Jak to vidí Ivan Hoffman - 19.4.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech vám všem přeje Zuzana Burešová. Tento čas má u nás každé pondělí rezervován komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přeji dobrý den. Je to dobrý čas, který mám rezervován, ten je nejlepší.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste nejlepší. Máme za sebou slunečný víkend, klidu a ticha si užívali hlavně lidé bydlící blízko letišť. Většina z nich totiž v Evropě neodbavovala kvůli sopečnému mraku z Islandu. Jak to změnilo náš způsob života?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že ještě, ještě zatím moc ne. Zatím se na to díváme na takovou... jako na takovou epizodu, která nám leda tak zvedne obočí, ale my kvůli ní zatím ještě neměníme své zvyky. I když se teda ta škoda vyčíslila na jednu miliardu dolarů, tak se neděje něco takového, že by kolabovala civilizace. Dokonce mám pocit, že i to vnímáme docela jako v klidu, protože my jsme zvyklí na někoho nadávat, když nelétají letadla. Většinou za tím odbory, anebo já nevím, nějaká, nějaká jiná krize. Ale teď je za tím sopka. A stěžovat si na vulkán by bylo směšné.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Na ten si zatím stěžovat nemůžeme. A i kdybychom si stěžovali, k ničemu nám to nebude. Ale tady ty události, tady ty přírodní katastrofy mohou v budoucnu nějakým způsobem ovlivnit náš způsob života. Našel byste na tom něco pozitivního?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě ano. To může být jak negativní, tak, tak pozitivní. Já mám pocit, že my teď vlastně jsme nasměrováni všichni ke globalizaci, která nám zpočátku, se nám to tak zdálo, měla přinést jenom výhody, ale postupně se ukazuje, že vlastně někde by bylo dobré pomalu zavádět lokalizaci a řešit věci v místě, snažit se prostě, aby, aby se nerozpadly, ať už teda tradiční výroby, tradiční zvyky, ale i zvyklosti na návyky, něco, co prostě se leta v určitém regionu dělo. A kvůli globalizaci to mizí. To znamená, takováto nějaká katastrofa, která by změnila způsob přepravy, by, kdybych to měl slušně říct, mohla trochu zvětšit vzdálenosti, trochu zpomalit čas. Život by nemusel být tak překotný a nemuselo by být všechno tak dostupné. A najednou i jenom takováto drobná změna ve způsobu dopravy by mohla začít měnit naše zvyklosti, vytvářet znovu pracovní místa, která kvůli globalizaci zanikla a tak dál. To znamená, že ty změny by mohly být velké. Ale muselo by se jednat o nějaký větší výpadek a o nějaké, nějaké poučení z té krize. Ale zatím, zatím jsme jenom překvapeni. A vlastně nejvíc jsme překvapeni z toho, že, že to je neuvěřitelná událost a život jako kdyby se vůbec nezměnil, jako kdyby všechno šlo dál postaru.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Zatímco si tady povídáme o té sopce, tak mi přišel mail od jednoho posluchače, který píše a přímo vás se ptá: proč se málokdy uvádí jméno té sopky. Na Islandu je prý hodně sopek. Jedna zrovna v tuto chvíli soptí a tomu názvu té sopky se všichni vyhýbáme. Jestli k tomu máte nějaký vtipný komentář, ptá se posluchač.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já když jsem včera k tomu psal komentář pro Deník, tak jsem měl tam větu "sopka, jejíž jméno téměř nikdo neumí vyslovit", ale pak, protože jsem měl víc znaků s mezerami a ta věta tam nehrála roli, tak jsem ji nakonec vyškrtl, jak člověk krátí text, jo. Ale taky jsem si to uvědomil. Ano, neříkáme ji proto, protože je tak nesrozumitelná, že, že, že až bychom si polámali jazyky. Jiný důvod podle mě není. Kdyby se dala líp vyslovit, tak je, tak je na prvních stránkách.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom abychom ještě k té sopce se na chvíli vrátili, napsala jsem si její název a všem posluchačům ho právě teď řeknu, Eyjafjallajökull, ale nebudu, Ivane, po vás chtít, abyste to opakoval, ano.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Eyjafjallajökull?

