Jak to vidí Ivan Hoffman - 4.1.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech přeje Vladimír Kroc. Je pondělí a tak zdravím do Zlína komentátora Deníku a spolupracovníka Českého rozhlasu Ivana Hoffmana. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Dobrý den přeju.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsme na prahu takzvaného supervolebního roku, čekají nás parlamentní, senátní i komunální volby. Co se tedy dá podle tebe čekat od politiky?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, kdybych měl říci jedním slovem, řekl bych skoro nic, ale to by bylo strašné zjednodušení. Samozřejmě politika v jistém smyslu je nezbytná, někdo se musí starat o věci veřejné, někdo musí spravovat celou tu agendu, na někoho ji pokaždé delegujeme a tím pádem vlastně volby určitě a politika nějakou svoji důležitost má. Ale když vlastně to sledují s takovým odstupem a vzpomenu si, jak vypadaly ty volební roky před nějakými patnácti lety, kdy jsem vlastně začínal dělat takové to politické zpravodajství, různé magazíny, předvolební a volební diskuse, tak mám pocit, že tenkrát byl ten zájem o politiku a také naděje, které byly s politikou spojovány, daleko větší, než tomu bude letos.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prezident Václav Klaus doufá, že z letošních voleb vzejde silná, akceschopná vláda. Alespoň to tedy prohlásil na Nový rok. O co tedy podle tebe tuto naději opírá?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak samozřejmě ani on nemohl pominout to, co se blíží, že tedy vlastně v tomto roce nás čeká množství voleb. Já začnu úplně odjinud a řeknu, že vlastně i k nám tato atmosféra voleb dorazila, protože mezi svátky přijeli naši příbuzní z Prahy a můj synovec dorazil oblečen v takovém tričku s panem Schwarzenbergem. Já tomu říkám s Kalouskovým maskotem. Ta pražská móda tady u nás na vsi vypadá strašně legračně, protože tady se spíše nosí montérky, lidé si při práci nechtějí zašpinit sváteční oblečení. A aby prostě někdo na tričku prezentoval svůj názor, to je naprosto výjimečné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Se trošku od rodiny distancoval.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ne, ne, ne. My o politice se nebavíme, rodinu si člověk nevybírá, je rád, že s nima udržuje dobré vztahy. Takže, politika vůbec. Bavili jsme se hlavně o našich psech a o různých plánech do života a o zdraví. O politice není dobré mluvit s příbuznými. A chci to říct proto, protože kdysi já jsem měl pocit, že se lidé tak nějak méně hlásili k nějakým idolům nebo k nějakým módám. Já si pamatuju, jak v každé volební kampani se rozdávala trička politických stran. Ale vlastně nepřipadalo nikdy v úvahu v takovém tričku vyjít na ulici, protože by se na člověka divně dívali. A dneska najednou ano. To znamená, něco se asi proměňuje. Ta politika, do ní už méně vstupují nějaké programy, méně se diskutuje o tom, co která strana míní pro nás udělat a více začíná hrát roli, jak kdo vypadá, prostě takový ten trend různých celebrit anebo zajímavých tváří, populárních tváří začíná hrát stále větší roli a v tom se možná my připodobňujeme zemím, kde už je tomu tak dávno a kde vlastně volby už dávno jsou především nějaké show a daleko méně nějaká konkrétní náplň, konkrétní obsah. A teď se vrátím k tomu prezidentovu projevu. On vlastně z jedné strany říká,že očekává nějakou silnou vládu,ale my si můžeme představit u nás jedinou silnou vládu, a to by byla velká koalice. Jinak všechny politické modely v mnoha posledních volbách vyšly tak, že rozdíl je tam mezi koaličními stranami a opozičními několik málo hlasů, z toho vzniká notoricky velmi nestabilní situace, ve které vlastně