Jak to vidí Ivan Hoffman - 16. dubna

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Předpokládám, že i ve Zlíně tedy máte deštivo a nevlídno.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je deštivo, nevlídno, ale před tím bylo půl roku sucho, tak to mně osobně nevadí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme k těm tématům, která jsme si tak načrtli. Včera to bylo 100 let od zkázy Titaniku. Čím nás takováto námořní katastrofa stále fascinuje?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já mám pocit, že nás fascinuje proto, protože s Titanikem nešli pouze lidé, kteří se plavili na výletní plavbu na nepotopitelné lodi, na posledním výkřiku techniky a pokroku, ale současně s tím Titanikem, myslím před 100 lety šla ke dnu i lidská pýcha, nebo lidské sebevědomí a od té doby vlastně, když nám někdo říká, že je něco nezničitelné, nepotopitelné, věčné, tak už jsme skeptičtí a říkáme, no, jo, to už jsme slyšeli a současně od té doby si více všímáme takového zvláštního jevu, že kdykoliv už je s náma doopravdy zle a když už se potápíme, tak ještě se vždycky najdou nějací lidé, kteří si toho nevšímají a do poslední chvíle vyhrávají a tancují na palubě, zatímco do lodě už natéká voda. Já mám pocit, že tím se Titanik nesmazatelně zapsal do povědomí lidské civilizace od potopení Titaniku už nikdy nebudeme stejní, jako před tím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Obvykle tady probíráme události posledního týdne. Minule ale bylo velikonoční pondělí, takže nastala pauza. A právě do Velikonoc jsme žili někteří v obavách, jiní možná v naději, ale v obou případech šlo o možné předčasné volby. Jak to viděl Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak je až s podivem, kolik vlastně pokaždé vedeme zbytečných řečí kolem už pouhé možnosti, že se prostě na politické scéně něco takového stane. Pokaždé probereme všechny katastrofické scénáře. Spekulujeme s odborníky, s experty, politology, co by bylo, kdyby. A co bude v případě, že něco takového se stane. No a potom se samozřejmě nestane nic, život jde dál a nám zpětně vůbec nepřijde zvláštní se z toho nějak poučit a říci, no, příště, až teda tahle ta vláda přijde s nějakou vládní krizí, tak už jim na to nenaletíme a budeme se věnovat důležitějším věcem. Když se na to podíváme, kolik už těch krizí bylo, jo, prostě, jak ta krize vlastně je permanentní, jak pokaždé se něco vymyslí a jak my ochotně pokaždé prostě se tím zabýváme, mě už z toho jímá taková zlost trochu bych řekl. Ale přitom nedá se proti tomu nic udělat. Já jsem byl hostem na Radiožurnálu, přede mnou rozebírali všechny scénáře s pane Sobotkou z ODS, před tím dlouho s paní Němcovou z ODS, když véčka to a nebo tamto a já jsem tady tomu kolegovi našemu známému z Radiožurnálu říkal, že to je divadlo a jemu to až přišlo líto, říkal, jak to divadlo? No a neuměl jsem mu vysvětlit, že se tím vůbec nemáme zabývat, že máme mluvit o něčem rozumném, o něčem jiném, prostě to nešlo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono by možná bylo dobré mít na paměti, jak velkou, nebo dlouhou trvanlivost mají prohlášení typu, pokud budu odsouzen, i nepravomocně, odejdu z politiky. To řekl Vít Bárta krátce před tím, než byl odsouzen a neodchází. Naopak, jak jsme se dozvěděli, tak hodlá kandidovat do krajských voleb v Plzni.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je mimořádně zajímavý příběh. Tak on si výsledek toho soudu, při kterém byl podmíněně odsouzen, vyložil jako své morální vítězství jenom protože, že ti druzí dopadli ještě hůř. No a on, zdá se, si od toho slibuje restart svoji politické kariéry. Já mám takový pocit, že pan Bárta, já proti němu nic nemám, já ho vlastně mám i docela rád, za ten jeho výrok, když tenkrát řekl, že tady stavěla Skanska, musíme to opravit, to je myslím prostě tak něco veselého, zanechal tak veselou stopu v politice, že už jenom proto, na něj určitě nikdy nezapomeneme. Ale jinak já mám pocit, že on vůbec do dnes nepochopil, k čemu ta politika vlastně slouží a o čem je. On tvrdí o tom, že se nevzdá, že bude vracet úder, že prostě bude bojovat za očištění svého jména, no ale to, s tím my přece nemáme vůbec nic společného, to je jeho