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Výborně, no, vidíte.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Jsem to zvládnul na poprvé.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Výborně.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Jinak ještě k tomu, je jedna zajímavá věc k této celé, k tomuto tématu, že, že možná budeme ještě překvapeni, protože to, že letecké společnosti poslaly do vzduchu letadla, aby zkoušela, co s nima udělá, a neudělalo to s nima nic, může ještě vyvolat velmi jako vášnivou debatu o tom, jestli to rozhodnutí vůbec bylo kvalifikované a jestli na základě toho, že kdysi před lety jedno letadlo prolétlo takovým oblakem a vypadly mu 4 motory, tak jestli na základě toho můžeme činit takováto rozhodnutí, do jaké míry šlo o riziko, do jaké míry o paniku, která zas byla způsobena přehnanou nějakou opatrností. Může se diskutovat o tom, jestli vůbec v leteckém provozu existuje něco, jako je přehnaná opatrnost, jestli vůbec to, že se zvedáme do vzduchu, je normální, když jako lidé nemáme křídla. To ještě může mít zajímavé důsledky. Uvidíme, co z toho ještě všeho, všechno bude.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha komentátor Deníku Ivan Hoffman. K letecké dopravě se ještě na chvíli vrátíme.
Teď už na poněkud vážnější notu. Kvůli problémům v letecké dopravě se řada státníků omluvila z pohřbu polského prezidenta a jeho manželky. Ptám se, proč si myslíte, že někteří, zvláště ti evropští, kteří to mají do Krakova blízko, proč zapomněli, že cestovat se dá třeba vlakem nebo autem, jako to udělal náš prezident Václav Klaus s doprovodem?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, oni to využili podle mě jako výmluvu a mám pocit, že Václav Klaus má asi pravdu, když říká, že hodně z těch slov, která od politiků slyšíme, jsou, jsou fráze, které ne tak úplně platí. Ale já si myslím, že on také se dopustil takových výroků. Takže možná že je na ně sice velice přísný, ale, ale, ale on si to někdy zasloužil také. Ale, ale na tom jeho výroku něco je. Povšimněme si, že do toho, do toho Krakova doletěl ruský prezident Medveděv. Můj kolega tady, tady veřejně ráno mi říkal, když jsme si o tom povídali, že on by tam musel dojet i na koni, kdyby nešlo jinak, jo. Že on tam prostě musel být. To znamená, já bych řekl, že oni tam nebyli hlavně i proto, že nemuseli, že prostě měli tu výmluvu, zůstali doma a tak. Když se podíváme na to, jak, jak si počínají jiní, tak dejme tomu, fotbalisté Barcelony vyrazili normálně vlakem do Milána, i když to mají autobusem tisíc kilometrů. No, protože oni se nemůžou vymlouvat na to, že nelétají letadla, oni prostě jsou zaměstnanci, vydělávají peníze a oni prostě ten zápas odehrát musí, i kdyby, i kdyby co bylo. A tak i když dávno na to nejsou zvyklí cestovat jako fotbalisté nějakých místních přeborů, anebo nějakých nižších soutěží, kteří často teda cestují autobusem, protože na to letadlo ani nemají, tak najednou tyto velké hvězdy, tito velice placení lidé prostě si sedli do autobusů a na dvakrát tu trasu, tu trasu zvládnou do toho Milána. To znamená, ta, ta výmluva, že něco nelétá, doopravdy je chabá a na ty, těm politikům je potřeba to vyčíst.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Například marocký prezident docestoval, mám pocit, do Krakova cesnou. Tím prý všechny velmi překvapil, když se tam objevila asi půl hodiny před tím obřadem cesna, někde jsem se dočetla ve zpravodajství. Takže třeba těm politikům z Bruselu vyloženě chyběla vůle a tady to byla asi jenom taková výmluva, dá se tohle téma takto uzavřít.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě. Ono ta bezpečnostní opatření, kterými se obklopují, jsou, jsou tak velká už, že... a oni bez nich zřejmě nemůžou žít. Je i otázka, jestli úplně všichni mají, mají právo se sami rozhodnout, jestli o nich už nerozhodují druzí. Například přeprava německé kancléřky z Ameriky byla tak strašně komplikovaná, trvala jí tolik hodin proto, protože někde musely být pancéřové limuzíny a já nevím co. Pak praskla pneumatika na doprovodném autobuse, ve kterém zase jeli nějaký další, kteří taky nemohli asi jet nějak jinak. To, to, to... člověk naslouchá tomu, přemýšlí o tom a říká si: to přece si oni ani nemusí sami vymyslet, to je už tak strašně komplikovaný systém, který by bylo potřeba resetovat a znovu, znovu, znovu nahodit a strašně zjednodušit.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2 - Praha, rubrika Jak to vidí dnes hostí našeho spolupracovníka, komentátora Deníku Ivana Hoffmana.
