Jak to vidí Ivan Hoffman - 23. ledna

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Dobrý den do Zlína.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já přeju také hezké ráno ze Zlína.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Chorvati ve včerejším referendu schválili vstup země do Evropské unie. Pro bylo 66 % zúčastněných voličů. Jaká je to zpráva?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Především jsou to hezká čísla. Mají smysl pro marketing, protože zúčastnilo se 44 %, 66 bylo pro, 33 bylo proti. To se pak dobře pamatuje a Evropa si zapamatuje tento výsledek. Ale určitě nejenom kvůli těm číslům, ale také kvůli tomu, že dnes, kdy vlastně taková ta důvěra v Evropu jako kdyby slábla, tak najednou se ukazuje, že ti, co v ní nejsou, ještě stále mají pocit, že být v tom klubu, stojí za to.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pro srovnání, u nás se v roce 2003 referenda o vstupu do Evropské unie zúčastnilo 55 % voličů a pro bylo tehdy 77 % lidí. Zdá se, že časy se mění.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě ano. Ono to má mnoho důvodů. Jedna věc je, že samotná evropská úroveň, teda samotná Evropská unie na té centrální úrovni prostě poztrácela spoustu sympatií kvůli velmi komplikované bruselské byrokracii, která je prostě kde komu terčem prostě jako i různých vtipů a hněvu. No, a za druhé i proto, že uvnitř v jednotlivých zemích poté, co zavládly horší časy, už se tolik nedaří, už tolik neroste všude HDP, navíc všichni dluží a všude hrozí, že se bude muset splácet, no, tak samozřejmě se hledá viník a ten se pokaždé vždy hledá někde jinde než doma.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaká asi bude Evropská unie začátkem července příštího roku, až se po ratifikaci ostatními zeměmi, což se považuje už jenom za formalitu, stane Chorvatsko 28. členem. Troufáš si to odhadnout?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Evropská unie na tom vždy je těžko, stále se potýká s obrovskými problémy, ale nakonec je vždy vyřeší a to je, to je dáno dvěma důvody. Za prvé, že není žádné jiné lepší řešení rozdělit se na jednotlivé státy a začít mezi sebou nějak nevražit a se prát. To, to prostě nikdo nechce, to znamená, že za prvé není žádný nějaký extra plán B a za druhé ještě stále o tom, že Evropa drží pohromadě, rozhodují lidé, které máme moc rádi, ale kteří mají reálnou moc a to jsou vlastně všechny ty nadnárodní společnosti, které na tom sjednocení vydělávají, vydělávají peníze, to znamená, protože politici jim slouží, tak není žádný předpoklad, že by vzepřeli a rozložili něco, co je prostě pro pár lidí skvělý byznys.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak ale hledat tedy pozic v současné Evropě pro nás, pro Českou republiku?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Z jedné strany být sebevědomě sami sebou. To je, to je vždy důležité, protože jakmile člověk příliš spekuluje, podlézá, vymýšlí, tak, tak si ho druzí neváží. To je jedna věc. Druhá, nepřehnat to, prostě nebýt, nebýt zase nějak extra pyšní nebo, nebo nevytahovat se, když bych to takhle řekl, protože to taky nikdo nemá rád, to znamená to, co platí v normální kontakt, v normálních kontaktech mezi lidma, to platí i v mezinárodní politice, jenom to tak není vidět a je to skryto za různými diplomatickými rituály, ale, ale ukazuje se, že i v dnešní Evropě jsou státy, anebo jsou národy, které se těší jaksi, jaksi větší přízni a jsou považovány za takové přátelštější, a naopak jsou druzí, kteří jsou za potížisty a na které se všichni dívají přes prsty a rozhoduje se o tom doopravdy nejen v té nejvyšší politice, ale, ale i na té úplně obyčejné rovině, kde se lidé potkávají mezi sebou a dělají si na sebe názor.