Jak to vidí Jiří Hlaváč - 9. dubna

Prof. Jiří Hlaváč absolvoval od 1975 nejméně 3000 koncertů v 50 zemích 5 kontinentů (např. Pražské Jaro, mezinárodní hudební festivaly v Bostnu, Berlíně, Budapešti, Paříži, Helsinkách, Miláně, Bratislavě, Bukurešti, Havaně atd.), v sólistické rovině a v součinnosti s Barock Jazz Quintetem, Českým dechovým triem, Stamicovým kvartetem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem svátečního pořadu Jak to vidí je dnes hudební skladatel, pedagog, organizátor a muzikant profesor Jiří Hlaváč. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak chápete vy osobně odkaz těhle těch největších křesťanských svátků?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Tak samozřejmě bych mohl říci, že nosím v sobě to, co většina této populace, naději jakéhosi vzkříšení, je tam samozřejmě i ono ustrnutí nad tím, že byl zmařen lidský život, že byla zmařena naděje, že byla zmařena určitá vize toho, co ten život všechno mohl poznamenat, pozměnit, ozvláštnit. Na stranu druhou je tam jasně ukázáno i to, že je-li někdo čistý, poctivý ve svých úmyslech, sleduje také čistou poctivou cestu a ono to malé kusy rezonancí nejen v té rovině jeho vrstevníků, ale dokonce je možné, aby se s tou myšlenkou zaobírali všichni dál a aby se samozřejmě ona míra onoho vzkříšení neustále pracovat do mysli každého z nás, protože díváme se vzájemně do očí a tušíme, že bychom leccos chtěli vzkřísit kolem sebe, protože ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Právě, kdybychom, ten, ten odkaz toho, ten symbol vlastně vzkříšení chtěli převést do současnosti, je toho hodně, co bychom potřebovali znovu vzkřísit.

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Víte, já bych byl docela spokojený, kdyby se vzkřísila důvěryhodnost, což znamená, že, když někdo něco říká, myslí to vážně, myslí to zodpovědně a nehraje se mnou jakousi prapodivnou hru. A pak zjistíte, že z oné důvěryhodnosti se odvíjí ty další dílčí momenty, takže to je pravdomluvnost, změnil jsem onu čistotu úmyslu a tudíž i čistotu cesty. Navažme na to, že pak je to ten pevný mravní morální kredit a kodex, že chceme žít vůči té očistě, že to, co je kolem nás v rovině divného morálního marasmu, když se lže bez mrknutí oka. Skoro bych řekl, že lež se stává pracovním nástrojem, nebo už se stala pracovním nástrojem. Velmi se vždycky podivím, když mě někdo i s vědomím, že ten jeho výstup je zaznamenán a on mě bez mrknutí oka oznamuje něco, o čem stoprocentně ví, že je holý nesmysl, že je to nepravda, protože se nebojí žádné konfrontace. Ani konfrontace s časem, ani konfrontace s protivníky, natož tak konfrontace s těmi, se kterými hájí společný zájem. Takže z toho mi opravdu běhá mráz po zádech. Já si myslím, že ta míra vzkříšení by měla ale začít u každého z nás. Nesázejme na to, že přijde vykupitel 21. století, který řekne: Měli byste začít žít takto. My dostáváme obrovské množství informací. S většinou informací neumíme pracovat, to nás všechno zaskočí, zahltí. Takže zákonitě se objevuje jakási míra, řekněme, ztráty pozornosti na to, co je nám oznamováno. A v okamžiku, když toto někdo zjistí, tak nám může povídat cokoliv, protože sází na to, že člověk už je nepozorný a že nepostřehne jeho záměr a že s náma může hrát docela klidně nečistou hru, někdy trvající den, někdy měsíc, někdy 20 let, někdy 30 let, někdy celé století. Je to prostě v tom lidském osudu asi zapsáno, asi zakódováno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dá se to, co jste před chvílí řekl, chápat i tak, že cosi jako stud, hanba, že to jsou slova, která jsme, nebo někteří z nás vytěsnili?