Míříme do Poslanecké sněmovny. Ta nakonec odhlasovala novelu loterijního zákona bez kritizovaného pozměňovacího návrhu, který měl z rozhodování vyřadit obce. Vy jste k tomu byl poměrně skeptický minulý týden, když jste o tom mluvil právě v této půlhodince. Máme si tedy, a vy myslíte si opravdu, že politikům už přece jenom ten hazard začíná vadit?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, ono to tak doopravdy vypadá, ale může to, může to být i tím, že se dostali pod velký tlak nejen, neřekl bych veřejnosti, na tu, na tu by se vykašlali, ale, ale médií. A hlavně oni se dostali pod tlak svých vlastních politických kolegů, starostů, kteří přece jenom jsou, jsou k lidem blíž. Lidé od nich očekávají nějaká místní rozhodnutí a očekávají to od nich lidé, kteří chodí kolem těch heren, kasín a vidí, že prostě doopravdy s tím hazardem jsou každodenní a velké problémy. Nejde jenom o to, že někdo hraje, ale na ten hazard se nabaluje zlodějství, prostituce, gamblerství, a to jsou všechno jevy, alkoholismus, které se pak projevují v tom, že se lidem obtížně žije a že, že prostě ten, ten jejich domov, anebo to jejich okolí, to město, anebo obec se stávají nebezpečným, a to nikdo nemá rád. To znamená ve chvíli, když proti tomu vzniknou od lokálních politiků protesty a oni patří do stejné politické strany, tak už je nemůžou až tak ti poslanci brát na lehkou váhu. Ale zatím bych ještě moc nejásal, ještě bych je příliš nechválil, protože teď budou pozměňovací návrhy připojovat senátoři, kteří na to zas pohlížejí trochu jinak a ti jsou úplně nejdál vzdáleni obyčejným lidem. To znamená, že ti budou ještě sledovat, já nevím co všechno dalšího, a Poslanecká sněmovna potom si bude muset s těmi pozměňovacími návrhy ze Senátu nějakým způsobem poradit a ještě stále je možné, že budou o tom dlouze mluvit. My je už budeme předčasně chválit a nakonec znovu všechno zůstane při starém. To znamená, já je stále ještě podezírán z takové té dlouhodobé náklonnosti k hazardu, ke které i mají určitě svoje důvody. Ale pak je teda pochválím, když udělají něco pozitivní, určitě ano, slibuju.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jednu výtku spolu probereme k tomuto loterijnímu zákonu. Také někteří kritici tvrdí, že tímto zákonem by se těm obcím dostalo víc pravomocí a že už by toho bylo trošku moc, co by mohly ve své obci, ve svém městě měnit, vůbec na co by měly mít vliv. Myslíte si, že tato výtka je oprávněná?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Nedá se úplně taky bagatelizovat, protože ono platí to, že z jedné strany lidé říkají: proč se o nás má rozhodovat někde daleko v metropoli, v hlavní městě, v okresním městě? Vždyť my tady na místě úplně nejlépe víme, co potřebujeme. Z druhé strany se také ví, že na těch menších obcích a v našich městech je ten klientelismus a korupce stejným problémem, jakým je ve velkém. To znamená, že někdy si lidi říkají: ještě štěstí, že prostě to někdo z Prahy jim zatrhne. Ještě štěstí, že je zde Brusel, který něco zatrhne Praze, jo. Ještě štěstí, že... to znamená, takové to utíkání se k tomu, že by někdo zvenčí mohl vstoupit do těch poměrů, které já připadám si být příliš slabý ovlivnit, to znamená, takovéto, takováto, taková ta víra v to, že někde teda z vnější a odněkud může, může přijít lepší nápad a spravedlnost do těch, do těch malých nesnesitelných poměrů, ta je druhá stránka té mince. Ono funguje asi obojí. Z jedné strany je dobré, když někdo prostě se s odstupem podívá na problém a najde pro ně dobré řešení. A z druhé strany je absurdní, když někdo prostě radí lidem, co mají dělat, když mezi nima nežije.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2 - Praha, hostem naší rubriky Jak to vidí je dnes komentátor Deníku, spolupracovník naší stanice Ivan Hoffman. My ještě zůstaneme v Poslanecké sněmovně. Velmi zajímavého tématu se teď budeme držet, ne příliš dobré období totiž prožívá právě předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček, který se před několika lety přimluvil za dotaci pro podnikatele v Harrachově. 