Jak to vidí Ivo Barteček - 19.2.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech vám všem dnes přeje Zuzana Burešová. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Ivo Barteček z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomoucí, vítám vás tedy, dobrý den.

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Přeji dobrý den.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla jsem takové malé zaváhání, protože jsem chtěla říct děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, několik let jsme vás takto představovali. Ode dneška tedy už ne, už vám skončilo funkční období?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Takže funkční období skončilo, bylo mezi léty 2003 a počátek roku 2010, znamená to dvě volební období. Taková jsou pravidla a je to v naprostém pořádku. Tato pravidla je zapotřebí ctít. Volební ono období výkonu funkce skončilo, ten můj podpis je už podpisem řádného profesora na katedře historie od prvého února. Ale musím konstatovat, že ta suma těch povinností stále ještě trvá, protože úřad končí, ale je zde kontinuita závazků. A ta kontinuita závazků, prosím, pokračuje dál. Takže věci, které byly připraveny, pokračují a budou pokračovat.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže otázka, oddechl jste si, je úplně zbytečná?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Oddechl jsem si do jisté míry, prosím, ale už mám zkušenost asi takřka dvacetidenní. Je toho možné ještě víc, než toho bylo předtím.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, přece jenom, když ještě u této otázky chvíli zůstaneme, když se ohlédnete za tím svým funkčním obdobím, z čeho tak vnitřně máte největší radost, co vás v té práci nejvíc uspokojilo, čeho si nejvíc osobně vážíte, že se vám povedlo?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Zda se něco povedlo a zda jsem spokojen, prosím, to by měli posoudit jiní. To bych neměl posuzovat já. A jako historik pravím, vše je zapotřebí posuzovat s jistým odstupem. Ono je snadné posoudit, popřípadě odsoudit okamžitě, ale ten náhled je třeba taky vážit a dát tomu daleko širší prostor, alespoň tak jsem to činil já. A pokud někdy hovořím se svými studenty, aspoň věřím, že budu hovořit častěji, asi je k tomu vedu. Byla místa, která jsou nesmírně pozitivní. Byla místa, která nevykazují takovou pozitivitu, tolik kladu, ale jen řeknu obecně. K těm funkčním požitkům samozřejmě patří ony slavnostní univerzitní ceremoniály dodává to lesku, ale k tomu patří i ta každodenní, a teď nechci říct bída, ale starostlivost a práce a ta už není tak pompézní. Takže všeho, ale všeho do času.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Liberecký kraj chce sloučit sklářské školy v Kamenickém Šenově a Novém Boru, pokud se tak stane, tak prakticky zanikne nejstarší sklářská škola v Evropě. Jenom připomenu, že v Kamenickém Šenově tato sklářská škola byla založena už v roce 1856. Pane profesore, o čem tohle rozhodnutí podle vás svědčí?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Pravděpodobně více posluchačů nebo diváků mohlo sledovat pořad, který se právě věnoval tématu obou škol a jejich možnému, já bych pořád hovořil o možném sloučení. Pokud byste se mě zeptala, co mě v poslední době nějakým způsobem vyvedlo z míry, pak asi diskuse o tom, zda ano, či ne Kamenický Šenov. Zdůvodním proč. Jednak jste sama se zmínila o tom, že je to nejstarší sklářské učení, které je zde, prosím, s tradicí a doložitelnými výsledky. Ty výsledky Kamenického Šenova, ale také Nového Boru, to není polarita Kamenický Šenov, Nový Bor, jsou doložitelné, prosím, ve světě. Ať už to bude asijský kontinent, ať už