nikdo nenese příliš velkou odpovědnost, nikdo zase prostě není úplně mimo, že by neměl vůbec žádný vliv na mnoho let. Vlastně v té politice se všichni nějak pohybují v jednom malém uzavřeném prostoru a my si vybíráme ze stále stejnějších. A to, jestli teda vlastně on předpokládá, že by měla z voleb vzejít nějaká silná vláda, tak jediná, kterou si můžeme představit, je právě vláda velké koalice. Ale tu hned v prvním televizním duelu předsedové obou nejsilnějších stran odmítají, takže já si vůbec neumím představit, vůbec nevím, jak si tu vládu představuji.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je ještě něco, co tě zaujalo v novoročním projevu prezidenta?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, mě zaujalo to, že se více politiků přihlásilo k tomu,že si na projev prezidenta Klause neudělali čas. Navíc mám pocit, že i pan prezident vypadá, že už ho to až tak úplně nebaví, to prezentování a z jedné strany psychologicky se to dá pochopit, popravdě vlastně není jednoduché být věčně originální, všem v opozici, stále za nejchytřejšího a tak. Někdy už je z pana prezidenta takový dojem, že to už i jemu samému vlastně leze na nervy být stále na tom Hradě. On možná určitě chytne nějaký druhý nebo třetí dech, nechci to jako zlehčovat,ale vzpomněl jsem si trochu na to, jak kdysi byl takový kultovní film, určitě si vzpomeneš, Zvětšenina, kde je taková epizoda, kde ten hlavní hrdina se na koncertu rockové kapely porve s těmi ostatními o kytaru, o část kytary, kterou, myslím, že to byla kapela Who, jeden z těch muzikantů rozmlátí a hodí do toho davu. No a on se jí teda zmocní, získá teda tuto strašně cennou trofej a teď s ní teda utíká, až se dostane na nějakou ulici, kde si to tak nějak prohlédne a ten kus toho dřeva najednou už pro něj nemá cenu, tak ho zahodí a nějaký kolemjdoucí to zvedne z ulice, prohlédne si to a taky to zahodí. A takhle nějak mi přijde, že se někdy dereme za nějakými poctami, za nějakými pozice a když už prostě toho všeho docílíme, tak v jedné chvíli přijde takový pocit marnosti. Já mám tenhle ten pocit marnosti z některých politiků a měl jsem ho z pana prezidenta.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 - Praha, pořad Jak to vidí, dnes s Ivanem Hoffmanem. Měli bychom se dozvědět přesný deficit veřejných financí. Jeho odhad k 30. prosinci je 195 miliard, přičemž naplánován byl ve výši něco přes 52 miliard. Ale reálný deficit podle ekonomů je dokonce 227 miliard, protože to stát už na začátku loňského roku pomohl rozpočtu tím, že do něj rozpustil rezervy z minulých let právě za 32 miliard. To, když člověk poslouchá, to nevypadá nějaká optimisticky, že ne.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, nevypadá. Navíc, když tedy si řekneme, že bude víc než 195, tak on původně měl být nějak něco přes 30, to znamená, že ani na těch 52 miliard, k tomu navýšení došlo až v Poslanecké sněmovně. Ten rozpočet připravoval ministr financí Miroslav Kalousek, dokončoval ho teda vlastně v úřadě, za něj potom byl Eduard Janota, který byl vlastně jeho úzkým spolupracovníkem, oba dva je můžeme vnímat jako tým a z hlediska teda těch plánů a následného výsledku se dá říct, že teda jim to moc nevyšlo, že se teda příliš netrefili. Ono samozřejmě mohou říkat, že přišla krize a v krizi je ta situace doopravdy náročná, poklesnou rozpočtové příjmy a tam vlastně vznikl ten deficit. Ale pro obyčejného člověka, který vlastně sám si doma hospodaří, má nějaké příjmy a má nějaké výdaje, je to naprostý skandál, protože na ten pokles rozpočtových příjmů jsou politici povinni zareagovat škrtáním anebo odkládáním investičních výdajů. Jednoduše si říct, že prostě na to nejsou peníze a když nejsou, tak