Jak to vidí Ivan Hoffman - 19. března

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Ivan Horfman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme svědky vlastně v přímém přenosu soudu s Bártou a Škárkou, co nám to vlastně běží před očima, Ivane?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že ve skutečnosti před soudem je politika, respektive to, k čemu se politici dopracovali a nebo k čemu politika klesla. To, že se diskutuje o tom, jestli Vít Bárta jako neoficiální šéf tohoto uskupení půjčoval peníze a nebo jestli si politiky platil, je sice předmětem sporu, na to se hledá odpověď, ale vlastně všechny věci, které kolem toho vycházejí najevo, to, co lidé vypovídají, jak se k sobě chovají, tak to je prostě takové panoptikum, při kterém lidé ztrácejí veškeré zbylé iluze, které ještě možná o politice měli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dá se to takto zobecnit? Je třeba házet všechny politiky do jednoho pytle? Chce se mi věřit, že všichni nenabízejí v koupelně ministerstva za zvuku tekoucí vody z kohoutku úplatky.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To možná ne, ale obecně já mám pocit, že největší náš problém je, že politici doopravdy skončili v jednom pytli. Že vlastně mezi nimi je velice těžké si vybrat. Ten rozdíl mezi nimi je tak malý, že už nestojí za to, je nějakým způsobem příliš diferencovat. V tom je právě rozdíl proti minulosti, kdy jsme si z politiků vybírali. A to není samozřejmě jenom náš problém. Obecně politici jako skupina lidí, kteří v parlamentní demokracii mají reprezentovat občany, vlastně selhali v tomto svém základním postavení, poslání. A to je vlastně k sobě přiblížilo, to způsobilo, že vlastně dnes můžeme o nich hovořit jako o homogenní skupině zbytečných lidí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A nemůže to být i tak, že svým způsobem by to mohl být záměr, znechutit ty lidi, aby se odvrátili od politiky, aby se nezajímali o to, co se v ní děje?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak v minulosti se hledala alternativa mezi různými politiky, mezi různými politikami. Dnes je potřeba najít alternativu k politice. Všimněme si, že, a to je právě na tom to nejdůležitější, když se podíváme na Víta Bártu a na to, jak u soudu zaznělo, že pro něj je 500 tisíc, jako pro šéfa strany 500 korun, tak tím vlastně nám řekl, že Vít Bárta je bohatý člověk, pro kterého peníze nejsou žádný problém. Ten, tomuto člověku velká část voličů svěřila správu věcí veřejných, protože to vypadalo, že chce doopravdy tu politiku očistit, nejde do ní pro to, aby v ní zbohatl. Pak se nakonec ukázalo, že vlastně tento bohatý člověk nebyl schopen sehnat kolem sebe seriózní lidi. On kdyby i ničeho se nedopustil, tak je vinen tím, že zaplevelil společnost různým Kristýnami, různými Škárky. Lidmi, na které když se člověk dívá, tak jenom kroutí hlavou a říká si, no to jsme snad v nějakém panoptiku, tohle je úplně neskutečné. On prostě ty lidi nesehnal, protože nejsou. Na prodej jsou právě jenom tihle ti. A tím se ukazuje, že vlastně ani bohatým svěřovat tu správu věcí veřejných nemá smysl. Tím se dostávám k tomu, co tady říkávám velmi často, že tu správu věcí veřejných, ta musí znovu jakoby narůstat zdola a musí se jí ujmout ti lidé, kteří jí v minulosti pouze na někoho delegovali. To prostě je marné. Není na koho to delegovat. Nikdo se toho neujme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