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Já se dokonce obávám, že už to řada lidí vůbec nepotřebuje, že se k tomu nevrací, že je to je něco, co je přežitkem minulosti. Já, když ráno chci popojet 22 z Břevnova do školy, no tak, ne, že bych stál o to, aby omladina skákala ze sedadel, když uvidí staršího pána, ale tam je naprostá míra přezírání. Je už vůbec nezajímá, že nastoupil někdo, já zatím tu jejich laskavost nepotřebuji, ale jsou tam lidé, kteří jsou na tom zdravotně už ne dobře, je to v podstatě vůbec nezajímá, protože se zaobírají pouze sami sebou, svým životem, možná svými kamarády a svými vrstevníky. Ale to, že je někdo starší, už je vůbec nezajímá, takže ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to, je to jejich chyba? Není to tak, že jsme jim to zapomněli říct?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Víte, já tím, že 30 let svého života jsem strávil jako kantor, tak samozřejmě přemýšlím nad spoustou souvislostí. Jednou mě moje absolventka řekla: Pane profesore, já jsem si třeba všimla, že jste nepřišel na hodinu nikdy, aniž byste neměl vyčištěné boty. To, čemu já jsem nepřikládal význam, protože to beru automaticky, tak si toho někdo mladý všimne. Před časem jsem dělal rozhovor s mladým violončelistou Petrem Nouzovským a on mě tam prezentoval jako člověka pevných zásad, pevných norem, člověka, který drží slovo. Čili všimnul si toho, že se o něco snažím. Ale já se prosím pěkně setkávám se stovkami mladých lidí a když bych to dal dohromady v životě, tak to byly tisícovky. No poznamenal, jak vidno, zásadně jednu studentku s těma botama a jednoho violončelistu Petra Nouzovského, který si všiml, že držím slovo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No to je dobrá bilance.

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
To je dobrá bilance. Já jsem velmi spokojen. Na stranu druhou ten osobní příklad je samozřejmě strašně důležitý a já mohu říci, že bylo třeba období, kdy jsem s mým dnes 36letým synem vedl diskuse, my jsme se nikdy nehádali. Nutno říci, ale on se mě nikdy na nic zásadního nezeptal. A já jsem se nad tím kolikrát pozastavil, protože byli jeho kamarádi, nebo kamarádky, kteří za mnou přišli a řekli mi: Vy jste takovej uvážlivý moudrý člověk, co byste řekl tomuto? Tak můj syn se mě neptal. Ale nutno říci, že si toho stejně zřejmě všímal a já dneska, když se na něj podívám, tak vidím, že řada jeho kroků, nebo řada jeho rozhodnutí už se začíná krýt i s tím, co bych udělal já sám, nutno dodat v jeho věku, protože ten náskok těch dalších 32 let je samozřejmě obrovský. Člověk musí spoustu prožít, má je poznat, má si je protrpět a zase se vracíme k těm Velikonocím. Má si je protrpět. Ono to bez toho nejde. Já bych skoro řekl, že to maximální vrcholné poznání je nakonec o tom, že o těch dalších vím daleko víc, než vím o sobě. Přesto další komunikum se mohu dozvědět, i jaký jsem. Protože ti lidé se na mě buď obrátí nebo neobrátí, věří mi, nebo mi nevěří, berou mě vážně, nebo mě neberou vážně. Ale podstata je v tom, že bych měl žít tak, abych usnadnil život jiným, protože chci a potřebuji být čistý v úmyslech a v úvahách.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Morálka, pravda, láska. Tak někomu to snad může připadat jako vyprázdněné pojmy. Jak hledíte na nejvyšší oběť pro platnost pravdy?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
No, to je samozřejmě velmi těžká a složitá otázka. Vraťme se zpátky do těch, řekněme, nejkřiklavějších příkladů. Je tady tedy příklad, že Krista, ale je tady i ta rovina Jana Musla, Jana Palacha. Řekněme, to byly ty nejvyšší oběti, protože odevzdávám svůj život ve jménu něčeho, čemu bezmezně věřím. Já si myslím, že je to důležité, je to memento, je to vždycky i jakési poselství pro ty další osudy. Já jsem si samozřejmě mnohokrát položil otázku, jestli bych toho byl schopen. Myslím si, že, a neumím to odhadnout přesně, myslím si, že ne, protože jsem přece jenom v životě udělal určité kompromisy, které mě nediskreditují. Na stranu druhou, já vím, že jsem mohl udělat ví. Takže ta míra, kdy člověk je ochoten vzít maximální zodpovědnost, ano, to umím. Ta míra, kdy jsem ochoten bojovat za jiné, umím. Ta míra, kdy umím napnout své síly a energii ve prospěch jiných, umím. Ten moment, kdy bych měl obětovat svůj život ve prospěch velké myšlenky, či velkých osudů