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když se ještě vrátím k té předchozí otázce, jaká bude za půldruhého roku Evropská unie, až do ní vstoupí fakticky Chorvatsko, bude to skutečně osmadvacítka nebo těch zemí bude méně? Bude už, dejme tomu, dluhová krize překonána, jak to vidí Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já to kouli nemám, Vláďo, křišťálovou, nevím. Ale, ale nejsem panikář, takhle bych to řekl. Nemám vůbec pocit, že se něco doopravdy rozpadá, že, že Evropská unie je nějak dramaticky ohrožena. Ono, pokud by doopravdy byla, tak ono to může mít opačný efekt. Pokud se Evropa dostane pod nějaký tlak, tak ono se říká, že co člověka nezabije, to ho posílí, to může platit i pro celý kontinent. Najednou v jakémsi ohrožení se ta Evropa může dát víc dohromady, a to ohrožení může přijít z Ameriky, může přijít od různých, já nevím, velmocí, ale, ale může přijít taky prostě při nějakém náhlém geopolitickém divném vývoji někde v Asii. To doopravdy nevíme, co to bude, ale přijde-li nějaká větší zkouška, tak to Evropě může klidně i pomoct.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čím dám víc se ukazuje, že na ratingové agentury není spoleh, anebo spíš, že už je nikdo nebere příliš vážně. Co si bez nich počneme, kdo teď bude šířit poplašné zprávy a udržovat ponurou náladu?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Pardon, tak to si řekl hezky, protože doopravdy Standard & Poor's, což byla dlouho dobu ratingová agentura, která měla vysoký kredit a sloužila trhům k tomu, aby se lépe orientovali, tak, tak nyní se nakonec ukazuje, že, že spíše trhy manipuluje, anebo trhy začínají mít to podezření, protože jinak si nelze vůbec vysvětlit to, že klesl rating Francii, ale i, ale i záchrannému fondu mnoha zemím v Evropské unii a trhy na to zareagovaly přesně opačně, než by měly. Místo toho, aby prostě daly ruce pryč a zvažovaly své investice, tak nakupovaly, poptávka po dluhopisech francouzských převýšila nabídku výrazně, prodávaly se dokonce lépe než před tím špatným ohodnocením, no, a to je přesně ono. Objevily se takové hlasy, že by těm americkým ratingovým agenturám měla čelit, anebo měla, měla by vedle nich existovat nějaká evropská. No, možná, že k tomu doopravdy dojde. Ale já už se předem bojím takového trucefektu, protože ve chvíli, kdy ta evropská agentura ratingová, která bude radit trhům, kam je bezpečné investovat a kam by asi investovat neměly, protože můžou přijít o peníze, tak jakmile by vznikla, tak já si myslím, že poprvé, když začne hodnotit Spojené státy, tak jim okamžitě vystaví velice špatnou známku, protože doopravdy jenom díky tomu, že ty ratingové agentury jsou tak patriarchální, anebo patrioti v nich sedí američtí, tak jedině díky tomu stále Amerika hodnotí za ten vynikající rating, i když ve skutečnosti je v těžké krizi.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže by hrozila jakási přestřelka nebo dokonce válka kontinentálních ratingových agentur.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ono to vypadá, že skutečně ta evropská ratingová agentura vznikne, alespoň takový úmysl má německý podnikatel Roland Berger. Tuším, že to psal list Corriere della Sera, že už někdy v polovině roku by mohla taková agentura fungovat. Do rozjezdu prý potřebuje jenom nějakých 7,5 miliardy korun v přepočtu. No, ale zase, kde vzít tu jistotu, že se můžeme spolehnout na objektivitu těch informací?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To se naštěstí nemusíme ani tak moc my, protože nám oni můžou radit, co chtějí, nás se to moc nedotkne, ale dotkne se to trhů. A každý, kdo má peníze a kdo, kdo prostě se snaží vydělat, tak jeho logika je naprosto zjištná, jo, to doopravdy oni vyslechnou, co jim kdo řekne, ale jakmile se objeví nějaká poplašná zpráva, že se nejedná o službu, ale o manipulaci, tak v takové chvíle prostě každému jsou ty jeho peníze to nejbližší, co má a nebude chtít prodělat jenom proto, že se vede nějaká válka mezi dolarem a eurem, mezi Amerikou a zbytkem světa a Amerikou a Evropou, anebo jakákoli jiná, jo, prostě nějaká třenice, ve které někdo chce si vydělat na spekulaci s kurzy a akciemi a tak dál. Ty trhy prostě budou samozřejmě opatrné a ve chvíli, když několikrát prostě ty ratingové agentury svým investorům nepomohly a vydaly dobrozdání na něco, co se pak ukázalo být bublinou, já nevím, hypoteční, anebo technologickou nebo jakou, tak, tak prostě samozřejmě začnou si dávat pozor. A v tom ten trh, i když prostě svěří všechno trhu, stále mám pocit, že je od nás velice lehkovážné, ale, ale že v tomhle tom stoprocentně funguje, tak tomu se věřit dá.