Jak to vidí Ivan Hoffman - 3.6.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Tentokrát pro vás vysíláme ze Zlína, tedy z Univerzity Tomáše Bati, kde se odehrává už padesátý ročník Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež. No, a já jsem rád, že v pořadu Jak to vidí dnes mohu přivítat Ivana Hoffmana. Výjimečně to není v pondělí, ale protože jsme vlastně u vás na jižní Moravě, tak jsem rád, že jsi přijal naše pozvání, Ivane, dobrý den.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Dobrý den. Já myslím, že z těch, kteří se střídáme v pořadu Jak to vidí, jsem vlastně místní, jsem na domácím hřišti, že? Nikdo není blíž.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pravidelně zajíždíš do Zlína, protože bydlíš odsud nedaleko. Včera už začala opadávat voda. To je, myslím, to nejaktuálnější téma, protože právě jižní Moravu postihly opakovaně záplavy. Jak jsi to viděl teď, když jsi přijížděl? Už je to lepší?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Je to lepší. Včera ve zprávách byla naše obec, v jejíž části teda bydlím, obec Zdounky. A to na všech televizních kanálech celá jedna ulice tam byla zaplavena. Najednou jsem si uvědomil, jak mezi místem, kde probíhá něco dramatického, a mezi místem, kde se vůbec nic neděje, je doopravdy 10 metrů. Na náměstí před takovým tím kulturním domem ve Zdounkách stály televizní štáby s kamerami, lidé bez problémů slušně oblečeni a už ani neměli deštníky, protože déšť ustával, a několik metrů od nich byla zaplavené domy, celá ulice. Tak je to takový zvláštní, zvláštní z toho pocit. My jsme na kopci, my tu vodu teda, jak říkám, pouštíme dolů. Ale takže nám se nestalo nic. Ale mně je těch lidí strašně líto. Je to taková kombinace smůly a věcí, které nejsme schopni ovlivnit. Co ale asi ovlivnit bylo možné, to byly, to byla stavba nových nádrží, takových rybníků v nedaleké obci Troubky-Zdislavice. Nejsou to teda ty pověstné mediální Troubky, kde se údajně jedna z těch hrází protrhla. To znamená, tam najednou přišlo ještě velké množství vody, se kterou doopravdy by se lidé nebyli potýkali, nebýt teda toho jistě hezkého podnikatelského záměru udělat rybník.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zároveň jsi člověk, který nemá tu bezprostřední zkušenost u vědomí, jak v čase se vlastně ty věci mění velmi rychle, protože ještě včera ráno se tady vyhlašoval třetí stupeň povodňové aktivity ve Zlíně.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ano, ano, já jsem to slyšel.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A odpoledne už opadla voda o několik metrů a vlastně už to vypadalo, že tato oblast je z nejhoršího venku. Doufejme, protože tady už přestalo pršet a doufejme, že se tady ten déšť nevrátí. Je to vlastně otázka někdy opravdu minut, jestli ...
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To jsou ty bleskové povodně, jak tomu se dneska říká. A asi je takovou naší velkou mrzutostí, že nemáme takové ty lužné porosty, lužné lesy, které měly obrovskou schopnost takovouto vodu, tu rychlou, zadržet. Ale já nevím, jestli by to i dneska pomohlo, protože už prší strašně dlouho. Na dva dny, když ten déšť ustane, ta půda nestačí vyschnout. To znamená, že člověk i tady prostě na okolí vidí takové ty posunující se masy, utržené celé břehy, které se pomalu sunou někde do silnice. Člověk objíždí hlínu, která na té cestě nemá vůbec co dělat. A ... no, je fakt, že tady, protože ve Zlíně byly obrovské záplavy před lety, tak přece jenom nějaká povodňová, protipovodňová opatření kolem Otrokovic se udělala. A já mám dojem, že i docela účinná, protože tam jsou takové hráze, které, kterými běžně lidé projdou do takového lesa lužního, jako kdyby ... Ale on není lužní, on to je normální suchý les. S pejskama na procházku ... Dneska jsou tam všude zábrany do výšky teda nějakého metru a lidé, když se podívají, tak mají stále ještě rezervu. Tam se ještě vejde hodně vody, ale máš pravdu, že ta už opadává, tak snad jsme z nejhoršího venku.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Odborníci se nemohou shodnout, jestli za vším je právě erupce oné islandské sopky nebo ne, jestli způsobila právě to, že teď máme ..., už i červen je deštivý a studený a vypadá to, že na léto si ještě počkáme. Takže těžko říct, ale koho asi toto počasí postihne nejhůře, tak to budou zemědělci zřejmě.