K tomu, k tomu se určitě dostaneme. Já bych se jenom ještě krátce vrátil k tomu procesu, který probíhá. To špiclování, které je prokázáno, to byl styl, který přišel do politiky s novou stranu a nebo ho jen Věci veřejné dovedli, řekněme, k dokonalosti? Jak to vidíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak přišli lidé z bezpečnostních agentur, kteří mají na to tu techniku a know-how, ale vlastně už v minulosti na sebe politici začali sbírat materiály, aby vlastně se i kryly jeden před druhým a tato praxe vlastně tady není nová, ta přišla už před tím. No ale nebezpečná je právě tím, že zatímco běžný volič a nebo občan má zdálky, když to moc nesleduje, pocit, že politici mezi sebou konkurují a do čela se dostanou ti nejschopnější, nejzdatnější, nejlepší na základě nějakého vnitřního výběru, tak pravda ve skutečnosti je taková, že oni v tom svojem politickém boji spíše ty talentované, schopné, takové, kteří by něco mohli přece jenom vyřešit, na něco by mohli přijít, tak oni je spíše eliminují. Zbavují se jich, dokud ještě nejsou příliš silní. A vlastně navrch se dostávají ti, ne ti nejmoudřejší, ale ti, kteří mají ty nejlepší nahrávky, informace, nejostřejší lokty, nejsilnější žaludek. No prostě právě teda ti nejhorší. A ta selekce těch nejhorších, těch nejhorších deviantů, prostě ta způsobuje, že potom sledujeme to, co sledujeme u toho soudu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle tvého názoru, je v pořádku, že přísedí byla vyloučena pro možnou podjatost kvůli svému výroku pro Lidové noviny o politice jako žumpě?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak asi, asi jinak než, jinak to udělat nešlo, protože, když, kdo jiní, než ti soudci mají být doopravdy naprosto neprůstřelní, mají soudit bez jakýchkoliv emocí. Ta se dopustila, dopustila se profesionálního prohřešku. To, že řekla něco, co sdílí tento její názor, nebo tento její pocit, s ní naprostá většina občanů to je jiná věc. U toho soudce chceme, aby byl doopravdy nezaujatý, chladnokrevný, jo a proto tam ona je. Takže asi vystřídána byla z profesionálního důvodu oprávněně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová zase označila vládní škrty za asociální a šílené. Za to jí vyplísnil, jak víme, premiér Petr Nečas a prohlásil, že její odchod z této instituce, na vysvětlenou, protože jí vyprší mandát, bude svátkem demokracie. Co soudíš o tomto?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já, když politici mluví o hlavně ti špičkoví, ti ústavní činitelé o demokracii, tak se už jenom usmívám, ale faktem je, že já jsem čekal, že to zmíníš, protože je to vlastně podobný případ, jako ten, o kterém jsme mluvili před chvílí. Paní Eliška Wagnerová měla s tím počkat, až v té ústavní funkci už nebude a pak to teda klidně mohla říct, jako ve svých pamětech, když vzpomíná na své působení u Nejvyššího Ústavního soudu, tak mohla o tom psát. Ve chvíli, dokud tam ještě je, tak tím docela zpochybnila nestrannost a nezaujatost instituce, kterou reprezentuje. Já myslím, že si to měla odpustit, že to byla chyba.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A proč by podle některých politiků mělo být jednání soudu ve věci právě Bárty a Škárky neveřejné, proč jim ta otevřenost podle Ivana Hoffmana vadí?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak jim vadí to, o čem jsme teď mluvili. Že se vlastně naplno odhaluje nikoliv jenom poměry v jedné straně, ale poměry v politice jako takové. A ta a nedivím se tomu, že, že Václav Klaus, který má určitou citlivost pro to, jak co působí a jak je co vnímáno, že je tím tak zděšen.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Další téma jsi nazval Dobešovo slabostí pro plzeňská práva. Z čeho podle tebe pramení ta slabost?