Jak to vidí Jan Keller - 19. dubna

19. duben 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Prof. Jan Keller

Profesor Ostravské univerzity se mj. zamýšlel nad mezigeneračním dialogem a hodnotovou orientací tří generací. Hovořil i o bezdomovectví, které v blízké budoucnosti podle něj může ohrozit nezanedbatelnou část seniorů. Audio zde najdete do hodiny po vysílání, přepis až v pátek.

Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
Jako stipendista francouzské vlády absolvoval postupně šestiměsíční studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux (1985), v Aix-en Provence (1988) a v Paříži na Sorbonně (1992). V roce 1992 obhájil na univerzitě v Brně habilitační práci o byrokratizaci státní správy v předrevoluční Francii. V roce 1999 byl jmenován profesorem pro obor sociologie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Ostravské Univerzitě.
Je autorem téměř třiceti odborných a popularizačních knih. Zabývá se v nich např. problematikou racionality moderní společnosti (Nedomyšlená společnost, 1992, Dvanáct omylů sociologie, 1995, Abeceda prosperity, 1997, Politika s ručením omezeným, 2001, Teorie modernizace, 2007).

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem sociolog Jan Keller, profesor ostravské univerzity. Dobrý den přeji.

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Letošek je evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Cílem této iniciativy je upozornit veřejnost na přínos seniorů pro společnost, zajistit jim větší uznání, vytvořit lepší podmínky k životu. Jak vy hodnotíte ty stávající podmínky?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
No, tak ono se to dá obtížně nějak zobecňovat, protože v každé zemi je to trochu jiné, ale v zásadě se množí studie o tom, že ve společnosti roste desolidarizace. To znamená, že různé skupiny přestávají být navzájem solidární a mimo jiné se to týká také vztahů mladých a těch starších a nebo vztahů nemocných a zdravých. Zdraví nechtějí být solidární s nemocnými, když se to řekne zjednodušeně a ti mladí, kteří si nějakého důvodu myslí, že nezestárnou, nechtějí být solidární se starými a myslí si, že na ně doplácejí. Takže já mám zato, že to nebylo náhodné, že Evropa vybrala pro letošek zrovna toto téma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě senioři podle analytiků pocítí balík úsporných opatření, která mají v příštích dvou letech udržet schodek rozpočtu pod 3 % HDP, dolehnou na ně plánované změny ve valorizaci penzí, i vinou zvýšení DPH jim porostou náklady. Vy jste, pane profesore Kellere, už dříve napsal, že, cituji: "Důchodci se stávají prvními oběťmi zpackané penzijní reformy, která může sloužit jako ilustrace principů zvrácené solidarity." Můžete nám to více objasnit?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
No, tak to by bylo dlouhé povídání, ale naštěstí náš přední odborník na generace, na věkové kohorty a podobně, náš přední demograf Tomáš Fiala, vyjádřil celou tu reformu v jediné větě. On nedávno konstatoval: Pokud jste ochoten odevzdat ze svého platu soukromýmu penzijnímu fondu 2 %, zbavíme vás povinnosti přispívat 3 % na důchody generací svých rodičů. Můžete si ty peníze nechat pro sebe a použít je na své stáří. To je dost nešikovná strategie, protože ti lidé, kteří dneska berou důchody, dnešní senioři, vlastně celý život platili v průběžném penzijním systému na generaci svých vlastních rodičů, takže oni nikomu nic nedluží, oni si to všechno poctivě zaplatili a ti, kteří celý život vlastně zajišťovali penzi svým rodičům, tak teď jsou vyzýváni, aby pro změnu zajišťovali penzi svým ani ne tak synům a dcerám, ale spíše vnukům a vnučkám. Takže v podstatě ti senioři se mají skládat vinou zvýšení daně z přidané hodnoty v každém svém nákupu na to, aby