Jak to vidí Jan Macháček - 27.5.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré čtvrteční dopoledne vám všem přeje Zuzana Burešová. Naproti mě už usedl můj dnešní host, komentátor Respektu Jan Macháček, dobrý den.
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
Dobrý den.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tento týden naši diskutující v pořadu Jak to vidí docela hodně cestovali. Z Afriky se vrátil Šimon Pánek. Mluvili jsme spolu o Namimbii a Angole. Ze Spojených států zase Ondřej Neff, ten včera tady v našem vysílání mluvil s kolegou Vladimírem Krocem. Vy máte za sebou taky jednu pracovní cestu. Taky jste navštívil Spojené státy. My si o té cestě budeme vyprávět. Zítra máme volby, možná posluchači už mají hodně politiky, dnes spíš možná si budeme povídat o těchto záležitostech. Vy jste nebyl ve Spojených státech poprvé, co vás tam letos zavedlo právě v těch posledních dnech.
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
Tak já jsem tam měl nějaké přednášky na ekonomické téma, ale taky jsem měl schůzky s některými svými přáteli z amerických novin a médií. A bavili jsme se vůbec o situaci v médiích v Americe v dnešním světě. Jsou, řekněme, v konkurenci s Internetem a v tom, jak ty vydavatelské noviny přemýšlí o své vlastní online produkci. Což mě samozřejmě zajímá nejenom jako autora, ale myslím si, že tahle zkušenost může být užitečná i vlastně pro podnik, kde pracuju, jehož součástí není jenom Respekt, ale i Hospodářské noviny, Ekonom a tak dál. Takže z tohohle pohledu to bylo užitečný. A já jsem byl teda v New Yorku a ve Washingtonu tři dny. A v New Yorku, můžu říct, to je takové moje druhé město. Já tam jezdím už samozřejmě od té doby, co to šlo, dvacet let. Pokud se mi to povede, tak tam jsem rád alespoň třeba jednou do roka. A prostě mě to tam baví. Ale to si možná můžeme za chvíli říct.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
No, baví vás to, ale proč, která místa třeba máte rád? Kam se vždycky v New Yorku nebo ve Washingtonu, kam také jezdíte, kam se vždycky rád chodíte podívat?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
No, já mám takovou, protože je o mě známo, že jezdím po Praze na kole, tak já jezdím na kole i po New Yorku. To je taková v poslední době největší změna, protože New York v posledních letech obrovsky investuje do cyklostezek, ale nejenom cyklostezek, ale vůbec takových těch rekreačních sportovišť. Vlastně dneska kolem celého Manhattanu už s maličkou ještě, maličkým ještě nedodělkem, tak podél vody kolem celého Manhattanu vede úžasná vlastně rekreační cyklostezka, někdy spojená s běžeckou trasou, ale někde jsou dokonce odděleny. Taková ta bývalá nákladní přístaviště jsou předělávána, parky úžasně udělané. Dokonce v určitých částech dolního Manhattanu, kde vlastně byla taková, řekněme, železniční vlečka v úrovni prvního nebo druhého patra domu, která se vlastně táhne od, řekněme, první ulice nebo od takzvaného meat district, což byla oblast, kde se zpracovávalo maso, řekněme, nebo kde byly nějaké masokombináty, až na 38.ulici je nyní vlastně taková zvýšený, visutá zahrada na tom železničním traktu. A prostě evidentně to město se snaží maximum dělat vlastně pro to nějaký rekreační využití lidí, kteří tam žijí. A samozřejmě, protože je to město u vody, na ostrově, tak to vypadá, všechno krásnou tu sky line, jak se říká vlastně ty domy vypadají samy o sobě pěkně. A tak to se mi líbí. A evidentně prostě to nedělají politici jenom pro to, že se jim to líbí, ale lidí si to jaksi vyžadují. A je nějaký samozřejmě velký stupňující se občanský tlak na to, aby se v tom městě prostě dobře žilo. A protože tam jezdím dvacet let, tak můžu skutečně posoudit, že to vůbec de facto v tomto ohledu není k poznání. Já už jsem na kole jezdil v New Yorku v roce 94, když jsem byl skoro sám. Přes všechny mosty, mimochodem, dneska vedou krásné cyklostezky v Brooklynu už taky můžete, jako houby po dešti rostou na Manhattanu obchodu, prostě servisy s kolama. Můžete dostat kdekoliv specielní cyklomapu, kudy se kam dostat. A nemluvě o central parku, kde samozřejmě to je taky sama o sobě super rekreační zóna vlastně s několikakilometrovým oválem, kde se dá běhat, jezdit na kole, bruslit. Pak už jde jenom o to, aby bylo hezky, aby si to člověk užil.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A bylo hezky?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