to bude americký kontinent. Měl jsem příležitost setkávat se tam s výsledky kamenickošenovských. A všichni ti, kde toto zboží bylo, byli pyšní na to, že mohou hovořit, toto máme de Bohemia, toto máme z českých zemí, toto máme z Čech. A máme to z Kamenického Šenova. A jestli to bylo, prosím, století osmnácté, což je ještě před touto školou, století dvacáté nebo jednadvacáté, byla to ta nejlepší vizitka, prosím, ne pro Kamenický Šenov, ale pro Bohemii, de Bohemia české země, a není, Českou republiku, jako dříve to bylo československé a dříve to patřilo do poddunajského soustátí rakousko-uherského. Domnívám se, že rušit takovouhle značku nám nepřísluší. A jestli někdo argumentuje ekonomickými důvody, možná v jeho prostředí lze takto argumentovat. Ale nelze takto, prosím, argumentovat s ohledem na tradici, na současnost a na budoucnost. Nevzdáváme se a nevzdávejme se. A toto je ono rodinné stříbro. Takže to je to, co mě nějakým způsobem skutečně rozrušilo a děkuji, že se k tomu mohu vyjádřit. Kamenický Šenov mimo jiné jsem přišel do kontaktu s Čechy, kteří vyšli z Kamenického Šenova. Mám teď na mysli výtvarné umění, zčásti výtvarné umění v exilu. A právě to je to nejlepší, co máme, jedno z mnoha nejlepších, takže nevzdávat se.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď kdyby tady seděli zástupci Libereckého kraje, tak budou jasně argumentovat těmi ekonomickými čísly, oprava budovy v Kamenickém Šenově, velmi drahá, padají v ekonomické krizi sklárny. Děti možná neposílají tam rodiče, protože se obávají, že by se neuplatnily. Myslíte si, že opravdu ta ekonomika nikdy by neměla jaksi postupovat proti tradicím, proti tomu rodinnému stříbru?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
To ať posoudí možná jiní, co je ekonomické a co ekonomické není. Nebudu argumentovat a nebylo by to fér jinými zakázkami, do nichž jsme vstupovali a jsou jednoznačně z minulého, současného i budoucího pohledu neekonomické. Možná jsem nezmínil a chtěl bych to i zmínit, že vlastně Kamenický Šenov, Nový Bor, hovoříme o Kamenickém Šenovu, je to taky intelektuální líheň. A této intelektuální líhně lze se snadno vzdát. Už ji nikdy nevybudujeme. Můžeme možná montovat lustry, ovšem jinýma rukama, budou to dovozy z jiných zemí. Nejlépe možná z asijského prostoru, ale ten intelektuální vklad, ta líheň, ta teoretická ambice, kterou české země dávaly a do jisté míry i diktovaly v tom pozitivní slova smyslu okolí, ta zmizí. To je neuvěřitelné. Možná v tuto chvíli jedním, dvěma miliony, které se nedostávají. Pak odpovím jednoznačně, ať příslušní úředníci tyto prostředky okamžitě najdou a bude to vyřešeno.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, možná, že by právě tady ta témata měla rozvířit společenskou debatu, ale možná, že lidé jsou pasivní už k tomu, co se děje. Co by se mělo dít, jaký tlak veřejnosti by měl být, aby skutečně tady to téma zajímalo nejenom Liberecký kraj a Kamenický Šenov, ale jaksi postihlo by celou společnost.

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Hovořila o tom veřejnoprávní televize, teď o tom hovoříme v Českém rozhlase. Zdá se, že je to téma živé. A přimlouvám se za životaschopnost Kamenického Šenova a všech dalších obdobných pracovišť, všech dalších škol, protože právě školství jsme byli a budeme, prosím, konkurenceschopni.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Ivo Barteček z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého je hostem ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha v rubrice Jak to vidí. Vy společně s kolegy připravujete velmi zajímavou výstavu, velmi zajímavý katalog. Seznamte s tím naše posluchače.

