Jak to vidí Ivan Hoffman - 7.6.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc přeje dobrý poslech. Hostem je dnes komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Dobrý den do Zlína.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Zdravím do Prahy a všude, kde vysíláme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V neděli časně ráno zemřel filmový a divadelní režisér, dramatik a scénárista a herec Ladislav Smoliak. Asi nejvíce ho budeme spojovat s Divadlem Járy Cimrmana, které kdysi spoluzakládal. Vidí to tak i Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano, já jsem měl možnost několikrát i s Ladislavem Smoliakem potkat. A to znamená, mě se to dotklo i po té stránce, že najednou jsem ho viděl, jak proti mě sedí v kavárně a debatujeme spolu o něčem, tak pro mě nezemřel. Prostě pro mě tady zůstal. Ono taky, když se podíváme na ty první reakce, tak místo toho, aby truchlilo nad rakví, tak se všichni tak potutelně usmíváme, protože celá ta zpráva je provázena spoustu citátů, Cimrmanových výroků, které se našly v jeho denících, spoustou scének,ve kterých Ladislav Smoliak buďto sám hrál, anebo je režíroval. To znamená, protože to je člověk, který se stále snažil o naši dobrou náladu, tak my vlastně tu dobrou náladu při každé vzpomínce na něj stále budeme mít. A myslím si, že ta smrt to má v jeho případě strašně těžké. A myslím si, že se necítí ve své kůži. Protože on je vlastně nesmrtelný tím, jak stvořil toho nesmrtelného Járu Cimrmana.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On ale to byl i vážný muž. Vyjadřoval se mnohdy k politickým tématům. Měl jasně vyhraněný postoj. Já se přiznám, že neprozřetelně jsem včera četl pod některými články na Internetu a musím říct, že mi nebylo dobře z toho, jak někteří ti anonymové mu za to nevybíravě spílali. To je zvláštní rys naší povahy, že možná je to tak, že máme pocit, že patříme každý do nějaké škatulky. Ty seš komediant, k záležitostem veřejným se nevyslovuj, od toho tu máme jiné.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem s ním právě mluvil spíš o těch věcech vážných než o tom humoru. A musím říct, že on byl člověk, který chtěl věcem porozumět, chtěl prostě v nich mít pořádek a chtěl, aby v nich bylo nějakým způsobem jasno. Byl to člověk, který byl příznivcem toho, co si i já nejvíce cením. Jakéhosi normálního selského rozumu, se tomu někdy říká. A tím pádem, vlastně chtěl se vždycky dobrat věcem na kloub. A taky to byl člověk, který chtěl ty věci rozlišit a něco prostě nebyla pravda, tak to nebyla pravda. Něco bylo špatně,tak to bylo prostě špatně a nehledal nějaké v tom kompromisy. Chtěl věcem porozumět tak, jak jsou. A to je samozřejmě problém, protože tím pádem se běžně dostával do takových situací, kde mohl z toho vyjít třeba špatně. To člověk vždycky riskuje, že pak bude za hlupáka, že pak se věci vyvinou jinak a on vsadil na nějakou stranu, něčemu uvěřil, teď se nakonec ukáže, že byl naivní, protože se věci vyvinuly jinak. Ale pokud člověk chce být jako opatrný a jakoby se nezaplést, stále si nechat všechna zadní dvířka, tak pak se pohybuje v takovém relativistickém prostředí neuchopitelném. A já nevím, jestli takový život vůbec má cenu. On byl ten člověk, který prostě riskoval. Tak samozřejmě tím pádem občas naběhne, občas někoho naštve, ale myslím, že mu to stálo za to a myslím, že to dělal dobře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč vlastně máme tendenci nevzhlížet k autoritám, nerespektovat názor, nemusím s ním souhlasit, ale vážím si toho člověk, čili uvažuji o jeho způsobu myšlení třeba.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já nevím, já jsem popravdě řečeno narazil na Internetu v některých právě, pod některými články, které se týkaly teda té události s Ladislavem Smoliakem, mně se stále nechce říct smrti, tak spíš na pozitivní příspěvky. Tak nevím, možná, že jsem se, musím se podívat znovu, co si četl ty a co jsem četl já, protože já jsem zatím z něj, z těch příspěvků měl takový obraz pozitivní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to je dobře. Já tam jenom narazil na tu politiku. A tam to bylo ....