No, bylo to, bylo asi trošku hezčí počasí než tady. Bylo to tak jako dva dny pršelo, dva dny bylo dusno, hezky, ale tak aspoň něco.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Aspoň něco. Vy jste tam nebyl samozřejmě kvůli cykloturistice, ale také hlavně kvůli tomu, že jste tam měl přednášky. A o tom, jaká témata jste zvolil, o čem jste přednášel, tak o tom budeme ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha mluvit už za chvíli. S Janem Macháčkem jsme se ocitli jednou nohou ve Spojených státech. Chceme mluvit o přednáškách, které tam měl můj dnešní host. Zatím jsme mluvili o New Yorku. Ještě bychom možná mohli zmínit Washington. Vy tam máte jedno místo, které nikdy při těch svých návštěvách nevynecháváte. Stalo se tak i letos?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
No někdy, ona je to poměrně nová záležitost. Já jsem tam byl podruhé, abych to upřesnil. A je to moje oblíbené Newseum, což je vlastně muzeum zpráv, muzeum žurnalistky, což možná zní trošku nudně, děsivě a příšerně pro posluchače, ale to muzeum je prostě dokonale udělané, je prostě krásné, je, muselo stát spoustu peněz. Je to muzeum interaktivní a pro celou rodinu, bych řekl, dokonce. To znamená, že se tam zabaví malé děti a zabaví se tam možná jednodušší lidi, intelektuálové. A pro ty jednodušší lidi, který chtějí třeba dobrodružství, ono to zní blbě jednodušší lidi, ale řekněme, jsou tam novinářské vrtulníky a prostřílená auta slavných reportérů a tak dál. Pro děti jsou tam kina 4 D, to znamená, se otřásají ty křesla, aby se člověk bál, kde jsou různé krátké filmy z historie investigativní žurnalistiky. A k tomu jsou vždycky spoustu úžasných výstav. Je v něm spoustu kin, kde se promítají filmy o takových důležitých dilematech etických a profesionálních, žurnalistiky, to znamená třeba o tom, jak využívat anonymní zdroje a podobně. Ale hlavně tam najdete takové boxy, v kterých se takových těžkých litinových šuplících vlastně můžete vyndavat nekonečné množství titulních stran novin z historie žurnalistiky. Tím můžete trávit hodiny a hodiny. A pak můžete třeba sedět, to je jedna z mnoha věcí u takových interaktivních obrazovek, kde můžete zase poslouchat a nacházet si nejenom teda ty archy všech těch titulních stran zase k jednotlivým /nesrozumitelné/, ale můžete třeba, když jsme v rozhlase, si říct, poslouchat slavné rozhlasové reportáže, třeba když hořela vzducholoď Hindenburg, prostě nebo různé atentáty na americké prezidenty a tak dále, rozhlasové, televizní reportáže a tak dále. Samozřejmě to muzeum se věnuje tomu rozcestí, na kterém se teďka žurnalistika vlastně jako nachází. Možná je důležité ještě vědět to, že vlastně všechny ty slavné tradiční americké rodiny, které jsou vlastně tři, vydavatelé Washington Poste, New York Times a Wall Street Journal, ty vydavatelé Wall Street Journal ty své noviny prodaly Robertu Murdockovi, vlastně tohle muzeum zaplatily. A muzeum většinou se týká něčeho, co už neexistuje, na co už se jenom vzpomíná, což je ta smutná dimenze toho. Já si myslím, že kdyby ty rodiny necítily, že vlastně nějaké éra končí, tak by asi to muzeum Newseum vlastně nevytvořily. A je tam jeden zajímavý aspoň, že to muzeum je poměrně drahé. Ten vstup stojí dvacet dolarů, což je pro normální lidi hodně peněz hlavně ve srovnání s tím, že ve Washingtonu jsou všechny muzea zdarma, všechna ostatní muzea. A Washington je město muzeí, kde je všechno od muzea amerických indiánů a kosmonautiky a tak dále, všechna muzea jsou zadarmo. Tohle je jediné placené a přesto je v něm narváno. Takže když bude mít někdo šanci se tam podívat, tak já to mohu jenom doporučit, protože mohu o tom básnit zkrátka celé hodiny. Už se mi podruhé stalo, že tam zazněl takový ten zvon, že muzeum zavírá a já jsem skoro posledních vycházel ven.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady to je docela inspirující i pro nás. Umím si představit, že by bylo docela zajímavé i v Česku vytvořit takové muzeum. Je někde vůbec něco podobného ve světě?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
