Jak to vidí Ivan Hoffman - 19. listopadu

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu je dnes komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Dobrý den do Zlína.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také zdravím. Dobrý den, dobré ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
"Je to taková pěkná tečka za tou letošní sezonou," takto se raduje Radek Štěpánek, který spolu s Tomášem Berdychem a spol. vybojovali ve 100. finále Davis Cupu pověstnou salátovou místu. Bylo to ale hodně napínavé.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, bylo to napínavé a bylo to i velmi pěkné navázání na to, na ten úspěch, který naše tenistky docílily ve Fed Cupu. Totiž ukázalo se, že není nutné, aby ta jednička v týmu všechno vyhrála. Hrdinkou toho Fed Cupu se stala dvojka tenistka Šafářová a podobně včera to byl spíše Štěpánek, na kterého byla upřena veškerá pozornost a Španělům nic nepomohlo, že ta jejich jednička David Ferrer oba dva zápasy zvládnut bravurně, vyhrál. Doopravdy je to týmová soutěž a právě pěkné je, že se to takto vlastně potvrdilo na tom úspěchu těch tenistů, kteří vystoupili ze stínu a nakonec vyhráli.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Španělský El País napsal, že namísto mrtvoly s raketou, bylo na kurzu zvíře, to tedy měli na mysli Radka Štěpánka a že on pak i slavil jako kombinace lva, tygra a baziliška. Jak se ti líbí takové příměry?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak na tom je vidět, že Španělové mají nadhled, protože to je doopravdy, tenis je pomalu už dneska španělský sport, podobně jako fotbal, nevím, jak to dělají, ale ta jejich úspěšnost, to procento anebo ten počet hráčů, který jsou v první stovce a to, jak to hrají, tak je doopravdy neuvěřitelný, takže od nich se to má brát jako kompliment. Určitě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty jsi mluvil o Fed Cupu, ale před tím byl ještě Hopmanův pohár. Teď Davis Cup, čeští reprezentanti jako první v historii dokázali zvítězit ve všech těch 3 turnajích v jednom roce. Devalvuje podle tebe ten aktuální úspěch nepřítomnost Nadala, jak píše paní Věra ve svém mailu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že ne, samozřejmě ten Nadal je taky k poražení. Jeden z našich nehrajících daviscupových hráčů ho naposledy porazil a od té doby Nadal nehraje. A to znamená, to se takhle nedá vůbec brát, právě řekl bych, mělo by to smysl u nějakého turnaje jednotlivců, ale tam, kde hrají týmy, tak tam se to takhle brát nedá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak co to vlastně znamená pro český tenis, takhle, takovýto úspěch po 23 letech?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já doufám, že to znamená, že hodně mladých lidí si teď koupí tenisovou raketu a najdou poblíž někde nějaký plácek, nějakou zeď o kterou budou prostě s tím míčkem házet a že začnou hrát, protože samozřejmě to, že se díváme na něco v televizi, je velmi příjemná zábava, ale pro mě je stále podstatou toho sportu je, že ho někdo dělá. Já si pamatuju pokaždé, když v některém sportovním odvětví dosáhli naši reprezentanti nějaký úspěch, tak pokaždé následovala taková euforie a chuť lidí sportovat. A já doufám, že to tak bude i teď, že vlastně přibude těch žáků, dorostenců, těch úplně nejmenších, kteří budou chtít napodobit ty vzory a tím pádem místo toho, aby brali drogy, se budou někde užitečně pohybovat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čím byl podle tebe letos 17. listopad? Jako obvykle příležitostí k oslavám i protestům. Ale jak se zdá, ani jednoho nebylo příliš.