Jak to vidí Jan Petránek - 23.12.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech vám všem přeje Zuzana Burešová. Jsem ráda, že naše pozvání do studia přijal publicista Jan Petránek, vítejte, pěkný den.
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Dobrý den.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Už zítra bude Štědrý den, což nás inspirovalo k tomu, abychom se společně zamysleli nad tím, co jsme si během celého roku nadělili a že toho bylo opravdu hodně. Možná začneme tím domácím děním, protože parlamentní volby nás naplnily určitým optimismem, zbylo vám z něho ještě něco?
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Já jsem optimista životní, protože vždycky, když se podívám do vesmíru večer a vidím, kolik je tam hvězdiček, tak si říkám, tahle ta mrňavá Zeměkoule nestojí za to, aby si člověk bouřil žlučník. Ale samozřejmě, že ten optimismus má své meze. Ten optimismus pramení z toho, že si říkám, víte, kdy je nebo kdy bylo nebo kdy bude ten svět nejlepší? Když je nám 20, když je nám tak od 15 do 25, tak ať dělá politika, co chce, ať řinčí zbraněmi generálové, je to úplně jedno. Takže když se vezme to, že už jsem tedy stařec, který se blíží k té osmdesátce, tak si říkám, no, co ti mladí, ti jsou důležití, na nich to bude, jaký ten svět bude. Ale jinak mezi námi, teďka prosím posluchače, aby moc neposlouchali, to víte, že jsem naštvaný na to, co se právě děje.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se právě děje, myslíte tedy ty poslední, řekněme, korupční skandály, o kterých se nejvíc píše a mluví, co tomu říkáte?
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
No, tak říkal jsem si, protože jsem člověk, který chce mít humor a s humorným nadhledem na všechno koukat, kde bych si tak nechal na tričko, které bych si natáhnul, napsat, budu bojovat proti korupci, co mi za to dáte. A to samozřejmě mohu říct jako publicista s nadsázkou, nezávislý novinář. Ale co má říct normální člověk. Samozřejmě, že je to něco, co je naprosto netolerovatelné a mám samozřejmě v počítači a ve svých poznámkách za celá desetiletí i zmapovanou zeměkouli přes korupci. Zcela nejstrašnější korupce je v Číně. Potom je obrovská korupce, větší snad než v Číně, tady je možný soupeřit o to, kdo by měl dostat tu pokakanou zlatou medaili za takové prvenství, to je Indie. Veliká korupce, která je až nemyslitelná, je v Rusku, no, a my holt jsme bohužel jeden z těch nově nezávislých národů na této planetě, národ, který se musí potýkat s korupcí, ale ta poctivost, ta korupce, víte, kde bych proti ní začal bojovat? Ve školách. Já si myslím, že dokud nebudeme mít vzdělanostní vrstvu na patřičné úrovni, tak je všechno marné a všechny nešvary, alkoholismus, velké kouření, drogy, zločiny, vrážení kudel patnáctiletou rukou do zad, já nevím, 16letých, tak tohle to všechno spolu hluboce souvisí. A byl jsem šokován nejvíce snad v tomhle roce nad tím, co se děje kolem maturit. Vzpomínal jsem si, jak já, Jirka Moos, Pepík Paldus, spolužáci v obchodní akademii, jak jsme se připravovali na maturitu. My jsme měsíc leželi v jedné velké místnosti, kde byly rozložený maturitní otázky, ty jsme se zkoušeli, hlavně jsme chtěli pochopit věci a najednou já koukám, my jsme v digitálním věku nyní a maturitní zkouška by měla být z toho, že někdo křížkuje, no, takhle se přece sází do sportky. Ale tímhle tím způsobem