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že ministru školství se konečně podařilo najít cílovou skupinu, která mu tleská. Je to teda pravda jenom pár stovek lidí, ale on to zřejmě hrozně potřeboval. Vezměme to úplně lidsky. Cokoliv udělá, tak všechno se kritizuje, nikdo ho nemá rád, jsou proti němu akademici, studenti, nemá pevnou pozici v koalici, po jeho odvolání volá opozice, má problémy s reorganizací toho školství, má problémy s dotacemi. A najednou je prostě někdo, kdo je dojat, že mu vyšel vstříc a teď studenti ho čekají před školou a tleskají mu a kdyby to šlo, tak by ho ještě nosili na ramenou, tak já mám docela pochopení pro tohoto těžce zkoušeného člověka, že vyhledal někoho, kdo ho má rád, ale z druhé strany je to samozřejmě naprosto nesystémové. Vidíme, že už i samotná plzeňská fakulta je proti tomu, aby, teda Západočeská univerzita je proti tomu, aby Právnické fakultě tu akreditaci dával za podmínek, kdy tak činí, těm studentům, kterým chtěl pomoc, měl pomoct úplně jiným způsobem, ty peníze měly jít za studenty tam, kam oni půjdou studovat a nikoliv na školu, která je evidentně neperspektivní. Ono to vypadá, že se špatný ministr postaral studentům na špatné škole o špatné vzdělání. A to je z toho taková tresť, takový pocit a to není samozřejmě dobře. Protože ve chvíli, kdy politik má pocit, že ten mandát vzešlý z voleb je silnější než hlas expertů, odborníků, kteří vlastně zkoumají tu problematiku léta a jsou nezávislí a asi umějí daleko lépe posoudit, prostě co je a co není v zájmu toho školského systému, která škola má perspektivu, bude užitečná, která naopak zřejmě nebude, no tak tehdy on na sebe bere tu politickou odpovědnost, ale dostáváme se k tomu, že pokud teda celé to nějakým způsobem zkrachuje, tak on, protože šel proti těm odborníkům, nenechal si od nich poradit, tak by měl hradit škody. A to je právě ono. Ten politik je sice volen, aby věci spravoval, ale současně má jakousi imunitu a nebo nějaké zvláštní hájení, kdy za to, co udělá, co způsobí, ho nikdo nebere na odpovědnost. No, to se ale musí samozřejmě změnit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On ten příběh ještě není u konce. Ministr Josef Dobeš právě dnes má rozhodnout, jestli mohou Plzeňská práva letos přijímat studenty do prvních ročníků. Jak jsi naznačil, tak kolegium rektorky Západočeské univerzity to nedoporučilo. Být v kůži ministra, ono asi zvlášť v tomto případě si to těžko představit, jak bys rozhodl ty?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já už bych tam dávno nebyl na jeho místě. To, to prostě těch kauz, ve kterých se ukázalo, že je nekompetentní, je tolik, že by mě ostuda fackovala a bych to nevydržel. Ale je to, to je zvláštní typ lidí, jo. Jim všichni prostě ukazují, že to dělají špatně a oni se tak usmějou a říkají, nevadí, já myslím, že to dělám dobře a jdou dál, prostě, to je zvláštní sorta lidí, já tomu těžko rozumím. Mě se neptej, co bych já udělal na jeho místě, já bych tam nikdy nebyl.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Až má skoro opravdu člověk tendenci se ministra školství zastat, jak jsi to naznačil, protože těžko se hledá hlas na jeho obranu. Teď se za jeho odvolání postavili děkani všech filosofických fakult. Myslíš, že to ještě může ustát při tom všem, jak jsi to popsal?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak může to ustát politicky, protože jde o to, jakým způsobem se vyváží křesla v rámci koalice, která se stále tváří, že je velice křehká, že druhý den může padnout a to je vlastně výmluva pro zachování jakéhokoliv ministra. I ti s největšími problémy a s máslem na hlavě nakonec můžou zůstat právě proto, protože se řekne, no, tak, kdyby ten odešel, tak potom se nám rozpadne ta koalice nemůžeme uskutečnit ty strašně důležité reformy, na které celý národ netrpělivě a s radostí čeká.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Než se dostaneme k těm reformám, o kterých jsi, Ivane, mluvil, tak se tě chci zeptat, o čem podle tebe svědčí výsledek předčasných voleb na Slovensku? Jenom připomenu, že vlastně ty volby byly vyvolány zejména kauzami, jako byla Gorila. Vítězství SMERu Roberta Fica se čekalo. Možná ne tak přesvědčivé. Čili, o čem to svědčí?