Jak to vidí Ivan Hoffman - 30. července

Své dotazy do pořadu můžete psát na jednoduchý e-mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. V pondělí 30.července je hostem pořadu Jak to vidí komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno tobě i posluchačům.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Začaly olympijské hry, grandiózní propojení sportu a byznysu, musím se přiznat, že zatím na mě působí jako velmi dobře organizované. Jak to vidíš ty?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, olympijské hry jsou, jsou fascinující událost pokaždé. Já si myslím, že to hlavní, co mě na tom oslovuje, je, že se připomene jednou za čas řada sportů, které běžně nesledujeme, o kterých teda víme, že jsou, ale vlastně vůbec nevíme, co se v nich nového děje a najednou, najednou se nám předvádí spousta lidí se svými neuvěřitelnými dovednostmi v disciplínách, které jsou pro nás zvláštní, exotické, no, a pochopitelně jsou tam potom sporty, které notoricky sledujeme a v nich se teda nějakým způsobem vyznáme. A někomu držíme palce a na někoho se konkrétního těšíme. Tak to je na těch, na těch olympijských hrách skvělé. A že jsou dobře zorganizované, to se, myslím, tentokrát dalo i docela čekat. Londýn se na to dlouho těšil, dlouho připravoval a zatím je z toho dobrý dojem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, i když Mitt Romney, když přijel do Londýna, tak první jeho zmínka byla o tom, že pohybuje o tom, jestli všechno dobře dopadne. To se asi.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, on sám organizoval.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Úplně u Britů nezapsal dobře.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ne, ne, ale on sám organizoval, tuším, jak jsem vyrozuměl, olympiádu, anebo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V Salt Lake City, ano.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Se kolem toho motal v Salt Lake City, proto také se mu dostalo takové ironické poznámky, že organizovat olympiádu někde, kde široko daleko kolem nic není, je asi jednodušší než uprostřed Evropy, ale já si myslím, že on v rámci té prezidentské kampaně má zřejmě od nějakých image makerů a napovídačů řečeno, že má kritizovat, že má být ofenzivní a tak kritizuje každého a všude a tak přijel na olympiádu a jenom pokračoval v tom, co má předepsáno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co to spojení sportu a byznysu, šlo by to ještě nějak jinak?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je, pro mě naprosto nepochopitelné, že jsou olympijské hry sponzorovány jako takovými hlavními mediálními sponzory výrobcem limonády a producentem rychlého občerstvení, o kterých, kteří jsou notoricky v podezření, že způsobují obezitu. Tak sport, to je něco, co je výrazem zdraví a zdravého životního stylu a jsou sponzorováni někým, kdo je přesně opačný. To samozřejmě má svoji logiku, jakmile někdo vyrábí nějaké nápoje a rychlé lidi občerstvuje, tak vydělává obrovské peníze a organizátorům olympijských her šlo jistě o to, aby od toho sponzora získali co nejvíce finančních prostředků a už se tolik nedívali na to, kdo je vlastně sponzoruje. Ale zase z druhé strany nám to ukazuje, že my na tu reklamu, jak, jak se provozuje, už jsme si tak notoricky zvykli, že vlastně ti sponzoři vůbec nikomu nevadí. Ta loga, která nás obklopují v dnešním světě, jsou tak četná, že už vlastně je ani nevidíme. To, kdo sponzoruje olympiádu, si určitě mnoho návštěvníků, diváků i přes četnost těch, já nevím, sponzorských všelijakých vzkazů a čeho, možná ani vůbec nevšimne a to bych ještě také chápal, ale co mně na tom nejvíc vadí, je, že reklama kdysi měla především informativní hodnotu a reklamovalo se proto, abychom některé výrobky, anebo služby znali a mohli se pak, mohli si pak koupit, anebo se o ty služby ucházet. Dnes je to jinak, dnes reklama je především manipulací. Už nejde o to, abychom se dozvěděli, že existuje nějaké rychlé občerstvení, ale abychom měli pocit, že bez něj nemůžeme existovat, abychom byli teda zmanipulováni. A vlastně tím i nějakým způsobem klamáni. To znamená, že když to teď teda úplně uzavře, tak olympijské hry jsou ušlechtilá událost, kdy, kdy bychom měli prostě se, se