jejich vnuci měli zajištěnou penzi. No a na tom ještě pikantní to, že oni se ti staří lidé nebudou skládat na všechny mladé, na všechny vnuky a vnučky, ale jenom zhruba na třetinu těch, kteří si vydělají tolik, že se jim vyplatí skutečně stáhnout část svého příspěvku z průběžného fondu a přemístit si ho na ten fond soukromý. Takže si myslím, že v řadě ohledů to je vůči těm dnešním seniorům a seniorkám dost nespravedlivé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vlastně můžeme být i konkrétní. Vloni na jaře vaše univerzita v Ostravě zkoumala 900 domácností, v Ostravě čtvrtinu zkoumaného vzorku tvořily domácnosti starobních důchodců. K jakým výsledkům jste dospěli?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
No, tak my jsme ten vzorek měli složený tak, že vlastně tam byli senioři nadreprezentováni, protože v republice nemáme ještě čtvrtinu obyvatelstva důchodce, ale ten náš vzorek odpovídá třeba situaci, která tady bude za, řekněme, 15, 20 let a nás zajímalo mimo jiné, jestli se různé generace navzájem neformálně podporují, když stát je dost macešský vůči té nejstarší generaci, tak jestli jim to vynahradí ta střední a mladší generace v těch sítích vzájemné výměny služeb a protislužeb, vzájemné podpory a tak jsme si udělali tři takové modelové generace. Do jedné, do té nejmladší jsme dali lidi mezi 25-35 lety, potom jsme tam měli reprezentanty střední generace 45-55 let a dále seniory nad 65 let a ptali jsme se těch lidí, nakolik si pomáhají v rámci rodiny, v rámci příbuzenstva, v rámci sousedství, v rámci různých přátelských a kamarádských vazeb a ty výsledky byly celkem uklidňující, protože všechny ty tři generace se do těch vzájemných neformálních vazeb výměn pomoci zapojují zhruba stejně. To znamená všechny ty tři generace zhruba stejně dávají těm ostatním, když něco potřebují, těm svým příbuzným a známým a zároveň zhruba stejně od nich také berou. Takže nějaká ta diskriminace se naštěstí v rovině neformálních vztahů vůbec neprojevuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste zkoumali tu existenci, řekněme, neformálních sítích vzájemné pomoci. Je tedy dostatečně pevná.

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
No ono záleží také trochu na tom, v čem člověk tu pomoc potřebuje. Protože některé věci, ty služby, které jsou nejsnadnější, zaberou nejméně času a nejméně energie, tak ty poskytují si navzájem všechny generace rovnoměrně. To znamená dát nějakou radu, poradit s nějakým problémem, nebo poskytnout citovou podporu, to člověka nic nestojí a je to pěkné. Když už je to trošku náročnější, tak zhruba jedna třetina lidí nemá na koho se obrátit. Když by si chtěli třeba v rámci příbuzných nebo známých půjčit peníze a nebo dojednat nějakou službu, třeba někam přivézt autem, nebo odvézt autem, to už zabere víc času a stojí to peníze, takže tam už ta ochota je o něco menší, ale pořád většina lidí si navzájem pomáhá i v této oblasti. A konečně zhruba jenom z poloviny se dá spolehnout na druhé lidi, to je všechno bráno samozřejmě statisticky, zhruba z poloviny se dá spolehnout na druhé lidi v takových věcech, jako když třeba chcete, aby vám někdo usnadnil kontakt s úřady, vyřídil nějaká lejstra, nějakou záležitost, nebo už nějakou takovou náročnější věc, údržba bytu například, nebo domku. Tak to už samozřejmě ta ochota tam není taková, jako při pohlídání dětí a nebo při nějaké té běžné radě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale z té neformální sítě, rozumím-li tomu správně, není vyloučena žádná generace?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