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak mě to napadlo, že to je už takový univerzální svátek, který patří všem, ať už teda vyznavačům vítězství nad totalitou anebo kritikům převratu, který vyústil v rozkradení státu. Já myslím, že to je tak dobře, že ten svátek má být diskutabilní, má být předmětem nějakého sporu. Že jedněch ani druhých nebylo moc, to má svoje vysvětlení. On totiž ta atmosféra dnes se docela podobá té vlastně atmosféře, která byla kolem toho 17. listopadu 89, když se podíváme, tak ta společnost i tenkrát byla velmi zjevně rozdělena mezi vrchnost, mezi takovou vrstvu privilegovaných, kteří byli rovnější mezi rovnými a znechucenou veřejnost a také i tenkrát platilo, že těch lidí, kteří doopravdy trpěli, těch mnoho nebylo, ale bylo obrovské množství těch, kteří už toho měli až po krk, kteří už toho měli plné zuby, kteří už ten režim prostě nesnášeli, byli nepříjemný a chtěli prostě nějakou změnu k něčemu jinému. A mám pocit, že také v dnešní době ta atmosféra podobným způsobem houstne a reprezentace politická není schopná si to uvědomit, není schopna na to reagovat, vlastně nemá žádný nějaký plán, jak vyjít lidem vstříc a jak docílit, aby ve společnosti zavládla nějaká přátelská, příjemná, normální atmosféra. Proto vlastně včera, když ten Radek Štěpánek najednou říká: Slavte a mějte se rádi, tak to mě úplně tak šokovalo, kdy naposledy řekl lidem tak důležitou věc, že by měli být k sobě nějací lepší a hezky se k sobě chovat. To prostě, na to jsme úplně zapomněli.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak rozumíš slovům ministra financí Miroslava Kalouska, že některé nevládní organizace 17. listopadu zneužily?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak Miroslav Kalousek dopadne ještě strašně, jo, prostě to v téhle té společnosti se traduje, že když je něco rozkradeno, tak to má být potom také vráceno a tenhle ten režim, když jednou bude vzpomínat na lidi, kteří jsou odpovědni za to, co se tady stalo, tak na toho Miroslava Kalouska určitě nikdo nezapomene, toho ještě čekají tristní časy a to, že on se vlastně nějakým způsobem hlásí k tomu 17. listopadu jako k nějakému ideálu, to si docela jako troufá, protože on je přesně teda podle mě tím symbolem lidí, kteří té situace zneužili a kteří tu myšlenku a ideály poškodili.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co si myslíš o nostalgii po zlatých časech totality, když jsme se podle některých demonstrantů prý měli líp?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Měli jsme se jinak, pokaždé je potřeba srovnávat tu situaci v nějakém dobovém kontextu a my jsme se tenkrát měli podstatně hůř, než se měli lidé v západních zemích v našem sousedství a to je prostě prokazatelné a kdo má trochu paměť, tak si na to vzpomene. Navíc v té době doopravdy neobyčejně chyběla svoboda, možnost se nadechnout, možnost nahlas říct, co si člověk myslí a pokud někdo z toho dnešního pohledu, kdy toto všechno je samozřejmostí, už si na to nepamatuje a má pocit, že ta doba byla nějaká ideální, tak doopravdy jde jenom o ztrátu paměti. Jiná věc je, že byla to doba, ve které nebyly tak propastné sociální rozdíly, neotevřely se tak silně nůžky mezi bohatými a chudými a vlastně dnešní svět může lidem, kteří vzpomínají na tu relativně bezproblémovou společnost, ve které nebylo žádné veliké sociální napětí, tak tím může samozřejmě ta doba minulá připadat příjemnější.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak tolik Ivan Hoffman pro tuto chvíli. Vracíme se k událostem minulého týdne. A bereme to vlastně proti proudu času. Mluvili jsme o neděli, o sobotě, teď se dostáváme k pátku. Při nástupu nové ministryně práce a sociálních věcí Ludmily Müllerové do úřadu se mluvilo mimo jiné o takzvaných sKartách. Jak se ukázalo, měly by být dobrovolné. Premiér Petr Nečas dokonce řekl, že vláda a ODS byla smlouvou podfouknuta. Přiznám se, že mi není úplně jasné kým, jestli náměstkem Vladimírem Šiškou nebo exministrem Drábkem, nebo snad Českou spořitelnou. Co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, a pak je ještě otázka, jestli vůbec teda podfouknuta, protože vyjádření bývalého ministra práce Drábka bylo takové, že ta legislativní úprava byla vlastně přijata koaliční dohodou v sociálním výboru Poslanecké sněmovny. A že ani v koaliční smlouvě ani v programovém prohlášení vlády se o nějaké dobrovolnosti nemluví, že to tam prostě není ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Petr Nečas tvrdí, že to byla podmínka ODS.