Já jsem o ničem takovém neslyšel, ale tak asi by to bylo dobré, kdyby něco takového v Čechách existovalo, kdo by to zaplatil, že jo.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Peníze, o ty jde vždycky až na prvním místě. Mluvili jsme tedy o muzeu zpráv, dali jsme tip i našim posluchačům, kteří by snad v těchto dnech nebo ve dnech následujících měli cestovat do Spojených států, ale teď už pojďme k těm přednáškám. Kde, na jaké půdě jste přednášel a jaká témata vašich přednášek byla?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
Tak témata byla samozřejmě ekonomická situace v Evropě a i v České republice před volbami, což je zrovna to, o čem by se dnes mluvit nemělo. Takže si myslím, že zase to tolik jako rozvádět nemusíme, ale vlastně možná tím můžeme přejít k tomu, čím já se zabývám. V podstatě to je především, což je právě situace eura a vůbec vyhlídky Evropské unie i evropské ekonomiky. Tak samozřejmě, že se o tom také mluvilo.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak na tyto přednášky na tato témata reagovali Američané, tak o tom už s Janem Macháčkem, komentátorem Respektu budeme mluvit ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha za okamžik. Mluvíme s komentátorem Respektu Janem Macháčkem. Jak rozumějí Američané situaci v Evropě, klesajícímu euru, situaci v Řecku, v Portugalsku, ve Španělsku. Jak se na to dívají?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
To je dobrá otázka, protože to moc vlastně nechápou v tom smyslu, proč, takhle bych to asi postavil, když se totiž podíváme na celkové zadlužení Spojených států, Japonska nebo aktuální deficit, tak, ale nejenom Spojených států a Japonska, ale i jiných větších zemí mimo Evropu, tak často ty čísla celková jsou mnohem horší, než která vykazuje eurozóna nebo Evropská unie jako taková. Takže ta představa, kterou my teďka vlastně jako Evropané máme sami o sobě, že nás potopila jako výše našich dluhů, se může Američanům nebo Japoncům zdát jako zvláštní. Ona jako skutečnost je taková, že pouze některé země v eurozóně mají velké problémy. Ale eurozóna jako taková nebo Evropská unie jako taková nemá. Takže vlastně oni se na to dívají z toho pohledu, proč si to nějak nevyřešíte. Protože samozřejmě z jejich pohledu, když oni samozřejmě jsou federální stát, je to tedy jeden stát, není to unie, ale samozřejmě jim to může připomínat to, že když by se v nějakých rozpočtových problémech ocitl stát Montana nebo Louisiana, tak se možná o tom trochu bude mluvit. Ale nebude to něco, o čem by obyčejný Američan poslouchal od rána do večera ve všech médiích, prostě se to nějak vyřeší, existuje nějaká federální vlády, existují nějaké federální daně, prostě se to nějak vyřeší. Kdežto Evropská unie z tohoto pohledu vypadá jako někdo, kdo už několik měsíců jenom mluví a mluví a něco se domluví, pak to zase neplatí. A tak to si myslím, že asi je pohled většiny lidí. Samozřejmě, jsou tam lidé, kteří Evropu znají důkladně nebo Evropa je baví, nebo Evropě nějak fandí, tak ti už to vidí samozřejmě trošku jinak. Ale většinou takový ten americký pohled je, tak si udělejte spojené státy evropské, my máme Spojené státy americké, tak si udělejte spojené státy evropské, nějak se domluvte a neřešte to pořád, nebo takhle, to je takovej ten, řekněme, jejich jednoduchej pohled na věc.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To je docela zajímavé takové debaty. Co vy jako komentátor na tyto názory těm Američanům můžete říct? Při těch debatách, při těch vašich přednáškách byla určitě i diskuse, jak jste argumentoval?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
Tak paradoxně já, mně to není úplně vzdáleno, tohle myšlení, já se sám považuji za eurofederalistu. Samozřejmě vím, že se to nedá udělat prostě přes noc. A ani těm Američanům se to nepovedlo udělat přes noc, jak by se mohlo zdát. Ale mně to nevadí. Ale konkrétně jako nejzajímavější dotaz jsem dostal a to můžeme se o tom bavit, protože se to voleb netýká, týká se to vlastně úřednické vlády a jejich postojů, že si ti byznysmani, investoři, kteří přišli na tuhle konferenci, kde jsem mluvil, se ptali, proč Česká republika spolu s Británií hlasuje proti různým regulacím, třeba regulaci těch hedgeových fondů na evropské půdě. Já jsem to ani nevěděl, protože jsem byl pár dní