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To jasné vítězství, které Robert Fico oslavuje, je ve skutečnosti problém. Je předem jasné, že očekávání voličů nemůže splnit a k tomu se nebude moct klasicky vymluvit na nezbytnost koaličních kompromisů. To prostě je u jednobarevných vlád největší problém. Politici ponesou plnou odpovědnost, o kterou se s nikým nedělí, za situaci, ve které vlastně o ničem podstatném nerozhodují. Kdybysme to obrazně měli říct, tak Fico se stává jednatelem zadlužené firmy, která nemá ani odbyt, ani zakázky, protože nevydělává, propouští a kdyby se přece jen náhodou dostala k nějakým eurům, tak je nemá šanci investovat, protože všechno shrábnou věřitelé, což jsou finančníci různých finančních skupiny, kterým na Slovensku stejně jako jinde v Evropě všechno říká pane. Jo, to znamená politici dneska doopravdy jsou v nezáviděníhodné situaci a ty slovenské volby sice zdálky komentujeme. To je takový zvyk, jako, že se Slovensko vydalo doleva, zprava doleva, ale všechny tyto nálepky, a to je asi to nejdůležitější, co je v tom, v té souvislosti potřeba říct, všechny tyhle ty pravé, levé nálepky ztrácejí smysl, pokud se strany drží velmi těsně kolem středu. Mají k sobě programově velmi blízko. Voliči si k té situaci nevybírají mezi pravou a levou politikou, nýbrž jenom mezi pravou a levou rétorikou. No a zatímco levice slibuje, že se budou mít občané dobře, no, tak pravice, tak je taková nepopulistická, realistická a říká občanům, s námi se budete mít špatně, jo, já si myslím, že normální je, že volič se má špatně s těmi, co mu slíbili, že bude dobře. Když někdo volí toho, kdo slibuje bídu, tak já si myslí, že to je masochismus. To se může stát akorát u nás. No a to je poselství slovenských voleb.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď se rodí protesty zaštítěné Holešovskou výzvou. Jak na tebe působí?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak všichni se ptají, no dobře, tak jo, protestujete, jste proti. Ale co vlastně přinášíte, co vlastně chcete, co, co dokážete, do uděláte, co nabízíte? A to si myslím, je veliké nedorozumění. Protože to, co nabízejí, to už je nepodstatné. Oni nabízejí prostě hněv. Oni jsou rozčílení, naštvaní a oni už nic nenabízejí. Politici byli dlouhá léta v situaci, kdy mnoho různých, rozumných lidí jim říkalo, dávalo všelijaké návrhy, co by se dalo udělat pro to, aby správa věcí veřejných se odvíjela lépe. Ti to pokaždé ignorovali, stále byli chytří a nebo arogantní, stále někomu říkali, když chceš něco nám tady radit, tak prostě nejprve jdi se ucházet o mandát a když ho budeš mít, tak pak prostě můžeš tady nám do toho kecat. A tak se stalo, že na všechny ty alternativy a nápady, jak věci dělat, byli ti politici hluší a nejednou by chtěli radu od někoho, už je chce jenom vyhodit z okna a chce je nejlépe prostě vypudit, prostě tam, kde jsou a od těch chtějí najednou, aby jim, já samozřejmě přeháním, jo, mezi těmi iniciativami protestními, které se slučují v rámci té Holešovské výzvy, jsou lidé, kteří mají návody, mají představu, jakým způsobem by se měla znovu budovat demokracie zdola, ale kdoví jestli vůbec se dostanou ke slovu, jestli je nepřekřičí ti, kteří jsou doopravdy nejagresivnější, nejrozzlobenější a jestli ti nakonec nepřivodí prostě, já nevím házení různých zápalných láhví a dlažebních kostek a tak dál.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak daleko to zatím ještě nedošlo a doufejme, že nedojde. Ale přece jenom hned od počátku byli mezi organizátory rozepře. Jak se díváš na toto? Ono to souvisí právě s tím, že pod tím heslem "takhle ne", ale když následuje ta otázka, kterou jsi řekl, že kladou politici, jak jinak? Tak představitel Holešovské výzvy zatím nemají úplně tak jasno a nebo to neumí správně vysvětlit?