,ale když jsem viděla, že ti lidé mluví jakousi kraličtinou, víte, jazykem Bible kralické a teďka se vyjadřovali, zpívali: "Ježíši Krista, kněže", ještě ten tvar "kněže", jo, to už jsou tvary, které už se nepoužívají, no, tak člověk byl teda opravdu z toho dojatý a říkal si, tihle ti lidé nás mohou učit, co to vlastně tedy to vlastenectví je. Ale v tom dobrém slova smyslu. Ne nacionalismus, nějaký fangličkaření, ano, v tom dobrém slova smyslu to je moje vlast, ne,že bych ji vlastnil, ale něco, kam patřím a odkud mám tedy ty kořeny.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha náš dnešní host, socioložka Jiřina Šiklová. Teď jsme trošku už mluvili do červené, ale i to se stává. Mluvíme tedy o vlastenectví. Teď přejděme k tomu, co zajímá nás v naší republice. Dnes a denně se dozvídáme z médií o různých korupčních kauzách. Na jedné straně jsme rádi, že viníci jsou odhaleni, na druhé straně nám ale chybí to, že opravdu zlo není potrestáno. Myslím tím to věčné odvolávání těch viníků u soudu. Co myslíte, jak to může na lidi, takováto nespravedlnost, působit?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, velice destruktivně, ano, protože oni se opravdu domnívají lidi, že nic není potrestáno. Za prvé, když se něco stane, a ono se toho stane hodně, tak jako v médiích samozřejmě hodně informací, až trošku je to nafouknuto. To lidi zajímá. Pak se to řeší, ten člověk se zase odvolal, zase odvolal, no a výsledek toho je, že my už se nedozvíme nebo se to dozvíme a je to jenom nepatrná informace - tak a tak to bylo vyřešeno, ten a ten šel do vězení nebo musel zaplatit pokutu. Je to něco takového, jako když se to dělávalo dříve, děti doma zlobily a maminka jim řekla, počkejte, až přijde tatínek z práce, on vás potrestá. No a ten tatínek přišel v sobotu a třeba pracoval přes celý týden někde a pak teda těm dětem dal výprask. Ty děti už nevěděly, za co to je, proč to je, měly tedy pocit nespravedlnosti, že najednou proč je ten tatínek bije. A to je, myslím, něco podobného, co se děje tady. My bychom potřebovali ten výsledek, to potrestání jaksi vědět hned nebo teda velice brzo. Je to takové, jako když máte v pohádce, že tedy zlo je potrestáno a zvítězí dobro. Bohužel, ve společnosti to tak není. A o to bychom se taky měli snažit.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně to, co říkáte,s tím asi souhlasí řada posluchačů, kteří na to často reagují, že my se dozvíme, kolik pachatelům hrozí a už to slovo "hrozí" na nás působí dobře. Ale co je tedy špatně, co by se mělo změnit, aby ta doba byla co nejkratší, pokud možno? Něco v našem soudnictví, v tom našem systému nebo je to třeba otázka pomalého vyšetřování?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Domnívám se, že to je obojí. Víte, naši soudci, to jsou většinou lidi, kteří vystudovali ještě za minulého režimu. Co si budeme říkat, jsou tady dneska noví, ale není jich ještě tak mnoho pochopitelně. A ti lidé nebyli vlastně úplně hnáni k té odpovědnosti, protože velice často více méně se předpokládalo, že budou soudit v zájmu socialistického národa, to znamená, když támhle někdo zcizil něco a byl to socialistický majetek, takže dostal daleko víc, než když ukradl něco sousedovi, protože byl soukromý majetek a tak dále. A hlavně tu nejvyšší odpovědnost, za tu brala zase strana a vláda, co si budeme říkat. Čili, tito lidé se jaksi bojí své určité odpovědnosti, kterou dneska mají. A to není teda záležitost, že by ti soudci byli hloupí, vůbec ne, určitě jsou vzdělaní, ale je to spíš povahový rys a to je, myslím, tedy problém toho celého, proto se to odkládá, odkládá. Každý se bojí, že by mohl být třeba nařčen, že rozhodoval tak nebo onak. Nemluvě o tom, když je to vyloženě jasné, že tedy rozhoduje ve prospěch někoho, aby teda mu prospěl, že jo, to už jsou potom ty kauzy. Mafie a podobné věci, to do toho nepletu, já myslím dobrý, poctivý lidi. Protože budeme-li v nějaké skupině říkat a pořád opakovat, že jsou to jenom špatní lidí, no tak se jich budeme bát a každý stát, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, stojí přece na hierarchii vztahů. Někde tam nahoře musí být někdo, kdo rozhoduje, pak tady musí být tedy někdo, kdo soudí a pak to musí být policie, abychom věděli, jak máme přecházet a fungoval ten stát jako takový. Když toto se nezajistí, tak ten stát nemůže fungovat. No a my jsme si tak zvykli, že ten stát je buď ten erár, je to teda ten císařpán, že jo, nebo později to je ten komunistický stát, ta strana a vláda, že máme tento odcizený nebo tento negativní postoj vůči všemu,co je vlastně stát.