25 milionů na veřejné sportování ale skončilo v soukromém hotelu, ten by se teď měl dokonce i prodávat. Takto končívá takzvané poslanecké porcování medvěda. Než budeme hodnotit roli v tomto případě, roli Miloslava Vlčka, můžete jenom stručně vysvětlit, co vlastně je ono porcování medvěda?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To je jednoduché. Jednou do roka, když se schvaluje státní rozpočet, tak toho využijí poslanci, že si po dohodě s ministrem financí, vloni se to moc nepovedlo, ale jinak je to taková letitá tradice, dá se říct, že to je pravidelně, někde nechají bokem nějakou částku, o které se rozhodnou, že potom ji v rámci pozměňovacích návrhů budou jednotlivě přidělovat na různé bohumilé projekty. Smysl toho, že se najednou angažují, je, že mohou ukázat svým voličům v regionech, že pro ně v Praze něco udělali, kdybych to takhle měl úplně zjednodušit, že lobbovali za místní školu, prosadili střechu na sokolovně, zařídili hřiště, anebo, nebo, nebo získali peníze pro nějaký kulturní spolek. Prostě udělali něco, co je, co je vidět. Postaví si takový malý pomník v té svojí obci, a potom když mají po konci toho volebního období, čili se znovu ucházejí o mandát zákonodárce, když mají odpovědět na otázku: no, a co jste celé ty roky v Praze dělali? Tak oni neřeknou: my jsme odhlasovali změnu trestního zákoníku, anebo našli jsme způsob, jak zracionalizovat dopravu, anebo, anebo zlepšit české školství. Protože to prostě je ten kabát a každého zajímá ta košile. A oni řeknou: sehnal jsem peníze na školu, na školku, anebo na tu střechu sokolovny. A za to potom jsou, jsou jim ti lidé vděční. A tohle to je takový, takový zvláštní, zvláštní zvyk, protože pochopitelně je to čirý populismus, systémově se tím vůbec nic neřeší. Daleko důležitější by bylo, kdyby ta Poslanecká sněmovna racionálně jednala o zákonech, a kdyby prostě přijali zákony, které nám zjednoduší všem život, od toho oni jsou, od toho je vlastně platíme, ne od toho, aby sehnali peníze na nějakou, na nějakou drobnost v té dané lokalitě. Ale psychologicky to doopravdy funguje a oni se toho drží a nejhorší vlastně je, a to je ten problém, ke kterému se dostáváme, toho předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka, že oni někdy prostě chtějí zabít dvě mouchy jednou ranou. Udělat dobrý čin a ještě přitom pomoct dobrému kamarádovi, anebo nějakému, někomu, kdo prostě ten dobrý čin potom bude realizovat a který na tom vydělá. A tam už vlastně najednou nejde o populismus, tam už vlastně se lidé najednou otočí proti nim a spíš v tom vidí klientelismus, snahu prostě získat sponzora, anebo mít nějakou výhodu, anebo mít něco z té funkce, což už tomu politikovi nepřísluší. To znamená, ten Miloslav Vlček udělal nejen špatnou věc v tom smyslu, že se peníze zřejmě nesprávně použily, ale on udělal ještě jednu daleko horší, že totiž kazí poslancům tu jejich populistickou hru. Najednou ukazuje, že vlastně ty peníze, které oni vykazují jako, jako takové to dobro pro obec, můžou, můžou skončit špatně. A za to ho, myslím, nemají moc rádi.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Co říkáte jeho argumentaci, jak se "obhajuje", protože kolem osoby se točí další peníze a další podivné peněžní transakce?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ono se ukazuje, že to je, jak se říká, špička ledovce, anebo je to jenom jedna epizoda v něčem, co, co za ta léta se pomalu stalo systémem, že zřejmě takových případů, to nebude jeden jediný výjimečný, ono jich asi bude víc. Na tento novináři poukázali, ale, ale povšimněme si, že, že nikdo z těch stran opozičních nevolá po tom, aby se udělala kompletní inventura za posledních x let a zjistilo se, jak přesně se s těmi penězi naložilo. Oni se sice nějakým způsobem vyúčtovaly, ale kdyby se šlo do hloubky, tak bychom takových případů objevili víc. A já si myslím, že bychom je objevili napříč politickými stranami právě proto, že tady nejde o nějakou prioritu, o nějaký životní názor, ale tady jde o praxi, která se prostě zažila a která takto funguje a kterou je možné zrušit jediným způsobem, a to, že přestanou poslanci mít právo porcovat toho medvěda, jak se tomu, jak se tomu vtipně říká.