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Člověk se musí vyhnout takovému iDnes. A nebo, prostě, tam jsou devianti.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je pravda, že anonymita prostě někdy k tomu přímo vybízí a já se přiznám, že to obvykle nečtu, to byla výjimka. Nechtěl jsem zkazit tvoji vzpomínku na Ladislava Smoliaka.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To se ti nemohlo ani podařit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V každém případě jsem rád, že sis, že jsme na něj mohli zavzpomínat. Je škoda, že už je v tom českém nebi, jak včera řekl Zdeněk Svěrák.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Mě ještě napadla jedna věc. Ono samozřejmě všichni ti teatrologové, ti zase by k tomu řekli víc, protože vědí, jestli může přežít divadlo, když jeden z jeho hlavních protagonistů tam není, ale já jsem si vzpomněl ještě na jednu takovou zajímavou věc, jak v časopise pro, tuším, chovatele drobného zvířectva někde byl článek, který evidentně nepsal Smoliak ani Svěrák, ale byl to takový přesně nějaký badatel, který zjistil, že Cimrman měl ještě něco společného s chovem, tuším, kanárů, anebo něčeho. No, a byl to nesmírně vtipný článek, který jako kdyby vypadl z pera mistra, ale přitom už to byl někdo z následovníků. Jinými slovy, to bádání on pokročil hodně daleko, ale on ho nedokončil. Ale já mám pocit, že v jeho šlépějích půjdou dalších, neboť ten grif, který vymysleli, ten je přežije, ten bude fungovat dál. To jsem ještě chtěl k tomu říct.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes jako každé pondělí si povídáme s Ivanem Hoffmanem. Pojďme se věnovat povolební atmosféře. Bohuslav Pečinka v komentáři Reflexu napsal, že do České republiky se vrátila politická naděje. Souhlasíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak v jistém smyslu, něco se stalo, jestli je to politická naděje, to by se mi líbilo, kdybych to takhle v té atmosféře cítil. Já spíš z té atmosféry ovšem v těch prvních chvílích po těch volbách, které na velké překvapení nedopadly tentokrát patem. Ale dopadly nějakým jasným výsledkem, ze kterého někdo jednoznačně bude vládnout a někdo bude jednoznačně v opozici. Tak já spíš v té atmosféře vnímám jako nejsilnější rys takovou ztrátu nepřítele, takovou bezradnost, co teď. My jsme zvyklí neustále vidět někoho, kdo nám kazí tu světlou budoucnost, kdo nám překáží, aby bylo dobře. Teď najednou ten hlavní nepřítel zmizel, to byl Jiří Paroubek, vůči kterému se tak vlastně mnozí semkli a udělali z toho prostě zásadní záležitost, ale předtím ještě druhá část veřejnosti přišla o Mirka Topolánka, taky zásadního nepřítele, který prostě jim stál v cestě jejich šťastné budoucnosti. A teď najednou nepřátelé jsou pryč, měla by být tady taková dobrá, optimistická nálada i s tou nadějí, že už konečně teď bude dobře, ale já to moc necítím. Spíš cítím, jak jsou lidé bezradní a jak teď si budou muset najít náhradně někoho, kdo za ně ponese tu vinu za to, že není dobře. A ještě nikoho nenašli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak já věřím, že to je jenom otázka času, to nebude problém.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že ano, že se někdo najde. A už i tak zhruba tuším, najde se někdo v té koalici, kdo to kazí, anebo tak. To se povede.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak půjde jistě o kompromis, který hledají společně ODS, TOP 09 a Věci veřejné. Překvapilo to, že třeba ta posledně jmenovaná strana už se přihlásila k určitým kompromisům a ustupuje od toho, co hlásala před volbami?