je přece nemůžeme jako vyplácet. To oni neudělali a jedním z důvodů, proč to neudělali, je taková ta posedlost růstem. My jsme prostě přesvědčeni, že ve chvíli, když máme z evropských fondů přislíbené dotace, tak jsme vlastně, abychom se o ně nepřipravili,tak spolufinancujeme projekty, většinou budování nějaké infrastruktury a tam jde vždycky o strašně moc peněz. Tak vlastně abychom nepřišli o peníze, tak je utrácíme, to je první takový paradox. To je taková ta naše představa, že je potřeba stále něco budovat, provrtávat, přemosťovat. Aby na takovéto plýtvání byly peníze, tak se musí stále něco na druhé straně racionalizovat, zefektivňovat, zlevňovat. Dochází k takovému paradoxu, že kvalita života klesá, aby hospodářství mohlo růst. Originály různé jsou nahrazovány levnějšími náhražkami, jo, prostě za dřevo se použije plast, místo potravin se používají různé chemikálie, které cosi dochutí a tím se nahradí ty originální plodiny a tak by se dalo dlouze pokračovat. To je jeden důvod, proč se vlastně utrácí, i když na to není a to je ta posedlost vlastně tím růstem, růst pro růst. A pak je druhý důvod a ten je politický. To je to, že vlastně hospodáři, kteří hospodaří s našimi penězi, nenesou žádnou jinou odpovědnost než politickou. Oni, kdyby nesli odpovědnost hmotnou nebo dokonce trestní odpovědnost, tak by prostě nemohli utrácet peníze, které nemají, protože by jim za to hrozila, já nevím, dejme tomu, pokuta nebo uvěznění anebo dokonce že by přišli o nějaké svoje odměny. To jim ale nehrozí, oni jsou beztrestní, a proto si dělají úplně, co chtějí a ty rozpočty v jejich provedení, to jsou doopravdy cáry papíru, které nemají vůbec žádnou hodnotu a to, jak plýtvají, jak nás teda vlastně zadlužují, ještě prostě nad tím dělají takové smutné tváře a tváří se, jak je to hrozně mrzí, jak my jsme zadlužení, ale to nás zadlužili oni.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak i o tom, tedy myslím o tom schodku rozpočtu, má dnes na tradičním obědě mluvit prezident s premiérem. Je to, Ivane, zdvořilostní setkání nebo z něj může i něco vzejít?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak já doopravdy nevím. Já mám pocit, že to určitě je důležité, když prostě lidé, kteří, jsou to dvě nejdůležitější, jak se tomu říká, ústavní funkce prostě zastávají ve státě,tak ti by v kontaktu být měli, ale možná k tomu rozpočtu si toho mnoho neřeknou. Když se totiž vrátím dál do minulosti, do doby, kdy u nás rozpočty byly vyrovnané, tak víme, že pak se po letech ukázalo, že byly vyrovnané za tu cenu, že část výdajů se ukrývala do různých spekulací, které pak se nakonec stejně provalily a ukázalo se, že ani rozpočty, které kdysi dělal Václav Klaus, nebyly ideální. Ale alespoň ještě tenkrát byla taková snaha alespoň to předstírat. Dnes už vlastně se rovnou předem řekne, že se utratí víc, než kolik se vybere a má se to za úplně normální. Tenkrát se aspoň, ten Václav Klaus se tenkrát alespoň za to styděl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nasloucháme úvahám Ivana Hoffmana. Připomínám, že reprízu pořadu můžete slyšet po třiadvacáté hodině. Následující den najdete přepis rozhovoru na internetu. Adresa je www.rozhlas.cz/Praha.