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě se vrátím k otázce těch soudců. Ona se vede debata, že by odcházeli jaksi do důchodu dříve o 5 let, tedy v těch 65, a je pravda, že se tomu brání. Vy osobně chápete ty důvody, proč se brání, anebo byste opravdu byla pro to, aby skutečně potom spíš pomáhali na těch soudech, ale už nebyli těmi soudci? Souhlasila byste s tím?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, myslím si vzhledem k tomu, že je mi 75, tak to můžu říct, že člověk v určitém věku už může se, nevím jak, snažit, ale nemá už tu odpovědnost, protože ví, že třeba velké změny přinesou ještě jemu určité komplikace. Já vím, když jsem vedla katedru sociální práce, tu už jsem před 10 lety vzdala, že, tak jsem věděla, že třeba velké reformy v kurikulích, v systému přednášek a tak dále,že by to de facto bylo hodně práce a že stejně tam nemůžu být jako ta vedoucí příliš dlouho,takže jsem docela ráda sama říkala si, musíme najít někoho jinačího, dalšího, který to bude vést a který bude vědět, že za to nese tu odpovědnost a který ví, že v tom bude ještě prostě 10, 15 let. To je něco podobného taky tady. Proto se já domnívám, že je třeba dobré podporovat mladší lidi, kteří jdou do politiky, protože i když tedy oni prohrají, nedostanou se do té politiky, tak oni tady budou žít a bude se to k nim vracet, oni si to rozmyslí. Třeba, když Ondřej Liška nebo tyhle ty hoši, krucinál, tak já jsem to trochu přehnala, ale když je jim třeba 30,32 let, no tak oni vědí, že mají před sebou několik voleb a několik volebních období, takže oni si dají pozor, aby sami sebe nezdiskreditovali třeba svým politickým nebo svým nečestným jednáním. A to, myslím, že platí mezi generacemi obecně.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Na další otázky bude odpovídat náš dnešní host, socioložka, paní doktorka Jiřina Šiklová. Pojďme opravdu k těm aktuálním věcem, které se dotýkají každého z nás, jsou to ta daňová šetření, je to snižování sociálních dávek, to všechno se chystá. V rámci daňových šetření se škrtne podpora těm zaměstnavatelům, u kterých pracují zdravotně postižení lidé. Zaměstnavatel měl na každého zdravotně postiženého daňovou úlevu. Vláda prý tak ušetří 200 milionů korun. Opravdu ušetří?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To je velký nesmysl. Podívejte se, já jsme v Kontu Bariéry, kde se podporuje vzdělávání těchto handicapovaných. Jestliže ti lidé získají vzdělání, kvalifikaci a potom tedy nezískají zaměstnání, tak je přece úplně zbytečné, že tu kvalifikaci získávali. Pak tedy je jsme mohli zcela asociálně do nějakých ústavů internovat, schovat je na ty zámky tak, jako to bývávalo a ne je se pokusit začlenit. To já považuju za velkou chybu a to jsou oblasti, kde se šetřit prostě nemá, kde se to obrací proti tomu státu tak, jako se to obrátí, protože ti lidé, když budou žít jenom z těch sociálních dávek, tak to je za prvé pro ně demotivační, je to i pro ty druhé lidi velice demotivační. A kdo z nás ví, jestli my, naše děti, naši vnuci se zejtra nerozbijeme někde při havárce a nebudeme na tom vozejku? Čili, toto já považuji za dokonce asociální a považuji za správný, aby zaměstnávání byli teda tito lidé, handicapovaní lidé, protože to je povzbuzení i pro ty ostatní. Jestliže pracuji a vedle sebe mám handicapovaného člověka, který teda má nějaké potíže, tak já si myslím, že mi to dodává i určité sebevědomí, to je fajn, že my tady jsme spolu a patříme k sobě, protože oba jsme lidé.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To by asi podepsal téměř každý. Nevíte v tomto směru, jestli něco dělala třeba rada zdravotně postižených, jestli se obrátila na naše ministry a řešila to s nimi?