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Od něčeho ustoupit musí. Každý to věděl. A já mám pocit, že jim to do značné míry jejich voliči i odpustí. Jde o to, aby něco z toho přece jenom prosadili. Oni jsou strana nová a protože se dostali do parlamentu nikoliv kvůli jenom programovým cílům, ale kvůli novému stylu, který slibují, tak ono budou si muset dávat pozor na to, aby doopravdy se toho nového stylu drželi. A také se tak děje. Oni každou chvíli přijdou s tím, že ještě něco budou muset v internetovém referendu schválit jejich voliči, že jim slíbili něco, přes co nejede vlak a ostatní budou je muset brát vážně. Že když je nebudou brát vážně, tak taky prostě v koalici nemusí být. To znamená, oni co chvíli takovýmto způsobem vysílají signál těm svým voličům, ano, jsme jiní, zůstaneme jiní. Což je trochu nepohodlné pro to povolební vyjednávání, ale ty ostatní strany si na to zřejmě budou muset zvyknout. Podstatné je, že i Věci veřejné chtějí v té vládě být, to je evidentní. Tam zase oni slíbili svým voličům nějakou odpovědnost za to, jak ten stát bude vypadat. To znamená, kdyby oni skončili v opozici, tak to také by nebylo úplné řešení. Takže oni mají alibi, proč jít do těch byznysů a kšeftů a výměnných všelijakých kompromisů a tak dále. A taky to udělají.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Neriskují, že jim to potom jejich příznivci spočítají v komunálních volbách, které jsou zanedlouho?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To se právě uvidí. Já mám pocit, že ani ne. Oni do té doby nemají šanci příliš toho moc pokazit. Ty jsou příliš brzo, ale známe mnoho jiných stran, které se dostaly na jedno volební období do parlamentu a potom dál už se jim nedařilo, protože právě rozdíl mezi tou nadějí, kterou vyvolaly a mezi tou praxí, která nastala, byl příliš velký.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíme o kompromisech, tak, jak jsi řekl, musí je udělat každý. Čili zase se nebudeme příliš divit, že už se mluví o tom, že se ta rodící koalice shodla se současným ministrem financí Janotou, že se bez zvyšování daní neobejdeme.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je možné, protože já si myslím, že vůbec celá ta představa, že najednou se přestaneme zadlužovat, anebo naopak, že začneme ten náš dluh splácet a nějak ho vyrovnáme. O tom se bude mluvit, myslím, stále méně. Spíše se bude neustále opakovat, aby co nejvíc lidí tomu uvěřilo, že jsme se v minulosti dostali do tak těžké situace, že teď potrvá mnoho let, než se napraví to, co spáchali ti předchůdci. To je prostě takový běžný grif, to se vždy vymlouvá každý na každého, protože nikomu se nechce doopravdy s tím dluhem něco dělat. Navíc hodně odborníků říká, že už se ani s tím dluhem nedá nic moc udělat. To znamená, ta předvolební rétorika, ta je pryč. Také, když se podíváme na to, jak se vyvíjí kurz české koruny, tak prostě těsně před volbami prudce oslabila, aby po volbách, když to vypadalo, že vyhrávají strany, které jsou rozpočtově odpovědné, tak koruna prudce posílila. A po jednom týdnu najednou je slabší, než byla ještě před těmi volbami. To znamená, ukazuje se, že ta politická situace, to, jak lidé rozhodnou, nemá na ty ekonomické některé parametry příliš vážný vliv. A pokud jde o lidi, kteří samozřejmě budou chtít, aby jejich životní úroveň minimálně neklesala, tak ty vlády budou pod tlakem, vždy budou a vždy byly, chovat se sociálně únosně. Koneckonců, když si vzpomeneme na slavný výrok ještě premiéra Václava Klause, když krátce po rozdělení Československa řekl, že byla naplněna taková ta míra sociální únosnosti a dál již nelze prostě napínat jako lidi a prohlásil reformy za ukončené. Aby pak se ukázalo, že vůbec nebyly ukončené a bylo potřeba ještě reformovat dál, tak toto je situace, která je věčná. I tato vláda bude muset prostě napínat nervy svých spoluobčanů jenom do té míry, aby jim to brali. A nebude moct být nějak příliš krutá. Když já slyším takové optimistické výroky o tom, jak se musí udělat radikální reforma důchodů, zdravotnictví, tak jsem na to velice zvědav. A moc v tom nevěřím, že se doopravdy podaří něco vyřešit radikálně jednou provždy. Dá se všechno řešit jedině postupně, krok za krokem a stále velmi opatrně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Můžeme, Ivane, navázat na právě řečené, co se tady dá čekat od budoucí vlády, kterou zřejmě tedy sestaví rodící se koalice?