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Uzavírá tohle téma ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha komentátor Deníku Ivan Hoffman.
Zdeněk Tůma, guvernér České národní banky, překvapivě rezignoval. Skončí půl roku před vypršením mandátu. Ivane, co myslíte, co ho k tomu mohlo vést?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, já si myslím, že ho k tomu vedlo to, že má nějaký lepší kšeft, kdybych to měl říct hned na úvod. Ale pochopitelně musíme říct i jeho důvody, které on k tomu má a ty jsou v podstatě docela racionální. On říká, že by se neměli všichni členové, anebo většina členů bankovní rady měnit najednou, a ještě jsou současně i s guvernérem, že to vlastně do chodu té instituce, která je důležitá, protože hlídá, hlídá měnu, hlídá státní finance, tak do takovéto instituce by se nemělo příliš zasahovat rázně. Jenže tohle to je starost, kterou, kterou by měli mít spíše politikové, ti by to měli v nějakém dlouhém horizontu řešit. A dejme tomu, toho příštího guvernéra nezvolit na 5 let, ale na 4,5 a tím docílit právě toho, aby nebyl tento souběh, na který on upozorňuje, že je negativní. A když to, když to politici nedělají, tak zřejmě to až nebude takový problém. Další věc je, že pokud jde o to, jakého máme guvernéra a jakého... a jestli ho máme dřív nebo později, s velkou pravděpodobností těm investorům, kteří spekulují s měnou, už dávno nezáleží. Oni spíše se řídí svojí vlastní náladou. Oni buďto mají chuť riskovat a jít do nákupu rizikových měn, anebo, nebo naopak začínají mít pocit, že by neměli tolik riskovat, a tak, tak je potom prodávají. A dělají to ve velkém a dělají to bez ohledu nejen na to, kdo právě sedí na místě guvernéra a jaké slíbí úroky. Oni to dělají dokonce bez ohledu na to, jak funguje hospodářství. Bez ohledu na to, co, co se děje ve světě, co se děje v politice. A doopravdy se řídí jenom něčím, čemu nikdo jiný kromě nic nemůže porozumět. To znamená tou jejich náladou. To znamená, pokud jde o Zdeňka Tůmu, ten se určitě ve světě neztratí, všichni o něm říkají, že i když toto jeho vysvětlení je slabé, to řekl, tuším, pan Robejšek, analytik, který, který je renomovaný, a když on říká, že jsou to slabé argumenty, tak to jsem se jenom musel smát, protože mi to vlastně potvrdil. Ale říkají to i jiní lidé z toho okruhu bankéřů, já nevím, nebo z toho finančního světa, že, že guvernéři centrálních bank většinou získávají místa někde v cizině, v radách, na národních korporací, stávají se doopravdy špičkovými manažery. Jemu už ten český rybník je malý. A zvláštní je spíš, za co tomu vděčí. Ono tito centrální bankéři jsou lidé, u kterých se předpokládá, že každé slovo, každý pohyb těch mimických svalů v tváři má nějaký dalekosáhlý význam. To znamená, oni na základě toho už skoro nemluví. Oni, oni jsou na rozdíl od všech těch ostatních veřejných činitelů téměř zticha a tím jsou strašně sympatičtí. Oni doopravdy nezdržují, jsou, jsou, jsou korektní, jsou, jsou přesní. Nikdy od nich člověk neslyší nějaký výpad, anebo nějaký útok. Možná, možná Zdeněk Tůma by byl výborný, výborný politik.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
No, uvidíme. Jenom dodám, že Zdeněk Tůma byl zařazen časopisem Global Finance mezi 7 nejlepších centrálních bankéřů světa. No, a ještě jedno stihneme téma probrat ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha do té deváté hodiny, a podíváme se na několik ligových stadionů.
