Jak to vidí Ivan Kraus - 30.3.

30. březen 2010

Úterním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl spisovatel a publicista Ivan Kraus. Uvnitř článku opět nabízíme needitovaný a neautorizovaný přepis pořadu. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Ivan Kraus ...

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré dopoledne vám všem přeje Zuzana Burešová. Totéž učiní i můj dnešní host, spisovatel a publicista Ivan Kraus. Pěkný den k vám.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Dobré ráno, pěkný den.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste měl? Už jsme se dlouho neviděli a neslyšeli.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Měl jsem se dobře, protože jsme byli na výletě. Byli jsme vlastně po mnoha letech na jakési dovolené, byť byla trošku pracovní. Byli jsme u počítače, že jo, tak to není dovolená a byli jsme v Paříži, kam jsme museli jet vyřizovat věci, setkat se s přáteli, tam jet na výstavu taky, byla tam výstava taky Muncha, malíře norského, no a pak jsme jeli na jih k moři. A sice až k hranicím Itálie, do míst, který dobře známe, poněvadž jsme tam léta vystupovali do Mantonu, Cap Marta na Mantonu, tak to víte, u Středozemního moře vám nemůže být špatně.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste přejížděli z Čech přes česko-německé hranice, nikdo vás nezastavil, nezažili jste takové ty kontroly, o kterých se hodně mluví?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ne, mě stavěli jenom tam, kde na mou žádost bylo nutno pít kafe. Tam já vyžaduju docela dost pauz. Žena mě za to kritizuje. Ale já jsem o tom četl a doufám, že tahle věc se vyřeší, protože mně to přišlo nesmírně brutální, krutý a nedůstojný, abychom v takzvaným evropským společenství měli tuhle problémy. Ale už jsem se dočetl, že se tím bude zabývat i paní kancléřka, což je, myslím, žena poměrně cílevědomá, rozumná, takže to dají do pořádku.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Krausi, je to pro vás terapie opustit Českou republiku, to znamená opustit české deníky, českou politickou scénu jako čtenář, jako divák? Je to terapie?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Absolutní terapie. Já jsem si zakázal sám sobě nahlížet. Jednak jsme neměli internet přímo v bytě, a tak jsme chodili do kavárny, že jo, tam jsem se připojil a vyřídit korespondenci a tak dále. Vůbec jsem se nepodíval na český tisk, nic proti němu nemám, protože jsem si zakázal vidět jména Paroubek, Topolánek, Nečas a tak dále a tak dále. Řekl jsem si, je dovolená. A tak jsem sledoval, z německýho tisku máte Spiegl, Die Zeit, který já vobdivuju, už jak jsou dělaný, nebo jsem nahlédl do Herald Tribune, do anglických věcí, trošku po světě jsem se rozhlížel, jo. Jsa zakotven u Středozemního moře, díval jsem se po světě a mně to dělá strašně dobře, protože já tvrdím, že každý z nás by potřeboval jakýs takýs odstup. No,ale nemůžeme všichni sednout do autobusu a jet ke Středozemnímu moři, abysme měli ten vodstup, že jo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme se právě s Ivanem Krausem domluvili, že dnes probereme témata, který se týkají spíš zahraničí než naší domácí politické scény. Hostem ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha je dnes spisovatel a publicista Ivan Kraus. Už půjdeme k prvnímu tématu, které jsme zvolili. Podle nové studie, kterou si nechali vypracovat Britové, Američané a taky Evropská unie, biopaliva škodí přírodě víc než benzin a nafta. Před pár lety jsme biopalivům tleskali, teď už máme ruce raději za zády. Co o tom soudíte?