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak jeden ze způsobů, jakým způsobem, teda jeden ze způsobů, jak vyřešit situaci, kdy selhává ta zastupitelská demokracie, kdy politici, kteří byli zvoleni, se vlastně zpronevěří tomu svému poslání a nic už pro lidi nedělají, tak je vyměnit a to udělali na Islandu. A ten islandský příklad je mimochodem, málo se o něm mluví, ale ten zde je, to už se prostě podařilo. To není, že jestli by to šlo nebo nešlo, to tak prostě jde udělat. Lidé znovu zdola hledají mezi sebou lidi, kteří jim věří, protože to, co se nám tam jako dostává v tom procesu demokracie garantované politickými stranami, tak to jsou lidi, které neznáme a právě vlastně ten systém generuje spíše ty horší než lepší. To znamená, je potřeba znovu postavit prostě nějaký tým lidí, který je schopen o věcech uvažovat. Protože tihle ti už toho schopni nejsou. No a na tom Islandu se to podařilo. Dnes ten bývalý premiér stojí před soudem a uvažuje se o tom velmi v klidu, jsou dvě skupiny, jedni říkají, no nesuďme ho, protože on vlastně za to nemohl. Druzí říkají, ne, on nese určitou zodpovědnost za to, ve chvíli, když už věděl, že ta situace je špatná, tak ještě to zatloukal, mlžil a způsoboval další škody a tam se prostě věcně domluvme, jestli teda ten náš současný premiér, který dneska vypadá, jako modla, je jenom neschopný. V takovém případě ho do vězení nepošleme na dva roky. A nebo jestli to způsobil, no a pak za to je odpovědný, ať za to sedí. No a to je právě to, co se, co mám takový pocit, politikům pomalu dochází, že jde do tuhého, že vlastně už se těch nějakých nápadů přímo od těch lidí, kteří je chtějí vyměnit, nedočkají. Že ty nápady přijdou až poté, co se podaří vystrnadit lidi, kteří překážejí a už tam dávno nemají co dělat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, dobře. Pojďme si představit, že by prezident a vláda výzvy protestujících vyslyšeli a dobrovolně odstoupili. Mně není jasné, co by mělo potom následovat, nebo co bude následovat?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že nikomu, já myslím, že nikomu. Musí znovu vzniknout společenská debata, ve které prostě se budou hledat cesty a bude se hledat řešení a ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A ty říkáš, že ta debata má nastat až po tom, co by tedy ti lidé, dejme tomu, odešli. No, ale co bude v tu chvíli? Bezvládí? Anarchie?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... no já si, já ti dokonce řeknu, že já si ani, já se na to ani netěším. Já spíš k tomu přihlížím s takovým jako rostoucím zděšením a já začínám mít o ty politiky obavu. Já mám pocit, že oni prostě dráždí hada bosou nohou. Že to dělají už dlouho a my vidíme ty historické příklady, kdy to nakonec vlastně ulice té vrchnosti spočítá. To dlouho vypadá tak, že si všichni politici připadají strašně nedotknutelní, mají pocit, že jsou tam věčně, že jsou nejchytřejší a slibují občanům, že si nenechají rozvracet zřízení a nebo, že je zde ohrožena demokracie. No ale to je pravda. Ta demokracie a nebo její určitá forma je ohrožená tehdy, když prostě je zneužívána, když vede k tomu, že většina ovládá menšinu, kdy se tou demokracií rozumí pouze privilegia vyvolených, no tak tehdy prostě doopravdy je ohrožena i ta demokracie. Protože ve chvíli, když se ulice přetahuje s vrchností o to, co je demokracie, tak se se špinavou vodou z vaničky vylévá i ta demokracie, nebo to dítě. No a my vidíme, jak vlastně ta vrchnost, prostě ono to vždycky vypadá tak, že ho z toho hradního návrší a nebo z těch oken těch vládních paláců ti lidičky dole vypadají doopravdy jak pitomci, jo, prostě takoví chaoti, kteří prostě pokřikují něco zdálky a ani jim není slyšet a ani jim není rozumět, ani se neví, co chtějí, no ale oni reagují na nějakou situaci, která zde reálně je, která má prostě svého viníka, která má prostě svoje kořeny a která má také své důsledky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale přece jenom opravdu si myslíš, že by nestačilo jenom nově rozdat karty? Mám na mysli tedy dejme tomu nové volby?