dalších lidí, myslím si, že takovou měrou statečnosti a velikosti vybavený nejsem, ale nevnímám to vůbec jako určitou míru zklamání. Protože já jsem odpověděl v těch třech bodech, čeho jsem schopen a myslím si, že kdyby takto uvažovala spousta dalších, tak ta nejvyšší oběť by nebyla ani nutná. Uvědomme si, že nejvyšší obětí je vždycky v okamžiku, když se objeví ten totální marasmus kolem, kdy lidé začínaní zpochybňovat právo na život, právo na svobodou existenci, právo na vzdělání, právo na víru, cokoliv. Jestliže se sáhne do těch základních momentů, tak určití vyvolení jedinci jsou schopni přinést jako memento i svůj nejvyšší oběť. Odevzdat svůj život a varovat ty ostatní, co všechno to může způsobit, co všechno bude následovat dál.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pro mnoho lidí zůstávají tyto svátky vítanými dny volna, nebo oslavou jara. Jak důležité jsou podle vás velikonoční tradice, nebo chcete-li rituály?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Já bych řekl, že velice. Myslím si, že vůbec ctění tradice je strašně důležité. Jednou jsem řekl, že tradici nevytváří jedinec. Je to vždycky vlastně generační výpověď. Mohou tam být dokonce i sledy generací, protože vemte si, že tradice může mít různou podobu. Jsou to velikonoční či vánoční svátky. Ale mimochodem tradice vytvořila třeba i slavnou českou tenisovou školu. Byla to tradice, protože se objevily osobnosti, které sledovaly, co všechno je ve světě, chtěly změnit metodiku přístupu k tréninku, chtěly změnit metodiku prezentace toho sportu, chtěly přinést určitou rovinu celospolečenského zájmu, takže ta tradice se vytvářela pomalu. Nutno říci, že se z ní samozřejmě dá určitou dobu žít, ale nebude-li neustále oživována, zanikne. Takže všechny ty svátky, které jsem zmínil a nejen církevní svátky, ale já tam řadím i onu oslavu naší státnosti a tak dál, to je moment, kterých bychom neměli, myslím si, prožít jen tak, že je to fajn, máme volný den, ale tady bychom si měli sednout a udělat si trošku tu vnitřní duchovní inventuru v čem žijeme, proč žijeme tak, jak žijeme, co můžeme a nemůžeme ovlivnit, kde můžeme být příkladem, co všechno jsme udělali pro to, aby ta tradice měla své další články. Je to, pro mě je to vždycky výzva. Já se na to strašně těším. Musím říci i to, že většinou v době těchto společných svátků jsem nejraději sám, vzpomínám na to, jak jsem asi nejkrásnější Vánoce prožil někdy ve svých 19 letech, když jsem v 10 večer odešel nad Zlín a procházel jsem se tou nádhernou zimní noční krajinou a já jsem z toho tak nádherný zážitek a prožitek, že se k tomu vracím neustále. Stejně tak ale nutno říci, Velikonoce jsem zase často prožil na jižní Moravě s tím bujarým veselím, ale to nebylo jenom o víně a o popíjení, to bylo svým způsobem o určité bezstarostnosti. Takže v tomto okamžiku zapomeňme, co všechno nás trápí, užijme si tento den, jako něco, co má být poselstvím nového života. A ti prostí lidé to tak ctili, uměli to slavit a musím říct, že u toho byli svým způsobem nádherní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Už jsme si zvykli, že se tradiční svátky čím dál víc komercionalizují. Pobuřuje vás to?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Něco ano, něco ne. Já bych řekl, že ty komerční vlivy, které sem skutečně nepatří, nepatří sem kulturou, nepatří sem ani geograficky zvyklostmi, tak se musím zeptat proč. Je to samozřejmě jenom jakési převedení pozornosti zase na další oblast, z níž by se mohl mít někdo obchodně dobře, ale pokud je to jenom jakési oživení a nebo návrat tradic, které už byly polozapomenuty, nebo zcela zapomenuty, tak mně se to naopak líbí, já se k tomu velice rád vracím, podívám se, sleduji. To mě nepobuřuje v nejmenším a dokonce si myslím, že ten lidský život má mít takovou míru pestrosti a proměnlivosti, že toto všechno může být novým impulsem. A možná bych k tomu ještě rád dodal, já jsem dospěl nakonec k určitému závěru, nebo chcete-li životní moudrosti, ne všechno, co je na tomto světě, je určeno pro mě, ale když to není pro mě, tak to neznamená, že je to špatně. To je jenom určeno někomu jinému. A tomu člověku to může přinést stejnou radost, jako mně to, čemu bezmezně věřím já. Takže je to o velkorysosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A vidíte tady nějaké podobnosti s uměním? Třeba, když to zjednoduším, tradiční versus moderní?