privátní záležitost. Já mám dojem, že to, že on zůstává v politice, je rozmar zámožného muže, který prostě má na to čas a tak dál. Ale s tím jeho bojem vůbec není spojeno žádné nějaké programové směřování. My ho přece neplatíme proto, aby on očišťoval své jméno, ale aby v té politice zprostředkovával něčí zájmy a něco zadministroval, něco posunul dál, něco v našem zájmu udělal. Ale o tom vůbec nemluví. A druhá věc, o které vůbec nemluví je, že on by měl teda chodit kanálama, protože on přivedl do politiky lidi, nad kterýma teď chce nějak, já nevím, morálně zvítězit a očistit jméno, ale bez něj by tam nebyli, on to celé platil ten cirkus. Kvůli němu my musíme poslouchat divné lidi a dívat se na ně v televizi a obrat oči v sloup a ještě nám zde z toho mráz po zádech a říkáme si, co to je za nevkus, prostě, co jsme komu udělali, proč se musíme na ně dívat. No a on je tím vinen a proto se nám do dnes neomluvil. To znamená, já se na to dívám s takovým dílem pobavením, ale dílem mě to teda jako štve a byl bych rád, kdyby mu někdo vysvětlil prostě, co je politika. Že to je správa věcí veřejných a ne nějaká privátní zábava.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady musíme připomenout, že jsi mluvil o věcech veřejných s malým v, už nás napomínal posluchač, že se v tom přestává orientovat, když je to strana a kdy tedy opravdu věci veřejné. Ivane, když mluvíme o poslanci Vítu Bártovi, protože on poslancem zůstává, mandátu se zatím nevzdal, tak dnešní Právo přináší informace o tom, že on má pochopitelně stále velký vliv v této straně a že třeba je velký tlak na odchod Pavla Dobeše z postu ministra dopravy a zároveň, že lidé, právě které jsou blízcí Vítu Bártovi, tak někdo z nich by zřejmě se měl stát novým ministrem školství. Jak se díváš na toto?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že tato vláda přežije pád a výměnu úplně všech ministrů, že ji to rozhodně nepoloží, o tom, to se není vůbec potřeba bát ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že by tam byla 100% výměna na ministerských postech?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ono, možná by se to kvůli nějakému zápisu do knihy Guinessových rekordů i mohlo udělat. Prostě, aby bylo o čem potom zpětně mluvit, protože jinak ta bilance téhle vlády nebude úplně veselá, na ní se nebude vzpomínat v dobrém. Oni doopravdy demontují poslední zbytky toho, co ještě snad fungovalo, když se podíváme na ten stát. Ale to je, radši budeme soudit, až když to celé skončí. Ale to, že ve Věcech veřejných se takovéto věci řeší, tak to je taky prostě strašně nová věc. To jsme vůbec netušili, že? Ale hlavní zjištění z celé té krize je, že takový ten scénář, který poprvé jsme slyšeli z odposlechů slečny Kristýny Kočí, jak to celé má proběhnout, tak ten byl vlastně docela reálný. On tak vypadá, že Věci veřejné jsou doopravdy rozdělené a i kdyby se rozpadly na dvě poloviny, tak ta jedna polovina bude stačit k tomu, aby ta vláda byla zachována. A o to šlo určitě od začátku všem těm spiklencům a když jde o ministry, no, tak to se jasně ukázalo při té poslední v uvozovkách krizi, že jim vlastně nelze ani nic nařídit. Lidé, kteří se dostanou do nějaký pozic, nebudou reprezentovat přece názor nějakých svých spolustraníků, když můžou říct, že v zájmu zachování stability a záchrany prostě 14 milionů, nebo 10 milionů lidí, se prostě té židle budou držet až do posledního dechu. Jo, tak to s těmi ministry žádná politická strana příliš asi manipulovat nemůže a hlavně taková, která vlastně nemá vůbec žádné šance. Když se podíváme na průzkum veřejného mínění, se ještě do té politiky jednou znovu někdy vrátit. To znamená já mám pocit, že zase už jsme strávili 5 minut debatou o něčem, co nám nezmění život 100%.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, přesto se zeptám, jestli ti nepřipadá absurdní, že naše legislativa nepamatuje na to, že pravomocně odsouzený poslanec by zřejmě měl přijít o mandát. Ale pokud se ho sám nevzdá, tak ho k tomu nikdo nepřiměje.