budou ty kluci a holky, který dělají maturitu, potřebovat především pohled na svět a já potřebuju, aby každý učitel, učitelský sbor ty mladé lidi přiměl k tomu, aby předvedli, že umí myslet. Já dneska už spoustu toho, co jsem, z čeho jsem maturoval, už vůbec nevím, ale mně můj profesor Šafařík, profesor Vrba, tihle ti lidi mě učili myslet, kdy já jsem vstal a měl jsem nějaký nepřístojný dotaz, co a jak, oni z toho měli tenkrát radost, ale prakticky bylo vždycky vidět, že ten učitel, profesor má nějakou autoritu a dneska, když to vidíte, jak ty učitelé jsou bez autority, jsou vinni, jak rodiče, tak i celý společenský systém. To je tedy něco, co mě hluboce zraňuje, řekl bych, že je to korupce namířená proti vědění. To je něco, já nepotřebuju nějaký nový vzor maturit, já potřebuju nastolit vztah mezi učitelem a žákem a nikdy nezapomenu na toho profesora, jaký byl třeba profesor Balihar, člověk, který uměl ze sebe všechno vydat a který uměl přesvědčit o svých pravdách. To je něco, k čemu my se musíme vracet, víte, bojovat proti korupci a zapomínat třeba na to, co to je vzdělanost, co to je morálka, já bych byl pro to, aby se ve školách začaly zakládat kluby gentlemanů, aby ti kluci se uměli takovým, bych řekl, elegantním způsobem, ne vtíravým, žádný harašení, dvořit spolužačkám, ale abychom tohle nastolili, jakmile budeme řešit korupci zvlášť od ostatních morálních problémů společnosti, víte, kam se dostaneme? No, asi tak, jako kdybych chtěl nalívat do nádoby vodu, nebo nějakou dobrou jinou tekutinu a nevšiml si, že je to děravý po celém obvodu. To je to, co mě trápí.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
V úvodu jste řekl, že jste opravdu životním optimistou, ale na druhou stranu, když jste mluvil o té korupci a mluvil jste o tom školství, tak nedávno vyšla mezinárodní srovnávací studie, kde vyšlo jednoznačně, že naše děti se tedy pohoršily, naši školáci ve čtenářské gramotnosti, v matematice, také tam vyšlo to, že polovina patnáctiletých českých školáků se ve škole nudí a třetina by ji nejraději tu školu vyškrtla úplně ze svého života. Což, jak vy jste tak krásně dlouze mluvil, tak nevím, jestli v tomto okamžiku, co by se dalo dělat, aby skutečně ten optimismus v nás ještě zůstal. Je to opravdu těžké, ty veškeré mezinárodní průzkumy, srovnávací studie nehovoří příliš dobře nejenom o učitelích, ale ani o těch studentech.
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Víte, odpovídám vám na tenhle, to není otázka, co jste mi položila, to je skoro rébus. Já vám odpovím asi tak, že je nutné, anebo ještě to řeknu jinak. To, jak se dneska společnost, veřejnost rozhořčuje nad tím, co se v naší politice děje, já vidím zárodek dobrého. Protože společenský hněv znamená, že takhle ne, pánové. Já jsem strašně zvědav, jak budou vypadat třeba i ty další volby, ale už je na čase, aby občanská společnost se obracela na jednotlivé osobnosti, aby osobnosti měly autoritu a ne, abych já se podíval dneska i do Senátu, i do Poslanecké sněmovny a viděl tam lidi, kteří vzbuzují hlubokou nedůvěru. Nedůvěra je to hlavní, co nám otravuje ovzduší.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha náš host, publicista Jan Petránek. Těch témat, která jsme, které jsme si připravili, je celá řada, můžeme mluvit o schodku našeho rozpočtu, můžeme mluvit o naší zadluženosti. Víte, kolik máme každý z nás dluh?