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já jsem z toho zmaten, protože si říkám, že asi nebudu sám, kdo je zmaten. Takže, mi nejdříve přijdou odborníci s touto teorií, tak se tím směrem všechno jaksi připraví, to znamená, na polích, řekněme, českých, můžete sama vidět, je řepka. Jinde je to, já nevím, jsou to palmy a tak dále a tak dále, prostě rostlinný produkty, abychom měli biopaliva. A potom, to už je tak dva roky, jsem se dočetl z vědeckých kruhů angloamerických, nevím jakých, mezinárodních, ti vědci počítali efektivitu a říkali, no, ale vono to vlastně nevynese,měřeno tím, kolik to zabere prostoru, měřeno tím, že budou se muset počítat veškeré náklady, jo, to znamená i pracovní, výborní, jak se tomu říká, tak to nebude tak efektivní. Teď nám přijde studie, je to podle listu The Times, že zjišťují, jak jste sama řekla, že to není tak růžový. Já v tom vidím takovou, já jsem trošku podezíravej nebo nevěřím všemu, co se mi jaksi píše, tiskne a říká, tři,čtyři fáze, čtyři body. Nejprve tam byl třeba smysluplnej nějakej cíl. Proč ne, samozřejmě. Ale teď se tím bude zabývat Brusel, bude se tím zabývat Washington, bude se tím zabývat Londýn. První je, že se prostě jde nějakým směrem. Druhej bod je, ztratí se kvůli tomu část zemědělské půdy. Před rokem zasedne Organizace spojených národů a řekne, pozor, to je málem zločin proti lidskosti. Vy se leknete jako čtenář a řeknete si jakto. A voni vám řeknou, no, protože nebudeme mít potraviny pro země hladové. Aha, budem mít čistští benzin, zas nebude tohle to. Vždycky je nějakej trend v naší společnosti. Ten trend, toho se vždycky chytne industrie. O tom my moc nemluvíme. Já jsem přesvědčen o tom, že bioindustrie, která už tak, jako je ropná, olejová, která je tradiční,tak jistě vznikla bioindustrie. Ta má své lobby, lobbisté obcházejí politiky. Protože co mě fascinuje, je, proč zkoušíme něco, co předem pořádně neprozkoušíme? To je něco. To přece doktor nemůže udělat. Já se do vás podívám, pane Kraus. Jé, tak to nebylo slepý střevo. To nejde. Tohle to, to je můj problém. Já nejsem skeptik, já jsem optimista. Ale já chci vědět, tohle zjistily chytré hlavy, setkali se s politiky,politici řekli a ministerstva, dobrý, my to takhle uděláme. A vono to tak není. Já všude obecně vidím, že mozky se scházejí club of Rome,v Římě, pak se sejdou v Ženevě, pak jsou nějaký finanční mozky v tom, já nevím kde, v Holandsku nebo co a politici doma brousejí prostě v autobusech a mávají a líbají cizí děti, tohle to, na plakátech, to mně vadí.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Oni vlastně i farmáři zjistili, že to je výhodné, že to je podporované. A tak v těch chudých zemích začali vytvářet ty obrovské plochy, kde začali pěstovat ty plodiny, které potom slouží k výrobě biopaliv. A Evropani, Američani je začali od nich vykupovat a ti lidé v té chudé Africe vlastně se na to dívali. A co z toho měli? Vůbec nic.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, pochopme ty zemědělce, kdybychom byli zemědělci, tak asi taky neodmítneme tu metodu, kdy nám někdo řekne, poslyšte, Kraus, pěstujte tohle a my to od vás koupíme. To by jaksi nebylo lidský a normální, tam ten problém určitě není. Ten problém je někde jinde a já osobně to vidím jako mnohé jiné problémy v nespolupráci lidí odborných s politikou, s lidmi vládnoucími. To je náš problém. A von není jen v Čechách.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste řekl, že když vám někdo dá za něco peníze, když vás bude hodně dotovat, tak proč ne. Do každého takového projektu se člověk přihlásí. Například sluneční elektrárny. Teď, co toho je, protože zase náš stát to bohatě dotuje.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano. Ovšem jsou sluneční elektrárny. A zase kooperace. Člověk by si řekl, doufám, že spolupracujete s ekology, jo. Doufám podobně jako větrníky, že to je propočteno, protože vo větrnících já už něco vím. A tam se dozvíte, že u větrníku, nikdy ho nenastartujete z jeho vlastní energie, že mu musíte dodat pravou elektřinu a pak von běží. Načež vám odborník, kterýho jsem měl v televizi, řekne, no a tu ti účtují do účtu, aniž to víš. Jak to? Já chci vědět, kolik platím takzvaný startovní energie pro větrník. To nikdo neví.