Ne, trošku to s věkem klesá, protože pochopitelně senioři, ještě bychom museli lišit různé věkové skupiny v rámci seniorů, s věkem to pochopitelně klesá a například na své přátele a známé se mohou obrátit o tu pomoc mladí a lidé ze střední generace. U těch starších lidí, tam už se ty přátelské svazky z pochopitelných důvodů tak často neudržují. Tam pomáhají už spíše sousedé. Ale jsou to takové drobnosti. Rozhodně zatím nehrozí, alespoň v tom městě, kde jsme to dělali my, že by někdo nechal toho seniora na holičkách, když něco skutečně potřebuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste porovnávali tři generace. V čem s liší jejich hodnotová orientace?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
No, na první pohled to vypadalo, že to bude docela nudný výzkum, protože v zásadě hodnoty a postoje všichni ti lidé bez ohledu na svůj věk měli stejné. Ono to tak vychází ve všech zemích. Když se lidí zeptáte, co je pro jejich, pro ně nejdůležitější, tak všichni vám na první místo dají zdraví, což je naprosto pochopitelné, bez ohledu na věk. Potom u těch mladších ta další místa obsazují spokojený rodinný a nebo partnerský život, moci vychovávat děti podle prostě potřeb, mít čas na výchovu dětí. Zatímco pochopitelně u těch seniorů, ti vychovávají spíše vnuky, když mladí nemají čas a tam se na druhé místo už dostává potřeba bezpečí. Což je dáno zase tím věkem. Byli jsme překvapeni, ale nakonec v oblasti těch hodnot, protože když jsme se lidí zeptali, co si myslí, že je důležité v naší společnosti k dosažení životního úspěchu, tak střední generace, ta v tom má úplně jasno, je třeba znát ty správné lidi, mít správné kontakty a pokud možno mít politické konexe. Ti mladší se k tomu tak ještě nehlásí, těm starším se to také moc nelíbí a zajímavé na tom je, že čím je člověk mladší, tak tím větší váhu přisuzuje z hlediska strategie úspěšnosti dávání úplatků a tomu, aby pocházel z bohaté rodiny. Ti střední, ani ti starší si nemyslí, že by to bylo tak důležité pro životní úspěch a naopak u střední generace a u těch starších není jedna věc, která je u mladých a která vypadá docela nebezpečně, a sice pro úspěch je důležité, pokud má člověk tu správnou národnost a rasu. Pokud by skutečně ti mladí lidé se řídili v životě těmi hodnotami, tak bychom byli docela daleko od ideálů otevřené společnosti, protože v takové společnosti by potom pro úspěch bylo důležité mít vhodné známosti, včetně těch špinavých a pro neúspěch by bylo determinující to, zda se člověk narodil v té správné rasové a etnické skupině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vnímáte to jako jistý hodnotový posun? Kdybychom ty výsledky vašeho průzkumu srovnali třeba s tím, jak odpovídali zástupci jednotlivých generací před 5, 10, 20 lety?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
On se to dá těžko posuzovat, protože ti výzkumníci se navzájem moc nečtou a dávají lidem na výběr různé hodnoty, takže neexistuje sada hodnot, která by se dávala třeba 20, 30 let a mohlo se zjišťovat ty posuny mezi jednotlivými generacemi. Ty výzkumy jsou u nás v naší zemi obtížně porovnatelné. Mnohem lépe na tom jsou třeba francouzští sociologové, kteří dávají lidem opakovaně už 40, 50 let ty samé otázky, takže oni mají dlouhé časové řady a tam mohou ty hodnotové posuny zkoumat. U nás to jsou spíše takové první vlaštovky, které teda moc v hejnu zatím neletí, protože každá si zjišťuje něco jiného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A podle vás, pane profesore Kellere, jaký je ten trend v současné společnosti?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