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Je to asi dvakrát tolik, než kolik já jsem za celý život si for /nesrozumitelné/ days, na ty špatné dny života, jak říkají Angličani, si mohl nastřádat, no. Ale když to vezmete, že jeden nebo dva poslanecké platy jsou víc než moje celoživotní úspory, tak je to celkem jasné.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, my mluvíme o té velké politice, ale teď, když se blíží ty vánoční svátky, tak nevím, jestli také na to myslíte, ale když byly povodně v severních Čechách, bylo to hodně aktuální, byly toho plné noviny a dnes už to nikoho nezajímá, prostě to není téma dne a přitom si říkám, jak ti lidé dnes žijí, podařilo se jim sehnat nějaké bydlení, co pro ně udělala vláda, co oni pro sebe udělali. Také vás někdy napadají tyto souvislosti?
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Samozřejmě. A řeknu vám, když jsem viděl včera nebo předevčírem v naší televizi, jak Pandury letí, panečku, do Afghánistánu a říkal jsem si, jen tenhle ten výlet těhle těch hrozných strojů, které česká armáda vůbec nepotřebuje a my to transportujeme do prostředka Asie, kolik bych za to vyrobil maringotek pro ty lidi, kteří při povodních přišli o střechu nad hlavou. Víte, mluvíme a hodně lidí mluví o demokracii, ale demokracie má svou, své jádro a tím je svoboda. A jak si představíte svobodnýho člověka, který nemá střechu nad hlavou, to jsou přece spojité pojmy. Střecha nad hlavou, to je demokracie plus svoboda v naší zemi a to si myslím, že na to naše vláda, na to ty orgány, které by v této zemi měly něco dělat, my nepotřebujeme gripeny, my nepotřebujeme Pandury, my bychom mohli za to vyrobit, dokud v této zemi budou bezdomovci a lidi, kteří řeknou, až já zaplatím nájemné, tak mně zbyde na suchý chleba, není to v pořádku. To je otázka, nad kterou stojí třeba dneska Amerika, země, která byla nesmírně bohatá a ona je šíleně zadlužená. Vezměte si, jakým způsobem je zadlužená Evropská unie. A je možné, aby nějakým způsobem na dluhy fungovala ekonomika? Ne, to je cesta do pekel. Umím si představit člověka, který se zadluží, ale kdyby se zadlužil každý člověk, tak se ta ekonomika zhroutí. To není myslitelné a je to netolerovatelné. No, já vám řeknu, jedna z věcí, který mě taky nadzvedly přímo před Vánocemi, že sem přijeli a v tom vidím chybu jak premiéra Nečase, tak našeho ministerstva zahraničních věcí, jako hrubou chybu, že před Vánocemi mohli zkazit ovzduší v Čechách návštěva bavorského premiéra, specielně přesto, že si sem pozval někoho takového, jako je pan Posselt. Pan Posselt je pohrobek protektorátních ideí.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Šéf tedy sudetských Němců.
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Ale vezměte si to, když začala šance na dobré česko-německé vztahy, tak tehdy já jsem byl u dvou, nebo u třech jednání, padla otázka, jak se díváme na sudetsko-německý Mannschaft a na Mnichov. Sudeťáci byli rozbuškou pro Hitlera pro II.světovou válku, Německo vykoupalo v krvi celou Evropu a hodně z dalších zemí mimoevropských. A když tohle to vezmete a potom se jedná o Mnichovu a myslím si, že teďka v pondělí v Mladé frontě DNES profesorka, doktorka, historička Doležalová velice správně napsala ve velkém článku a právě bylo to k Seehoferově návštěvě, že Němci byli ochotni se distancovat morálně od mnichovských dohod, ale ne mezinárodně právně. Právní hledisko, nešahejte na mnichovskou dohodu, to znamená, oni prakticky tedy chtějí, aby byly nedotčeny právní, mezinárodně právní akty, na kterých Hitler stavěl svoji pozici? A přitom ty neustálé útoky na Benešovy dekrety je něco, co je naprosto nepřijatelné. Byl jsem, je to pár týdnů, na jedné besedě v Lidicích, měli by si tam němečtí představitelé přijít poslechnout, co si myslí o současném vztahu česko-německém. Já to řeknu jednou větou, abysme se k tomu pak už nemuseli vůbec vracet. Já jsem pro korektní vztahy mezi Čechy a Němci, ale všechny ty vytahované kostry ze skříně sudetsko-německým Landsmannschaftem je něco, co už nechci slyšet. A kdo se o to bude pokoušet, je člověk, který to nemyslí v pořádku ani s námi, ani s Německem, ani s Evropou, ani se světem.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekl jste jenom jedna věta, souhlasím, ale přece jenom se chci zeptat, můžete mi, prosím, vysvětlit, proč tedy právě tento bavorský premiér byl do naší republiky pozván, jaký smysl měla tahle návštěva?