pryč. A to je zajímavé, že tohohle si svět všímá nebo investoři si toho všímají a české publikum si toho vůbec nevšímá. A já jsem pak zaregistroval v rozhovoru s ministrem Janotou v Respektu, že vlastně jeho se ptali jako, kde se rodí ty české pozice, s kterými jedeme vyjednávat do Bruselu a on říkal, že vlastně se o tom třeba baví s premiérem, že vlastně je neuvěřitelné, jak českou společnost, ale i její, řekněme, byznysové nebo hospodářské elity nevedou k diskusi úplně o těchto jako zásadních věcech, jako je, jaké názory náš stát bude zastávat v Evropě, že si prostě nějaký, řekněme, úředník něco usmyslí a tak to je. To, tak na to se mě tam ptali. A to si všimněte, že to je vlastně něco, o čem se tady vůbec nemluví.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To takhle opravdu je, že nějaký úředník tedy přijde se stanoviskem, které vůbec nediskutovali ekonomičtí ministři?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
No a vy jste si všimla, že tady byla nějaká diskuse o tom, jak bude někdy Česká republika hlasovat na takzvané Ekofinu, což je setkání ministrů financí z Evropské unie. Tady média většinou expos zaregistrují, že takové setkání bylo, ale že by se prostě těch politiků ptali dopředu, s čím tam jedou, jaký budou zastávat postoj, proč ho budou zastávat, kam jsou ochotni postoupit, ustoupit a tak dále, tak takováhle debata se tady vůbec nevede.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To je možná i pro některé posluchače překvapivé. Za chvíli probereme další téma. Komentátor Respektu Jan Macháček odpovídá na naše otázky v této půlhodince, tedy v půlhodince, kdy prezentují naši hosté své názory. My ještě budeme hovořit o situaci v Evropské unii. Určitě i naši posluchači zaregistrovali zprávu, že Evropská unie se snaží předejít takovým situacím, jaká nastala v Řecku, tím, že vytvoří záchranný fond, do kterého převede až 750 miliard eur. A tyto peníze by se skutečně využily v situaci, kdy by si určitá země už nebyla schopna peníze vypůjčit na trhu. Je to řešení?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
Je to určitý krok, kterým, který má zastavit, řekněme, ten útok, říká se spekulantů, ale nemusí to být nutně v negativním smyslu, protože když ti spekulanté přicházejí se svými penězi a vesele si kupují ty dluhopisy a investují někam, tak jakoby je mají všichni rádi. A teprve, když ti spekulanti odcházejí, tak jim nikdo nemůže přijít na jméno. Ale je to taková hráz, řekněme, která by měla omezit tu velmi nebezpečnou volatilitu, nebo situaci prostě obrovských výkyvů, v které se vlastně nedá rozumně fungovat, nedaří se v ní ani ekonomice, ani podnikání a i se obtížně samozřejmě spravují státní finance nebo se dělá nějaký výhled. Já jsem si dnes přečetl někde, že vlastně tomuhle evropskému plánu se říká le tarp, což je jakási slovní hříčka, protože ten americký záchranný plán po pádu Lehman Brothers před rokem a půl se jmenoval tarp, tak tohle je jako ten evropský tarp, tak se tomu říká le tarp. Ale zásadní rozdíl je v tom, že v okamžiku, napoprvé to americký Kongres a Senát neschválily, schválily to teprve napodruhé, v průběhu října 2008. Ale ty peníze potom samozřejmě byly k dispozici hned, jak je ten Kongres uvolnil, byly okamžitě k dispozici. Tady vlastně jde o jakýsi příslib, že pokud dojde k nějaké situaci, tak každá země přispěje nějakým dílem. Je tam daná maximální hranice, ale není vlastně ujasněno, jakým způsobem se budou generovat ty příjmy do toho fondu. Jakým způsobem která ta vláda ten který jednotlivý stát získá. Patrně ty státy zase budou muset vydávat nějaké dluhopisy, což samozřejmě není záležitost, která jde udělat ze dne na den, to trvá třeba i několik měsíců. Takže tam samozřejmě panuje spousta nejasností, co se to vlastně vymyslelo a jak to bude fungovat.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takovým klíčovým hráčem v té Evropské unii je určitě Německo. To chce prosadit v eurozóně zákon o vyrovnaných rozpočtech. To bude zákon, který pokud tedy vstoupí v platnost, tak to bude velmi zajímavé, protože ty země budou velmi vázány tím, jak budou sestavovat své rozpočty. Neměly by tedy počítat se schodky. To Německo je v tom velice razantní, protože dokonce pokud někdo poruší ta pravidla, která budou stanovena, tak Německo by chtělo, aby třeba ta země byla odříznuta od těch evropských dotací. Proč je vlastně Německo tak razantní?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