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že se od nich dá čekat snaha působit důvěryhodným dojmem. To znamená, určitě nebudou chtít se v přímém přenosu hádat. Už to ukazují. Ono je to dáno tím, že vlastně všichni politici, dle mého soudu, se trochu vylekali výsledkem těch voleb, ale také jejich průběhem, protože tam dostali takový jasný signál, že prostě si nemůžou dovolit úplně cokoliv, že přece jenom je lidi sledují, že je poslouchají, že se dívají na tu televizi a že si o nich taky něco myslí a že to nějakým způsobem přece jenom už umějí dát najevo. To znamená, budou se snažit asi trochu si to renomé u voličů vylepšit. To je podstatné. Na tom doopravdy záleží. To není tak, že by nám to bylo jedno. Je důležité, aby nás aspoň v nějaké míře ti politici brali vážně. A to je vlastně největší zisk těchto voleb. Pokud jde ale o jejich konkrétní plány, co se jim podaří a nepodaří, tak tam jsem já velmi skeptický. Já mám pocit,že není možné příliš se vymknout z takového celkového evropského trendu. Já mám pocit, že o těch podstatných věcech se dnes rozhoduje globálně. A veškeré závazky, které Česká republika má vůči svým sousedům, vůči Evropské unii, vůči celému tomu systému, ve kterém jsme zapojeni a ze kterého nemůžeme jen tak vystoupit, tak ty jsou tak silné, že na nějakou místní kreativitu lokální a něco geniálního vymyslet, tady není velký prostor. To znamená, já, kdybych měl odpovědět upřímně, já od nich čekám trochu slušnější chování, ale jinak nic.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co se podle Ivana Hoffmana dá čekat od opozice?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tam je to zajímavější. Ti dostali vlastně zvláštním způsobem takový signál, že by do budoucna měli lépe zvážit o co jim jde. Když je vezmeme jedny za druhými, tak KDU-ČSL před volbami dělala strašně opatrnou kampaň, aby v případě povolebního vyjednávání, protože nebylo vůbec jasné, jak to dopadne, měla všechny dveře otevřené. Mohla jakýmkoliv způsobem se někam přidat. A tak úplně zapomněli říct, že to, že od nich odešel Mirek Kalousek, založil vlastní stranu a vzal sebou mnoho jejich členů, tak že to je vlastně ten kapitál, proč je mají lidi volit. Že jsou najednou stranou čistou, stranou průhlednou, stranou, která má prostě nějaký svůj dlouhodobý program a která má nějaké morální zásady a tak dále. Tak to vypadalo tak, že buďto žádný program a zásady a něco takového nemají a proto o tom nemluví, anebo o tom nemluví pro to, protože počítají s tím, že sice se tam rzkmotřili s některými svými bývalými spolustraníky, ale v případě nutnosti už počítali s tím, že to zase budou dávat dohromady. To je podobná situace, jako když odešla unie svobody od ODS, a pak přišel na to ještě svého času Ruml jako předseda, že vlastně nakonec stejně budou muset s tím Klausem být v koalici. A tak zabrzdili, přestali je kritizovat, začali být vstřícní, začali vysílat signály, že možná s nimi stejně budou spolupracovat. A najednou se volební preference tenkrát přehouply a ODS, která byla na zničení, najednou začala růst a unie svobody ty hlasy ztrácela. To je přesně ten typ, kdy politici počítají s budoucnosti, aniž by ještě nastala, a udělali nějakou chybu. To vztahuje možná v jiném případě na zelené, kteří se dostali do parlamentu jako naděje, že ukláží nějaký politický styl. A nakonec v té snaze dostát nějaké odpovědnosti vůči státu, vstoupili do koalici, ve které ale museli mnoho věcí přehodnotit. A část jejich voličů tím byla zklamaná, protože měli pocit, že se podílí strana, kterou volili, na něčem co ale rozhodně nechtěli. To znamená, tam já zas vidím třeba problém zelených, oni do budoucna, pokud chtějí být důvěryhodní, tak budou muset znovu se vrátit k nějakým tématům a znovu se zamyslet, proč je lidi mají volit. Lidé nevolí strany pro to, aby byly nakonec v koalici. Oni je volí pro to, protože mají pocit, že se něco z jejich programu potkává s tím, jak oni si představují, že by svět měl vypadat. Počítají s budoucností, aniž by ještě nastala, a udělají nějakou