V pondělním vydání pořadu Jak to vidí je hostem komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Zbrojením za mír, tak jsi nazval svůj, tuším, loňský poslední komentář v Deníku. Máme se, Ivane, obávat ruského zbrojení kvůli údajné rovnováze sil mezi velmocemi? Je to důvod k nějakým chmurným myšlenkám?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak ruský prezident Medveděv a pak i premiér Putin, oba dva krátce po sobě oznámili při různých příležitostech, že Rusko musí vyvíjet nové útočné zbraně, aby byla zachována geopolitická rovnováha. Vlastně ta jejich iniciativa by nebyla až tak překvapivá, kdyby nenásledovala poté, co Spojené státy zrevidovaly svoje představy o obranném štítu. Vlastně to, co nejvíc Rusku vadilo, tak od toho prezident Obama a jeho administrativa ustoupili. Navíc prezident Obama přišel prostě s takovou velkou výzvou snižovat počty jaderných hlavic a vlastně jakoby, tak to na nás působilo, s takovou iniciativou spíše odzbrojovací než vyzbrojovací. Ale se na to podíváme reálně, tak spíše oběma velmocem půjde o přezbrojování než o odzbrojování a ta logika je velmi jednoduchá. Ve chvíli, kdy by se domluvili na tom, že ta rovnováha bude na úrovni nějaké bezbrannosti a že prostě nebudou mít žádné zbraně jedna strana ani druhá, tak pak se samozřejmě také neohrozí. Jenomže pak jsou zde další velmoci, které v tomto s nimi odmítají nějak diskutovat a jdou po svojí vlastní linii, jmenujme Čínu. Ale těch zemí, které mají jaderné a vojenské ambice, je víc. To znamená, pokud ty velmoce chtějí zůstat velmocemi, tak jim asi přijde nejlogičtější investovat další a další peníze do zbrojení a tu rovnováhu vytvořit na úrovni,že jsou ozbrojeni až po zuby. Zajímavé, co si o to máme myslet my, co my si z toho máme vybrat. Mám takový pocit,že máme vždycky takovou tendenci se tvářit, jak jsme někomu partnerem a s někým spolupracujeme a tak dál, ale popravdě my bychom partnery tehdy, kdybychom byli perfektně nukleárně ozbrojeni anebo kdyby oni byli odzbrojeni. Ale za těchto okolností spíš to vypadá tak, že ten náš názor není pro velmoci vůbec zajímavý, ony si budou dělat to, co ony budou chtít. A my bychom si neměli nalhávat, že jsme partnery, když ve skutečnosti pro ně žádnými partnery nejsme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Bělorusko se teď dohaduje s Ruskem kvůli Evropě. Prozatím tedy do západní Evropy teče. Ale může spor Minsku s Moskvou kvůli clům ohrozit dodávky ropovodem Družba?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Rok co rok si vlastně tu otázku klademe stále stejnou, jestli Rusko jde o peníze, anebo jestli jim jde o politiku, respektive nějaký politický nátlak. Ale nejspíše to bude tak, že prostě v politice jde o peníze. A Rusko je citlivé na pokusy jak Ukrajiny, tak Běloruska debatovat o přepravních poplatcích, o cenách, no a vždy se bude při tom vyjednávání řídit svým jakýmsi právem silnějšího. To znamená, my si na tu otázku, jestli bude proudit ropa, nebo nebude, jaké jsou tyhle ty další scénáře, budeme muset vždycky znovu říct, že je potřeba diverzifikovat ty jednotlivé zdroje. Není dobré být na jednom naprosto závislý. Ale ještě také bychom si vlastně měli na tu otázku, s čím máme počítat, pokaždé odpovědět, že s tím nejhorším.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Bělorusko hrozí, že zvýší tranzitní poplatky až desetinásobně. Tak to třeba právě pro Polsko není dobrá zpráva na začátku roku. Myslíš, že k tomu může dojít?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ne, ne, ne. To jsou takové úvodní vyjednávací prostě pozice, ze kterých potom budou ty strany postupně ustupovat. Bělorusko si nemůže dovolit příliš dlouho odolávat teda tomu ruskému tlaku, oni taky tu zásobu nemají na dlouho. Samozřejmě o cenách se vždycky debatuje v zimě, když ty energetické suroviny jsou nejvíc potřebné a to znamená, že jsou snadno vydíratelní a určitě od toho ustoupí a to je jenom takové prohlášení na úvod.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 - Praha a pořad Jak to vidí a Ivan Hoffman. Teď bankovnictví. V americkém Kongresu se zabývají myšlenkou vrátit se k zákonu z roku 1933, kterým tehdy řešili následky tehdejší krize. Jde o, když to řeknu asi zjednodušeně, oddělení komerčního a investičního bankovnictví. Ivane, může to být osvědčený lék na ty současné problémy finančního sektoru?