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Takže ve stručnosti, chvíli jsme o tom hovořili. K výročí jednadvacátého srpna a k jednadvacátému výročí, což bude tento rok, jsme připravili a v tuto chvíli již jsme v té fázi vlastně takřka před koncem, projekt Výtvarné umění v exilu - Vídeň. Dvojjazyčný projekt česko-německý, česko-rakouský. Proč Vídeň? Komunikace rakouské země, země české, Vídeň na jedné straně Praha, Vídeň, na straně druhé pro mě Olomouc, Brno, časově velmi jednoduchá. A v prostoru rakouském a přednostně poté v prostoru vídeňském jsou desítky autorů výtvarných, výtvarníků českého původu, Češi, kteří odcházeli, jak po roce 45, po roce 48, po roce 68. Takže s kolegy žijícími a usedlými ve Vídni jsme přišli s tím námětem a s tou ideou české, respektive Výtvarné umění v exilu - Vídeň. Proč jednadvacáté výročí? Je to dáno tím jednadvacátým srpnem. U příležitosti dvacátého výročí, a v tom se asi shodneme, to připomínání nemělo ten rozměr v České republice, jako, řekněme, připomínání událostí, které se týkaly Spolkové republiky Německa, tam to mělo jinou dimenzi. Někteří pravili a kladli otázku, zda je co připomínat. Já se domnívám, že připomínat je zapotřebí, prosím, vždy, protože paměť je vratká. A to latinské memoria fragilis est, jo, musím být neustále připomínáno, doplňováno, rozhojňováno a opakováno. Protože skutečně zapomínáme. Takže k tomu jednadvacátému výročí, jednadvacátému srpnu podařilo se shromáždit v podobě biogramů a teď i autorských počinů několik desítek z výtvarných umělců. Já bych vzal všechny, jmenoval kolegu, který stojí vedle mě nejblíž, je to pan kolega Jiří Hastík, z autorů známých třeba malíř Šafránek, bych připomenul, bude to součástí taky stať odborná, poté do jisté míry i stať literární, jak věřím, autorem bude Pavel Kohout. Pohovoříme taky o Češích v exilu s přednostně výtvarné umění. Je to katalog, je to výstava, a proč historik inklinuje k onomu výtvarnému sdělení? Domnívám se, že nač my historikové potřebujeme, prosím, stovky, někdy tisíce stránek, abychom ze sebe podali to, co chceme sdělit, výtvarný projev je projevem do jisté míry ve zkratce, koncentruje to zásadní a domnívám se, že mnohdy dokáže více a lépe oslovit případného zájemce, diváka, návštěvníka než ony mnoha set či tisícové stránky historických kompendií. Tam je to koncentrováno, oslovuje okamžitě a je to jedna z cest, jak projevit zájem o onen odkaz, pro mě v tuto chvíli těch neblahých událostí jednadvacátého srpna.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Už jsme řekli o té výstavě poměrně hodně. Kdy a hlavně kde ta výstava bude?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Takže výstava je připravovaná na ose Vídeň - Olomouc. Její premiéra, katalog a výstava, prosím, v Olomouci je připravováno s tamní galerií, nebudu jmenovat z reklamních důvodů. A poté, bude-li zájem, jsme připraveni, strana vídeňská v jednání, bude-li zájem na straně pražské, rovněž je to v jednání.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, přijel jste dnes do Olomouce,tedy z Olomouce do Prahy. Máte hodně nabitý den, jak jste mi říkal, hodně pracovních schůzek. Ale ten příští týden nebude o nic lepší, když to tak řeknu, protože vaši univerzitu, Univerzitu Palackého čekají akademické dny. Co to všechno představuje, co to znamená?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Takže akademické dny jsou tradičně spjaty, a je to jedna z těch slavností, ale slavnost, která trvá několik dnů a je propojená s univerzitním prostředím, onen /nesrozumitelné/ adacemicus, to je jeden den, ale je to vícero dnů. Na univerzitách se vlastně připomíná, že jsou zde, že mají své pevné místo. Upomíná se na tradice. V případě olomouckého univerzitního učení, psal se rok 1946 a jednadvacátého února 46, byla zákonem znovu obnovena, znovu zřízena univerzita toho budoucího jména Palackého, Františka Palackého. Samotné univerzitní učení, posluchači již vědí, existovalo do 16 století dál, ale jeho historie má cesury a nově obnoveno v roce 1946. V rámci akademického týdne jsou společenské akty, já bych upozornil možná na jeden nebo na dva. Již dlouhodobě a trvá to v zásadě asi šest let, Univerzita Palackého zastoupena Filozofickou fakultou představuje spisy J. L. Fischera, prvého rektora obnoveného učení právě v