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
To mně uniká. To mně uniká, protože je potřeba pozvat a tak se to dneska na stovkách, každý měsíc mezinárodních konferencích a setkáních a jednáních premiérů a prezidentů děje, vždycky to musí mít výhled do budoucnosti. Němci a specielně Bavoráci neustále otevírají minulost. To není cesta, která by vedla k tomu, aby v Evropě bylo aspoň o kousíček líp.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Další aktualitou začneme náš pokračující rozhovor. Americký Senát schválil odzbrojovací smlouvu START. Platnost stvrdí Rusko, to prý nebude problém. No, a v této smlouvě se oba státy zavazují, že do sedmi let sníží počty jaderných hlavic o třetinu, hlavic samozřejmě, ne lavic, ale jenom řeknu, že země se zavazují, že počet jaderných hlavic v každé zemi nepřesáhne 1550 kusů, v Rusku je dosud 2600 strategických hlavic a ve Spojených státech 2126 těchto zbraní. Selským rozumem. I kdyby jich bylo o dalších 500 méně, 800 méně, tak prostě ta jejich ničivá síla je stejně přece obrovská, proč ta smlouva, ten podpis má pro vás tak velký význam.
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Když 8.dubna tohoto roku tady Obama a Medveděv podepsali, říká se tomu buďto třetí strategická smlouva, anebo new start, jak to je často prezentováno aspoň pro zkratku, je zatím jedna důležitá věc. Jeden důležitý strategický moment, tyhle ty zbraně nebyly nikdy poté, co byla Hirošima a Nagasaki, už nikdy vojensky použity, je to příliš velký klacek, než aby vojensky mohl něco řešit. A celé, celá ta tahanice v americkým Kongresu, já jsem to sledoval dneska v noci, kde Rosa Gottemüllerová, z americké strany nejdůležitější vyjednavačka a dneska v šest ráno v moskevské televizi velice dobrou ruštinou říkala, od 13.května se to tady vyjednávalo, mělo se to protáhnout, ale v americkém Senátu to nakonec bylo schváleno, protože dokonce i ta nejlepší část republikánů, bych řekl, nejprozíravější senátoři, kromě jiných to byl Lamar Alexander, v jehož pracovně jsem kdysi s ním ve Washingtonu mluvil. To je člověk, který je racionální, je pragmatický, on vidí, že budoucnost konfliktů nemůže spočívat a že to obrovsky zatěžuje rozpočet. Čili není to tady nějaké lidumilství, my se zbavíme velké části atomových zbraní, já vás upozorním na dvě zprávy, které asi unikly i našim novinám. Za prvé, Američani vyvíjejí úplně nový systém zbraní, jejichž praktická vojenská síla je větší a přitom to není atomová zbraň, než taktických atomových zbraní jedno, jediných, které ještě by měly, až se zlikvidují všechny ostatní atomovky, měly být generálům k dispozici. A tato zpráva, že Američani budou mít v dohledné době ultrasuper zbraně, které poletí na nepřítele rychlostí sedmi machů, to je nepředstavitelná rychlost a neodrazitelná rychlost. Razance výbuchu je větší než při taktické atomové zbrani, tak na co ty atomové zbraně budou. A okamžitě na to reagovala ruská strana, která řekla, že v nejbližší době budou mít už úplně nový typ balistických raket. Čili vývoj tady je dál. A mám tady jednu poznámku z dnešní noci a to mně taky jako nějak zapadá do celkové té koncepce, že jeden z těch senátorů z republikánů americký se k Obamově tlaku připojil, aby to bylo podepsáno, protože z něho získal osmdesát pět miliard dolarů na modernizaci toho, co v tom atomovém arzenálu zbyde. Zase shrnuto, pokud jde o tuto novou smlouvu, je to jen pragmaticky, podívejte, my si ty meče nabrousíme jinak. Nic jiného v tom není.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Našim rozhovorem se jako červená nit pořád vine politika a teď se dostaneme do dalšího patra politiky. A to je diplomacie. Pro diplomacii možná někdy je typické pokrytectví, o čem jsme se mohli přesvědčit, když jsme vlastně četli zprávy ze serveru WikiLeaks. Co jste říkal tomu, mělo to vůbec nějaký smysl, nebo má smysl zveřejňovat tyto diplomatické depeše, abychom se dozvěděli, jak se říká premiéru Putinovi, Angele Merkelové, jaký to má význam pro nás?