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Biopaliva, tohle téma můžeme ukončit. Jenom si můžeme říct, že naši poslanci schválili, že podíl biosložky v biopalivech vzroste v budoucnu u benzinu na 4,1 % a na 6 % u nafty. Nebude to platit od 1. dubna, ale až do 1. června. Prý se to nestihne. Uvidíme, jaký bude další osud biopaliv a hlavně, jaké stanovisko k tomu na základě této studie zaujme Evropská unie. Se spisovatelem a publicistou Ivanem Krausem jsme se tak trošku přenesli do zemědělství. Zůstaneme tam ještě, protože naším dnešním celodenním tématem je takový projekt, který se jmenuje Najdi si svého farmáře. Včera, když jsme vám telefonovali, tak jsem vám o něm říkala. Taky jste nic takového neslyšel?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ne.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak můžete posluchačům ze svého pohledu vysvětlit výhody tohoto projektu?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, to je tak, co já si myslím, že jo samozřejmě. Pak uvidíme, zda se nepletu, já se pletu často. Nejsem sám. Farmáři objevili možnost internetu a řekli si někteří, budeme inzerovat a můžeme, jak tomu bylo kdysi, prodávat přímo své nezávadné,čerstvé produkty přímo z tý naší farmy, z tý usedlosti. Já si představuju, pojedou lidi na dovolenou, rodina, tak si můžou tam v okolí už předem někoho najít, když jedou na chatu, můžou, když jedou na chalupu, můžou. A tím pádem ten udělá trošku větší, řekněme, výdělek a ty se potěšejí, že budou mít zaručeně čerstvý výrobky. Samozřejmě já myslím, že to souvisí i s tím, co se děje se zemědělstvím, což je další velkej problém. Oni si naši sedláci stěžují, nevím, do jaký míry, že mají největší propad výdělků od vstupu do Evropské unie od roku 2004. To je jedna věc, tam jsou různá nařízení, omezení a kvóty. Já jsem teď v Německu, abych se netoulal jenom kolem českého farmáře, se zeptal naší přítelkyně kvůli vínu, chtěl jsem si zasadit na zahradě vinnou révu a říkám, prosím tě, Schwarzwald, tam je jedna vinice vedle druhý, německý víno, vono to má, každá ta sazenice, jenom jeden nebo dva vlasy. Proč to tak je? Aby to zesílilo? Jsou ostříhány. A ona říká, kdepak, vona chodí pomáhat, tak to zná. To je kvůli kvótě. Voni to musejí takhle sestřihat, aby ho nevypěstovali moc. No, tak jsem hned měl záchvat, že jo. Jsem si říkal, to je ale volovina. To znamená, že Schwarzwaldu musejí šmikat víno, aby ho příliš nevypěstovali? Takže, pak máme problém, abysme neměli příliš mléka. Máme-li ho, dostanou čeští sedláci pokutu. No, to je trošku jaksi na hlavu, že jo. Já nemám na to jinej výraz. No a co se týče Najdi svého farmáře, já to docela vítám, poněvadž se mi to líbí. Vono to možná umožní i rodinám vidět zvířátka. Děti uvidějí poprvé živou krávu.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A nebude fialová.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Fialová jako z milky, švýcarský čokolády. Takže, je to asi takovej pocit, je to pozitivní krok a snaha,aby se lidi trošku možná dostali na tu farmu, si myslím, jo. No, podívejte trhy, trhy jsou vždycky populární, trhy s ovocem, se zeleninou. Ve Frankfurtu třeba jsme chodili, když jsme tam pracovali v divadle, dvakrát týdně na nádhernej trh. Sýry, mléko, máslo, jogurty, všecko. A to je neuvěřitelný, jakej je zájem vo to. Ale je to přímo vod těch, co to vypěstujou.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme byli před časem taky v Paříži a tam se mi líbily trhy. Vy Paříž velice dobře znáte. Ale ta atmosféra i ty nabízené produkty, člověk má k tomu úplně jiný vztah, než když přijde do supermarketu.