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak to je samozřejmě strašná chyba, ale ono je těchto chyb, kdy chybějí takové nějaké kontrolní mechanismy, jak naložit s lidmi, kteří už jednou jsou zvoleni, dříve než za další 4 roky, tak takových institutů chybí víc. To, že někdo je povolán k tomu, aby dělal nějakou práci a má k tomu mandát, je samozřejmě pěkná věc, ale ve chvíli, kdy prostě se té práce zhostí špatně, na něco zapomene, nebo něco udělá schválně nešikovně, tak tehdy by přeci měly existovat mechanismy, jak vůči němu vyvodit nějakou odpovědnost. No a to v tom systému chybí. Proto vlastně daleko důležitější, než řešit, jestli budou předčasné volby, nebudou a kdo v nich má jakou šanci je, uvažovat o tom, jak změnit ten politický systém, aby prostě jsme se vůbec o nějakých předčasných volbách nemuseli bavit, aby prostě ta kontrola nad lidmi, kterým svěřujeme nějakou práci a kterým dáváme do ruky docela mocné nástroje a taky je pěkně platíme, tak abychom s nimi byli spokojeni, abychom vůbec nemuseli uvažovat o tom, že je potřeba je vyměnit. To znamená, tady je daleko důležitější přemýšlet nad systémovými změnami, než nad změnami lidí. Protože v tom špatném systému můžeme zvolit kohokoliv a on v něm se dříve nebo později, už kvůli takovému pokušení moci nebo opojení vlastní důležitostí, se nám pokazí a nakonec z něho nebude ten užitek, jaký jsme si slibovali. To znamená doopravdy to, co je doopravdy důležité teď, je spíše přemýšlet nad změnami a jedna z nich je ta, o které právě mluvíš, že vlastně je potřeba ten mandát umět také odebrat, nejen ho přidělovat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, se systémovými změnami, nebo alespoň myšlenkou na ně přichází třeba Holešovská výzva, ale tu si jako občanské sdružení, jak víš, 3. dubna zaregistrovala Dělnická strana sociální spravedlnosti. Co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já předně bych řekl, že ta Holešovská výzva asi už ten svůj historický důvod, aby prostě vznikla, asi už splnila. Neví, jestli přímo toto bude platforma, na které se v budoucnu dají dohromady lidé. To s čím ale oni přišli je, že je potřeba se dávat nějakým způsobem dohromady, že ty jednotlivé iniciativy samy o sobě sotva něco změní. Každou jednu je možné šikovnými mediálními triky znemožnit, zdiskreditovat. To, co ale asi by mělo zůstat je, takové nějaké vědomí, že pokud lidé se nedají nějakým způsobem dohromady, nebudou spolu solidární a nechají se neustále rozdělovat a poštvat jedny proti druhým, no tak tehdy ničeho nikdy nedocílí a budou vlastně té vrchnosti jenom pro smích. A tento záměr Holešovské výzvy ten je jaksi naplněn, samotná Holešovská výzva asi nějaký velký ohlas v budoucnu mít nebude, na to poslední setkání přijde, já nevím, 300 lidí, ale zřejmě zajímavější bude sledovat, co se stane 21., když naplánovali rozsáhlé demonstrace a právě na tom principu Holešovské výzvy, že se totiž všichni dohromady, nezávislé iniciativy, nespokojení občané všeho druhu, k tomu nespokojené odbory, dají dohromady a předvedou politikům, že teda se nám to už doopravdy tady nelíbí. Tak to jsem na, na to jsem spíše zvědav, než na budoucnost Holešovské výzvy, protože to je projekt, o kterém, jak už jsem řekl, mám pocit, že už tu svoji úlohu splnil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná už jsi odpověděl na dotaz, který právě přišel od Aloise Majera, tak je posluchač podepsán. "Byl včera pan Hoffman na náměstí, je přece tak úzce spřízněn s výzvou?". Píše.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já úplně spřízněn nejsem. Tam jsou některé požadavky, které, kterým rozumím, ale sám bych je asi nepodepsal. Ono to je totiž tak, že jakmile člověk se jednou dá tou cestou, že se začne připodepisovat na různé jednotlivé akce a podepisuje ty petiční všelijaké archy, tak vlastně by měl potom i sledovat, co se děje dál a nést za to prostě i nějakou konkrétní odpovědnost. Za tu konkrétní věc, kterou někde podepsal a tak. A jen tak něco podepsat a nebo jen tak někam přijít, to asi úplně za svůj smysl života nepovažuji. Navíc já už jsem to tady říkal víckrát, že stále jsem přesvědčen o tom, i když mám třeba, já nevím, sympatie s tím, že lidé berou věci do svých rukou a chtějí změnit systémově tu společnost, chtějí, aby zavládl nějaký lepší, spravedlivější řád, to je naprosto legitimní, ale já stále tady opakuju, že podle mě je možné si zachránit pouze v lidském srdci, pouze člověk sám v sobě nachází já nevím, nějak právo na to mluvit do věcí z jakéhosi duchovního nadhledu, duchovního vhledu a já si myslím, že ten svět, který je kolem nás, on je vlastně takový, jak my ho vidíme, jak my ho vnímáme. K druhým lidem, když budeme vlídní a když je budeme mít rádi, tak se nám to vlastně nějakým způsobem vrací i v tom našem životě. To znamená, já docela chápu lidi, kteří protestují a kteří se proti něčemu bouří, ale sám si myslím, že to není způsob, jak změnit svět.