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě ano. Já myslím, že některé ty plodiny přežijí, ale je toho hodně v zemi a shnije, některé věci budou muset se vysazovat znovu. Někde už se to prostě nestihne. Je to taková zvláštní doba. Z jedné strany vidíme, že zemědělci doopravdy letos prodělají, mnozí zkrachují, ale mám pocit, že pro většinu lidí, pro většinu občanů je to, je to něco, co se jich vůbec nedotkne. My když jdeme do supermarketů, tak v regálech najdeme, najdeme už teď všechny ty potraviny, které na našich polích teprve nevyrostou, teprve shnijí, teprve se neurodí. Ale v tom supermarketu budou vždycky, protože vždycky je někde dobré počasí. Buďto ve Španělsku, anebo pokud jde o česnek, v Číně, anebo, nebo já nevím ... No prostě vždycky je někde hezky. Aby, abychom si my uvědomili, že doopravdy jsme závislí na přírodě, která je kolem nás a na těch produktech a abychom sledovali počasí s obavou, jestli budeme mít co jíst, tak to by muselo přijít špatný počasí současně dlouho a všude. Jo, tím pádem by ten člověk žijící dobu globalizace, kdy se všechno dá odněkud dovézt, a tím pádem, když to momentálně není u nás, tak se nic neděje, tak teprve bychom procitli a teprve bychom začali asi přemýšlet jako lidé, jako celek o tom, že bychom měli podobně jako naši předkové si toho, co je kolem nás, té přírody, té půdy, anebo planety obecně vážit. Ale já mám obavu, že dokud nedojde doopravdy k nějaké velké katastrofě, která všude najednou pokazí počasí, tak budeme stále v pohodě, budeme stále za vodou, jak se říká.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak takto komentuje současné počasí nejenom na jižní Moravě komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman.
Dnes si povídáme s Ivanem Hoffmanem. Sedíme na půdě Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde se odehrává padesátý ročník Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež. Ivane, jaký ty máš vztah vlastně k pohádkám? My se dnes ptáme našich posluchačů a budeme o tom mluvit i v Kávě o čtvrté, protože jednak tedy připomínáme 100 let od narození Karla Zemana a padesátý ročník Mezinárodního filmového festivalu, tak to už je událost. Takže proto se tomu věnujeme. Čili Ivan Hoffman a pohádky.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem určitě jako každé dítě pohádky sledoval s nesmírným zájmem. Dokonce možná víc než politiku. To je v mém věku asi normální. Když si promítnu, kdy jsem prožíval dětství, tak je logické, že jsem nemohl ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Se zajímat o politiku, nebylo o co.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ano a o věci veřejné, společnost, společenské děje, ale jak to říkáš, že pohádka je takový fenomén, tak to je možná i tajemství, že může nějaký festival přežít 50 let, což teda znamená, že musel přežít všechny možné režimy. Asi ty pohádky, které já jsem vyslechl ve svém dětství, byly toho typu, že ta starší generace, která byla tenkrát jako na vrcholu, anebo bychom dneska řekli i u moci, tak hleděla si profilovat tu mladou generaci, tu svoji naději, tu svoji budoucnost pohádkami, které měly určitě nějaký, já nevím, budovatelský, anebo, nebo jiný záměr. Jinými slovy, už pohádka je, myslím, svého druhu propaganda. Podobně jako dneska ty pohádky, to je samý Product placement, kde se dětem něco prodává. Tak nám se prodávaly určitě nějaké ideje. A já nevím, možná, že to na mně i zanechalo nějaké následky, ale neumím to sám posoudit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a vůbec ten princip, že většinou v pohádkách vítězí dobro nad zlem, je to pro děti dobrá průprava do života, příprava na to, co přijde?