No, tak ten trend u nás je stejný jako ve zbytku Evropy. Je výrazná individualizace. To znamená ona ta individualizace nedá se říct, že by byla úplně dobrá, nebo úplně špatná. Němci vydali takovou tlustou knihu, ve které analyzovali 6 typů individualismu, od velice úctyhodného individualismus, který znamená, že člověk dává maximum pro své seberozvíjení, aniž by tím škodil druhým až po ten nejméně úctyhodný individualismus v podobě narcismu, kdy člověk vidí jenom sám sebe a myslí si, že ti druzí jsou tady buď od toho, aby mu překáželi a nebo od toho, aby mu sloužili. To znamená nedá se říct, že individualismus je egoismus. Jenom některé typy individualismu jsou egoistické a ty rozdíly jsou, tam se musí vyvažovat jako na lékárnických vážkách, protože ty přechody jsou hodně plynulé. A když třeba Němci dělali sociologické výzkumy, tak zjišťují, že mladí lidé mnohem více myslí nejenom na sebe, ale mladí lidé se na svět dívají tak, že nejdříve jsou tady oni a ten svět je tady k tomu, aby se jim nějak přizpůsobil. Zatímco ty starší generace, které už mají delší životní zkušenost, na to jdou přesně opačně. Je tady nějaký svět, který nás zvnějšku determinuje, určuje, co my můžeme a co nemůžeme a my se jako jednotlivci musíme tomu světu přizpůsobovat. To znamená, že ty starší generace mají nevýhodu v tom, že ony jsou dost apatické a pasivní a říkají si, my s tím nenaděláme, ty tlaky jsou tak mocné, že raději se podrobím a budu naprosto konformní. Zatímco ty mladé generace mají zase jinou nevýhodu, je tam ta tendence ne přímo k autismu, ale k narcismu. To znamená na prvním místě jsem já a vnější svět, ať si to zařídí jak umí, ale prostě musí se podrobit mým očekáváním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mnohé firmy se musí rozhodovat, zda dají přednost ambicióznímu mládí, nebo letitým zkušenostem. Výhody přináší obě skupiny. Asi se shodneme, že ideálem by bylo jejich sladění. Co říkáte mezigenerační spolupráci v tomto směru, může firmu posílit, stane se tak flexibilnější na trhu?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
Pro firmu určitě ano. V Německu jsou dokonce takové experimentální firmy, které záměrně určitý podíl svých zaměstnanců rekrutují z lidí předdůchodového věku, ale to je pár firem, které tady s tímto experimentují, ale obecně se dá říct, že z hlediska generačního je tady jeden velký problém. Totiž jeden francouzský sociolog napsal s příslovečnou francouzskou elegancí, že žijeme ve společnosti, ve které je člověk mlád do stále pozdějšího věku a stár ve věku stále ranějším. V podstatě člověk je mladý a braný za mladého a nezkušeného někdy do 30 let a po 40 už je neperspektivní z hlediska většiny požadavků trhu práce. Takže člověk, který žije nějakých 80 a více let, tak má v podstatě 10 let na to, aby byl perspektivní mezi svou 30 a 40, 10 let na to, aby se zabezpečil na své stáří a zároveň aby zabezpečil své děti. A to je potom dost frmol, aby to člověk stihnul.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to může stihnout? Nebo jak by měl k tomu přistupovat?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
No tak není to jednoduché. V podstatě do 26 let člověk nezmůže dohromady nic, protože buď studuje vysokou školu, aby si zvýšil své šance potom na příjem. A nebo jde pracovat hned po základní škole a potom 10 roků od těch 16 do 26 stráví tím, že chodí po různých rekvalifikacích, brigádách a je začleňován na trh práce a teprve před tou třicítkou se ten, který si to vzdělání nepořídil, dostává jako relativně plnohodnotný na trh práce a ve stejné době se tam dostává ten vysokoškolák, který skončil školu a to je zhruba těch 30 let, kdy jim začíná kariéra a bez ohledu na to, jestli studovali nebo ne a teď se musí snažit těch 10, 15 let, než se stanou zoufale neperspektivní, aby to všechno stihli. Není to, není to pro ty mladé jednoduché.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To určitě ne. Ostatně momentálně hledá celkem v eurozóně marně práci rekordních 5,5 milionu mladých lidí. Podle sociologa Freda Schmeda vyrůstá v Evropě generace nula, s nulovou zaměstnaností, s nulovými příjmy i vyhlídkami.