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, na druhou stranu konečný důsledek verdiktu těch ratingových agentur se dotkne každého z nás, každého Evropana a to proto, že třeba kromě jiného se zdražuje cena peněz, když si tedy půjčujeme, abychom mohli řešit dluhovou krizi a tak dále, takže ty, ty důsledky pociťuje, i když každý z nás, kdo třeba neobchoduje zrovna na burze a neinvestuje.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To máš pravdu, to je za toho předpokladu, že jsou ty ratingové agentury objektivní, že se jim věřit dá a že to, co řeknou, je výsledek doopravdy profesionální analýzy toho, jakým směrem se bude vyvíjet byznys. Ale byznys není všechno, co se vyvíjí a já mám pocit, že do budoucna je potřeba se emancipovat nejen od ratingových agentur, ale od celého toho systému, který je doopravdy založen jenom na penězích. To, když takto se zredukuje, tak tehdy jsme doopravdy závislí úplně na všem a to nemůže dobře skončit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V Polsku dnes chystají řidiči protest proti vysokým cenám pohonných hmot. Chtějí jednak blokovat čerpací stanice odběrem malého množství benzinu či nafty a jednak pomalu jedoucí kolonou, jestli jsem dobře rozuměl, blokovat úřad vlády. Přitom ale mají, tuším, třetí nejnižší ceny pohonných hmot v Evropské unii. Čím se tedy liší podle Ivana Hoffmana polský řidič od toho českého, který zatím nijak neprotestuje?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, možná mentalitou, ale když se podíváme na to, jaké jsou skutečně ty rozdíly mezi, mezi cenami, tak Poláci mají o něco, ale doopravdy ne o moc, levnější benzin, než je u nás, ale například Francouzi, Španělé, prostě jsou země, kde je ten benzin ještě o hodně dražší než u nás a objektivně teda je to tak, že, že benzin je drahý. A já mám pocit, že s tím se toho příliš moc udělat nedá. Samozřejmě lze donutit vlády, aby na tom tolik nevydělávaly, protože stále platí, že, že nejvíc na tom drahém benzinu vydělávají státy, které, které zatěžují benzin obrovskou daní. Ale, ale já mám pocit, že když by i ta daň se snížila, tak pak si zase obchodníci zvýší marže, prostě je to tak, že benzin prostě se doopravdy hodně podobá droze. Je to droga. Prostě my ho potřebujeme a kupovat ho budeme, protože všichni jsme si tady pořídili v Evropě obrovské množství aut, která jsou stále levnější a ty auta prostě ten benzin a naftu potřebují a lidé nejsou schopni prostě nechat ty auta v garážích a jezdit na kole, anebo chodit pěšky, ono to ani nejde. Také prostě ten celý obchod a přeprava je založen na tom, že se stále něco odněkud někam vozí a to prostě bez toho benzinu a bez té nafty nejde, to znamená ten prostor pro to zdražování je stále ještě, je, je velikánský a aby někdo jen tak z ničeho nic řekl, že nám ten benzin dá levněji za hubičku, protože máme hezké oči, to se doopravdy nestane.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale pokud by se cena pohonných hmot blížila 40 korunám za litr, tak je prý nutné, aby se problémem začala zabývat vláda. To řekl v České televizi ministr dopravy Pavel Dobeš. Ale co může vláda udělat? O DPH se řeční už měsíce, takže spotřební daň, to je asi jediná možnost, jak tedy snížit tedy cenu, cenu pohonných hmot, ale do toho se asi vládě příliš nechce.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, určitě ne, do toho se nikomu nechce, protože ty peníze, hlavně když příjmy toho státního rozpočtu spíše klesají, vybírat daně se příliš nedaří, zavést výši daně, co se ta vláda bojí, protože to by ztratila další voliče a z toho benzinu přece jenom plynou nějaké příjmy do státní kasy a tak určitě, to už by musela být doopravdy velmi, velmi dramatická situace, kdy by to začalo mít nějaké národohospodářské efekty, kdyby kvůli tomu drahému benzinu něco začalo kolabovat, začaly zanikat firmy, lidé ztráceli práci, tak to by, to by byl asi takový efekt, který by ty politiky donutil něco udělat. Ale já mám pocit, teď o tom budou jenom mluvit, a myslím si, že neudělají vůbec nic. Ono, ono to ani