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ta tedy určitě protestovala, to vím. Jak to dopadlo, to tedy nevím, protože jsme se v poslední době motala spíš kolem toho.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Krajanského festivalu.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Krajanského festivalu a takovýchto aktivit. Ale určitě tedy byla proti tomu. Myslím si, že má se šetřit, ale má se šetřit rozumně. A taky nezapomeňte, lidi by docela rádi chápali, že šetří a že se má šetřit, kdyby šetřili, jak se říká, také ti nahoře, ano. Jestliže jste v rodině, to si dovedeme každý představit, a maminka, děti budou šetřit a tatínek bude rozhazovat nebo naopak, no tak si potom řeknou, tak my teda taky nebudeme šetřit a budeme ty peníze rozhazovat. A to máte tady taky, v malém tak jako v tom velké, to je taky demotivační.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono, myslím, velmi negativně asi působily na lidi i zprávy třeba z ministerstva dopravy, kde udělali audit a zjistilo se, kolikrát se tam myla auta, jaké tam byly suvenýry, dárky. Tohle všechno je pro člověka, který šetří doma, musí zaplatit všechny složenky, protože by měl z toho velký problém, tak to je velice demotivující zpráva.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. Stejně jako velké třeba takové projekty, které jsou zbytečné. Třeba zrovna na Hradecku chtějí stavět další obchodní dům, dokonce na nějakým území, kde teda žijí zajímaví broučci. Já sice chápu, že když takový brouček se má zachránit, versus třeba zájem developerů tam postavit další obchodní dům, takže ten brouček má malou naději, i když já doufám, že třeba se ho někdo zastane, toho broučka, ale jaksi představte si, že tedy všude jsou ty obchodní domy a co s tím. Ti lidé třeba nebudou pořád sami sebe ukojovat tím, že budou nakupovat další věci. To je opravdu, jako když nějaká špatná matka nebo špatní rodiče snaží se pořád dítěti, protože na něj nemají čas, tak mu vráží bonbony sladkosti, vlastně jídlo, aby měli od něj pokoj. Trošku je to podobné s tímhle tím.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď, paní doktorko Šiklová, budete v podstatě slavit, protože na podzim to bude takové malé výročí - 20 let katedry sociální práce. A právě u té práce bych se ráda zastavila. Když se podíváme do těch postižených oblastí na sever Čech, kde tedy byly ty povodně, jaká by tam měla být práce těch sociálních pracovníků? Dozvíme se zprávy, jak tam chodí lidé z různých bank a nabízejí některé jaksi "zvýhodněné" v uvozovkách hypotéky a podobně. Co by měli dělat tamní sociální pracovníci?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Nejenom tamní, všichni. Víte, když jsme začínali s tou katedrou sociální práce a dneska je všech fakultách a že to je docela dobré, tak vlastně ta základní myšlenka byla, že tedy demokratický systém je příliš složitý a že někdo musí těm lidem radit, nejenom aby jim pomáhal, když by potřebovali něco, od toho nejsou vysokoškoláci, aby jim podávali třeba jídlo nebo něco podobného, to je zase jiná skupina sociálních pracovníků, ale aby jim pomáhali řešit tyto situace, aby jim vysvětlili, že vzít si půjčku, kdy je to výhodné, není to výhodné, aby si dovedli udělat rozpočet. Třeba na tom Liberecku, tam opravdu se angažuje nějaký pan Hora a další teda se angažují a snaží se vybrat peníze a pomoci těm lidem. Ale to chce těm lidem vysvětlit, takový je postup, tyto věci dostanete od státu, na tom jste pojištěni a dokázat je tedy nejenom povzbudit, ale poradit. Na to musí být vzdělaný sociální pracovník, který vedle toho, že má nějaký ten lidský přístup, to se předpokládá, tak taky bude mít znalosti třeba o právu a bude vědět, na co mají ti lidé nárok a bude jakýmsi prostředníkem mezi státem nebo společností a tímto člověkem, který je postižený tou katastrofou. To je velice náročná funkce, tady někdy pořád podceňovaná.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ona je podceňovaná třeba v případě i našich romských spoluobčanů, protože tam to jejich působení by možná mělo být až dvojnásobné.