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Dobrým příkladem bude právě to Slovensko. Za tři měsíce zjistíme, že to nic neřeší, že vlastně ta Ficova vláda je úplně stejná jako ta předchozí. Jo prostě, já mám pocit, že v rámci celé západní civilizace se musí nově dneska rozdat karty, že minimálně v Evropské unii je potřeba prostě naprosto změnit ten celý společenský systém a dát, a postavit ho na nohy. A tady je náš největší problém je, myslím, ten, že je potřeba obnovit kapitalismus, jo, to je takový paradox, jo. V tom smyslu, že je potřeba, aby zde opět zavládla konkurence, aby se opět soutěžilo, aby prostě vyhrávali lepší a ne silnější, aby se tady nerozhodovalo podle práva silnějšího, ale podle jakési, jakéhosi nějakého společenského konsensu a aby se přestaly glorifikovat špatné lidské vlastnosti a aby se společnost nestavěla, nebudovala na základech, jakými jsou chamtivost a agresivita, ale aby znovu se lidé vrátili k hodnotám, které tu naší civilizaci evropskou, křesťanskou zakládali. To znamená, aby znovu určitou roli měla spravedlnost, solidarita, úcta lidí k sobě. Na to my potřebujeme přece tu společnost postavit a ne na tom, že kdo má víc peněz.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Při veškeré fantazii, umíš si představit, kde a jak chce ministr práce a sociálních věcí ušetřit 3 miliardy a proč vlastně?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Mě především štve, že chce šetřit, protože je krize. No ale, když je krize, tak jeho ministerstvo by právě mělo ty přídavky a nebo ty dávky zvyšovat, aby tlumilo důsledky krize. A on je chce šetřit. Já si myslím, že to je šetření na nesprávném místě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je krize? Ptám se proto, že třeba Mezinárodní měnový fond odhaduje, když krize se měří tedy podle růstu, že ten růst by měl být u nás asi 2 % v tomto roce. Čili my ani vlastně nevíme, v jaké situaci se nacházíme.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono to neví nikdo a hlavně, jak můžou tyto bankovní instituce vůbec vytvářet nějaké prognózy, když vlastně všechno je na dluh a když ve chvíli, když je zle a banky přestanou půjčovat, tak se natisknout peníze, aby měly co půjčovat, ale ty nejsou ničím kryté. Nedávno byl v televizi bankéř, který s úsměvem říkal, že on závidí meteorologům, že jejich předpovědi jsou neuvěřitelně přesné. To my, kdybychom bankéři uměli takhle předvídat, co bude za dva dny, za půl roku, tak to bysme byli šťastní. Tak samozřejmě, tak meteorologie je matematická věda, tam se mnoho věcí dá vypočítat. Ale přesto prostě selhávají. Jestliže bankéři už si dnes veřejně v televizi s úsměvem přiznávají, že nevědí, co bude, no, tak potom, k čemu je taková prognóza, jaké 2 %? Fakt nikdo neví, co bude.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak my si dnes povídáme naposledy v zimě, je to náš poslední zimní rozhovor. Doufám, že nám bude přáno se sejít zase na jaře, čili příští týden. Ostatně pravidelně Ivan Hoffman hovoří v pondělí a shrnuje ty poslední události těchto dnů. K jaru patří optimismus. Neměl by se po těch chmurných větách něco taky optimistického na závěr?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No ano, to jsme vlastně si slíbili minule, ano, no, tak já ten optimismus vždycky spatřuji v tom bezprostředním okolí, v tom, co člověk doopravdy může ovlivnit, co může udělat, co po něm nějak možná zůstane jako nějaké hodnotné a nebo potom ten zdroj to ho optimismu je v tom, že se narodí jehňátka, která se mají čile k světu a kupodivu je jim ten svět zřejmě připadá naprosto v pořádku, nic jim nevadí, pobíhají, hrají si spolu. Tak to, když vidím, tak si říkám, no jsme my lidé nějací divní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Za týden na shledanou. To byl ze Zlína komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Měj se hezky.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc přeje příjemný poslech dalších pořadů. Na shledanou.