chybu. To se vztahuje možná v jiném případě na zelené, kteří se dostali do parlamentu jako naděje, že ukáží nějaký jiný politický styl. A nakonec v té snaze dostát nějaké odpovědnosti vůči státu, vstoupili do koalice, ve které ale museli mnoho věcí přehodnotit a část jejich voličů tím byla zklamaná, protože měli pocit, že se podílí strana, kterou volili, na něčem, co ale rozhodně nechtěli. To znamená, tam já zase vidím problém zelených, oni do budoucna, pokud chtějí být důvěryhodní, tak budou muset znovu se vrátit k nějakým tématům a znovu se zamyslet, proč je lidi mají volit. Lidé nevolí strany pro to, aby byly nakonec v koalici. Oni je volí pro to, protože mají pocit, že se něco z jejich programu potkává s tím, jak oni si představují, že by svět měl vypadat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když tak rozebíráš ty strany jednotlivé, co by jsi řekl k problému ČSSD v současné době?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Pokud jde o ČSSD, tak oni mají pocit, že jak už člověk to čte z některých komentářů a z některých prvních reakcí, že by se měli vzdát té útočné rétoriky, která byla spojována se stylem Jiřího Paroubka, který teda na svou funkci rezignoval. On byl kontroverzní a ostrý a útočný pro to především, že mu to poradili nějací marketingoví a političtí PR-isté, zřejmě spíš, než by to měl úplně v povaze. Ale něco v té povaze takového být mohlo, ale rozhodně to není to hlavní. Každý z těch politiků je schopen hrát tu roli toho zlého muže, toho dobráka, chytrého, anebo pozorného, který naslouchá druhým. To všechno prostě hrají podle toho, jaké dostanou noty, ale podstatné je, že druhá věc, která jim vypadla z těch voleb, je, že jsou příliš spojováni s komunisty a že by se měli od nich nějak více distancovat. Tomu ta situace doopravdy nahrává, protože oni i kdyby chtěli něco s nima prosadit, tak to zřejmě v té nové politické konstelaci neprosadí, takže je doopravdy nepotřebují. A je možné, že doopravdy úplně se od nich oddělí s tím, že by potom měli šanci na sebe nalákat možná víc nějakých levicových voličů. A druhé úskalí z toho je, že pokud se sociální demokracie bude snažit být britskými labouristy a budou hledat nějakého svého Tonyho Blaira a budou se tvářit, že oni umějí být i liberály a že jsou vlastně prosystémovou stranou se vším všudy, tak potom, co udělají ti kritičtí voliči, ti, kterým prostě se ten systém nelíbí a hledají něco jiného, nějakou opozici? Vzpomeňme, že když tu stranu dával dohromady Miloš Zeman, tak na tom začátku vlastně on přetáhl voliče i od republikánů, řekl, že jsou vlastně takoví zdivočelí sociální demokraté. A skutečně toho Sládka vlastně porazil, protože ho připravil o jeho voliče. Když se teď sociální demokracie těch nespokojených lidí vzdala, zvolí takový příjemný tón přátelský, bude usilovat o mladé lidi,tak se klidně může stát, že se zde vyprofiluje někde na té politické scéně strana skutečně radikální, která natáhne všechny tyto lidi, kteří zde jsou mezi námi. A ta může být výraznou politickou silou, která znovu zkomplikuje skládání příštích politických vlád. Chci to říct jenom pro to, že samozřejmě je to sympatické, když politici chtějí být za slušné a reprezentovat ty slušné a distancují se od těch v uvozovkách horších lidí. Ale ti tady jsou a něco s nimi bude, to znamená, bude potřeba to opatrně sledovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A v pondělí obvykle s Janem Hoffmanem. Mluvil jsi o PR agenturách a průzkumech veřejného mínění. Minulý týden jste to probrali celkem podrobně. Ale kdybychom to zobecnili, jaká je úloha vůbec těchto agentur a reklamy a průzkumů v našem životě. Tady mám třeba takový průzkum, podle kterého 2% žen pouze na světě se považují za krásné. Já nevím, co nám takováto informace přinese.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To doopravdy někdo zjistil?