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... přesně, to si oni budou muset ještě chlapci mezi sebou nějak vysvětlit a nějak se domluvit, jak to teda bylo, ale asi ten, kdo mohl podfouknout všechny politiky, byl první náměstek na ministerstvu práce a sociálních věcí, který měl tak velkou pravomoc, že bez ohledu na to, jaké byly politické dohody, byl to on, kdo se s Českou spořitelnou s velkou pravděpodobností teda domluvil na tom, že v příštích 12 letech stát udělá všechno pro to, aby přes ty sKarty procházelo 98 % všech dávek, podpor, do budoucna ještě i penzí, peněz poskytovaných dalšími úřady a tak dále. To znamená připravil pro Českou spořitelnu naprosto neuvěřitelný nesmírně lukrativní byznys a politici se o to vůbec nestarali, zřejmě měli nějaké jiné starosti, něco právě řešili důležitého, nějakou asi svoji krizi a nebo tak a teď ještě navíc to vypadá tak, že ta smlouva je velmi obtížně vypověditelná a mnoho lidí se domnívá, že kdyby se tak stalo a ukázala se pro stát nevýhodná a pro občany nepřijatelná z nějakého důvodu, tak ji ani nebude možné vypovědět bez nějakých sankcí. Jinými slovy, je to opět skandál jako přes kopírák se všemi podobnými projekty, kdy na začátku je nějaký dobrý úmysl a pak se to nějak v jedné chvíli zvrtne a my můžeme už jenom se zpětně dohadovat, jestli se to zvrtlo kvůli hlouposti dotyčných kompetentních činitelů anebo jestli se to zvrtlo schválně, protože byli s někým domluveni a já si myslím, že ve většině případů je to tak, že nebyli až tak hloupí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To, že se neozvali politici, budiž, ale jak to, že se třeba neozvala konkurence? Vždyť to je obrovská výhoda pro jednu banku a ta není na trhu jediná?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nevím, možná, že se i nějaká konkurence ozvala, možná byly ty podmínky nastaveny tak, že nemělo smysl jít do nějakého sporu, také je možné, že je to projekt, který ostatním byl podezřelý a nebo neodpovídal té jejich obchodní strategii. Těch důvodů může být samozřejmě víc, ale to není to hlavní, protože ať už by prostě tu řekl bych takovou monopolní možnost pracovat s tolika penězi a s účty tolika občanů, měla kterákoliv banka, tak by to bylo špatně. To znamená, tam nešlo o to vybrat toho nejlepšího, ale prostě zaručit do budoucna konkurenční prostředí a navíc docílit toho, aby to nebylo výhodné pro podnikatelský některý subjekt, ale aby to bylo výhodné pro občany a o tom právě je velká pochybnost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nová senátorka Eliška Wagnerová považuje sociální karty za protiústavní, tvrdí, že vůbec nic nepřinesly a že lidem ztrpčují život. Ono vůbec je otázka, kde a jak se ten nápad zrodil. Jestli je to zase nějaký unikát, nebo jsme se nechali inspirovat, jak to funguje v zahraničí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Těžko říct, ale jsou to vesměs obchodní, marketingové projekty. Na prvním místě je pokaždé úvaha, jak vydělat peníze, jak je vysát prostě z té státní kasy, z těch veřejných rozpočtů, z veřejných prostředků a až na druhé straně, na druhém místě je potom otázka, jak to šikovně zdůvodnit, aby to vypadalo, že to je pro lidi a tohle se zásadně musí změnit. Nejprve musí přece se řešit, co lidé potřebují, co jim vadí, co nefunguje, jak to napravit a pak ať se hledá nějakým konsensuálním způsobem napříč politickými stranami, protože to jde o věcné problémy, nikoliv o problémy řekl bych ideologické nebo ideové a nebo názorové, světonázorové, tady jde přeci úplně naprosto o praktické věci. Pak ať se hledá způsob, jak to udělat. A to se neděje z jednoduchého důvodu, že prostě tady lidé, kteří mají starost o ty ostatní a o společnost, se někam vypařili a já nevím kam.