těch letech čtyřicátých. Prvý svazek, to jsme vydali paměti, bylo to vydavatelským domem Tors a olomouckým vydavatelstvím a slavilo to úspěch. Takže ve spolupráci, poté s dědici autorských práv, což je rodina Fischerova. A je to paní Silva či Viola Fischerová a další, ale přednostně redakční práce paní Silva Fischerová. Byl připraven výbor ze spisů J. L. Fischera první svazek, což bylo před dvěma lety. Teď budeme v rámci akademických dnů ve čtvrtek uvádět druhý svazek. Co je pro nás nesmírně cenné, že jednak se vracíme k odkazu J. L. Fischera. Obecně platí, že tento filozof, historik, dnes bych řekl i politolog a muž a komentátor se mu dostává vlastně souhrnného vydání jeho díla, na něž jsme, prosím, čekali řádově desetiletí. Máme v přípravě i třetí svazek, rozumí se, ten je v té ideové přípravě na jeho finální vyhotovení bude zapotřebí následujících, spíše tří než dvou let, a když se nám to povede, J. L. Fischer bude mít k dispozici a teď i pro vědeckou obec, protože mnohé, co je ve druhém svazku, je méně známo. To, co bude ve třetím, je v zásadě neznámo, může být pro vědeckou obec vlastně nově zajímavý. Pro pořadatele, což je Filozofická fakulta a Univerzita Palackého, je příjemné, že opět navštíví univerzitní učení zástupci rodiny Fischerovi. Pro mě je příjemné, že tam bude Karel Flos na uvedení, že přislíbil pan profesor Sousedík, což jsou osobnosti filozofického světa pro mě z nejcennějších. To je alespoň jeden z těch drobných přínosů filozofické fakulty.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě přece jenom bych u osobnosti Josefa Ludvíka Fischera chvíli zůstala. Řekl jste historik, filozof, politolog. Které třeba z těch myšlenek, které jsou právě aktuální dnes? Napadá vás ta souvislost?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Takže pokud, ač nejsem filozof, ale jsem oním historikem, pak J. L. Fischer se vyslovoval a nutně to patří do jeho konceptu, k filozofii dějinné, filozofii dějin. Takže to je asi to, co bych já z něj zdůrazňoval. A to, co jsem se zmínil na prvopočátku, že každá skutečnost, prosím, musí být neustále prověřována, konfrontována s realitou, protože doba se mění. Musí být nově nahlížena a to asi patří k těm půvabům, jak filozofie, tak historie, že zde není dán jeden koncept, který má přesně A až X, ale že /nesrozumitelné/, že i ta naše minulá cesta byla tou nejsprávnější. A to je předností filozofie, to je předností historie. Možná na straně druhé exaktní vědy řeknou, že nejsme vědeckými disciplinami, protože neustále zpochybňujeme, ale kdo zpochybňuje, prosím, klade si otázku a nalézá odpovědi.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluvili jsme a stále ještě mluvíme o akademických dnech Univerzity Palackého. Už jsme představili výbor z díla Josefa Ludvíka Fischera, významného filozofa, historika, politologa. Ještě další, velmi zajímavá kniha vyjde, která by měla zajímat nejenom obyvatele Olomouce, ale měla by mít i určitý přesah. Můžete ji představit, pane profesore?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
V širším rozměru patří k onomu týdnu akademických dnů rovněž uvedení dějin Olomouce. Dějiny Olomouce jsou projektem, který nese ještě adjektivum akademické dějiny Olomouce. Včera jsem navštívil tiskárnu příslušnou, takže dva svazky jsou vytištěny, dva svazky jsou zčásti svázány, což je ta kladná zpráva. A v těch kladných zůstanu, příští týden, a to bude čtvrtek 4. března v návaznosti, volné návaznosti na akademické dny bude jak historie milovné veřejnosti, tak i laické veřejnosti představen onen projekt dějiny Olomouce. Možná stručně k historii. Před několika lety skupina historiků olomouckých, neolomouckých, ale provázaných s Olomoucí připravila malé dějiny Olomouce. Tyto malé dějiny Olomouce byly velmi úspěšně zmizely. A byl připraven projekt akademických dějin, jak pravím v tuto chvíli, dvousvazkových, v čem jsou zajímavé. Jsou zajímavé tím, že podávají zprávu o nahlížení na minulost města Olomouce. A Olomouc, prosím, taky byla hlavním městem markrabství moravského nejméně do roku 1642. A nahlížení na minulost Olomouce z hlediska současných poznatků. Akademické znamená to, že tam je přítomen archivní výzkum, pro archeology je tam přítomný samozřejmě archeologický výzkum. Takže čtenář, případný čtenář se poprvé od třicátých let dozví ne něco více, ale mnohem více a koncentrovaněji o německé kultuře, která v Olomouci byla zastoupena. O německé literární scéně, o výtvarné scéně, která nutně nebyla jen česká, ale byla nejméně dvojjazyčná. A neopomeňme i na židovský fenomén, který rovněž v tomto je zastoupen. Takže z hlediska současného poznání nejkomplexnější pohled na minulost Olomouce, a podotýkám, byla taky hlavním městem markrabství Moravského, takže ten dosah, to vyzařování je širší, nejméně do 17 století. V tom čase dlouhé historie ta Olomouc je tradičně jako hlavní město vnímána.