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
V některých zemích je to skutečně zoufalé. Například polovina mladých do 26 let ve Španělsku žádnou práci nemá. To už je vážná věc. Ve Francii je to zase trošku jinak, tam polovina nezaměstnaných, což není totéž, ale polovina z celého souboru nezaměstnaných, nějakých 3 milionů lidí, jsou lidé do 26 let. Jsou extrémní případy na těch předměstích velkých měst francouzských, kdy v 16 letech po několika prvních krůčcích na trhu práce mladí rezignují, protože vědí, že bez vzdělání, ve Francii je zhruba 20 % mladých bez maturity, a že bez maturity se na tom trhu práce prostě neuchytí. Takže nedávno jeden francouzský sociolog napsal: 18letý, 17letý Francouz z těchto kruhů už má dojem, že ve hře prohrál a už nemá ani chuť znovu začít hrát. A existují zase knihy celé o tom, jak na to ti mladí reagují, v podstatě ti, kteří nemají práci, kteří vědí, že práci plnohodnotnou nebudou mít nikdy, tak ti přesto mají hodnoty středních vrstev. To nejsou žádní revolucionáři protispolečensky zaměření, to jsou lidé, kteří by chtěli mít svůj vlastní byt, svoje vlastní auto, oženit se a vychovávat děti a teď vědí, že oni jim to nebude dopřáno, protože nemají příslušné vzdělání, protože nejsou kvalifikovaní a protože často to jsou imigranti a jestliže není práce ani pro Francouze, ve stejné kategorii, tak ten imigrant má šanci ještě horší zpravidla. Takže to je odepsaná generace a bohužel to nejsou nějaké malé hloučky, ale poměrně početně velké skupiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na téma mezigenerační solidarity bude, pane profesore Kellere, počátkem května přednášet ve Francii. Jak tam probíhá debata o stárnutí populace, o podmínkách pro život, o respektu, o uznání přínosu této generace?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
No, paradoxně tam je ta situace opačná, než u nás. Těch důvodů je více, ale ta situace je taková, že ti, kteří berou dneska starobní důchod ve Francii, jsou nejlépe zajištění penzisté všech dob, celé historie francouzského důchodového systému. Ti, kteří dneska pobírají důchody, tak se mají nejlépe ze všech důchodců, kteří byli ve Francii před tím a s velkou pravděpodobností i ze všech důchodců, kteří v dohledné době přijdou po nich. To jsou lidé, kteří se narodili kdysi koncem 30. a ve 40. letech, kteří měli ještě plnohodnotnou práci, odpracovali si to, odváděli sociální dávky v plné výši a dnešní průměrný francouzský důchodce je bohatší, než příslušník střední generace. Protože i když ten důchod na naše poměry je závratný, zhruba téměř tři čtvrtiny průměrného platu, u nás průměrný důchod máte 40 % průměrného platu, ve Francii je to kolem 70 %, dvě třetiny až tři čtvrtiny, takže ten důchod je tam velký a oni už mají splaceno své bydlení, už se postarali o své děti a teď je jejich hlavním úkolem v podstatě být solidární s těmi mladšími generacemi, aby jim občas našli pracovní místo, občas přepustily byt a odstěhovali se do jiného, občas dokonce koupí ledničku a naplní jim to potravinami. Dokonce i vysokoškolákům. Říká se tomu rodinná žebrota. Ti mladí jsou do značné míry odkázáni na staré, protože ti staří si relativně žijí nejlíp. U nás, naši důchodci tyto problémy rozhodně nemají a bohužel mít nebudou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, že se vracím k tomu výzkumu vaší univerzity, kdy jste se zabývali situací v 900 domácnostech v Ostravě, tak u sledované skupiny vyplynulo, že prozatím je situace seniorů pro mnoho z nich ještě únosná. Jaké jsou ale ty vyhlídky?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