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, hodně se o tom debatuje. Ale už ten nápad je vlastně sympatický, protože ještě prostě je v živé paměti, s jakým velkým úspěchem v roce 99, to znamená před 10 lety, tento zákon byl zrušen a jak to liberální ekonomové vítali jako příležitost osvobodit bankovnictví od různých zbytečných regulací a docílit prostě lepší výkonnosti celého tohoto sektoru. A teď se najednou už po 10 letech ukazuje, že to jediné, co se stalo, bylo, že zrušením té bariéry mezi komerčním a investičním bankovnictvím byly ohroženy vklady drobných střadatelů a začalo se se všemi penězi, které prostě jsou k dispozici, spekulovat. Dnes je situace taková, že Američané sami v tom Kongresu o tom začínají uvažovat,a to jak republikáni, tak demokraté. Tam ti dva navrhovatelé jsou každý z jiné strany toho politického spektra, mají stejný důvod. Tvrdí, že je potřeba především chránit ty drobné střadatele, aby se s jejich penězi nehazardovalo a aby zůstaly prostě tam, kde jsou. No, jestli to projde, to není vůbec jisté, protože pochopitelně to by mělo smysl v dnešním globálním, propojeném světě, kdyby postupně na to přišli, respektive postupně, kdyby na to přišli rovnou všichni. V opačném případě se může stát,že pozice těch nejsilnějších amerických bank se vůči zahraniční konkurenci oslabí a tím pádem Američanům se příliš do toho asi nebude chtít jít. Řeknu to ještě jinak. Oni způsobili takovou nákazu, to, co vymysleli, potom všichni od nich převzali a teď jde o to, jestli se jim podaří ten virus prostě zastavit nejen u nich,ale i všude jinde. Ale co je na tom sympatické, je, že není to stále takový ten bezhlavý pohyb vpřed. Ti Američané jsou sympatičtí tím, že když někde udělají chybu a zjistí, že to byla chyba, tak prostě jsou schopni se nějakým způsobem vracet a přemýšlet a neradi dělají stejnou chybu podruhé. To znamená, ten návrat k něčemu, co fungovalo, je prostě sympatický a já to budu sledovat velmi pozorně a budu tomu držet palce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíme o ekonomice, pojďme také k tomu českému bankovnictví. Ale ono to zase souvisí s tím, o čem už jsme mluvili, o rekordním schodku veřejných financí, protože tím, že se Česko loni rekordně zadlužilo, tak se dá podle ekonomů očekávat,že podraží půjčky. Co se dá ještě čekat v roce 2010 od našich bank?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak někteří analytici a ekonomové tvrdí, že banky budou nás zahrnovat prostě různými produkty a budou chtít od nás peníze, protože abychom jim je tedy svěřili, aby o ně mohli teda pečovat. A to z toho důvodu, že ty peníze obyvatelstva jsou levnější. Takže, budou nám nabízet různé produkty. Je samozřejmě možné na to pohlížet různě. Buďto člověk těm bankám vlastně důvěřuje a bere to tak,že to jsou profesionálové, kteří s těmi penězi naloží lépe než my. Pak je druhá možnost, ve chvíli, když někdo něco prostě nabízí,tak málokdy to dělá z nějakého dobrého úmyslu, většinou to dělá proto, že chce na tom vydělat a je otázka, zda prostě chce na tom vydělat s tím, že vyděláme i my. Já patřím k těm konzervativním anebo podezíravějším klientům a když mi někdo nabízí, tak já ho rovnou odmítám, aniž bych ho vůbec vyslechl, protože mi je podezřelý. Ty bankovní produkty, které nám budou nabízeny, je potřeba to velice pečlivě zvážit, jestli to doopravdy je něco, co nám pomůže, anebo jestli nás vtáhnou znovu do nějaké pasti, ve které potom časem zjistíme, že jsme udělali chybu. To je jako se všemi těmi půjčkami, kdy ze začátku to vypadá velmi nadějně a potom jednoho dne přijde den, kdy člověk má začít splácet a rozhlédne se a neví z čeho.