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekl jste nejkomplexnější kniha. Kolik vlastně lidí nebo jak velký autorský tým, který se na tom podílel a jak dlouho trvá, než vůbec takováto opravdu významná kniha vznikne?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
To nejkomplexnější samozřejmě má jisté své limity, dejme to do uvozovek. Odpovídá taky současnému danému stupni poznání té skupiny, která to dávala dohromady. To neznamená, že zde nejsou jiní odborníci. Možná v tom je do jisté míry i problém těchhle těch velkých kompedií, protože tým měl, a teď zaokrouhlím, šedesát autorů. Spolupráce se 60 autory nemusí být nutně vždy nejsnadnější, takže dát dohromady 60 autorů, dát, získat vlastně texty v příslušné době a připravit do tisku, tak to ve skutečnosti znamenalo, že se na tyto dějiny těšíme, protože už tady měly být o trochu dřív. O to zajímavější v tuto chvíli je, že volně navazují na onen projekt a program akademických dnů. A nutno sdělit, že celkem projekt byl a je garantován statutárním městem Olomouc. Byla to zakázka, která šla směrem k univerzitě, naplňovaná přednostně za garance filozofické fakulty a skládáme účet. Dějiny Olomouce jsou zde a jako jeden ze čtenářů se na ně, prosím, těším.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Novým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů se stal Jiří Pernes, historik. Co říkáte této změně v postu této instituce, v čele této instituce?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Když jsme začínali, ptala jste se mě, jak se cítím poté, co jsem skončil úřad děkana. Využiji tohohle můstku, prosím, každá funkce je funkcí dočasnou. O funkce se ucházíme nebo jsme do funkce jmenováni. A vše poté, samozřejmě v příslušném čase končí. Takže tuto změnu na postu ředitele, na jedné straně pan kolega Žáček, na straně druhé Jiří Pernes, vnímám jako standardní postup. To znamená, nastupuje nový ředitel, s novým ředitelem přichází, jako všude taky, jiná nebo nová vize, která ovšem bude ctít vše pozitivní, čeho bylo dosaženo. Je-li to Jiří Pernes, tak jako, když to byly Jiří Žáček, byť mohl jsem mít na některé výstupy rozdílný názor a taky jsem je sděloval shodou okolností v tomto pořadu, je ústav v dobrých rukou. Neznamená to, že dojde k nějakým dramatickým změnám. Pokud by někdo, prosím, očekával, protože posláním je zpřístupňování oné minulosti, minulosti, která je uložena v příslušných archivních fondech. A ten popis historikovy práce je vždy stejný.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekl jste to velmi výstižně. Pane profesore, naše povídání už se chýlí k samotnému závěru. Jediné téma, které jsme ještě neprobrali, to je hlavní téma našeho vysílání, a to jsou tedy dopravní značky. Trefil jste z Olomouce do Prahy bez problémů, počítám, nebyly žádné problémy.

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Jel jsem vlakem, prosím, tam dopravní omezení dnes žádná nebyla. A dávám přednost spíš veřejné dopravě než dopravě osobní automobilové. Takže pokud dopravní značky, tak jako cyklista.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale nikdy jste neměl žádný problém, že byste kvůli nějaké dopravní značce někam nedorazil, někde zabloudil?

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Pokud byste se ptala na dopravní značky v Latinské Americe, v zásadě neexistují. A pokud existují, poté je zapotřebí ne dvakrát, ale několikrát prověřit.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká pan profesor Ivo Barteček, jsem ráda, že jste přišel včas a v pořádku do našeho studia. Budu se těšit někdy příště na shledanou.

Ivo BARTEČEK, profesor katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc
--------------------
Děkuji, na shledanou.