Českomoravský fotbalový svaz nakonec ve sporu dvou fotbalových Bohemians rozhodl velmi přísně pokutou a odebráním bodů. Co takovéhle rozhodnutí může znamenat této kauzy, která je opravdu nesmírně, nesmírně zamotaná?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak potíž je v tom, že se nejedná jen o sport, ale také o byznys, tedy o tom, kdo bude vydělávat na zavedeném logu, na cenné ochranné značce Bohemians. Nebýt toho, tak by se určitě ten spor vyřešil snáz. Ale, ale tohle to nepomine, tenhle ten spor potrvá dál a všichni se budou odvolávat a tak dál. Podle mě důležité je, že fotbalový svaz se zachoval autoritativně. On prostě musí mít kompetenci říct, jak a co bude dál, protože vlastně stojí nad tím fotbalem, ten fotbal má spoustu fanoušků a lidé chtějí, prostě aby v tom byl pořádek. My prostě trváme na tom, aby alespoň v tom sportu byl, byl nějaký řád, nějaké fair play, když už prostě se toho nedovoláme jinde, tak když už to nebude ani ve sportu, tak, tak potom co. No, a když nějaký klub odmítne nastoupit k fotbalovému zápasu, tak to je prostě skandál a na to prostě ten fotbalový svaz musí zareagovat. A on taky zareagoval. Já mám pocit, že to je dobře, že to zvýšilo jeho, jeho prestiž. A možná že to i je takovou satisfakcí v té naší době, kdy se každý proti všemu automaticky už rovnou odvolává a s něčím se nesmíří a nic nevezme jako, jako platné rozhodnutí. A nakonec, to je na tom špatné, vyhrává velice často ne ten, kdo má pravdu, na jeho straně je, je spravedlnost, ale ten, kdo má více peněz na právníky. A to je, to je prostě špatná, špatná praxe. Já jako člověk, který se dívá na fotbal a který ho kdysi rád hrál, tak já nejsem povinen vědět, která ta Bohemka z těch dvou, ale nejen z dvou, ale dokonce ze tří, jak někde čtu, je, je pravá. Pro mě by taky mohly existovat úplně klidně všechny tři a soutěžily mezi sebou, mně by to vůbec nevadilo. Ale fotbalový svaz, ten prostě nemůže být bezradný. On pokud chce, aby ho lidé brali vážně, tak musí nějak rozhodnout. A tak já jsem byl strašně rád, že, že učinili rozhodnutí. To, to bylo pro mě příjemné.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď musím rozhodnutí učinit i já, protože naše diskuse ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha už končí, čas vypršel. Jsem ráda, že jsme si takhle příjemně spolu popovídali. Naším hostem byl komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Přeji vám krásný týden a příští pondělí opět ve vysílání na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Na slyšenou, také všem hezký, hezký den, hezký, hezký týden.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Reprízu tohoto pořadu si můžete poslechnout dnes krátce po 23. hodině.