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, abychom byli spravedliví, Senát se snaží buď o úplné zrušení sKaret a nebo o jejich omezení pouze pro dávky v hmotné nouzi. Co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já si o tom myslím, že to je jedna z politických důvodů, Senát je opoziční, má tam velkou převahu sociální demokracie, kdyby to bylo v opačném gardu a celý projekt by marketingově zaštítila ČSSD a Senát by byl pravicový, tak budou proti senátoři za ODS. To znamená, já bych to úplně nebral jako vážný zájem, navíc pokaždé se s takovou kritikou přijde až poté, kdy už doopravdy se z toho stane společenský problém. Kdy se o tom mluví v médiích, kdy prostě si o tom lidé povídají a kdy jsou na to naštvaní, tak tehdy politici najednou zjišťují, že doopravdy ztrácejí opět u voličů a začínají o věcech hovořit, začínají mít snahu je nějakým způsobem vyřešit. Ale to je všechno pozdě. To, toto, co se dnes děje, už je, to už je o ničem, to se všechno má dít předem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak nebude ve vedení velkých firem 40% podíl žen, bude zle. Tak nějak by se dal přeložit požadavek eurokomisařky Viviene Redingové na zavedení kvót. Nutno říci, že u nás se tento nápad nesetkal tak úplně s pochopením. Jak to vidí Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, u nás se to dlouhodobě nesetkává s pochopením ze dvou důvodů. Zaprvé jsou u nás daleko řekl bych sebevědomější asi ženy, manažerky, které prostě na vlastním úspěchu demonstrují, že vlastně nějakou pozitivní diskriminaci, nebo jak se tomu říká, nebo nějaké zvýhodnění vůbec nepotřebují a nejso schopny si uvědomit, že jsou vlastně takové bílé vrány a že za ten svůj úspěch velmi často nevděčí tomu, že jsou ženy, ale že jsou ještě ostřejší než jsou muži. No a to znamená oni říkají, že to je nepotřebné a pak je u nás velké množství řekl bych negalantních mužů, kteří podceňují ženy. To v západní společnosti až tak není, tam prostě muž, který by byl proti spravedlnosti a pro spravedlný přístup, proti spravedlivému přístupu k ženám v zaměstnání anebo k odpovídající odměně, stejné jaká je u mužů, tak kdyby se takový objevil, tak jím ta společnost pohrdá. Zatímco u nás těch jako nafoukaných sebevědomých chlapů, kteří si myslí, že jsou něco lepšího a že ženské jsou méně chytré, méně schopné a tak dál, je stále ještě velké množství. Já jim říkám, že jsou to křupani, jo prostě, to jinak ani nejde. Ale paradoxně my bychom měli přesvědčit ty naše sebevědomé ženy, že to vidí špatně, že ve skutečnosti doopravdy na statistických číslech se dá dokázat, že ženy doopravdy jsou znevýhodněny v přístupu do vysokých pozic a k lepším platům a tak dále, že ti chlapi prostě vyštípou. A měli bychom je o tom přesvědčit z toho důvodu, že v našem zájmu není ani, aby prostě těch žen bylo 40 % pro to, že by tam mělo být 40 % těch, které jsou stejně agresivní jako chlapi, my bychom měli velký prospěch z toho, kdyby se do těch vysokých funkcí dostaly ženy, které ne, že jsou mužsky dravé, ale které ten agresivní mužský svět by korigovaly takovou tou ženskou empatií, schopností se vcítit a najít jiné, než to typicky mužské řešení. Já vím, že všichni, kteří prostě bojují proti genderovým stereotypům takovou řeč musí nutně odmítnout, protože je to opět taková řeč jenom postavená naruby, ale já dlouhodobě si myslím, že by společnost měla prospěch z toho, kdyby v jejím vedení, a to nejen ve velkých firmách a na národních, ale i na úřadech, všude ve státní správě, byl ten ženský prvek silnější. Já mám pocit, že bychom na tom všichni vydělali, muži nejvíc.