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Víte, já jsem přemýšlel kolikrát nad tím, co je to vlastně tradiční umění. A teď se pokusím dát jeden český ekvivalent, který mně z toho vycházel nejvíc. A to je ověřené, ověřené. Je-li něco ověřené, má to určitou míru poctivého základu. Má-li to poctivý základ, je v tom i ta míra pravdy, toho poznání a v nejmenším mě to pobuřovat nemůže, protože vezměme si, dnes už může být do té roviny tradičního umění, protože byl to vývojový článek logický, řazeno třeba umění Vinceta van Gogha. V době jeho života to pro většinu populace bylo umění nepochopitelné, zcela avantgardní. Stejně tak bychom mohli jít k Dallímu, mohli bychom jít k Picassovi, mohli bychom jít k Schöenbergovi. Čili je-li to umění, které splňuje ony aspekty umu, má tam tady tu aspiraci na to, že je to umění svrchovaně kvalitní, hodnotné, nadčasové a ono se, ať se mu to líbí, nebo nelíbí, zařadí do toho vývojového článku, stává se uměním ověřeným, uměním tradičním.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaká hudba se podle vašeho vkusu nejlépe hodí k Velikonocům?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Zase, je to věcí názoru. Já si určitě rád poslechnu Bacha. Ale jsou tam Pašijové hry, proč si neposlechnout i spontánního, veselého Armstronga. Když mě napadl Armstrong, tak já bych nechtěl obejít například jiný ekvivalent Jacka Brela, je to o přemýšlivosti, ale v tom ta míra té radosti. Já si rád poslechnu moravský, český folklór, mám velice rád poezii. Takže já mohu cokoliv, já mohu Jana Skácela a mohu Juru Palicu a mohu Spirituál kvintet a tak dál. Tam je řada momentů. Já nemám žánrové hranice. Prostě se řídím srdíčkem a rozumem. A je-li to něco, co do mé osobnosti vnikne a dává mi to další míru poselství, ukáže mi to mnohdy cestu ze začarovaného kruhu, je to úžasné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nevím, jestli to může souviset i s tím rokem 2012, ale doba je nějak rozkolísaná, taková relativizovaná. Kde hledat a hlavně, kde nacházet pevné body, které asi každý z nás potřebuje?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Já myslím, že my tady o tom celou dobu mluvíme. Je to víra, tedy to, co mi dává naprosto pevné pojmenování, proč na tomto světě jsem a mně je celkem jedno, čemu se bude věřit. Někdo může věřit oné nekonečné pravdě, někdo může věřit síle umění, někdo může věřit ozdravnosti přírody, cokoliv, ale měl bych mít něco co mi dává pevnou normu, abych v tomto kosmu mohl fungovat, to je první věc. Pak je samozřejmě další moment, mluvil jsem o tradici. Já si myslím, že i ta míra toho, že umím přijmout hodnoty, které už byly prověřeny časem a samozřejmě ty hodnoty vyžadují určitou míru přemýšlivosti a hledání, že to je další norma, která je strašně důležitá pro život. Pak je to otázka vztahová. Já se domnívám, že, a všichni to víme, někdy se potkáte s člověkem a on vás ohromně obohatí jenom tím, že je pozitivní, tím, že má radost, kterou neskrývá, tím, že se umí o něco podělit. Já mám třeba krásný zážitek, mimochodem spjatý s Českým rozhlasem. Jednou jsem odcházel z této budovy pozdě v noci a před budovou na Vinohradské třídě mě zastavil nějaký člověk a říkal mi, pojďte se na něco podívat. A já jsem zpozorněl a on mi začal ukazovat souhvězdí, která tu noc byla viditelná obzvlášť dobře. Já jsem se o hvězdářství nikdy nezajímal, nicméně já jsem s ním zůstal další hodinu, protože to co mi ukázal, mi taky popsal a všude dodával i tu míru, jak je to v tom vesmíru provázáno a vždycky do toho dal nějakou sentenci, jo, tohle, kdyby lidé pochopili, to by se žilo. A