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano. A ještě problém s těmi supermarkety, s těmi řetězci, do toho já vůbec nevidím a vlastně ani nechci. Jsou velké dohady, jaká procenta, odborně marže, si oni vlastně berou z té ceny za to, že nám ty věci dodávají. To je nějaká velká diskuse, ale tam já jsem na cizím poli. Je to nějaký suspektní, protože to by mělo bejt taky racionálně postaveno, tak, aby ten zemědělec, ale vono je tam ještě taky problém ve Francii, jste se zmínila. Já jsem léta měl pocit, že jsem přišel vo čich. A vysvětloval jsem si to tak, že prostě určitej věk, tak co bych cejtil rajče,co bych cejtil jablko. Pak jsem zjistil, že mám čich, že jen přestanu nakupovat pár metrů tam vod bytu v tom supermarketu a půjdu k tomu chlapíkovi, co tam má ovoce, zeleninu, kde to je teda vo půl eura dražší, ale říká, heleďte, já jezdím každej tejden, dvakrát nebo třikrát ve čtyři ráno do Runžisu, to je nákladové letiště za Paříží, abych z Provence, kde se vypěstujou ty věci, přivezl ty pomeranče, citróny, saláty pro vás, že jo. A já jsem mu říkal, ano, a já nebudu kupovat, vy mně vždycky řeknete, co je co, to je z Chile, to nebudu, to je z Argentiny, to nebudu. Dejte mi to francouzský z jihu.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě mi povězte,abychom uzavřeli to téma zemědělství, jaký máte vztah třeba k biopotravinám nebo k potravinám geneticky modifikovaným?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, jo, já už jsem zřejmě taky geneticky modifikovaný, bohužel, jenom v dobrým smyslu. Takže, měl bych vztah dobrý, kdybych tomu mohl věřit. Já tomu zcela úplně nevěřím, že věci jsou, jak se tvrdí. Kdyby tomu tak bylo,tak fajn. Samozřejmě si povšimnu,že je to trošku dražší, to ale není ten argument, že jo. To může bejt dražší, ale nemusí to bejt kvalitnější. Jaká forma kontroly existuje, nevím, nemám představu. Takže, já to poznám u nás, co bydlíme tady za Prahou 20 kilometrů, tam máme biologické ovoce, které padá do škarpy každej rok, jsou to jablíčka. Voni nejsou velký, jsou maličký, chutnají úžasně. A sbírá nás to asi pět, jinak všichni jedou opět do supermarketu. Takže, jsme možná geneticky malinko upravení.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha spisovatel a publicista, teď vlastně i humorista Ivan Kraus. Prestižní Goncourtovu cenu za první román získala začátkem března v Paříži kniha Laurenta Bineta, abych to řekla správně francouzsky. Ta kniha se píše HHhH, ve francouzštině se to řekne aš, aš, aš, aš. Tato kniha popisuje nacistického pohlavára Reinharda Heydricha, okolnosti atentátu na něj v Praze. Nejdřív, než si o tom románu, o té knize něco řekneme, můžeme si vysvětlit, o jakou cenu, je to prý velice prestižní cena, o jakou cenu se jedná?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, tak ten pan Laurent Binet dostal cenu Goncourtovu, a sice cenu, mají to rozdělený za debut, za svou první knížku. Ono je mu 38 let, je narozen 1972, profesí je to pan učitel. A ta Goncourtova cena, to je, Francouzi mají hodně literárních cen, že jo, Prix Medici, Prix Étranger, cenu za nejlepší zahraniční knihu a tak dále. Ovšem cena Goncourta, která se opírá o historii, protože byli kdysi bratři Goncourtové, spisovatelé oba, je tou nejvýznamnější. No a on ji dostal z kraje března za tu knížku, která jaksi čtyři HHhH,což vlastně vychází ze sloganu v němčině autentického: Himmlers Hirn heisst Heydrich, což v překladu znamená Himmlerův mozek je vlastně Heydrich. Tak on vyšel z téhle té autentické výpovědi, kterou některý z pohlavárů kdysi řekl.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A to je fikce nebo literatura faktu? Jak bychom to mohli značit?