No to bych taky rád věděl. Jsou v podstatě dvě možnosti. Samozřejmě jako historicky Němci mají rádi pořádek a dodržování pravidel. Mají trošku až příliš pocit, že vlastně všechno stačí, když se bude dodržovat pořádek a všechno bude potom dobře. Ale z takové dlouhodobější perspektivy tam vidím dvě možnosti. Jedna je, že Němci vlastně v zásadě vědí, že není jiné cesty, než postupně vytvořit zárodky ekonomické vlády, ekonomického vládnutí, jak se překládá v těch evropských komisích. Což je tedy to, co já jsem nazval na začátku jakousi mezistupněm nebo cestou k federaci. A protože to budou muset nějakým způsobem prodat vlastním voličům, tak zároveň se to bude kombinovat s těmi zpřísněnými pravidly, s těmi, řekněme, rigiditami, vysloveně. A druhé věc, že to takhle vůbec není, jak to říkám, že oni chtějí prostě jenom ty rigidity, které podle mě samy o sobě nic nevyřeší a nezachrání. A navíc nebudou přijatelné pro zbytek prostě Evropy. Samozřejmě, můžete si napsat pravidla, jaká chcete, to je sice jako dobrá věc, ale když přijde taková krize, jako přišla před dvěma lety, tak vám ty pravidla prostě nepomůžou. To tak prostě je. A sebeúžasnější pravidla vás nezachrání od i od fiskálních samozřejmě dopadů takového, řekněme, gigantického výpadku ekonomiky, k jakému došlo před dvěma lety.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou všechny návrhy, samozřejmě ten vyjednávací prostor bude široký. Jak se nakonec Evropská unie rozhodne, o tom se dozvíme v následujících týdnech a měsících. Naše povídání možná bychom měli ukončit tím, o tom vždy mluvíme samozřejmě, o situaci v Řecku. Jak to vypadá teď? Udělalo už Řecko takové podstatné kroky, které by měly tu situaci opravdu nějakým způsobem stabilizovat?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
No tak zákony jsou schváleny, jak známo, teďka samozřejmě záleží na tom, jak jejich dopady, těch zákonů, bude stravovat a postupně absorbovat řecká společnost. První věc je, co to udělá teda v politice, jak se k tomu bude stavět opozice, jestli nějakým způsobem to bude podporovat nebo k tomu aspoň mlčet, nebo naopak proti tomu bude burcovat, jak se k tomu postupně postaví odbory, jak s nimi bude vláda jednat. To, co řekl premiér Papandreu nedávno, že skutečně jedním ze zásadních předpokladů je, aby lidé měli pocit, že nějaké velké ryby jsou i potrestány, tak přestože se nám to nemusí líbit, že to vypadá, jakože řecká policie a justice jedná na objednávku politickou. Ale skutečně už se to děje, došlo už k zatýkání některých zkorumpovaných celníků, lidí, u kterých je zjevné, že prováděli daňové úniky. To se prostě v posledních dnech v Řecku skutečně děje. Protože pokud by se to nedělo, tak si nedovedu představit, že by řecká společnost byla ochotná akceptovat prostě to razantní utahování opasků.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, že ta situace dospěje k tomu, že Řecko bude muset třeba prodávat státní majetek. Myslíte si, že je to aktuální věc?
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
Tak přece jenom jako uvidíme. To je trošku ta cesta do osmnáctého, devatenáctého století, kdy se takto i tehdy samozřejmě existovaly předlužené státy. A takto se to řešilo, že se vzdávaly třeba části svého teritoria. Tak já myslím, že to není úplně nejúžasnější nápad. Za prvé, co to může udělat, řekněme, s národní hrdostí, kdyby měla se země vzdávat nějakých teritorií. Co se týče státního majetku, s tím nemám problém, ale samozřejmě špatné je prodávat státní majetek pod tlakem a ve stresu, protože ho prodáte na čtvrtinovou cenu, než byste ho prodal, řekněme, v klidnějších dobách. Takže tam je to věc té ekonomické kalkulace.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tímto konstatováním uzavíráme dnešní rubriku, dnešní pořad Jak to vidí, hostem byl komentátor Respektu Jan Macháček. Děkuji za vaše názory, pěkný den.
Jan MACHÁČEK, komentátor Respektu
--------------------
Děkuji za pozvání.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou. Reprízu tohoto pořadu si můžete poslechnout dnes večer krátce po třiadvacáté hodině.