nemá nějaké zvláštní řešení, protože ve skutečnosti, pokud doopravdy budeme stále měřit naší životní úroveň tím, co si, co si můžeme dovolit, tak, tak budeme stále v tísni. Asi je potřeba úplně jinak se na to podívat a uvědomit si, že, že kvalita života se paradoxně zvyšuje o to, bez čeho se obejdeme. To znamená, já si myslím, že pokud jde o energie, tak vlastně by se měl úplně změnit náš přístup k nim. Asi bychom měli prostě si energií více vážit, uvědomit si, že to není něco, co je jen tak, to jsou naši strašní jako velcí, velcí pomocníci, neměli bychom plýtvat, měli bychom energii užívat svátečně v malých dávkách, jo, prostě já si myslím, že úplně by se měla změnit celá ta filozofie, kdy, kdy teď tu energii prostě doopravdy nadužíváme, plýtváme. No, ale říkám, to, to je věc strašně nepopulární, to se těžko lidem říká, to se každý okamžitě naštve, protože neumí si představit, že by přišel o něco, co je pro něj dneska už naprosto samozřejmé a myslím, že než nám to dojde, že musíme tedy energií šetřit a jinak se k ní chovat, tak, tak to ještě nás bude stát spoustu energie.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ještě abychom se vrátili k tomu protestu polských řidičů. Jak to vidíš, mohou něčeho se domoci tímto způsobem?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Každý protest vůči všemu je v této době správný a cenný a já, my jsme mluvili před časem o Polácích, já jsem zmiňoval ten jejich pochod nezávislosti, to byla nádherná akce, kdy prostě ti lidé kráčeli důstojně prostě a řekli, že tohle se nám nelíbí. Jsou schopni prostě dát, dát najevo prostě nějaký postoj k tomu, že co se kolem nich děje a to je vůbec jako jediný základ. Jinak si vůbec neumím představit, že by došlo, došlo k nějaké společenské změně, k nějakému zlepšení společnosti, k něčemu pozitivnímu. Shora se nezlepší nikdy nic, jedině lidé prostě musí říct - tohle nechceme, takhle se nám to nelíbí, chceme to jinak, jo, a musí prostě něco udělat. A v tom jsou ti Poláci fajn, to je, to je na nich pěkné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká Ivan Hoffman, náš dnešní host. O chystané reformě vysokých škol dnes budou s ministrem školství Josefem Dobešem diskutovat předsedové akademických senátů českých vysokých škol. Reforma, jak víme, mezi akademiky vyvolala vlnu nevole. Ta vyvrcholila čtvrteční protestní akcí Univerzity Karlovy. Jak se na ní díváš ty, Ivane?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, my jsme o tom mluvili před chvílí a to je totéž v bleděmodrém. Ten, to napětí mezi ministrem školství a mezi akademickou obcí nejen teda profesory, ale i studenty vzniklo především proto, že se s ním na něčem domluvili, že on jim, sice ne úplně ochotně, ale předložil nějaké návrhy, co chystá, oni mu k tomu poslali spoustu připomínek, návrhů, to znamená ve svém volném čase mu ještě radili, což vůbec není, není jejich úkolem, jo, prostě z pilnosti, no, a on nakonec prostě to všechno hodil do koše a setrval prostě u svých původních návrhů. Studenti, mně se líbí postoj studentů z Masarykovy univerzity.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V Brně.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
V Brně, kteří řekli, že my sneseme reformu, která bolí, ale nesneseme reformu, která škodí. A to je přesně ono. Že se něco reformovat musí, všichni vědí, že ten trend určitého zpoplatnění školství je všude na světě a že ani my se tomu prostě nevyhneme, to už, to už asi je jasné. Ale teď jde o to, jakým způsobem se to má udělat. A tam vlastně čas se vždycky skrývá v detailech, prostě tam se ukazuje, že, že máme ministrem školství člověka, který neumí diskutovat, v argumentaci se neopírá o fakta, má problém naslouchat oponentům a navíc nectí dohody. Tak prostě s takovým člověkem se samozřejmě oni bavit nebudou a už nad ním zřejmě zlomili hůl a řekli si, že, že prostě to byla doopravdy ztráta času se s tímhle člověkem bavit, s tímto úřadem, no, a teď, teď budou prostě se snažit minimalizovat škody, to znamená co nejvíce oddálit, znepříjemnit prostě přijetí zákona, který prostě není dobrý, který jim nepomůže, který nikomu nepomůže, protože povede k tomu, že, že dojde v tom systému vzdělávání vysokoškolského zase k nějakému dalšímu propadu a k tomu není ani důvod, ani si to příliš nemůžeme dovolit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co třeba forma toho protestu, když jsme tady o tom mluvili v pátek s Cyrilem Höschlem, tak on se netajil určitými rozpaky třeba nad těmi 90 melouny, které se rozbily v rámci tedy toho, toho čtvrtečního protestu?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Mně to přijde úplně, úplně normální. To pokaždé u studentů se dá očekávat určitá forma happeningu a vlastně našli takovou formu protestu, kterou si každý povšiml, nad kterou se i lidé usmějí a dá se říct, že prostě tímto způsobem protestu mohou prostě získat nějaké i veřejné sympatie. A takže mně to přijde naprosto normální. Já když se dívám na to, jakým způsobem se dá protestovat proti špatné reformě vysokého školství, tak si vzpomenu na Británii, kde prostě se podařilo současné vládě tak zkomplikovat studentům život, že dnes prostě chodí studovat do světa, protože studium ve Velké Británii je strašně drahé a hrozně nekvalitní. A studenti, když už jim prostě došly nervy, tak přišli na, do, do kanceláří vládní konzervativní strany a vyházeli z oken nábytek, no, a teď prostě by se zdálo, že ta veřejnost řekne - tak takhle teda ne, ale ono to tak jednoznačné nebylo. Našlo se mnoho lidí, kteří řeklo - ano, správně. Prostě za určitých situací i takováhle dramatická forma toho protestu je důležitá, protože ukazuje, že prostě doopravdy v té společnosti už je něco špatně. No, a já si myslím, že ta Británie nám může sloužit v tom, že ty, že ty protesty studentů mohou být v zájmu dobré věci daleko radikálnější, než vyhazování nějakých melounů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je tedy otázka stipendií, placeného školného a mně přijde, že vlastně už stát má tendenci vnucovat to, že se studenti zadluží, aniž by třeba chtěli, že my tady stále mluvíme o tom, že žít na dluh není správné, ale tady se na tom staví celý princip toho financování školství. Co si o tom myslíš?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, to je jeden z problémů, protože to říká, to říká rektor Univerzity Karlovy, že ta reforma nahrává spíše bankám než vysokému školství, a ono na to asi něco bude. Ale to, to podstatné, co je potřeba stále mít na mysli, je, do jaké míry má ta společnost do vzdělávání investovat. Ono se stále říká, nebo je hodně prostě politiků, kteří mají takovou tu ideologickou tezi, že když někdo prostě získá vzdělání, tak tím zvyšuje se jeho možnost uplatnit se na trhu, jednou na tom vydělá, to znamená, není důvod, aby ho ti druzí podporovali. Ale tady je určitý důvod, proč podporovat školství ve všech, na všech jeho stupních i to vysokoškolské a to je ten, že čím víc se zde bude vystudovaných, chytrých lidí, vzdělaných, tím menší je pravděpodobnost, že lidé, kteří tu školu ani nemají, nenarazí na blbce, a to prostě žít ve vzdělané společnosti, kde jsou lidé kultivovaní, kde něco vědí, je daleko příjemnější i pro ty, kteří to vzdělání nemají a kteří, a přispěli na to druhým, než žít ve společnosti, kde se to vysokoškolské vzdělání dostane jenom nemnohým, ne těm nejchytřejším, ale těm, kteří prostě mají peníze, anebo, anebo bohaté rodiče, anebo já nevím co, to znamená, ani už nebude rozhodovat prostě jejich, jejich nadání a jejich talent. No, a v takové společnosti potom žít bude nepříjemné. No, a teď my si teda klaďme nejenom otázku, kolik nás to má stát a kolik by z těch veřejných peněz by mělo jít a jinam, i když teda to je ryze hypotetické, jo, protože daňový poplatník vůbec nerozhoduje o tom, kam ty peníze jdou, jo, to prostě je pár samozvanců, aniž by se nás zeptalo, prostě si rozhoduje a dělají si, co chtějí, jo. Ale kdybychom to teda měli v nějaké naší kompetenci a měli o tom rozhodnout, tak já bych se přidal k těm, kteří řeknou - radši dejme peníze do toho vzdělávání, protože pro mě to je velká hodnota, že se snižuje riziko, že narazím v každodenním životě na vola.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak máme tady ještě jedno téma - tajné odměny úředníků. Proč by měly být neveřejné, pokud je jejich nadřízení teda neplatí ze svého, ale z našeho, tak asi, tedy z našich daní, tak asi bychom měli vědět, jak jsou úředníci i na těch nejvyšších místech odměňováni, ne?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Jasně. Budeme teda pokračovat v tom, že zase mluvíme o něčem, do čeho, o čem teda můžeme něco říct, ale to je tak jediné, co, co můžeme udělat. Ale, ale oni jsou ty odměny proto tajné, aby mohly být vysoké. To je prostě naprosto jasné. A když pan premiér obhajuje svoji úřednici, že dře jako kůň a že je strašně pracovitá a tak dál, tak já musím říct, že mně to je úplně jedno. Prostě ona pracuje na, na něčem, z čeho já nevidím žádný efekt. Prostě tahle ta vláda dělá další dluhy a prostě zdědila dluhy a nechá ještě větší. A prostě, dokud to takhle bude, tak by měla dostávat minimální mzdu, anebo, anebo prostě nějakou symbolickou odměnu, a ještě by měli ti politici s úředníky být rádi, že to nedostanou celé k náhradě. Prostě jaká je tohle logika, prostě co oni vlastně vytvoří za ty peníze? No, to se jenom zběžně člověk rozčiluje, ale, ale já mám pocit, že to musíme kritizovat, protože oni, oni všechny peníze, které vynaloží, daně, které nezveřejní, které nejsou průhledné, jsou vyhozené z okna. To je prostě, to je ta, ta nechuť říct nahlas, vypovídá o dvou věcech. Za prvé, že ten úředník, anebo i politik nemá hrdost a nemá sebevědomí a neumí říct - jsem dobrý, jsem kvalitní, prostě pokud máte někoho, kdo stejnou práci udělá za méně, tak si ho najděte, ale nenajdete, protože já jsem doopravdy dobrý a já si ty peníze zasloužím a proto vám klidně řeknu, kolik beru, jo. To oni neřeknou, protože vědí, že si ty peníze nezaslouží, že ty, že to je vlastně fiktivní nějaká, nějaká částka, kterou, kterou by jim nikdo jinej nedal, respektive vědí, že bys se našlo hodně lidí, kteří tu jejich práci udělají za polovinu nebo za méně peněz a možná i lépe, to znamená, to je, to je za prvé teda projev nízkého sebevědomí, jo, těch úředníků. Za druhé, doopravdy to, to nejsou jejich peníze, těm politikům je to potřeba stále dnem, nocí neustále připomínat. To jsou naše peníze, oni je musí vyúčtovat do poslední koruny. Co nevyúčtují, tak to je jako kdyby ukradli, jo, prostě to a přesto nejede vlak a je úplně jedno, kdo tu informaci vynesl. To, to, o to doopravdy v tomhle příběhu nejde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a ještě než se rozloučíme, krátce historka o tom, jak se v Melbourne bučelo na českého tenistu Tomáše Berdycha. Neumím posoudit, nakolik to byla neobratnost jeho španělského soupeře, nakolik chtěl opravdu nesportovně poškodit našeho tenistu. Co si o tom myslíš o té historce z Australian Open?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Za prvé si myslím, že Berdych by nemohl být brankářem v házené, jo, tam, tam, kdo se na to trochu dívá, tak viděl, že Štochl od Černohorců dostal dvakrát do hlavy míčem a to je jiná rána. Já jsem, já jsem totiž kdysi jako kluk tu házenou hrál a byl jsem brankářem a jednou, když jsem prostě se schoval za tyč, jo, když na mě stříleli z rohu prostě a ten trenér to viděl, tak, tak potom na nějakém soustředění nechal prostě ty kluky, kteří stříleli teda strašné pecky, posílat mi ty míče těsně kolem hlavy, abych se přestal bát, tak to bych tomu Berdychovi poradil, aby prostě se přestal bát tenisového míčku, protože ono je to teda lehce, lehce směšné, že si tak jako bolestinsky na to stěžoval. Druhá věc je, že on tomu svému soupeři tak ledabyle mávnul rukou, protože on ho nějak pozdravil, nevyhrožoval mu pěstí a tak dál, takže já mám pocit, že ta reakce toho australského publika byla taky taková trochu směšná. Já jsem skoro měl o něj obavu, aby to přežili, jo, prostě, tak jim šlo o úplně, jako mohli dostat infarkt nebo taky si mohli ublížit, jo. Myslím si, že v tom tenise jde o úplně jiné věci a o jiné údery. Obdivujeme tu hru úplně z jiných důvodů než, než co se teď řešilo. A moc jsem tomu teda nerozuměl, no.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman za týden v pořadu Jak to vidí, na shledanou.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.