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
My jsme už dneska v době, kdy se politikům vůbec nic nepodaří utajit. Je to legrace, když najednou se třeba na Pražským hradě stane to, že se tam podepisuje smlouva a Věci veřejné první velkou smlouvu, kterou uzavřou, je věc tajná. No, a vy se ptáte na WikiLeaks. I když třeba rozemelou Juliana Assange na prášek, už se nedá zastavit to, že tady je globální prostředek. Když já budu něco potřebovat z Austrálie, trvá mi to minutu, než se tam domluvím. V Los Angeles žije třeba Láďa Kořán, vynikající člověk, který pomohl americkému námořnictvu se sonarovým průzkumem mořských den a který si před tím, než se od nás dostal, odseděl 9 let v Jáchymovských dolech. Čili Láďovi pošlu mail a za minutu mám zpátky odpověď. Pokud je tady něco takového, pak Jualian Assange může být takový obrázek, jako kteréhokoliv, Jan z Nepomuku, už je to, na něm to nesedí, na něm to nezáleží, už je možné říci, že pro budoucnost si žádný politik, který udělá nějaký podraz, nebo se neopatrně vyjádří, musí počítat s tím, že někdo ho uslyší a řekne to na něj a to je dobře. To je největší zbraň proti cenzuře.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Náš rozhovor se pomalu chýlí k závěru. My, než jsme šli sem do studia, tak jste mi zpíval, pane Petránku. Vy jste mi zpíval, to se možná posluchači zarazí, ale v tomto vánočním čase je prostě vyloženě možné úplně všechno. Tak já vás poprosím, jestli byste zazpíval i posluchačům na závěr.
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Já jsem posledně se bavil v té naší partě šansonové a tam jsem říkal, v rádiu pořád se vysílá všechno anglicky, tak já, kdybych měl nějakou koledu, tak abych si jí taky dal do angličtiny. A přeložil jsem si ach, synku, synku. Každý, kdo se učí nějakým způsobem anglicky, tak ví, že tato jednoduchá písnička mnou tedy přeložená a mým s odpuštěním hovězím hlasem zazpívaná by zněla tak.
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Tak to, prosím, vezměte ode mě jako předvánoční koledu.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Předvánoční koledu, byla to nejoblíbenější písnička prezidenta Masaryka a teď jsme ji slyšeli v podání překladu Jana Petránka. Jsem ráda za tuto celou půlhodinu s vámi, přeji vám klidné svátky a samozřejmě úspěšný celý příští rok a budu se těšit na setkávání s vámi. Věřím, že tato věta samozřejmě, s ní by souhlasili i naši posluchači. Mějte se moc hezky v příštím roce. Na shledanou.
Jan PETRÁNEK, publicista
--------------------
Já vám moc děkuju za všechna pozvání a ať ten příští rok, počínaje od zítřejšího Štědrýho dne, je pro všechny dobrý.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkujeme.