Jak to vidí Ivan Kraus - 11. června (Půda je dar, který jsme získali a musíme si jej vážit)

Vodu podle Ivan Krause nemůžeme zastavit, musíme jí dát, ve chvíli kdy hodně prší, jinou šanci, jak stékat.
"My jsme půdu proměnili v pojem pozemek. Už naši předci si dávno ověřili, jak se povodním bránit a nechávat např. meandry. Měli bychom se zamyslet i nad tím, co s krajinou děláme. Jako dítě jsem byl u dědečka na venkově, kde jsem viděl, jak rolník pracoval s půdou. Jako hnojivo používal přírodní močůvku, střídal plodiny a přístup k půdě nebyl pouze kvůli obživě rodiny. Půda je dar, který jsme získali a musíme si jej vážit. To jsou věci, na které nepotřebujeme odborníky, ale selský rozum."

Své dotazy pište na mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

První povídkové knihy Ivana Krause vyšly v exilovém nakladatelství Konfrontace v Curichu a povídky z nich ve Westermann's Monatshoefte", kde dostal cenu za nejlepší povídku roku 1976. Po návratu vycházejí v Praze. Zde také obnovil svou spolupráci s medii.
V poslednií době píše pravidelně i pro časopis Rozhlas, internetového vulgo.net, do Pozitivních novin a má svůj blog.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je naším hostem spisovatel Ivan Kraus. Já vám přeji dobrý den, pane Krausi.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Velká voda přinesla 11 obětí, miliardové škody, hledá se jaksi viník povodní. Evidentně se ale musíme připravit na extrémní chování klimatu a přizpůsobit tomu náš postoj ke krajině, k půdě.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, víte ono samozřejmě odborníci nám všechno vysvětlili, víme o přehradách, víme o těch zábranách, o tom že je třeba včas vybudovat, ale já si nemohu pomoct, je taková, vzpomínám-li na své dětství, na svého dědu, je taková moudrost: Vodu nemůžete zastavit, musíte jí dát jinou šanci té vodě. Ta šance, to je širší téma. My jsme si prostě malinko posunuli pojem půdy, země jako, proměnili jsme to v pojem pozemek. Ona ta půda není vždy pozemek. My nemůžeme všechno, to znamená, zemědělství, způsob pěstování rostlin, to co kdysi existovalo, že najdete monokulturu, pořád neděláte řepku, to všechno mělo historii, to se naši předci jaksi ověřili a věděli to. To že byly meandry, to znamená, že řeky nebyly vydlážděné, nebyly regulovány. Je spousta těchto věcí a my, ono to sahá až k Rožmberku, tvrdí se, nebýt těch našich předků, tak bychom neměli ani ty retenční rybníky. Čili my bychom se měli trošku malinko kapánek zamyslet také, neboť toto, já neříkám, že to je jediný důvod, ale potom jsou dva extrémy, velké vody, povodně a sucha.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme kolem, tak z té krajiny naší na mnoha místech zmizely vojtěšky, jetele, trávy, které vlastně zadržují vodu, udržují jaksi tu strukturu půdy. Vám se, když jsme se připravovali na to dnešní povídání a vybírali témata, tak jste mi také řekl, že se vám vybavila i vzpomínka z dětství.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Právě, já bych děcko, dítě, ještě ne školou povinné na venkově. Mluvím o období za války, já jsem byl u dědečka a tam jsem žil, tam mě maminka musela dát a tam jsem vzpomínám si, viděl, jak takový rolník pracoval. To znamená, hnojiva pouze přírodní, takzvaná močůvka a tak dále, dále způsob pěstování, že to střídal, že to nebylo na tom poli totéž, sklízelo se pokaždé něco jiného, to si také pamatuji. A celý ten přístup k půdě byl prostě jiný. Ona to nebyla tak produkce, to musíme říct, jako obživa rodiny. My jsme se posunuli samozřejmě v něčem dobrým, v něčem ne tak dobrým. Ale jak říkám, půda je dar, který jsme získali a když se podíváte a nejenu nás po Evropě, já jsem to zažil i v Německu. Pouhý potok v Baden Baden, kam jsem se chodil s pejskem kdysi dívat na pstruhy, a chodili turisté, tak se změnil, protože ho vydláždili, zregulovali a o několik let později to zaplavilo část města. Čili já si myslím, že toto jsou věci, na které nepotřebujeme tak velké odborníky, ale trošku to, čemu říkáme někdy soukromě selský rozum.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chováme se tedy, řekl byste docela macešsky k té půdě? Ono možná asi se shodneme, nebýt předků, tak třeba bychom na tom byli možná i hůře, když se po díváme na tu soustavu například rybníků a podobně, co nám zanechali.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, a potom se dostáváme do oné situace, já je tedy dělím ty naše politiky, když dojde ke katastrofě, na dvě skupiny. Jedni jsou ti skvělí starostové, skvělí hasiči. Já to zažívám u nás na vesnici, co ti dle dobrovolní chlapíci dělali kolem nás, a jak jeli ještě dál do Štěchovic a na Slapy, je spousta dobrých lidí a skvělých starostů. Sledoval jsem starostu města Mělníka, jak váhal, zda má tedy upustit a zaplavit jednu část té oblasti nebo ne, a pak štěrkovali a dováželi prostě materiál v noci, abychom měli hráz. Byl skvělý. To jsou ti muži a ženy, kteří musí žít v té komunitě, i když nejsou zvoleni. Oni si a tím nechci dělat negativní alibi, oni si nemohou dovolit prostě říct: Tak tohle a tohle chybí, támhle hráz a tak dále, to se nepodařilo splnit a nebyly peníze. To nemůžou tohle všechno. Oni musí dělat své maximum a já si myslím, že jsou velmi dobří. Sleduji to v těch menších komunitách, často do nich dojíždím, přicházím a v těch městech a jsou skvělí. Potom máme vrcholové politiky u nás i v zahraničí, abych byl fér a ty se stávají nepromokavými, když přijde, prostě do holínek, já chápu, že je to i součást politické volby, byl jsem tam oblétl jsem to, byla jsem tam, probrodila jsem se. Buďme ale upřímní, ty bundy já nevím, jestli nekupují na poslední chvíli. Ne všichni, já netvrdím, že to nemyslí poctivě, ale dojíždějí pozdě. Protože když se dozvím z České televize, že kdesi měla být hráz po katastrofické zkušenosti 2002 a teď chybí ještě půl roku, ale to je 10 až 11 let, tak jak zacházíme s finančními prostředky a s tím o čem oni rozhodují?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Gesta ale i tohoto typu do politiky patří, jak už jste se zmínil.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jistě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to samozřejmě tahle ta řekněme, holínková politika, ale nemusíme to vnímat jen negativně. Setkáváme se s tím třeba i v Německu, kde pytlovala i kancléřka.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ona pytlovala?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také pomáhala.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To jsem ani nezahlédl. Tak je to hezký, že přispěla rukou k dílu, ale je to trošku patetický. Buďme upřímní, já jim nepodsouvám negativitu obecně, co chraň bůh, ale tyhle ty gesta mi trošku, na mě to příliš nepůsobí, protože tím vím, že oni musí přijít někam, někam se podívat musejí, to jistě, ale já si navíc vážím třeba té paní, která včera říkala v televizi, že obchází se statikem tu komunitu a oni na závěr povídali: A co vy doma, máte to také zapojené? Víte, já si u toho odpočinu, že nemyslím na ten svůj domeček. Pak se zarazila a řekla toto: No, ono to bude znít smutně, ale mně se líbí, jak ta povodeň nás dává dohromady. Tak to je ten vedlejší efekt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě v té krizové situaci se člověk obvykle jaksi odkryje, ukáže, odhalí i dosud dobře utajované stránky, jaké svědectví v tomto kontextu o nás vydala ta velká voda, o nás, o lidech, o Češích.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já myslím, že ne špatně, já tedy obdivuji upřímně všechny dobrovolníky, viděl jsem při práci ty naše hasiče, který spali dvě hodiny, ne přímo tedy u nás, ale v okolí. Viděl jsem jak pracují dobrovolně tito muži, kteří vedle toho mají svou práci, své zaměstnání a ono to vykřeše v lidech mého typu, to jest v realistech, nechci říci, skepticích, chvilkovou takovou jiskru, že v tom národě je síla, že je tu jakási takási, uvozovky, sůl země. Je jen potřeba v těch oblastech, kam ta velká politika, kde ji nevidíme, mimoparlamentárních, najednou vidíte ty starosti starostů, jak hluboko to sahá, ale kolik lidí je schopno jeden druhému pomoci a tak dále, tak si říkám: No, tak může být tak chvilku trošku hrdý, aspoň těch pár minut.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátím se jen k politikům. Co říkáte prezidentově poznámce na adresu premiéra o ostentativním letu vrtulníkem nad zaplavenými oblastmi. Přitom sám Miloš Zeman letěl v roce 1997 s Václavem Klausem nad Moravou.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je moc zajímavé, když tedy jeden pan politik, pan prezident letěl, přeletěl kukaččí hnízdo a uplynou léta a druhý udělá totéž, tak je těžko to kritizovat. Když dva dělaj totéž, tak dělají totéž. Ale já si myslím, že to je zase na druhý straně nutný, aby ten člověk viděl, jaký je stav té země. A mě spíš fascinují už první nedostatky. Je tu finanční pomoc, o tom vláda rozhodla a rozhoduje a už jsem jaksi slyšel, že přišli na úřad si pro jakousi finanční pomoc ti občané a bylo jim řečeno: Jo tak pro vás to neplatí, protože vy žijete v domku, kde jsou i vaši rodiče a ti mají penzi. A já teď nevím, jestli to rozhodl ten referent nebo ten úředník, ta úřednice, nebo jak to vlastně je. To není pěkné. Jednou bylo toto řečeno, tak bychom snad z těch daní, snad z toho prasátka, do kterého společně přispíváme, měli pomoct, když někomu teče do bot, což se právě stalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Během povodní se vrátilo i téma alkoholu u politiků. Ministr Kalousek přiznal, že jej zmohly dva panáky, protože kvůli povodním tři dny nespal. Mnozí si ovšem jaksi pochvalují jeho chlapské přiznání. Jak vy to vidíte?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Je to tak, že mnozí si to pochvalují? No, tak jo. Tak on to asi nemohl zapřít. Já jsem kousek zaslechl, žena to dostala od někoho posláno a ten to slyšel. Říkal jsem si: Sakra, chlape, nevím, jestli bych bral telefon nebo bych asi možná řekl Promiňte, jsem indisponován, nebo něco takového. To nechci posuzovat v tom nevidím, je-li někdo práceschopný, tak mu nebudu vyčítat, že zakopne občas. To není můj případ, ale to chlapský, to je zase naše trošku takový možná český, že mi v tý hospodě v podstatě tam jsme silní, že jo. To máme rádi. Nevím, nemám k tomu žádný pocit, nevytýkal bych někomu to, že jenom mě spíš zaujalo, že pokračoval, že se jaksi snažil hovořit a ono to nešlo, neboť ta mluvidla byla ztuhlá, ale to se může stát každýmu. A můj děda, abych se k němu vrátil, říkával, on byl také hostinský, měl malou hospodu. Vždycky ho slyším ještě dodnes: Alkohol v malém množství je lék. A teď jde o to množství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ačkoliv nejsme monarchií, našli bychom možná v některých bodech inspiraci, pane Krausi, u panovnice, která je již 60 let na trůnu, hovořím samozřejmě o královně Alžbětě, která se zaslíbila službě lidu a jak pronesla v den korunovace,cituji, celý svůj život celým svým srdcem budu usilovat o to, abych si zasloužila vaši důvěru.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, u té královny víte, oni Britové v té královně v podstatě mají jeden symbol a myslím velmi důležitý právě proto, že jsou to Britové. Já jsem tedy anglofil, pozor, já jsem naprosto nesoudný. Ale ona ta královna, víme, že mají parlament, horní a dolní komoru a tak dále, ale ta reprezentativní naše královna, jak oni říkají, je pro ně nesmírně důležitá. Je to symbol kontinuity té země, toho někdejšího commonwealthu, čili společenství a posléze Velké Británie, už tedy menšího území. Nicméně já jsem vídal ve Francii, jak jim to Francouzi závidí. Obcházeli to a říkali: no, to máte. Ale v podstatě tu monarchii jim strašně záviděli, protože jaksi buďme upřímní, ve Francii potom a to je jedno, zda se prezident jmenoval Giscard d´Estaine nebo se jmenoval Mitterrande, když se podíváte zblízka na tu Francii, tak jsou to monarchové také, akorát civilní, neboť to commonstvo a tak dále, to je jaksi francouzský prezident o je kolem něho tolik lidi, tolik jaksi speciálních pozic a speciálních úprav a má také mocenskou jaksi sílu, kdežto ta Královna se svou rodinou to má hlavní starost, aby bylo méně rozvodů ve famílii a tak dále, ale ti Britové v ní mají tu kontinuitu, neboť vlády se střídají, jednou to můžou být Labour Party, potom je to Konzervativní strana, ale královna, Bože chraň nám královnu, no je to záviděníhodné. Pan Adolf Born, který mě krásně ilustruje knížky, tak by řekl: No, vidíte, pane Krausi, to je to řešení, já to pořád říkám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte monarchie také u nás?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, on jest monarcha, monarchista, pardon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že byl to deník Daily Telegraph, který glosoval tu situaci, že vlastně za té vlády šedesátileté Alžběty II. se změnilo moc věcí v Británii, tuším dvanáct ministerských předsedů, ale snad jen počasí zůstalo stejné.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, to je velice vtipný typicky britský novinový komentář. Já si to myslím také. Já se také domnívám, že kontinuita je velmi dobrá věc. Podívejte, my jsme tedy jiná země s jinou úpravou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, promiňte, co v zemích, kde ten král nebo královna není, kdo přebírá tu symboliku, tu kontinuitu?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To nemáme, protože my máme ji, jak často hovoří zejména generace starší a v této době historicky od T.G.M. po zakladateli státu, tam se snažíme ty kořínky jaksi, já si myslím, objevit, něco o co bychom se mohli opřít, ale kontinuita a tradice, tradice nevylučuje, po mém názoru tradice nevylučuje modernizaci technologie, cestu k lepšímu, ale já mám vždycky takový základní pocit: Ano, dělejme to, co je lepší, než to co bývalo dřív, ale když tu bylo něco dobrého, tak to uchovejme. A tam vidím ten voříšek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru se spisovatelem Ivanem Krausem v dnešním jak to vidí na dvojce, prezident Zeman dnes v Karolinu jmenuje 65 nových profesorů. Akademik Martin C. Putna, kterého prezident původně jmenovat odmítl, převezme ten profesorský dekret z rukou ministra školství Fialy nejspíš za dva týdny. Jak vy vnímáte celou tuto kauzu, celý spor, pane Krausi. O čem ten spor o profesuru pana Putny vypovídá, podle vás?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ono se tak jaksi prosakuje, abych použil toho podivného výrazu, že prý je to spor osobní. Je to jaksi, vy jste předtím se zmínila o panu ministru Kalouskovi, o chlapskosti. Já mám dojem, že pan prezident to bere podobně a že mu vadí ta demonstrace, které se profesor Putna, teď už bude profesor, zúčastnil, ale teď dokonce to jde tak daleko, že už příště už to snad nebude pan prezident, který bude předávat ty tituly a teď to vyřešili klasicky česky, hezky, to znamená, učiní to pan ministr kultury nebo školství, a zatímco ostatní profesoři si půjdou na Hrad pro ten diplom. Hezký bylo u toho, zase jsem se bavil, ale to je lidský, že řada akademiků řekla: No, tak to takhle nepůjde, tak to mi na protest také ne, my budeme doma a uvidíme, jestli to přijde poštou nebo já nevím, co mysleli. Samozřejmě pak to skončilo jako na Moravském poli, je jich jen pár a ostatní přijdou. A nelze jim to vyčítat. Pracovali pro to, mají právo ten titul získat. Mně to přijde trapné, je ono slovo, trapné. Já bych řekl, že i když pan prezident má tento pocit, tak by to měl nechat přejít. Nechat to minout, protože v noříte-li se do toho a to se stalo, tak pan profesor Putna se usmívá ze stránek novin. Získal tím naopak reklamu, po které asi toužit nemusel. On je opravdu odborník, já jsem ho kdysi potkal. To je trapné, je to takový. Němci by řekli peinlich, to se nemělo stát, vstoupit do tohoto problému. Mohl si dál myslet, co si myslí, mohl možná v osobním podání ruky říci: Poslechněte, ale s vámi bych si rád ještě pohovořil. To se také dát. Ale tohle se nemělo stát. Myslím si, že je to těžší pro tu hlavu státu než pro toho profesora.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme ještě k několika zajímavostem. Svět je údajně na prahu další zlaté horečky. Organizace OSN se totiž rozhodla povolit těžbu cenných kovů na dně oceánu, což je obrovské bohatství a samozřejmě takový plán vyvolává velké diskuse.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Nedivím se, oni údajně nevím jak, spočetli, už máme metody na všechno, kolik je tam kobaltu, kolik niklu, kolik manganu, železa, kolik zlata. Pět šest kilometrů v hloubce pěti, šesti kilometrů, kdesi v Pacifiku. Mě na tom trošku fascinuje, že to OSN, Organizace United Nation, já bych někdy řekl nespokojených států, že jaksi toto přiklepne, protože co jsme na tom tak, že nutně potřebujeme tyto barevné kovy? Nepoučili jsme se jaksi z minulosti, prostě dobře, tak budeme těžit už z moře, budou těžební společnosti, budou kolem toho obrovské diskuse, komu to patří, neboť se tvrdí, to je jaksi majetek všech, to jsem zažil i v této zemi, že všechno bylo všech a nic nepatřilo nikomu. Teď, když víte, že o Antarktidu například už dnes se dohadují ve vší tichosti Rusové, Američané, severské země. Už to vidím, jak jednoduché bude těžit tyto nezbytné kovy a o zlatu nemluvě, k tomu zlatu jednu poznámku, proč mají OSN schválit něco, aby se těžilo více zlata, když naše peníze včetně USA nejsou už od 70. let ve Spojených státech zlatem podloženy. K čemu, když víme, že ve Spojených státech v dnešní době kolik je číslo 168 milionů dolarů se tiskne denně, což je tedy nebezpečné, domnívám se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Aby to nemělo důsledky a dopady jako třeba vidíme na té půdě a tom vztahu, co všechno s ní umíme provést?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