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivane, ale pomohou tomu nějaké kvóty určené z Evropské unie? A když už mluvíme o spravedlnosti, proč tady 40 %, proč ne prostě půl na půl?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že pokud jde o ten krizový management v dnešní době, tak by ta kvóta měla být stanovena na 70, jo těch ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ve prospěch těch žen.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... ve prospěch žen, samozřejmě, určitě. Těch chlapů by tam mělo být 30, aby co nejméně uškodili, ale to už přeháním kvůli kráse.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme dál k dalšímu tématu. Co myslíš, je současná krize BBC symbolem obecné krize starých médií, a to starých dávám do uvozovek, klasických, tradičních?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
V jistém smyslu ano. Je potřeba si uvědomit, že když se člověk podívá na BBC, to je nesmírně zavazující značka. Teď to bude znít tak, že hovoříme jakoby ve vlastní věci, protože jsme sami novináři, ale je to trochu tak, ale je pravda, že i široká veřejnost odjakživa vnímá BBC jako takovou vlajkovou loď seriózní, poctivé žurnalistiky a ve chvíli, když firma s tak zavazující značko najednou v krátké době zaznamená několik přehmatů až skandálních, tak co u jiných by vyvolalo prostě takové, že bychom tak pozvedli obočí, tak to v případě BBC šokuje a jako kdyby ohrožovalo celý mediální provoz a všechno, co si myslíme o žurnalistice. Je to ale tak. Ta značka prostě zavazuje a ve chvíli, když BBC uveřejnila reportáž, která nebyla ověřená, ukázalo se, že je nepravdivá, tak to samozřejmě vyvolalo úplné zemětřesení. Já mám pocit, že obecné je to v tom smyslu, že ten kodex BBC, jak se prostě ta správná, seriózní, poctivá a pravdivá žurnalistika dělá, je v jistém smyslu potíž a nebo může vypadat jako překážka. Protože když je potřeba si každou informaci perfektně ověřit, tak pochopitelně ve výhodě jsou média, která jsou rychlá, která si nic neověřují a přijdou s tou zprávou dřív. Ta rychlost v dnešní době je strašně moc znamená anebo serióznost, že je ta zpráva doopravdy seriózní, tak potom není sexy, jak se dneska říká ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Není to jenom pověra? Je to opravdu tak, že čtenář, posluchač, divák, že chce tu zprávu mít co nejrychleji, co nejdřív? Je to tak?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že dneska, dnes už ano a vlastně takové to zdržování prostě znamená, že prostě ta seriózní média přijdou s tou zprávou pozdě a ti ostatní je předběhnou. Většina médií ve Spojených státech, která chce prostě přinášet rychlé zprávy, tak vlastní vrtulníky a odposlouchává policejní vysílačky a na místě prostře ty štáby prostě musí být o pár vteřin, o pár minut dřív než ostatní a od toho se měří potom jejich ratingy, jejich úspěšnost, jejich zisky z reklamy a tak dál. To znamená ten tlak na rychlost je obrovský a ta seriózní média budou v nevýhodě. Podobně ta jejich věcnost, nestrannost může připadat nudná v době, kdy lidé stále častěji kromě zprávy chtějí nějaký názor a něco, co vlastně do toho zpravodajství vůbec nepatří. To znamená, na první pohled to takto může vypadat, ale já dlouhodobě jsem přesvědčen o tom, že všechna ta nová média, která vsadila na kreativitu, rychlost anebo na povrchnost, že nejsou schopna nahradit ty klasické mediální formáty jednoduše proto, že se nikdy neztratí potřeba vědět, jak to bylo doopravdy a vědět to prostě od lidí, kterým lze důvěřovat, protože si zprávu ověřili a protože nikdy nelhali, to znamená já věřím v to, že BBC se z těch svých potíží posbírá a i mnoho komentátorů v Británii, kteří jsou k nim přísní, říkají, že je to firma v krizi, v troskách, ale na pevných základech. A to se mi líbí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Moderátor pořadu Newsnight Jeremy Paxman tvrdí, že krize BBC začala už v roce 2003, po vyšetřování Lorda Hutona, kdy vedení BBC podle něj obsadilo rozhodující pozice, jak on říká, poslušnými lidmi a seškrtalo rozpočty pořadů, zatímco se tedy nadýmal management stanice. Co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