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To víte, že jo, ano, určitě. Ale tam je to trošku ještě jiná věc, že se na podkladě teda těch romských občanů nebo romského etnika, pokud se k němu hlásí, se to dělá velice líbivou politikou. Jestliže nějaký starosta, většina jsou určitě dobří, poctiví lidé, aby si udělal svoje dobré jméno před volbami, tak ty lidi vystěhuje a teďka si ostatní si říkají, to je správný, neplatili, tak je vystěhovali do holobytů. Nikdo si nespočítá, že, udělali to támhle ve Slaném nebo v Chomutově, ta paní Řápková nebo něco podobného, takže ti lidé, jejich další generace se budou jen obtížně vracet do té společnosti. Čili, že dneska máme pocit, jo, ono se to vyřešilo, oni byli jakoby za to potrestáni a na druhé straně ale tito lidé budou na těch dávkách, i když jsou to minimální dávky sociální, žít ještě další generace. A to nikdo neřeší. Spočítat, aby si uvědomil člověk, když toto ten pan starosta udělá, jak se to projeví za 10, 15 let a uvědomte si to, vy, kteří jste a domníváte se, že toto potrestání třeba neplatiče je to správné řešení.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Další otázkou je to, co se objevilo v posledních týdnech, že ty rodiny, které nebudou posílat své děti do školy, což se týká samozřejmě i romských rodin, tak nedostanou tedy přídavky na děti, nedostanou sociální dávky. Je to podle vás správné? Je to cesta také k té výchově, o které jste teď mluvila?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Je to zase zjednodušené. Ty dávky jsou dávány na dítě, a ne na ty rodiče. Jestliže potrestám rodiče tím způsobem, že de facto vezmu prostředky na dítě, tak je to trošku nedomyšlené, nemyslíte? Takže, to není tedy vhodné a správné. Ta motivace by měla být trošku jinačí, za těmi lidmi jít,vysvětlovat jim to a pokusit se ty děti získat a dát jim perspektivu.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A tu jim dáte právě jenom, když budou vzdělané, když budou chodit do těch škol. Pokud je rodiče nebudou pouštět do škol, tak ničeho takového nedosáhnete.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To je sice pravda, ale jestliže teda jim ty dávky vůbec nedáte, tak vlastně ty děti budou nuzovat ještě víc a samozřejmě se budou obracet proti té společnosti a ta společnost bude se potom divit, proč ty děti mají v sobě agresi. Vždyť je to logické. Podívejte, vždyť celý socialismus v tom 19. století, před těmi 150 lety vznikl tak trošku, ne socialismus, to byla hezká myšlenka, ale všechny ty revolty také z tohohle důvodu, že se najednou příliš ekonomicky rozdělila společnost, příliš bohatí a příliš chudí. A to je to, co je dneska také problémem a to, co je tedy i důsledek globalizace. Ale tu nemůžete zastavit, to prostě tak je. Můžete pouze těch skutečností, které globalizaci provázejí, tak je můžete využít pozitivně nebo negativně pro tu společnost.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Až se tady třeba sejdeme za půl roku, tak si možná řekneme, jestli právě toto opatření, když se sáhlo Romům na dávky, pokud neposílali své děti do školy, jestli mělo nějaký význam, anebo nemělo. Ale to skutečně můžeme zhodnotit až za půl roku.
Paní doktorko, naším hlavním vysílacím tématem jsou dnes staré české filmy, herci, herecké osobnosti. Na který film vy se ráda podíváte? Co pro vás ta herecká generace znamenala a znamená?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak za prvé ráda se ně na dívám, na ty černobílé, ale víte, ti herci mají pro tento národ větší význam než pro jiný národ. My tady neměli v tom 19. století vládu, ta byla ve Vídni a přes ty společnosti herecké, Kramerius, Tyl a podobné společnosti, tak se tedy formovalo vědomí národa. A navíc ti lidé se sdružovali do těch různých ochotnických spolků a to je podle mě velice důležité, to je něco, co je s tím vlastenectvím v tom zahraničí. Ti lidé se musí znát z tváře do tváře, že k sobě patří. Proto máme rádi herce, a proto ti herci hráli možná velkou úlohu i třeba při těch převratech. Byli známí, uměli mluvit, dovedli vystupovat a to je to důležité.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Uzavírá dnešní půlhodinu Jak to vidí náš dnešní host, socioložka, doktorka Jiřina Šiklová. Děkuji za váš čas, mějte se hezky. A brzy na slyšenou, na viděnou.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Taky na slyšenou.