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, je to velmi zajímavý. Pan Laurent Binet, to je jeden z bodů, který mě na tom zajímá, tady velice precizně prošel historii. Vona už je velmi zajímavá geneze tý knížky. Jako kluk poslouchal tatínka, který vyprávěl o Heydrichově aféře, o tom atentátu a o jednom z nejhrdinštějších činů za II. světové války, takto ho tatínek klasifikoval. Pak ho osud, jak už to v životě bývá, tohoto pana autora zavedl jako už hotového učitele na Slovensko,aby tam učil piloty nebo slovenské důstojníky francouzštině. A jemu se vynořil zas ten záblesk, tady vidíme, jak je to důležitý, to vyprávění táty, a začal se píditi po Gabčíkovi, jednom z parašutistů, pak navštěvoval Prahu, pak se snad učil i česky. Úplně tomu propadl, posedlost. No, má rád literaturu, tak ho to jaksi přepadlo. A smíchal, on smíchal, jak to popisuje, historii, fakta velice precizně, lehce s fikcí,avšak ne příliš. Dále k tomu připojil svědectví lidí, který potkal, když pátral po tom tématu, setkáních a také nastoupil na historii trošku jinak, začal si klást otázky. Byl tedy Heydrich tak chytrý, že by mohl být konkurentem i Hitlera? Co v něm vyvolávalo ten strašlivý antisemitismus? Byl by schopen, kdyby byl vyhrál v té soutěži pohlavárů, vytvořit z fašismu fungující nějakej systém? Čili, prokládal to ještě otázkami. No, je to pozoruhodný úspěch a myslím si, teda já hlavně doufám, že ta knížka vyjde v Čechách, protože to může bejt příspěvek k tématu historie, kterej nás všechny nějakým způsobem zajímá, že jo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Cenu za nejlepší český film získal film Protektor, který popisuje také okolnosti atentátu Reinharda Heydricha. Začátkem března vyšla nová kniha Arnošta Lustiga, jmenuje se Příběh Marie Navarové. Je to příběh ženy, která za pomoc právě Heydrichovi dostala nejdříve odměnu, poté těžký žalář. Připravuje se film Lidice, který samozřejmě Lidice následkem toho atentátu byly, a to je vlastně příběh muže, který jediný přežil lidickou tragédii,a to v uvozovkách díky tomu,že zabil svého syna a byl ve vězení. Proč tohle téma je stále aktuální a proč se k němu pořád tolik lidí a mladých tvůrců vrací?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, zřejmě je to přece jenom téma ožehavé. Co se týče naší společnosti v Čechách, tak se domnívám, že my se vracíme k některým věcem víc proto, že jsme žili ve vývěvě. Tady byly určitá témata pevně stanovena, vědělo se o katastrofě a tragédii Lidic, ale za socialismu se přišlo i s takovou teorií, já to řeknu brutálně: Stálo to za to? Což je podle mého názoru naprosto falešná otázka. My nemůžeme klást otázky zpětně, to už vůbec ne. A také kolem Rolanda Bineta se píše, že samozřejmě možná někteří kritici budou jízliví a budou mu vytýkat, že málo, byť se tam dokumentárně, tvrdí se, já jsem o tom jen četl, on píše o Lidicích absolutně precizně,ale jim to bude málo. Totiž já jsem nad tím uvažoval a říkal jsem si, následky nemůže člověk při takovým činu předem odhadovat. Za prvé ne tedy s nacisty, protože vyvraždit, rozvézt děti a tak dále, celou vesnici, to je brutalita, která přesahuje i rámec nějakýho válečnýho konfliktu nebo protektorátu. To je jedna věc. Takovej člověk by ten čin nikdy neudělal. A vezměme to z druhý strany, to by tedy nikdy nedošlo k povstání ve varšavským ghettu. Čekali by, až tam zahynou. A přesto bojovali, bojovali nesmírně statečně proti přesile německých tanků. Nelze to nějak bagatelizovat. Je to bolestná otázka a já si myslím, že by nikdy nemohlo dojít k partyzánským odbojům v Jugoslávii, v horách, nikdy nikde, protože předem by člověk řekl a co když bude represe. To jako, já bych tuhle otázku si nikdy nedovolil klást, jako jsem si nikdy nedovolil položit otázku, tu ještě připomenu, která mě možná fascinuje, ale rozhodně se jí neposmívám. Když bylo přepadeno Polsko, tak ta stará armáda, jak byla vychovaná, kadeti na koních se šavlemi jeli proti tankům. Když jsem to poprvé slyšel v Americe, kde to ctí jako velkej hrdinskej čin, jako gesto vůči okupantům, tak jsem žasnul. A oni to každý rok připomínají Američané. Samozřejmě my jsme schopni říct, přece nepojedu se šavlí proti tankům, já nemám šanci. A ve chvíli, kdy to řekneme, a to si nemusíme nic zastírat, se v nás do budoucna něco kazí. My můžem jenom v úctě postát nad tím činem a vůbec nekalkulovat. To je můj teda pohled.