pak jsme si povídali o něčem dál a on mi řekl, víte, co je zvláštní, kolik je lidí, kteří neumí v noci žít. To je obrovská myšlenka. A od té doby třeba kdykoliv procházím jakýmkoliv nočním městem, tak se dívám, kolik svítí oken a teď si představuji, jak ti lidé umí v noci žít. Někdo čte, někdo poslouchá rozhlas, někdo píše, někdo má zrovna teď strašně důležitý rozhovor, rozhoduje se o dalším osudu několika lidí. To všechno je opravdu fantastická věc. Čili vztahy, to je nesmírně důležitý moment našeho života. No a pak možná další takový čtvrtý základní stavební kámen, je to zase ta míra blízkosti, lásky a zase dostávám k té pravdě. Jestliže mám k někomu hluboký vztah, tak toho člověka nemohu opustit jenom proto, že teď se mu nedaří, nebo teď se ke mně nechová tak, jak si myslím, že by se chovat měl. Ta opravdovost a opravdová blízkost, potažmo láska, já myslím, že se rodí po řadu let a já se rád dívám na staré manžele, když je potkám někde na ulici a teď zjistím, že on má 80 a neztratil galantnost. Ona má taky 80 a neztratila touhu se mu líbit. Je upravená, cítí, že pro toho svého muže chce něco znamenat. To jsou strašně důležité věci pro život. Takže blízkost, vztahy. No a pak samozřejmě to, co je všude správně deklarováno na první místě - zdraví. Víte, každý z nás prožívá období, kdy se mu zdravotně moc nevede. A já si myslím, že zase je to o tom, abychom se na to, dovolí-li to okolnosti, abychom se na to uměli nějak povznést a uměli tomu čelit. Třeba tak, že i v takovém stavu umíme pomáhat lidem, kteří jsou na tom hůř, než jsme na tom my. Umět se podělit. To je asi ten nejzákladnější moment, protože náš život není o nás samotných. Jestliže umíme dávat, umíme se rozdělit, umíme přijímat, umíme nějakým způsobem komunikovat, umíme nějakým způsobem projevit hloubku svého citu - to je ráj na zemi.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máte nějakou představu katarze, kterou zřejmě bude muset naše společnost nutně projít?

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Taky moc těžká otázka. Víte, já jsem před časem v nějakém vystoupení vyslovil tuto myšlenku: My teď žijeme v období, kde se zcela nepokrytě hlásá peníze vládnou všemu. A já jsem tam řekl, víte, docela jsem se o to zajímal o ty vazby směnitelnosti zboží, následně výskytu peněz a všeho možného, víte, že nevím, v jaké měně byl vyplácen Leonardo da Vinci, že nevím, jakou měnu dostával, či nedostával Johan Sebastian Bach, zaplatili Beethovena. Ale ta díla jsou tady. Jinými slovy - hodnota je v něčem úplně jiném. A logicky, kdyby tam nebylo ono duchovní poselství a nebyla tam nadčasovost, tak dnes nebudou tato díla žádána a jejich cena nevylítne do stratosferických výšek, které určují peníze. Takže toto je jediná cesta - pochopit, že vztahy jsou o něčem jiném, než nám budou povídat ekonomové a právníci, ti obzvlášť, těm se to líbí, protože ta rovina je o moudrosti, z toho vám vyvstane - mladí by zákonitě měli poznávat ti, kteří už prožili mnohem více. Kdykoliv se potkám s paní profesorkou Zuzanou Růžičkovou, tak mlčím jako pěna a nepovídáme si jen o exodu, který musela prožít, ale o tom, co všechno pro ni znamenala setkání s vynikajícími osobnostmi, jak unesla tíhu zodpovědnosti a úspěšnosti, jak se vyrovnávala s tím, když ji velmi vážně onemocněl manžel. To všechno je pro mě řada informací, které předcházejí děj a předcházejí období, ve kterém, budu-li v tom věku ještě žít, ve kterém zákonitě budu. Na tom se nic nezmění. To je chemie, to je filosofie, zase jsme u té etiky, a to je i ta všude a vždy přítomná morálka.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl ve svátečním vydání pořadu Jak to vidí profesor Jiří Hlaváč. Rád jsem vám naslouchal. Děkuju a krásné Velikonoce.

Jiří HLAVÁČ, hudební skladatel, profesor, organizátor, muzikant
--------------------
Děkuju pěkně a hezké Velikonoce vám všem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc děkuje také za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.