radovat z toho, že svět žije v míru a to tak není a na, já nevím, 16 místech světa se v současné době válčí. A měli bychom, měli bychom propagovat nějaké zdraví a přitom jsme tam uváděni, uváděni v klam a to není pěkné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ono je pozoruhodné, co zaujme komentátory ve světě. Pojďme si chvilku povídat o holínkách, které se staly hitem. Američané nám tleskali, Britové to chápali jako vynikající humor, česká olympijská výprava podle nich v odvaze předčila královnu, která se odvázala a souhlasila s rolí po boku filmového Bonda Daniela Craiga, prý ale byly ty galoše vtipnější než Mr. Bean. Zase Italům se to nelíbilo, co ty myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Mě to překvapilo, já jsem tomu vlastně v první chvíli vůbec neporozuměl, ale potom samozřejmě z různých reportáží jsem se dozvěděl, že to má vlastně nějakou svoji skrytou logiku. I pokud jde o to designérské provedení a hlavně, že to je vlastně narážka na to, že v tom Londýně stále prší, takže je to vlastně taková výborná obuv do deště. A tak. Ale, ale já si myslím, že to není to hlavní, kvůli čemu, třeba já ty olympijské hry sleduji, vlastně i všechny ty věci, které jsou kolem nich. Mě tam zajímá samotný teda ten sport a to, že třeba právě Česká republika se rozhodla investovat obrovské peníze do svého toho Českého domu v Londýně a do propagace Česka vlastně prostřednictvím teda těch olympijských her, to je jeden ze způsobů, ale když se podíváme, tak třeba Holanďané, ti vůbec žádné takové akce nechystali, sponzoruje je nějaký místní pivovar, vláda prostě do propagace vlastní země u příležitosti olympijských her žádné nějaké peníze nedávala, taky to jde. A já si vůbec nejsem jist, jestli to je k něčemu dobré a užitečné, aby, aby prostě to sportovní dění bylo, bylo provázáno ještě nějakou takovou reklamní, reklamní kampaní. Já si spíš myslím, že to jsou vyhozené peníze.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A tak ty galoše možná tolik nestály.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jo, to byla levná obuv.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Doufejme, že to nebude jediné, čím se zapíšeme do historie 30. olympiády letní. Ale mám tady dotaz od posluchačky, paní Věra se táže, jestli budou stačit kondomy. Tak to se přiznám, že mě zaujalo, že bys to podle ní měl vědět právě ty.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem zaregistroval, že to je jedna z věcí, která se v souvislosti s olympiádami zmiňuje. Kolik se jich rozdalo v Číně, kolik v Londýně. Mně to nepřijde ani vtipné a ani tomu příliš nerozumím, proč tak intimní záležitosti jako, jako jsou vztahy mezi sportovci, se mám nějak jako zabývat. To patří do bulváru. Já si dokonce myslím, že na naší stanici bysme to neměli ani vůbec řešit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, nad sportovními výkony ale člověk musí opravdu žasnout. A já se přiznám, že mně připadá šílené, že třeba znakařka Baumrtová, tak tu od postupu do finále dělilo 0,20 sekundy. Prostě ta světová špička je neuvěřitelně vyrovnaná. Že zkrátka by měl být oceněn každý, kdo se na tu olympiádu dostane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že trochu i je a já jsem rád, že třeba když Kateřina Emmons skončila čtvrtá, tak že se to nevnímalo jako tragédie a že, že prostě jí pozvali k mikrofonu a že si s ní o tom závodě povídali. Však to, ta soutěž měla nějaký průběh, sice dopadla, ale ti sportovci jsou doopravdy dobří už tím, že se tam dostali. Podobně jsem se díval na našeho badmintonistu Koukala a i když prohrál, tak se mi zdálo, že hrál hezky. A ten badminton, to je zrovna sport, který, který neznám a který mě fascinuje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je to vůbec zvláštní, že rozhodují takové okamžiky, člověk, ten sportovec dře třeba celý život, leccos tomu podřídí a pak to třeba v jednu chvíli zkrátka nevyjde, ale to je sport.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, anebo naopak, naopak vlastně tam ani nejde s nějakými velkými ambicemi a nakonec to vyjde. Prostě to je, obojí je možné. Je to pravda, a to je na tom sportu právě asi příjemné, že, že sice jde o hodně, ale nejde o život, že to je takové soupeření, ve kterém se samozřejmě vyhrává, prohrává, ale neumírá, jo. Na rozdíl od jiných, jiných soutěží a všelijakých válek.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Další téma, u kterého stojí za to se zastavit. Slovenský parlament v minulém týdnu odhlasoval výrazné omezení poslanecké imunity. Napříště se má vztahovat jen na projevy a hlasování zákonodárců, schvaluješ to?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano. Já mám takový pocit, že to omezování imunity je, je velmi logické. Když si vzpomeneme, kdy do našich právních řádů ta poslanecká imunita byla zaváděna, tak to bylo v naprosto jiné atmosféře, v jiné době, než jaká je dnes. Bylo to poté, co společnost byla okouzlena tím, že místo vlády jedné strany zde máme pluralitu politických stran, bylo to v době, kdy společnost věřila v zastupitelskou parlamentní demokracii a kdy se očekávalo, že se zde mohou stále ještě vynořit nějaké temné síly, které budou nějakým způsobem toho zákonodárce se snažit kompromitovat, zastrašit, vydírat, šikanovat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A myslíš, že právě proto české poslance a senátory chrání imunita, která nemá ve světě obdoby?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že ano, že vlastně ten, ten zákon na Slovensku nebyl o mnoho jiný. Jenom tam prostě se ho postupně zřekli pod tlakem veřejnosti, které pochopitelně v dnešní době už se, už se ten, řekl bych, ta míra ochrany poslance zdá být přehnaná a neadekvátní a i zbytečná. Zatímco u nás slyšíme naše poslance, že říkají, že to slovenské rozhodnutí je populistické a oni se tváří jako, že nepodlehnou nějakému takovému primitivnímu nátlaku lidí, kteří vlastně nerozumějí tomu parlamentnímu systému a nechápou, jak je ta poslanecká imunita důležitá. Tak to na mě někdy působí. Ve skutečnosti dnes ten poslanec, když se dopustí nějakého přestupku, anebo dokonce zločinu, tak vůbec není žádný důvod, aby se na něj pohlíželo jako na rovnějšího mezi rovnými. Na to jsou lidé velice citliví, protože od okamžiku, kdy už ti politici nemají prestiž jakýchsi vzorů nebo lidí, kteří, kteří mají nějakou vůdčí inspirující roli ve společnosti, ale právě naopak, kdy je na ně pohlíženo spíš špatně, protože velice často se ukazuje, že se právě dopustí nějakého přestupku, anebo něčeho a ještě se vlastně za to svoje postavení skrývají, oni by právě pro to, kde jsou a jak vysoce jsou postaveni, jakou mají prestiž, měli, měli být, řekl bych, hlídáni daleko přísnějším metrem, jo, prostě noblese oblige se říká, urozenost zavazuje, jakmile člověk má nějaké postavení, tak by měl mít i nějaké tomu odpovídající chování. A když to tak není, tak tehdy ta poslanecká imunita sama o sobě je pro politiky kontraproduktivní. Ještě jenom víc lidí naštve, že, že prostě nejen se chovají špatně, ale ještě si myslí, že si to můžou dovolit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To omezení imunity zákonodárců se řeší přinejmenším od roku 1998 u nás. Věřím, že si nakonec upustí rybník, alespoň tedy omezením té ochrany jen na dobu výkonu mandátu, jak se o tom teď mluví?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že to ano, to se určitě stane i při stávajícím složení Poslanecké sněmovny. Možná zvláštní je ta reakce našich poslanců na to, co se stalo na Slovensku, v tom, že tam sledujeme, jak k výraznému omezení imunity došlo po výrazném vítězství levice. Přitom u nás kritika zaznívá právě od představitele, od pana Tejce, který je šéfem poslanců sociální demokracie, to znamená levice, on říká, že je to populistické opatření. Zatímco naopak někteří senátoři za ODS to velice vítají, chválí a říkají, například senátor Kubera, že přesně takto to navrhuje už pět let. Jinými slovy, toto není spor, který by byl veden na základě politické příslušnosti, ale spíše na základě toho, jak jsou ti politici schopni vnímat společenskou atmosféru a do jaké míry se cítí být vázáni tím, jaká je atmosféra a co lidi chtějí. Jak vidno, u nás převažují poslanci, kteří si myslí, že jsou chytřejší než, než jsou lid a zachovat se podle toho, co chtějí lidé, považují za populismus. S tím slovem populismus se vůbec poslední dobou nějak velmi, velmi, řekl bych, neopatrně nakládá. Skoro to vypadá, že pokud v něčem existuje nějaké převládající veřejné mínění, tak je to špatně a správný politik je ten, který dělá něco jiného, než lidé chtějí, ale to je, řekl bych, cesta do pekel pro politiky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Statistici hlásí, že české domácnosti šetří. Není to ovšem dobrovolné, ale je to nutnost. Spotřeba českých domácností klesla v prvním čtvrtletí o tři procenta, je to dobře?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak jak to vezmeme, no, statisticky je to překvapivé číslo a pokaždé, když lidé přestanou kupovat, tak se ztrácí důvod pro výrobu a to je ten uzavřený kruh. Když se nekupuje, tak se také nevyrábí. Najednou ta společnost se jako kdyby zastaví. To znamená, že pro ekonomii je to jednoznačně špatná zpráva. Ale zase když se podíváme na tu statistiku, tak zjistíme, že samozřejmě šetří pouze ti, kteří si to můžou dovolit. To znamená, jsou lidé, kteří už mnoho let obracejí každou korunu a ve svých výdajích prostě si nemůžou už jako víc ty šrouby utáhnout. Ale pak je střední třída, která je na tom relativně dobře. My pokaždé, když kritizujeme ekonomické poměry, tak bychom si měli uvědomit, že doopravdy patříme k té bohaté části světa. My o nějaké chudobě, anebo o nějakém nedostatku vůbec nic nevíme, prostě to jsou jiné kontinenty, kde lidé žijí v nouzi. Nicméně pro nás i nepatrné snížení životní úrovně znamená, znamená téměř katastrofu a okamžitě si teda stěžujeme. A nebudeme se nikdy porovnávat k těm, kteří jsou na tom hůř, ale samozřejmě s těmi, kteří jsou na tom lépe, a teď když teda vlastně hovoříme o tom, že si ve střední třídě o tři procenta něco odpustili, vyhodili z těch svých spotřebních košů, anebo nákupních košíků, tak to jsou věci, které s velkou pravděpodobností jsme si u nás nekoupili proto, protože je nepotřebujeme a stejně bychom je nakonec vyhodili. To znamená.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se nejvíc šetří na potravinách. A na druhou stranu třeba na slevových serverech prý Češi utrácejí dál.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Vždyť právě, ta statistika je strašně ošidná. My řekneme tři procenta, ale co všechno se za tím skrývá, to je spousta věcí. Já si myslím, že ten svět, kdy platilo, že kdo šetří, má za tři, je nenávratně pryč, jo, to prostě to, a je mi za ním smutno, protože já si ještě pamatuju, jak kdysi, když jsem po něčem toužil jako kluk, tak jsem si na to našetřil, toho, co jsem si pak koupil, jsem si vážil. Ve chvíli, kdy člověk, když něco chce, tak si to nejprve pořídí a pak se ukáže, jestli si na to vydělá, nebo nevydělá, nebo kde na to sežene peníze a tak, anebo také ne, někteří už rovnou vědí, když si něco pořizují, že na to mít nikdy nebudou. A to je nějaký, nějaký špatný trend, to takhle nemůže prostě donekonečna fungovat. To znamená, já jsem spíš stoupencem toho, aby člověk doopravdy šetřil, aby si pořizoval jenom to, co doopravdy potřebuje. Docela nechápu, jak na mě jako na občana nebo na spotřebitele může někdo naléhat, abych nakupoval jenom proto, aby se vyrábělo. To prostě mojí ambicí nikdy nebude, já si kvůli tomu nikdy nic nekoupím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Žijeme ve zvláštní době, četl jsem, že si lidé i teď kupují a i u nás pozemky na Měsíci. Může to být prozíravá investice?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já nevím, já bych, já bych tak daleko nešel, ale možná jsou to vizionáři, možná, možná vědí, že to, co dneska takto kupuji, tak jednou ještě, ještě dobře prodají, ale nevím, to bych považoval za velice nejistou investici.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě, ještě jeden pohled na šetření. Jsme sice uprostřed prázdnin, ale noviny píší, že školy nemají na nové učebnice. Pomůcky jsou prý často starší než děti. Co s tím?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak my si koledujeme o ještě větší malér, ve kterém už jsme, pokud jde o školství, ale to doopravdy asi s tím nic moc nenaděláme. Já jsem před časem hovořil se středočeskými učiteli, našimi, našimi známými o tom, jak probíhají různé reformy a byl jsem velice překvapen tím, co mě vlastně mělo dávno napadnout, ale nikdy jsem si to tak nějak neuvědomil, že aby se provedla ve školství nějaká reforma, tak je nejprve potřeba pro ty nové cíle vychovat novou generaci učitelů. A to se tady neděje. Tady se co chvíli něco mění, reformuje za pochodu, něco se začne, ani se to nedokončí, vznikne tím jedině nejistota a chaos, ale ta nová generace učitelů, která by prostě učila tu další generaci v nějakém jiném stylu, nějakým novým způsobem, tak ta se nevychovává, ta tady není. Ta situace, kdy naši učitelé, anebo absolventi pedagogických škol odcházejí někam jinam, protože dostanou více peněz, ta stále trvá a stále těch učitelů, kteří přicházejí noví, kteří se to naučí a doopravdy skončí ve školství, je zlomek toho, co v jiných zemích. Tam je někde začátek, tam prostě někde se to musí nejprve změnit. Jaký geniální přijde ministr a co vymyslí, to prostě je z praktického hlediska úplně fuk.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ukázalo se, že jedna ze zkrachovalých cestovek byla prý nedostatečně pojištěná, tak pojišťovna Generali odmítá vyplatit odškodné. Vymlouvá se na nedostatečnou legislativu. To ale odmítá jak ministerstvo pro místní rozvoj, tak i Asociace cestovních kanceláří. Ty se shodují v tom, že by pojišťovna měla klienty zkrachovalé cestovky odškodnit, protože její povinností je uzavřít správnou pojistku. Takže co s tím, co má klient dělat, musí se náhrady domáhat soudně?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tohle to je hezké letní téma konečně, protože já si myslím, že v zákoně zřejmě je nějaká díra a to se podaří určitě napravit, jakmile se z dovolených vrátí zákonodárci, tak oni už se chystají, že, že s tím něco udělají. Ono problém je v tom, že sice zákon říká, že každá cestovka musí být povinně pojištěna, ale už vlastně se neříká za prvé, v jaké výši a co by se mělo pojišťovat, aby to bylo teda dostatečné v případě úpadku, anebo krachu. A za druhé, nikde není řečeno, že má pojišťovna povinnost ohlásit, když někdo, kdo sice hlásí o sobě, že je pojištěný, nezaplatí tu pojistnou částku a tím pádem už vlastně pojištěný není. To znamená, to jsou zřejmě technické detaily, které zbývá dořešit, aby se zalepila ta současná díra v zákoně, ale okamžitě hned podnikatelé najdou nějakou jinou díru, která jim umožní získat nějakou drobnou výhodu na tom velmi náročném trhu, kde mezi sebou bojují cestovní kanceláře o klienty. A samozřejmě ve chvíli, kdy se ušetří na pojistném, tak to, to jsou obrovské peníze pro cestovku. To znamená, že nějaké pokusy zase obejít tu myšlenku zde budou, to bude prostě vždycky. Takže já si myslím, že zatím my o tom rádi hovoříme, ale těch doopravdy postižených klientů není mnoho. Navíc ve chvíli, když pojišťovna Generali řekne, že někoho neodškodní, protože nemusí, tak se okamžitě najdou jiné pojišťovny, které řeknou, že my sice nemusíme, ale velice rádi odškodníme je i všechny ostatní další, to znamená, že takové, takové, taková vychytralost od pojišťovny, která se handrkuje o nějakých 300 lidí, ona může ale kvůli tomu přijít o tisíce klientů, tomu já vůbec nerozumím. Já si myslím, že to je, že to je od nich špatná obchodní taktika.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme poslední minutu, poslední otázku. Herečka Táňa Fischerová ohlásila kandidaturu na prezidentku. Jaká je to zpráva?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Pro mě vynikající, to je přesně ten model, který, když jsme si o tom povídali, jsem tady navrhoval, to je konečně někdo, kdo nechce být prezidentem, ale nechá se přemluvit, jo, a to je, to je pro mě strašně důležité. To je nejen vhodná kandidátka, protože ona se prezentuje jako člověk, který věří v občanskou společnost a to je alternativa k té vyprázdněné politice, kterou provozují politické strany a to všechny. To znamená, je to nejen vhodná kandidátka, ale podle mě a z mého pohledu zatím, zatím jediná, kterou já bych akceptoval, jo, prostě tu bych šel volit, ano, určitě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl komentátor Deníku Ivan Hoffman, děkuju a hezké léto do Zlína, měli bychom se slyšet zase za týden v pondělí 6.srpna, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také, těším se.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem Zity Senkové profesorka Eva Syková. Za pozornost děkuje a dobrý poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.