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě ano. Já nevěřím tomu, že se mají lidé zcela nepřipraveni házet do studené vody, aby se naučili plavat. To akorát tak můžou získat různé nemoci, deviace, špatné návyky. Já myslím, že to je přirozené, že když se člověk jako odmala setkává s lidmi hodnými, vlídnými, takže mu to může pomoct. A potom, myslím si, že na stáří není takový zavilý a nepřátelský a já myslím, že to je dobré. Já dokonce i děti jsme vychovávali zamlada dobrým slovem. Je pravda, že když jsme jim řekli, že teď vás začneme vychovávat dobrým slovem, tak se většinou vyděsily, protože nevěděly, co to je. A tak hned přestaly s nějakou tou nepravostí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak teď zrovna kolem nás prochází jedna škola, odhaduji tak, že to je nějaká druhá, první třída. Ale když mluvíme o filmu pro děti a mládež, je to vůbec nějaký žánr? Není to tak, že by autor neměl myslet na to, že točí pro děti nebo pro mládež, že by to přinejmenším měl být rodinný film zaměřený jakoby na víc věkových kategorií?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že hodně záleží na tom, kdo to fotí. Pokud člověk, který fotí pro dítě sám, nezůstal nějakým způsobem dítětem, to znamená, nezůstal mu ten jeho pohled na svět, kdy věci, které vidí kolem sebe, ho překvapují stále i v pokročilém věku, že je schopen se pozastavit u něčeho, že to už pro něj není nějaká rutina, něco, co už x-krát bylo a tak dál. Jinými slovy, pokud sám zůstává dítětem, tak má asi předpoklad natočit film pro děti a na ten film se potom mohou dívat, dívat i dospělí. Oni ti dospělí mají tendenci děti hodně podceňovat, ale to tak není. Oni jsou prostě bystré, rychlé a dají si věci velmi, velmi rychle do souvislostí. To znamená, jako točit něco infantilního a říkat tomu, že to je dětské, to je zas jiný žánr.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak když si právě povídáme o těch pohádkách, tady třeba na festivalu se představili také, tuším, po 50 letech ti kluci, kteří hráli v Cestě do pravěku. Dnes už jsou to kmeti, ale pořád vlastně s duší kluka. A bylo zajímavé, že oni říkali jednak to, že vlastně třeba ve Spojených státech se učí, tento film se přednáší jako ta klasika žánru pohádkového a kam se hrabe třeba americký Jurský park. To je jedna věc. A druhá věc je, když si uvědomíme, jak se za těch 50 let proměnily technologie, vnímání lidí, je neuvěřitelné, že stále diváky přitahují tyto filmy třeba právě Karla Zemana. Takže jsou věci, které se v čas příliš nemění.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě ano, protože určitě i v člověku jsou některé, některé takové jistoty, které zůstávají, na kterých to lidstvo přežívá, ale já mám pocit, že víc je toho, co se doslova zběsile mění. A začínáme s tím mít problémy, protože my řešení nových komplikovaných situací máme tendenci používat, i když nepoužitelné mechanismy. A naopak, naopak prostě se těm novotám, tam, kde by nám mohly pomoci nějak lépe zorganizovat, zorganizovat si život a svět, bráníme a stavíme proti nim jakousi zkušenost, která ale už neplatí. To znamená, že jsme v takovém dvojím, dvojím bludu bych řekl, že žijeme. A nevím, co se s tím dá dělat. Já stále nejvíc ze všeho věřím na to, že v každém člověku je takový instinktivní sklon řešit věci dobře, po dobrém, že těch, kteří upřednostní, že hned z kraje nevěří, nedůvěřují a hned jsou nepřátelští a podezíraví, že těch je stále přece jenom méně. A to musí být dáno nějakou naší genetickou výbavou, jinak si to neumím vysvětlit, protože důvod k tomu racionální samozřejmě není.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivane, budeme mluvit také samozřejmě o událostech, které se odehrávají vně České republiky a nebudeme jenom tady ve Zlíně. Ale chci se zaměřit třeba i na pásmo Gazy. Teď na ten incident s Izraelem. A v té souvislosti, když jsme si tak povídali, o čem by mohla být řeč, tak jsi říkal, my si vlastně už ani neuvědomujeme, jak dlouho žijeme v míru. Možná nevím, do jaké míry si toho umíme vážit, ale je tady taková myšlenka, že když řinčí zbraně, tak mlčí múzy. Platí to i obráceně, že jsou třeba múzy hlasitější, když, když zbraně ztichnou?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, z jedné strany asi ano, protože ve chvíli, kdy člověku jde o holý život, tak doopravdy se soustřeďuje jenom na to nejzákladnější a nejzásadnější, přežít, uchránit sebe, své blízké, mít co jíst. Ale zase z druhé strany, když se díváme na jakékoli umění, nejen filmové, ale i na výtvarníky, spisovatele, tak je potvrzeno, že vlastně nejhodnotnější věci vznikají v kritických situacích, v krizových. Tehdy člověk je nucen jinak se dívat na věc, nějak je víc přitlačen ke zdi a tehdy z něho vypadnou ty nejlepší věty a ty nejlepší obrazy. A ve chvíli, kdy pomine ten tlak, člověk není pod nějakým, pod nějakým stresem, tak zpohodlní. Já to vidím na mnoha kamarádech výtvarnících, kteří prostě velice nadávali ještě za toho minulého režimu na nesvobodu, na nemožnost cestovat, na chybějící inspiraci a tak dál. Ale přitom malovali a tvořili spoustu obrazů, které dneska vystavují po celém světě, ale od té doby, co prostě mají svobodu, už vlastně nic závažnějšího, a teď teda samozřejmě trochu možná přeháním a naštěstí ani nejmenuji, aby se na mě nezlobili, ale nevytvořili. Jednoduše ten umělec, když je v době, která mu nepřeje, chudý, tak se to považuje za přirozené. No, ale potom přijde demokracie, přijde takový ten dlouhý mír, přijde svobodná volnost kamkoli cestovat a on není jenom rozptýlený. On také prostě nasaje z toho prostředí víru, že je-li dobrý, tak má být také zaplacen. A najednou se ukáže, že i když přibývá bohatých lidí, tak oni si nejlépe koupí plakát někde v IKEA a někdo si nekupuje oleje a sochy a plastiky domů, respektive je takových stále málo. Takže vlastně tito výtvarníci se neuživí. Oni jsou svobodní, ale jsou chudí, ale v té svobodné společnosti jim ta jakoby materiální chudoba najednou strašně vadí a jsou zatrpklí, znechucení. A to, co předtím bylo pro ně normální, to teď berou jako těžkou újmu a příkoří.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak to vidí Ivan Hoffman s dotacemi umění ze státních prostředků? Hodně se diskutovalo třeba o dotacích pro divadla, jakým způsobem je rozdělovat. Jsou krajní i názory, že to divadlo buď si na sebe vydělá, anebo nemá právo na existenci. Jak to vidí Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak na jedné straně jsou věci, které mají projít tím drsným tržním mechanismem, aby se uvidělo, jestli fungují nebo ne. A na druhou stranu ta lidská společnost ve svém vlastním zájmu má usilovat o to, aby některé hodnoty existovaly, aby přežívaly, protože oni zpětně tu společnost kultivují a dávají jí nějaký vnitřní obsah, který supermarket žádné společnosti nikdy nedodá. To znamená já, když se tak mluví o tom, že ty regulace vlastně jakoby deformují trh a jsou tím pádem jakoby vadné, tak zase na druhou stranu někde ta dotace státní, která je anonymní, za který není žádný konkrétní sponzor, který něco chce, něco očekává a nakonec také něco dostane, je, řekl bych, pro tu společnost menším zlem. Samozřejmě daňového poplatníka nic nebude stát, když filmový festival, jako je tento, bude jako hlavní sponzor sponzorovat firma Synot. No, ale když si vezmeme, a teď nemluvím o konkrétní ... Je to jedno, kdyby to byla Sazka, anebo kdyby to byla nějaká jiná, tak bych řekl stejnou myšlenku. Je na pováženou, jestli právě tyto firmy, které se věnují sázení, škaredě bych řekl hazardu, mají prostě sponzorovat kulturní akci. Oni si tím vylepší své jméno, renomé a tak dál, ta společnost je bere jako součást toho celého společenského kulturního něčeho, ale ve skutečnosti tomu tak není. Pro mě by byla čistější ta státní dotace, anonymní od občanů, která nikoho k ničemu nezaváže.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, my jsme tady mluvili s mladými filmaři nadějnými, ještě studenty právě Univerzity Tomáše Bati a Filmové školy ve Zlíně, a vlastně jsem si díky nim uvědomil, že protože oni svoje díla šíří po internetu, tak už se dostali do té mezinárodní konkurence. Oni se musí srovnávat s filmaři, s autory z Japonska, ze Spojených států. Prostě musí uspět a buď uspějí, nebo, nebo ne. A s těmi prostředky, které většinou na tuzemské filmy mají, tak vlastně člověk musí být velký entuziasta, aby do toho šel. Musí být opravdu přesvědčený o své věci, protože rovnat se s těmi, kteří mají nesrovnatelně větší možnosti, je velká odvaha.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
A co ti řekli? Je to teda tak, že nakonec oni uspějí, protože musí být výjimečnější, kreativnější ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přesně.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak tady jsme u toho. Ta dotace musí být, ale neměla by být moc velká.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí Ivan Hoffman, se kterým si dnes povídáme ve Zlíně na Mezinárodním filmovém festivalu.
Jak se, Ivane, orientovat v tom, co se teď nedávno odehrálo u břehů pásma Gazy, tedy byli v tom i Češi, kteří se vrátili ... Jak jsme četli, tak Česká televize si chce oficielně stěžovat na postup tedy Izraelců. Zas na druhou stranu tedy třeba někdo schvaluje ten zákrok. Jak to vidí Ivan Hoffman jako komentátor?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Mě velmi překvapil takový televizní záběr, který jsem viděl, teď nevím, na které stanici to bylo, ale na snímku byl Turek, starší muž, který očekával jednoho z těch zadržených na letišti, myslím, asi v Istanbulu. A kamera ho zabírala. Byl to člověk, který se usmíval od začátku toho záběru až do konce, měl hubu od ucha k uchu, byl nesmírně šťastný. Tam zemřelo 9 lidí a on to bral jako obrovský, obrovskou cennou a pozitivní věc, neboť řekl, že tito lidé udělali strašně moc. Oni udělali strašně moc pro to, aby ten Izrael doopravdy vypadal jako velmoc, která pirátsky a banditsky v mezinárodních vodách zahubila mírové aktivisty, kteří přece chtěli přinést pomoc, to znamená /nesrozumitelné/. Kdyby byl smutný a řekl je to škoda, že se to tak stalo, tak bych tomu třeba rozuměl tak, že doopravdy to byla, to byla akce, proti které bylo neadekvátně zasaženo. Ale vlastně když jsem si uvědomil, že přesně o to těm aktivistům šlo, že chtěli ukázat brutalitu toho státu, který tam někdo blokuje a nenechá ho jako svobodně žít, tak jsem to musel vyhodnotit jako řízenou provokaci. No, a teď co s tím jako, jak s tím jaksi nějak vnitřně naložit? Z jedné strany to, že se střílí do lidí, to nikdo nemůže prostě říct, že je normální a že je v pořádku. To se prostě nemá a to musí každý člověk, který má srdce, odsoudit. To je samozřejmé. Z druhé strany v pásmu Gazy ti lidé mají nouzi nejen o potraviny, ale ta jejich největší nouze je o zbraně a ty se tam prostě převážejí a těmi zbraněmi se potom útočí na sousední stát. A Izraelci jsou léta v situaci, že když se nebudou bránit, tak je prostě ta mohutná přesila, která je kolem nich, zažene do moře a nikdo jim nepomůže. To znamená, oni nejsou v té luxusní situaci demokratů, kteří budou vyjednávat. Jim jde prostě každý den o život, a proto oni jsou teda tvrdší a postupují drsně. A postupovat drsně i budou. A my teď se prostě zmítáme v takovém dilematu, jestli můžeme omluvit prostře střílení do lidí, a to nemůžeme, a z druhé strany, jestli máme odsoudit to, že někdo bojuje o holý život. A to taky nemůžeme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když bychom to srovnali třeba s tím, co se děje v Adenském zálivu, tam jsou piráti, to jsou prokazatelně bandité, ale ještě proti nim nikde nebylo takhle tvrdě zakročeno. Není to přece jenom neadekvátní, že skutečně nemusel ten zákrok být až takto drsný?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No on byl neadekvátní a myslím, že i v Izraeli prostě to vyvolalo velké pobouření, protože ..., a to hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé i obyčejný člověk lituje ty vojáky, kteří byli vysazeni prostě z vrtulníků do situace, na kterou nebyli připraveni a kterou potom neuměli zvládnout. To byl ten generál, ten si to prostě v médiích schytal. To je jedna věc. A druhá, že pokud jde o mediální obraz, protože dneska se bojuje o veřejné mínění