Ty vyhlídky nejsou dobré, protože během minulých 20 let shodou okolností v Ostravě byl udělán výzkum koncem 60. let, kdy průměrná domácnost, včetně domácnosti důchodců dávala zhruba něco kolem 10 % na bydlení a na energie. To se pohybovalo od 8 % u těch vydělávajících domácností po nějakých 13, 15 %, ale v zásadě jde o to, že za posledních 20 let prudce vzrostly a těch důchodců se to dotýká nejbolestněji, prudce vzrostly takzvané vynucené výdaje. To znamená to, co vy musíte zaplatit, pokud nechcete mít velké problémy. To znamená výdaje na bydlení a na energie, výdaje na vodu a také výdaje na dopravu, protože až do 70 let senioři nemají nárok na dopravu zdarma. Takže ty vynucené výdaje vzrostly zhruba na trojnásobek a v důsledku toho se smrskly ty peníze, které mohou ti starší lidé vynaložit na něco jiného. Takže oni na těch ostatních věcech musí šetřit, někdy dost drasticky, i z těch dlouhodobých statistik je vidět, že za posledních 20 let výrazně omezili nákup oděvů, nákup obuvi, opravy domácností, výdaje na volný čas prakticky zmizely, zase bráno statisticky, dokonce omezují dost hodně výdaje na jídlo a do toho všeho přichází zvýšená spoluúčast pacientů. Nesmíme zapomínat, že nějakých 80 % těch výdajů za léky a za lékařskou péči dotují v podstatě senioři, protože oni jsou nejčastěji nemocní s naprosto přirozených důvodů a úplně nejčastěji nemocné jsou seniorky, protože ony se dožívají delšího věku než muži, takže v podstatě stařenky nám tady dotují velkou část naší zdravotní transformace. Což myslím si není úplně v pořádku. A je dost nesmyslné počítat, jak si žije průměrný důchodce, protože v této situaci je obrovský rozdíl mezi seniorem nebo seniorkou, který má žádné, nebo jenom menší zdravotní problémy a tím, který má větší zdravotní problémy, protože u toho druhého už potom skutečně dochází na velice tvrdé dilema, jestli za ty peníze, které mu zbudou, poté, co zaplatí všechny vynucené výdaje, si pořídí spíše léky a nebo jídlo. A to už je situace na hraně humanity, řekl bych.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo jinými slovy, dalo by se říct balancuje nyní nemalá část domácností seniorů těsně nad hranicí bídy?

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
Dá se to tak říct. U nás je zatím i v kategorii seniorů, jsme tuším na třetím nejlepším místě v Evropě z kategorie seniorů jsme třetí nejlepší zemí v tom, že je jich málo, pod hranicí bídy. Ale tam skutečně rozhodujou stokoruny. To znamená, jakmile se navzájem propojí dopad reformy zdravotnictví, dopad zvýšení DPH, dopad cenové deregulace bydlení, tak nemalé části seniorů hrozí, že pod tu hranici bídy spadnou a potom se to může ještě komplikovat tím, že pokud by byla drastická deregulace bydlení, tak se můžeme připravit na nové formy bezdomovectví, na bezdomovectví seniorů. Zatím máme mezi bezdomovci prakticky až na výjimky lidi, kteří mají nějaký problém. Buď mají problém psychický, nebo pijou, nebo berou drogy, velká část bezdomovců zatím takto vypadá, ale teď se musíme připravit, pokud se tyto trendy propojí, tak struktura našich bezdomovců se změní, přibude tam starých lidí, kteří v životě žádný problém neměli a až do nedávné doby žili naprosto v pořádku a spořádaně, ale ten tlak okolností je může o to bydlení připravit. Ti bezdomovci se budou měnit i jinak, my víme, že tam přibudou výrazně mladí lidé, ale ti se tam budou dostávat hlavně přes drogy, přibudou tam ženy, my máme mezi bezdomovci málo žen, ale ty ženy teď prudce budou narůstat v této kategorii. Mimo jiné proto, protože zestárnou ty, které se živily takovým tím hodně starým řemeslem. Takže u nás se ty věkově i podle pohlaví se bezdomovci teď velice změní a nejsmutnější na tom je, že bezdomovectví může ohrozit, pokud se tyto trendy skutečně protnou, velkou část, nebo nezanedbatelnou část seniorů a seniorek, kteří se vůbec ničím neprovinili, jenom tím, že se narodili do nevhodné doby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje sociolog Jan Keller, profesor ostravské univerzity, který byl hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Děkuji za váš čas, názory a přeji do Ostravy příjemný den.

Jan KELLER, sociolog, Univerzita v Ostravě
--------------------
Děkuji. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší a hezký den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio