Jak to vidí Ivan Hoffman - 2. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu prvního Jak to vidí v novém roce 2012 vás vítá Zita Senková. Naším hostem je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Dobrý den a vše nejlepší v Novém roce, Ivane.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Podobně, vše nejlepší vám, posluchačům, hezký den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuju pěkně. My se společně dnes ohlédneme za rokem uplynulým, nejenom to, byl plný událostí, nečekaných zvratů, katastrof i odchodů, ale také například jedné královské svatby, či triumfu v tenise. Mimochodem, jak jste zvládl respektive strávil závěr roku.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Velmi klidně, my jsme patřili asi k těm, kteří si na televizi pustili na dvojce takový ten přírodopisný film, dokumentární, ve kterém vystupovala zvířata v krásných záběrech. Takže nějakou velkou estrádu jsme doma nezorganizovali.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, zvířata, jenom mě napadlo, když jsem si prohlížela vaše glosy v Deníku, tak jsem narazila na pěknou fotografii s pejskem. Byl to dárek pod stromečkem?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je stará fotografie naše Arniho, který na té fotografii je štěnětem. Dnes je to již vzrostlý, důstojný, starý pes. Ale ta fotografie tam stále se objevuje, ano.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Moc hezká, tak teď se to vysvětlilo. Myslím, že jedni z těch, pro které byl Silvestr jedním z nejšťastnějších dní v životě vůbec, byla trojice Čechů, kteří byli kvůli obvinění ze špionáže zadržováni v Zambii a domů se dostali v tajení. Co vy na to?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já si myslím, že je správné, když někdo je vězněn z nepatřičných a nespravedlivých pohnutek, například kvůli tomu, že si vyfotografuje něco naprosto banálního, tak tento člověk potom má být vysvobozen. Není potřeba respektovat právní řád a zvyklosti a suverenitu země, kde prostě nepoužívají zdravý rozum a jsou pitomí a je potřeba prostě takovéto lidi zachránit. Takže já si myslím, že je naprosto v pořádku, že jsou doma a, no ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrá zpráva.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Mně se to líbí, no.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rok 2011 byl v mnoha ohledech opravdu přelomový. Do ekonomiky se zapíše jako rok, kdy se poprvé v historii společné evropské měny začalo pod tíhou dluhové krize vážně mluvit o rozpadu eurozóny. Asi kdybychom hledali, Ivane, slovo roku, myslíte, že by to byl nejspíš termín "krize"?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná, že ano, ono je samozřejmě trochu zvláštní, že právě ten minulý rok, rok 2011, si Evropa tu krizi najednou jakoby uvědomila, jakoby procitla do toho svého dluhu, přitom ten dluh se vytváří mnoho let. Dlouhou řadu let nikomu nevadil, navíc naopak žít na dluh se považovalo za moderní, za ekonomicky rozumné a až nyní se ukazuje, že to vadí. Já si myslím, že ten hlavní důvod je, že se překročila taková určitá mez, kdy najednou si klademe otázku, jak to vlastně všechno splatit, jestli to vůbec lze splatit a začínáme se nad tím životem na dluh zamýšlet trochu, řekl bych, zodpovědněji a z nějakého jiného úhlu. Ono se ukázalo, že vlastně ta snadná dostupnost půjček, když každý si prostě mohl půjčit na cokoliv, naprosto zdeformovala trh. Vlastně na dluh, když se nakupuje a když všichni všechno podnikají na dluh, tak může být všechno dražší. Nakonec se ukáže, že ten, kdo si nechce půjčit, tak si skoro nic nekoupí, protože všechno je pro něj šílené drahé, to znamená, je také tlačen k tomu, aby si také půjčil a vlastně jediný, kdo z toho nějak profituje, to je ten, kdo stanovuje marži, kdo stanovuje vysoký úrok, kdo vlastně z celého toho života na dluh nakonec má nějaký zisk. Ale všichni ostatní na tom tratí. A toto zřejmě si právě hodně lidí uvědomilo v tom roce 2012, ovšem v tom, že si to uvědomili, ještě neznamená, že to umíme řešit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Existuje ale i protinázor, označení krizový rok například pro rok 2011 zcela odmítá portfoliový stratég Aleš Michl, ten říká, že jsme opravu zapomněli, jak vypadá opravdová krize.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je pravda, ono vlastně už když vznikla ta první krize hypoteční v Americe, tak si povšiml Honza Macháček, že naprosto chybí fotografie žebráků, kteří stojí ve frontě na polévku někde na ulici, je to taková luxusní krize, kterou prožíváme, která se projevuje v tom, že padají akcie a tak dál, ale, že by přímo jako dolehla na lidi a že by vlastně vznikla taková špatná nálada z toho, že lidé nemají práci, nemají co jíst a trpí hladem, tak to samozřejmě takovouto krizi nezažíváme a tím, že vlastně jsme zvyklí vzpomínat na tu krizi doopravdy s takovými těmi projevy hladu a neštěstí a zoufalství, tak to zní tak nějak nepatřičně, že vůbec hovoříme o krizi, když je nám tak dobře.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Skloňovali jsme také v loňském roce sociální nepokoje, ať už na například Wall Street, nebo ve Španělsku či v Izraeli. U nás také ostatně nebylo nejklidněji. Jak vy se díváte na ty protesty?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jsem měl možnost se potkat se svým bratrancem teď mezi svátky, který žije v Kalifornii, je filmařem. Daří se mu občas natočit nějaký film, což už dnes není úplně samozřejmé i v té jejich branži, kromě toho se mi přiznal, že měl štěstí na burze a podařilo se mu koupit akcie, které potom zase prodal dřív, než ztratily cenu a tak dál, to znamená, že ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Šťastný to člověk.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... je docela bohatý, koupil si velkou loď, na které si plaví, ale také na ní bydlí, tu má v San Franciscu zaparkovanou v přístavu. A já jsem se ho ptal: "Patříš mezi to 1 % bohatých a nebo patříš mezi těch 99 % těch obyčejných Američanů, těch běžných lidí, kteří na všechno doplácejí?" A on říkal: "No, mezi těch 99." A z toho, já to vyprávím proto, že tím 1 % se zřejmě nemyslí jenom ta sociální situace, jak je ten člověk doopravdy bohatý, ale myslí se tím spíš jeho postoj k systému. Jestli teda souhlasí s tím způsobem distribuce bohatství, jestli souhlasí s tím, že když přijde teda krize, respektive nedojde k nějaké konjunktuře, neroste HDP, takže vlastně zatímco všichni ostatní si musí utahovat opasky, tak to 1 % těch nejbohatších si velice dobře přilepší, právě, když je zle, tak jim ještě rostou zisky a jsou a vlastně bohatí bohatnou. No a já, když jsem ho jako teda slyšel o tom vyprávět, taky jsem se ho ptal, jestli teda to hnutí Okupujeme Wall Street má nějakou perspektivu, šanci, jak to vidí, jestli se už tak vyčerpalo, tak byl takový zajímavý hovor, tak jsem si najednou uvědomil, že nejzajímavější na tom v Americe je, že se vůbec o bohatství mluví. Už to, že se lidé na to ptají, je zvláštní, protože ten postoj k bohatství v minulosti vycházel z takové protestantské představy, že je-li někdo bohatý, tak je to proto, že ho Bůh má rád. Jo, prostě bez Boha se ani lístek na stromě nepohne a tak dál. Najednou, nebylo to teda tím, že by byl chamtivý, nebo, že by byl nenechavý, prostě byl to projev takové přízně shůry, jo, najednou se ale ukazuje, že existuje i jiná duchovní logika, kterou možná Američané objevují a ta spočívá v tom, že naopak ten Bůh má rád chudé a nebo, že poslední se stanou prvními a nebo, že spíše velbloud projde uchem jehly, než boháč do království nebeského, prostě najdeme v té duchovní tradici v křesťanské i úplně opačné příklady, kde to bohatství vůbec nevystupuje v takové té pozitivní hlavní roli a tak dál. Jinými slovy asi úplně nechat to tak, ať to prostě všechno funguje samo a vlastně dívat se na ty boháče jako na ty, kteří vlastně jsou odměněni jako za to, že jsou jakoby nejlepší, tak to není jediná logika a ta druhá je, skutečně regulovat to bohatství a přemýšlet jak ho distribuovat spravedlivě. A že k tomu Amerika dospěla, tak to už teda musí být s nima strašně špatné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A k čemu dospěla Evropa v tom uplynulém roce, kdybychom se na to podívali? Možná i z hlediska toho bohatství a nebo, kdybychom ten rok hodnotili z hlediska hodnot? Přeskupily je ty loňské události?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To se nestane ze dne na den, to je jasné. My, když vlastně se díváme na to, jak na tom jsme, tak z jedné strany vnímáme určitou stagnaci životní úrovně a nebo dokonce někteří lidé pokles životní úrovně, ale na to se přece dá podívat úplně jiným pohledem. My žijeme doopravdy v neobyčejně bezpečnou a dokonce i bohatou epizodu historie, nejde nám o život, nehrozí hlad, máme dokonce v této naší části světa neobyčejnou svobodu. To znamená, můžeme používat rozum, rozhodnout se, co teda doopravdy potřebujeme, na co si půjčujeme, za jakých podmínek. Nemusíme vlastně sledovat všechny ty trendy, které kritizujeme a které zde jsou a paradoxně my máme problém, náš největší problém je, jak se pohodlně zařídit v příliš pohodlných poměrech. Mám pocit, že náš problém je spíše takový psychický, tím jako nechci říct, že všichni jsou na tom dobře, ale já si doopravdy dlouhodobě myslím, že této době chybí výzvy, že není o co usilovat jako kdyby, že prostě si neuvědomujeme, že v této době doopravdy není nemožné být šťastný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ale svým způsobem je to docela pozitivní bilance toho uplynulého roku z tohoto hlediska, možná bychom ...
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jistě, my potřebujeme dostat před držku, jo, takový to je, od osudu a nebo tak. To pohodlí je ničící, prostě to nás vlastně připravuje o aktivitu, o kreativitu, jsme pohodlní, líní, zbyteční, nemáme doopravdy o nic nám nejde, jo, ta Evropa se musí vzpamatovat a musí znovu najít nějaké výzvy. Říkám, to je to, co nám chybí, výzvy.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná rok 2011 bychom mohli nazvat také rokem nezávislých médií a sociálních sítí. Ty sehrály klíčovou roli mimochodem také v tom arabském jaru takzvaném.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, začalo už to tím, jak se najednou objevily na Internetu diplomatické depeše americké a my jsme měli díky Julianu Assangemu ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
WikiLeaks ...
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... a jeho WikiLeaks možnost nahlédnout do zákulisí politiky, a to bylo nesmírně poučné, protože hodně lidí má stále možná dojem, že politiku nějak strašně potřebujeme a že tudíž je nutné z ubohé politické nabídky stále někoho vybírat a někomu dát přednost před jiným, který je přece ještě horší, ale najednou, když vlastně to člověk vidí, čím ti diplomaté a politici žijí, co si dopisují, tak najednou to je to strašně osvobozující, my je doopravdy nepotřebujeme, to oni doopravdy pro nás nic neudělají a jenom škodí, a to je hrozně důležité vědět, protože abychom náhodou nepodléhali nějaké iluzi, že někdo za nás něco udělá. A to je jeden rozměr té nezávislosti a těch nových médií. Druhý rozměr jsou právě ty sociální sítě, kdy lidé jsou schopni se organizovat mimo taková ta hlavní média, která mají své majitele, která kontroluje stát, která jsou většinou loajální k těm, k vrchnosti a nebo k těm, kdo je platí a tak dál. To tak prostě vždycky bylo, je a bude. Ve chvíli, když ovšem přicházejí tato nezávislá média, tak oni pomáhají i těm etablovaným médiím, se jaksi osvobodit. WikiLeaks nakonec vzali na vědomí prostě i ta velká média. Okupovali Wall Street, což je taky podobná akce, nakonec po několika měsících musela ta hlavní média v Americe vzít na vědomí a tím fenoménem se nějak začít zabývat. Před tím by bylo možné nad tím zavřít oči a co není v novinách, to neexistuje a tak dál. Dneska už to tak není. Lidé jsou schopni sami se k něčemu zorganizovat a to pak se stává tématem společenského diskursu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rok 2011 přinesl také bohužel největší jadernou havárii v technicky nejvyspělejší zemi, v Japonsku. Vzali jsme si z toho poučení, Ivane, nebo jaké by mělo být? Bude mimochodem ústup od jádra také jedním z klíčových témat u nás, v naší domácí, potažmo taky zahraniční politice?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to uvidíme. Ta hlavní otázka, jak ji nedávno někdo pěkně zformuloval, zní, zda podpora jaderné energetiky plyne z víry v pokrok a nebo je příčinou té podpory nedostatek informací. Když se podíváme na tu Fukušimu, tak tam selhala předně technologie, zadruhé selhali odborníci, ale když se podíváme dál, tak selhali i politici, kteří prostě minimalizovali, chtěli minimalizovat teda vlastně podporu veřejnosti tím, že mlžili, zatloukali, jo, prostě neříkali celou pravdu. Zjišťujeme, že selhala civilizace a dokonce se dá říct, že v té Fukušimě selhal člověk, jo, prostě to je tak. A teď samozřejmě, když o tom se nebudeme bavit, když už vlastně to vezmeme jako věc, která už odezněla a už je pryč, tak máme šanci ještě tady stavět nějaké další bloky. Ale já mám takový pocit, že být člověkem, který bydlí u té elektrárny, tak okamžitě prodávám dům a když se podívám na naši vládu a na to, jak vypisují tendry, tak se prostě okamžitě někam stěhuju, protože to bydlet v blízkosti těchto zařízení mi přijde životu nebezpečné. Já vůbec neví, proč tam ještě někdo jako bydlí, jestli jsou to sebevrazi potenciální. Přijde mi to jako naprostý hazard s životem. Však ti lidi mají děti, na ty vůbec nemyslí, ty je tam nechají ozářit a nebo co? Když bylo možné v Japonsku, které je technologicky daleko před náma, aby k tomu došlo, tak já nevěřím tomu, že u nás ta jaderná energetika může být bezpečná. Nevěřím tomu, doopravdy ne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ohlédnutí za uplynulým rokem, ale i výhledu do dalších měsíců se ve svém tradičním novoročním projevu věnoval také prezident republiky Václav Klaus. Mimo jiné připomněl zesnulého exprezidenta Václava Havla, věnoval se také ekonomickému výhledu země. Co vás na jeho slovech nejvíce zaujalo, jak na vás vůbec tento projev působil?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, politici to mají teď všeobecně těžké všichni, a to nejen Václav Klaus, ale všichni prezidenti, premiéři. Všichni teď místo obvyklého optimismu líčí chmurné perspektivy. Já jsem si někde přečetl, že tento projev Václava Klause byl slabý a já si nemůžu pomoc, já jsem spíš ocenil takový jeho trochu posmutnělý tón, jestli se to tak dá říct, aspoň já jsem to tak vycítil. Byl jsem rád, že nedělal žádné ješitné grimasy, neprovokoval, držel se zpátky, přišel mi v podstatě takový důstojný. A jestliže tam člověk má hledat v tom nějaké mouchy na tom projevu, tak mně se zdálo, že ve chvíli, kdy hovoří o tom, že roste propast nedůvěry mezi lidmi, tak asi měl říct, že ten příkop nedůvěry nehloubí občan, to hloubí politici, kteří se doopravdy v tom minulém roce předvedli spoustou nepříjemných kauz. Neříkali pravdu, různě se na provalily všelijaké korupční aféry. Navíc se vyjadřovali mimořádně sprostě, jak jsme zjistili z různých skrytých záznamů, to znamená, že to možná mohl zmínit. Ale já si myslím, že to hlavní, co mně se na tom projevu zdálo potřebné a důležité, bylo to v samém závěru, kdy nám popřál, aby se nám vyhýbalo neštěstí a nebo aby v rodinách byl mezi námi vzájemný respekt a láska. Jinými slovy, život přeci není jenom ten veřejný. My stále prostě přemýšlíme o tom, co vidíme v televizi ve zprávách, to hlavní je, co se odehrává v našem bezprostředním okolí, jak se chováme ke svým blízkým, k sobě navzájem, co uděláme jeden pro druhého dobrého a já si myslím, že celý projev mohl být o tom. A že tu ekonomiku a politiku, to mohlo odbýt dvěma větama, protože to už nikoho podle mě nezajímá.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Trápí nás tedy, dalo by se to přeložil i tak, ta nedobrá společenská atmosféra víc než hrozba hospodářských potíží?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono je to jedno s druhým. My pochopitelně jako chceme, aby ta naše životní situace se buďto zlepšovala, nebo alespoň nezhoršovala. Ale když se člověk podívá na to, jak neustále všude rostou náklady a lidé stále obtížněji počítají, jak vyjít z peněz a přitom je zde taková ta výzva, nejen státní, ale i mezi lidmi, radši už se příliš nezadlužovat, protože roste počet exekucí, lidé mají problém splácet to, co si napůjčovali v minulosti. To znamená, my samozřejmě úplně odhlédnout od toho v čem žijeme, nemůžeme, ale neměli bychom to brát jako to jediné, co nás má zajímat. Určitě ne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na novoroční projevy zahraničních státníků, tak ty se naopak nenesly v příliš pozitivním duchu. Například podle německé kancléřky Merkelové bude letošní rok v zemích eurozóny těžší než ten loňský. O novém roce francouzský prezident Sarkozy řekl, že bude plný rizik, ale i možností. Jaké budou podle vás, Ivane, ty klíčové otázky u nás, v naší politice?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak naši politici ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo jaké by měly být?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... no, oni už si to možná sami také trochu začínají uvědomovat, že jejich hlavním problémem je, jak získat nějakou, alespoň elementární důvěru, jak docílit toho, aby je ještě někdo bral vážně, aby prostě nad tím, co řeknou, se někdo zamýšlel. To je asi ten jejich problém. Protože my když vlastně dnes se díváme na nějaké starší filmy, ve kterých politici hráli takových docela významných rolích, tak dneska už by to nikdo nenatočil. Dneska politik je profese, která je pohrdaná a nikdo nevěří prostě těm lidem, že se ještě starají o věci veřejné. Všichni už berou za samozřejmé, že se starají jenom sami o sebe. A to znamená, jestli se má něco měnit, tak určitě se ti politici budou proměňovat pouze tlakem zdola. Budou zjišťovat, že je potřeba, aby prostě se podívali, jak lidé žijou a čím se zabývají, co řeší a aby se tomu nějakým způsobem přizpůsobili. A jestli se to stane ještě v tomto roce, to nevím. Spíš si myslím, že ne, že to je takový dlouhý pozvolný proces, že dokonce ještě letošní rok zažijeme ještě větší bídu té politiky, předpokládám. Ale nějaký bod obratu musí nastat, protože nakonec stejně je potřeba, aby se prostě ta situace nějakým způsobem blížila k normálu, k tomu, co lidé znají. Ta politika nemůže existovat dlouhodobě úplně odtržena od života.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme se společně ohlédli za tím děním v uplynulém roce, už pohlížíme do té nejbližší budoucnosti. Mimochodem, přesně před 10 lety se začalo platit eurobankovkami. Nyní se hlasitě hovoří o rozpadu eurozóny, či dokonce eura a předsednictví paradoxně přebírá Dánsko, které si vytyčilo za cíl záchranu eura, to paradoxně jsem řekla proto, protože v minulosti dvakrát odmítlo připojit se k eurozóně a vzdát se své koruny. Co říkáte vůbec prognózám pro rok 2012, očekáváte od nějaké zásadní zlomy?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, možná už, když jsme hovořili o tom procitnutí do dluhové krize v roce 2011, tak dá se předpokládat, že asi v tomto roce, který nás teď čeká, se některé ty problémy pod tlakem nutnosti řešit doopravdy začnou a budou. A já si myslím, že to euro nezkrachuje. Jestli si někdo to dokonce přeje, tak je blázen, ale současně je i naivní. Ono to má dvě strany mince. Z jedné strany to euro je měna, kterou mají lidé v peněženkách a pokud budou otřeseny, takové jejich jistoty v to, co si vydělali a co si naspořili a tak dále, tak to by se neobešlo bez velkých sociálních otřesů. Ale pak je ještě druhý pohled. Že to euro přece vzniklo na poptávku obchodníků, nadnárodního korporací, bankéřů, lidí, kteří prostě vidí v tom příležitost, jak rychleji a více zbohatnout. To znamená to euro tady není žádná poptávka po zničení eura. Jestli si to někdo přeje, tak to je pár výjimečných, já nevím, ekonomů a nebo lidí, kteří prostě chtějí, aby došlo na jejich slova, z nějakých, já nevím, nějakých důvodů, ale přání, aby zanikla evropská měna, zde není. A to je i důvod, proč nezanikne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud jsme rok 2011 označili za rok krize, ať už ekonomické, tak i krize důvěry, byť jak i z našeho rozhovoru vyplynulo, tak špatné to zase nebylo. Myslíte, že půjde, Ivane, letos o znovuobjevení právě té důvěry, respektive znovunavrácení tak, jak jsme mohli slyšet mezi řádky v projevu prezidenta Klause?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že ten proces musí být takový, že nejprve lidé získali sebedůvěru, začnou si vážit sebe sama. Začnou se emancipovat na tom, co se děje kolem nich a začnou používat svůj mozek, rozum a uvažovat o tom, do jaké míry mají udělat vlastní rozhodnutí, do jaké míry se mají opičit podle toho, co se zrovna vysílá v reklamních všelijakých spotech a od této, od takové, řekl bych, no, nalezení sebedůvěry, víry v sebe sama se potom odvine nějaká řekl bych společenská změna. Jinak si, já si to neumím představit, že by shora prostě někdo něco vymyslel a my řekneme, á, to je geniální, tímhle tím směrem se dáme, tohoto budeme následovat, myslím si, že tak to možné není. Že nejprve člověk musí najít sám sebe a pak se ta společnost může nějak začít měnit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo také zůstat, jinými slovy, uprostřed těch chmurných vyhlídek optimistou?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak přesně. Ano. Já jsem bytostným optimistou, i když mi jsme dneska tady narušili tolik pesimistických řečí, ale já si myslím, že celkově doopravdy tu šanci něco udělat se svým životem, každý má.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak na server iHned.cz přinesl taková utopická, respektive optimistická až utopistická scénáře. Autorem je Petr Žabža, makléř Patrie Direkt. Mimo jiné říká, že na počátku prosince 2012 dojde k překvapivému archeologickému objevu, zjistí se, že proslulý mayský kalendář neskončil díky prudkému vhledu Mayů do budoucích událostí, ale z vyčerpání ložisek břidlice, na kterou byl vytesán.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak to je hezké, ano.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký kalendář má pro letošní rok Ivan Hoffman, co v něm čte?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Můj kalendář končí, doufám.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já se těším na další setkávání v pořadu Jak to vidí. Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu, který byl hostem dnešního prvního Jak to vidí. Děkuju za vaše postřehy a mějte se pěkně.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Hezký den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra přivítáme psychiatra a teologa Maxe Kašparů. Dobrý den a celý nový rok přeje Zita Senková. Na slyšenou.