a bojuje se o něm v médiích, a to je ta hlavní válka, to, co se doopravdy děje někde na moři, na lodi, to je až někde v pozadí, tak tu izraelská armáda pravidelně prohrává, protože oni jsou vždy až ti druzí, kteří přicházejí se svou polovinou pravdy. Ale to je poté, co už celý svět obletěly záběry těch propalestinských, anebo protiizraelských aktivistů, kteří jsou připraveni a kteří jsou vždycky první. A musíme si taky uvědomit, ta, ta reakce zemí, které samozřejmě potřebují dobře vycházet s tím arabským světem, který distribuuje ropu, bude vždy velmi opatrná. Ti Izraelci se nikdy nedočkají nějakého příliš velkého pochopení, protože je tolik až svět nepotřebuje. Ale ty Araby s tou ropou, tak ty potřebujeme všichni.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zřejmě víc obětí než všechny možné válečné konflikty má tabákový průmysl. To je poslední téma. Za chviličku se budeme loučit. Tak možná trošku výchovně, tedy když jsme na tom festivalu pro děti a mládež. Ivane, v pondělí, tuším, byl Den bez tabáku. Jak tys ho oslavil jako vyléčený kuřák?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, já nejsem vyléčený. To jsi ty vyléčený kuřák, ale já jsem ten, který přestal kouřit, protože je lakomý a nechtěl jim už dávat peníze. Tak to není tak hodnotný postoj.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže to nebylo jakoby ze zdravotního hlediska, měl jsi strach o svoje plíce a ...
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ne, ne, to nějak tak nebylo. Neměl jsem cigarety a najednou jsem si uvědomil, že to stojí moc peněz, a tak jsem si je už nekoupil a tak to zůstalo, myslím, tři čtyři roky. Ale všiml jsem si, že kuřáci kouřili a když jsem si pročítal ty statistiky, tak 2 jsou zajímavé, že u nás, tuším, 4 lidé z 10 jsou kuřáci, což je poměrně vysoké procento. Jinde už to kleslo, v jiných zemích. Ale druhá statistika je ještě zajímavější, že z těch 10 kuřáků jich 7 kouří bez radosti. Oni na to nadávají, prostě štve je to, jo, mrzí je, že to stojí peníze, že jim to ničí zdraví. Navíc nejvíce se zlobí na to, že jsou závislí, jo, že jsou slaboši, uráží je to, vnitřně je to jako deptá. A jenom 3 jsou takoví ti doopravdy kuřáci, jako jsem býval já, kterým to chutná, které to baví, kteří by tu cigaretu nevyměnili, protože je to takový příjemný i společenský zážitek a že když neví, co s rukama, tak si zapálí. To mně schází jako v jistém smyslu, ten, ten dým ani ne, ale tohle bylo příjemné. No, a to je velký prostor něco s tím udělat. Já si myslím, že jak jsme tady hovořili o té regulaci, tak já jsem liberál a člověk pro osobní svobodu, vždy bych hlasoval, ale jisté formy regulace bych teda zavedl, respektive některé věci bych nepovolil. A to je právě ta reklama tabáková, to je to verbování těch mladých lidí, kteří kdyby si nezapálili do 18, tak už by ani si nezapálili vůbec. A všechno to hnát jenom přes ty peníze, přes ty daně, to myslím, nefunguje. Protože oni když nebudou mít, tak něco ukradnou, jo. Toto řešení není.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí Ivan Hoffman, se kterým jsme si tentokrát povídali v pořadu Jak to vidí ve Zlíně. Ivane, díky, ať se daří a v pondělí zase na shledanou.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Zdravím.