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě historici říkají nebo popisují, že Beneš možná pro někoho nepředvídal ty následky, které by mohl mít ten atentát. Ale na druhou stranu zase jiní popisují to, že ten atentát v uvozovkách pomohl potom v poválečném uspořádání Československa. To jsou otázky, které jsou spíš pro historiky. Ale ještě k tomuto poslednímu tématu. Je možná i pro nás, pro Čechy zajímavý ten zahraniční pohled. Protože my máme své teorie, svá vysvětlení, ale ten zahraniční pohled bude asi taky důležitý.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To říkáte moc správně. Já vůbec jsem přítelem pohledu zvenčí. Nedávno mě fascinovala knížka Gotland, je to knížka vo nás, vo Češích. Je velmi zvláštní, napsal ji polský novinář. Dostal evropskou cenu, dostal novinářskou cenu v Polsku, dostal spisovatelskou cenu. Je to pozoruhodná knížka. Věnoval se tomu moc, moc dlouho, naučil se kvůli tomu česky, má rád naši zem a pro mě je to objevná knížka Poláka, kterej se námi, naší komunitou zabývá pozoruhodným způsobem. Protože ten odstup, jsme zahledění, že jo, máme legendy, máme mýty, máme určité brýle, které si stále nasazujeme a někdo je schopen se podívat objektivně, bez brýlí.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha spisovatel, publicista Ivan Kraus. Z historie do žhavé současnosti. Americká internetová společnost oznámila kompromisní řešení svého sporu s Čínou. Google přesouvá své vyhledávací služby pro čínský trh z území vlastní Číny do Hongkongu. Jak jste přijal tuto zprávu? Ono to vlastně souvisí tedy s cenzurou internetových služeb.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano. Seriózní noviny Süddeutsche Zeitung v Německu daly velký článek k tomuto tématu, a sice, že Hillary Clintonová, ministryně zahraničních věcí, mluví o nové čínské zdi. A ona jaksi to kritizuje, protože tím vlastně dává diplomaticky najevo, že Spojený státy budou dále prosazovat nebo budou vždycky hájit svobodu projevu, svobodu přístupu k informacím. Čína není jedinou zemí,která toto provádí. Mluví se tady vo Egyptu, vo Severní Koreji, vo Saúdský Arábii, vo Íránu. Vzniká taková virtuální železná opona, můžeme říct. A člověku mýho typu to lehounce připomene doby, kdy v této zemi byly rušeny, vím já, Svobodná Evropa, BBC,Londýn, Hlas Ameriky a tak dále. Ale co mě na tom opět fascinuje nejvíc, je, že státní moc je schopná si najmout odborníky na kybernetické útoky, jak jsem se dočetl. To znamená, že v Číně najdete mladé schopné odborníky a lidi, kteří to prostě nějakým způsobem ty servery a ty informace narušejí, že jo. Ono to stejně nebude, myslím, mít dlouhého trvání, protože žádná společnost, ať je to ten čínský hybrid, cosi mezi socialismem a kapitalismem, nikdo neví, co to je přesně, ani oni sami to nevědí v tuhle chvíli, to nemůže být navěky. A důležitý je, že Hillary Clintonová se tím velice zevrubně zabývala a kritizovala to, protože nové železné opony nejsou zapotřebí. Až Číňani budou teďka dělat EXPO zase v Šanghaji, na což se velice chystají, udělají výkladní skříně, to byla olympiáda. A my dobře víme, čteme-li trošku tisk,že jsou schopni vystěhovat tisíce lidí bez náhrady z bytů, my víme, za jakých podmínek vznikají ty překrásný mrakodrapy, který tam rostou jak houby po dešti. A zároveň bohužel víme, že Amerika je největším dlužníkem, bývalá supervelmoc, právě této Číny.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To už byla poslední slova Ivana Krause v našem pořadu Jak to vidí, který vysílá Český rozhlas 2 - Praha. Víc už si toho neřekneme,tak se budeme zase spolu těšit příště. Mějte se pěkně, na shledanou. Krásný den.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Mějte se taky krásně a hodně sluníčka.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji i za posluchače. No a pokud jste neslyšeli tento rozhovor celý, tak si ho můžete poslechnout v repríze dnes krátce po 23. hodině.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Ivan Kraus
Spustit audio