My člověk, my člověčiny, my lidé máme, my jsme jako harlekýn, máme v sobě pozitivní i negativní a já si myslím, že to negativní můžeme zvládnout je mozkem, rozumem. Samozřejmě, že nejsme ideální, nejsme andělé a to platí právě pro každý lidský obor a pro každou zemi. Snažit se ze sebe vykřesat nebo přitlumit, to co v nás jaksi hárá, a co není dobré a tyhle ty, mně to připadá jako rabování všeho. Samozřejmě nevidím jen to ekologické hledisko, protože zase přijdou dogmatici a řeknu prosím vás, tak co dřív, člověk nebo živočich, ale člověk nepotřebuje snad, domnívám se svět, tolik nerostného bohatství, získávat ho tímto způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co všechno lze, pane Krausi, ještě vůbec zpeněžit?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Tak máme, dočetl jsem se, asteroid, který lítá kdesi ve vzduchu, já si to představit neumím a teď přišel americký senátor z Floridy s návrhem, myslím, že to byl on, že by se to mělo nasměrovat a vytěžit a NASA se tím zabývá, jsou skutečně schopni dostat ten asteroid, ten monolit obrovský, na oběžnou dráhu Měsíce na stabilní a tam nejprve vyslali nějaké bezpilotní posádky a že by ho potom nasměrování opět vytěžili a já si zase říkám, my budeme těšit ve vzduchu, ve vesmíru a ve vodě, a přitom budeme říkat to podivné zaklínadlo, hlavně aby byl růst. Ale otočte to zase k těm našim předkům. Já vidím toho svýho dědu s jeho zápisníčkem, kam si psal, kolik utržil za kolik kilo, za tele, za mléko, za sýry. Ta rodina žila, nežila v bohatství, ale měl pět dětí a ta rodina fungovala a samozřejmě velmi pracovala. Nevím, je to cesta, kterou nechápeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jste hovořil o těch kladných nebo dobrých a špatných stránkách u člověka, tak jak se díváte na klonování? Ono pět vlastně vyvolal jeden objev amerických vědců v Oregonu debaty, kam se to celé ubírá. Vědcům se totiž podařilo získat kmenové buňky z klonovaných lidských embryí, byť by nemělo, tím cílem není reprodukční klonování, ale řekněme, klonování ve jménu léčby některých dosud nevyléčitelných chorob.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ty nevyléčitelné choroby, to je samozřejmě zaklínadlo, ale dobře tomu tak, ale my víme ze zkušenosti a teď jsme o tom mluvili, těžit zlato z moře, stahovat ten asteroid a z něho těžit. Je to pak velice otázka morální, a nejen tedy právní, advokáti nám nepomůžou. A jakmile se to trošku zvrtne, my přece víme, že genetika už zaplaťpánbůh v mnoha ohledech, tam kde člověku pomáhají, je tak daleko, že jednoho dne bude umět vyeliminovat některé ty čárečky, tečičky, jak to vidíme v časopisech, a ovlivní třeba naše choroby, dědičné choroby, ale když překročíme rubikon, tak také ovlivní naše myšlení. Tak kdyby se pak jednoho dne spojilo a to už jsme o Huxleyho knížky Krásný nový svět, spojila vynálezy genetiky s tímto klonováním, prosím vás, mi řekněte, proč by se mělo naklonovat tisíc Nováků, kteří všichni budou na berním úřadě, když žijeme nebo já nevím, tisíc referentů čeho i s jistým druhem myšlení, to se nelze, nikdy jsme se ještě neubránili tomu, aby nějaké zlo nedospělo k nějakým výkyvům. Proč bychom ve světě přelidněném měli toto dělat, dobře, oni. Já chápu toho vědce, že tomu dá celý život. Já chápu ty týmy a jestli se tím podaří léčit, zaplaťpánbůh, ale podívejte se na to OSN, na jeho hlasování, když otočím to opět zpátky k těm nerostným bohatstvím, odbočuji, kdo tam má právo veta? Rusko, Amerika, Čína. Co tam třeba zmůžou v takovou chvíli Češi nebo Holanďané. Velmi málo, velmi často. Čili jsem trošku skeptik, jestli od té, jak se jmenovala od té Dolly, od té ovečky, to bylo někdy před 15 lety, zda se podaří nám lidem lidi uhlídat, což je takový náš tradiční úkol.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to viděl dnes Ivan Kraus, spisovatel, který byl hostem dnešního vydání Jak to vidí. Děkuji a budu se těšit na další setkání.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já děkuji vám a posluchačům.