A to je tak vždy. To je tak vždy. Musí přijít až nějaká katastrofa, která znovu přinutí vrátit se ke kořenům a zjistit, co je prostě pro tu stanici podstatné. Jinak ta, tam platí Parkinsonovy zákony velmi přesně. Jakmile je to možné, tak ten úřad a ti úředníci se množí do nekonečna a v jedné chvíli je potřeba to prostě zastavit a začít znovu, ale to je tak se vším.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Celý víkend pokračovaly izraelské nálety na palestinské pásmo Gazy, kterými Izrael reaguje na raketové ostřelování svého území z této oblasti. Palestinci chápou současný konflikt jako součást předvolební kampaně izraelského premiéra Netanjahua a připomínají paralelu s rokem 2008 a akcí Lité olovo. Ujal se slogan, že izraelské volby začínají v Gaze. Jaký je tvůj názor?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já předně chci říct, že to je konflikt, ve kterém stále méně mám chuť hledat, kdo je v právu a kdo je v neprávu, kdo je dobrý, kdo je zlý. Já myslím, že ten konflikt je především obrovským neštěstím. Když se vezme v úvahu, kolik do té Gazy se investovalo z hlediska mezinárodní pomoci peněz, jakým způsobem, a jak se to promítlo do života těch lidí, tak to je úplně na zlost. Mnoho těch palestinských představitelů, kteří byli vnímáni částí světa jako okupovaná minorita, bylo tak zkorumpovaných prostě, vyvedli tolik peněz prostě do ciziny, žijou si nad poměry a na ty vlastní lidi se vykašlali, že to až skoro řekl bych problematizuje tu otázku té zahraniční pomoci. Pokud jde o židovský stát, o Izrael, tak ti žijí v permanentním obklíčení nepřátelským světem arabským, který má jediné velké přání, jediný velký sen, zahnat je do moře. V té situaci samozřejmě jsou u zdi, nemají jinou možnost, než mít silnou armádu a než být stále připraveni na to, aby se bránili a jejich strategie od začátku stále stejná, je to oko za oko, zub za zub, bez nějaké výjimky, protože vědí, že jinak nepřežijí, no a apelovat na ně, aby byli trpěliví, citliví, zvažovali, ve chvíli, když prostě ti radikálové z Hamásu snaží raketami pozabíjet kohokoliv a střílejí, já nevím 500 raket, to už je doopravdy hodně na města, kde žijí lidé, ani ne na vojenské objekty, no, tak to se pak nedá vůbec divit tomu, že se brání. Ale ten způsob, jakým se brání, je beznadějný, oni nemůžou nikdy vyhrát, protože nějaká myšlenka naprostého vítězství by musela být spojena s tím, že toho nepřítele zlikvidují, ale to se svojí vlastní historickou zkoušenosti takovou genocidu vlastně spáchat nikdy nemohou. To nemá řešení. Je to konflikt, ve kterém navíc svět nikdy nepomůže, pokaždé jenom ze zahraničí se jenom přileje do ohně a z jedné nebo z druhé strany a ti lidi mají jedinou možnost domluvit se na nějakém míru. Ale to současně je věc, ke které je neustále strašně daleko. Říkám, je to konflikt dlouhodobý, ze kterého člověku musí být jenom smutno a vlastně doopravdy si nemůže vybírat, kteří jsou dobří.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl v pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman. Za týden v pondělí 26. listopadu na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem Zity Senkové Jiří Hlaváč. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech následujících pořadů. Na shledanou.