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vyplývá to z nějakého průzkumu.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je strašné, to je hrozné zjištění. Tak to je další důvod ty průzkumy zakázat. Ale ne, ono já si myslím, že ty průzkumy veřejného mínění a takové sondy do života společnosti svůj smysl mají. Ono teď se trochu pochybuje o tom, do jaké míry jsou užitečné před volbami, jestli vlastně nemanipulují ten výsledek, jestli nevedou, já nevím, voliče k tomu, aby buďto ignorovali ty volby, anebo nevolili, anebo aby vyvažovali tu situaci, o které vypovídají ty průzkumy. Však se také sociální demokraté vymlouvají, že vlastně jim nepřišli voliči, protože agentury veřejného mínění naznačovaly, že budou mít drtivou převahu. Jenže zase někdy říkají, v jiné situaci, když se jim to hodí, politici, že získala ta druhá strana hlasy jenom pro to, že lidé tíhnou k napodobování a když vidí, že někdo má hodně preferencí, tak ještě přidají na tu hromadu i ten svůj hlas. To znamená, oni vlastně to vyhodnotí úplně opačně, podle toho, jak se jim to právě hodí. Z toho hlediska bych potom ale řekl, že asi ty průzkumy nemají čemu ublížit. A oni jsou takovou určitou hrou. My chceme o sobě něco vědět. I o sobě jednotlivě, ale i té společnosti, ve které žijeme, potřebujeme nějaké zrcadlo, ve kterém se vidíme a nepotřebujeme se nutně vidět jenom optimisticky, někdy je dobré, když to zrcadlo ukáže na nějaký negativní jev. A na základě toho jsme schopni s ním něco dělat, nějak proti tomu, co je špatné, bojovat, anebo naopak když ten průzkum ukáže něco pozitivního, tak máme hezký den, protože si řekneme, je to všechno lepší, než jsem si myslel. A je to v pořádku. To znamená, my bez těch průzkumů už podle mě neumíme žít.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, já to vyzkouším na Ivanu Hoffmanovi, protože není to průzkum, ale anketa. My se teď ptáme a hodláme ještě ptát našich posluchačů, jaká je dovolená vašich snů. Jenom to dám do kontextu. My dnes budeme mluvit o tom, že dovolená už je za dveřmi a jak to vlastně ovlivňuje to světové dění, třeba krize v Řecku, ta vlastně snížila zájem o zájezdy, naopak ale zlevňují, takže je to otázka, co bude dál, co s islandskou sopkou a tak dále a tak dále. O tom budeme mluvit třeba v Kávě o čtvrté, ale Jak to vidí Ivan Hoffman.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Pro mě dovolená snů je dovolená, kdy si nemusím nic myslet. To znamená, u mně je to jednoduchá. Já si myslím, že to je tak s každým, kdo je neustále ponořen v tom dění a očekává se od něj, anebo je dokonce placen za to, že k tomu má asi něco myslet. Tak tehdy vlastně ta dovolená, kdy člověk nic si nemusí myslet a když ty myšlenky jen tak volně plynou, je strašně příjemná, to znamená lenošení. Ale já rád lenoším tam, kde je hodně vody. My s rodinou to tak máme,že máme takové jedno místo v Chorvatsku na ostrově, kde, kam se rádi vracíme a kde si nic nemyslím, protože tam je všechno v pořádku. Ale jinak, pokud jde o tu ekonomickou stránku toho celého, já si teda vůbec nemyslím, že je špatné, když po takovém období, kdy všichni zběsile projíždějí všechny ty destinace, které jsou na reklamách a v katalozích a tak dále. Přijde období, kdy najednou lidi si řeknou, no, nemám na to, budu šetřit a zůstanu raději doma. A tím pádem pozná jiný způsob trávení dovolené, uvidí krajinu, ve které vlastně žije, ale kterou už léta skoro nezná, protože jezdí furt někam pryč. A že taková doba nastává, že se mění, to se pozná podle způsobu, jak reklamní agentury musí dnes poměrně asi obtížně shánět klienty na ty zájezdy do těch různých destinací. Nám přišla nedávno do schránky pohlednice, na které bylo napsáno - díra ve vašich financích. A tam bylo, bylo to stylizováno jako dopis, jako pohled, který někomu někdo posílá, kde bylo napsáno, sice nemám peníze, ale dovolenou určitě si užijeme, protože peníze si můžeme lehce půjčit a tak dál. Čili dovolená na dluh, nabízejí dovolenou na dluh. Já jsem proti.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman v pořadu Jak to vidí. Budeme se těšit zase za týden na komentátora Deníku a spolupracovníka Českého rozhlasu. Měj se hezky, na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezký den.