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak když jsme u těch nejrůznějších nabídek, ono to vždycky je opravdu lákavé. Třeba když člověk může vyhrát zajímavý telefon na facebook. Ne, že bych tam byl, ale určitě jsi o tom také četl, o tomto komunitní serveru a o tom, že vlastně šlo o jakýsi, nevím, jestli přímo podvod, ale že najednou se z lidí, kteří to netušili, stali fanoušci Jiřího Paroubka tím, že se nějakým způsobem tedy přidali k té hře o ten telefon, ze kterého pak nic nebylo. Co o tom soudíš?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak já zatím teda jsem odolal takovému pokušení nějak více studovat moderní komunikace. Ale vím, že to jenom dočasně a že mi nic jiného nezbude, protože je to jeden z těch trendů, které je potřeba minimálně znát. Je už otázka, jestli ho sledovat, jestli prostě jít do toho světa, ve kterém lidé otevírají své soukromí, prozrazují na sebe leccos. Současně ale si vymýšlejí, neříkají úplnou pravdu nebo rovnou lžou. Tak moc se mi to nezamlouvá. Mám rád takový ten přirozený, méně virtuální svět. Ale, jak říkám, bude nutné prostě se tím nějak asi profesionálně zabývat. Ale samozřejmě s vědomím, že teda to je realita lehce posunutá a vymyšlená a že se nesmí všechno brát úplně vážně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a co ten fakt, že jedním kliknutím se můžeš přidat k nějaké komunitě? Je to snadno zneužitelné, protože potom ten zakladatel oné komunity může vlastně ty lidi vydávat v podstatě za cokoliv.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak je to samozřejmě tak. Je to divné, ale když vezmu v úvahu,že zakladatelka té sítě byla teď najata do Walt Disney, prostě nějaké filmové skupiny jako perfektní manažerka, jako někdo, kdo má nápady a někdo, koho prostě potřebuje ten již vlastně zavedený a starý a stárnoucí byznys, tak na tom vidíš, že prostě asi to je něco, co fungovat bude, co jen tak prostě nemůžeme odmítnout, ale samozřejmě je potřeba si na to dávat velký pozor.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak a teď už poslední otázka v dnešním vydání pořadu Jak to vidí, protože se blížíme k závěru. My se dnes budeme zabývat tím, že od 1. ledna se má dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi podrobit každý zastavený řidič. Vítáš tuhle tu aktivitu dopravní policie? Jak to vidíš ty?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak poté, co jsem vyslechl, že v Polsku se díky tomuto opatření, které tam už mají rok, snížil počet nehod zaviněných pod vlivem alkoholu, o 80 %, tak jednoznačně ano. Tady to prostě někdo otestoval, ukázalo se, že to funguje. A teď, když slyším hlas někoho, že na českých silnicích to bude nějak jinak a nebude fungovat, tak se usmívám. Určitě to smysl mít bude, navíc, když se ukázalo, že ta kontrola trvá s těmi nejmodernějšími přístroji několik vteřin. To znamená ty výmluvy na to, že to nebude fungovat nebo že to bude něco brzdit nebo zpomalovat, ty nesedí. A zopakuju to, co jsem tady řekl už víckrát a co není teda moje myšlenka, ale nejlepší prevencí je represe. Tak to u nás je.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a to je tečka za dnešním vydáním pořadu Jak to vidí. Poslouchali jsme Ivana Hoffmana, komentátora Deníku a také spolupracovníka Českého rozhlasu. Připomínám, že náš rozhovor najdete v přepisu na internetu na www.rozhlas.cz/praha nebo si ho můžete poslechnout v repríze dnes večer po třiadvacáté hodině. Ivane, ať se ti daří a přeji hezký den. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Taky a vše dobré do celého nového roku.