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Způsobů, jak změnit svět, může být mnoho. Alespoň v mysli některých lidí. Jak velké nebezpečí podle tebe je, že se i tady objeví nějaký vyšinutý bojovník, ve velkých uvozovkách, proti zlotřilé vládě, jako byl masový vrah, se kterým právě dnes začíná soud v Oslo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ta možnost není vyloučená nikde. Ono, když se něco takového mohlo stát v Norsku, tak pak už člověk nemůže být klidný asi nikde na světě a spíš je zvláštní, jak vlastně v zemích, kde se to neočekává, kde si vlastně neumíme něco takového představit, protože lidé jsou tam spořádáni, ta politická kultura je tam daleko vyšší, ono mimochodem, v některých těch zemích je ta společnost proto taková, řekl bych, spořádaná, klidná a řekl bych, ten systém takový stabilní a my jim ho závidíme, protože i schopnost lidí se zařídit v nějaké špatné společnosti je tam daleko nižší. A ono to jedno s druhým hrozně souvisí. Čím jsou lidé schopnější přežít ve špatných poměrech a nějak prostě se v nich prosadit a když teda dostávají malý plat, tak si někde něco ukrást a nebo, prostě vyzrát na ten systém, tak čím větší je ta jejich schopnost vyzrát, tak tím ten systém bývá daleko horší, protože ho snesou. A to Norsko a nebo vůbec ty skandinávské země jsou země, kde se mnoho věcí prostě nedělá proto, protože se nedělají, lidi ani nejsou schopni žít v nějakém špatném systému, protože tak nejsou nastaveni, nemusí nad sebou mít ani nějaké velké zákony, protože ta tradice je tak silná, že je vede spíš k tomu, aby k sobě byli dobří. No a ta společnost ale samozřejmě potom na takovéhle šílence není připravená. To znamená možná u nás nehrozí, řekl bych, taková ta jejich bezelstnost a možná, že jsme lépe připraveni na to něčemu takovému čelit, protože jsme podezíraví, závistiví, nedůvěřiví, jeden druhého stále pozorujeme. To znamená možná, že máme v těch našich problémech i určitou komparativní výhodu. Ale to přeháním. Podstatné na tom Norsku je, že když se díváme na ty reakce kolem právě začínajícího soudu, tak je tam neobyčejně velké množství lidí, kteří by byli nejraději, kdyby se o tom už nemluvilo, kteří už toho mají po krk, těch zpráv už je moc a vlastně je to neustále vrací k nějakému traumatu, který těžko zvládají právě proto, jací jsou. Já bych jim přál, aby ten soud rychle skončil a aby prostě se tím už nemuseli zabývat, ale to se samozřejmě nestane.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme tady ještě jeden posluchačský dotaz. "Dobrý den, chtěl bych se zeptat pana Hoffmana, jak vnímá pana Babiše. Ještě jsem neslyšel jedinou zmínku, komentář o něm." Píše pan Vašák a děkuje.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já my jsme o něm jednou mluvili, když ta iniciativa vznikala. A myslím, že se to jmenovala Asociace nespokojených občanů, já těm boháčům nevěřím teda jako, a jejich dobrým úmyslům a jejich pohnutkám. Pokud někomu se stane, že přijde k takovému obrovskému majetku, tak samozřejmě může udělat hodně dobročinnosti, může pomáhat potřebným a nejlépe je, když to udělá tak, aby kolem toho nebyla žádná publicita, aby to nikdo nevěděl, aby jenom on sám měl jako klidné svědomí, že v tomhle světě zanechal po sobě nějakou pozitivní stopu. Ale jinak mám pocit, že takové PR akce, kdy někdo prostě přijde do médií a teď začne vysvětlovat, jak prostě se už s tou korupcí dál nedá a tak dál, ale ten, to jeho impérium vzniklo právě v tom klientelistickém prostředí, kde rozhodují informace, které někdo má a jiný nemá a v prostředí, kde mezi těmi rovnými jsou si někteří rovnější. A navíc jakmile ten majetek je už doopravdy velký a už to nejde o stovky milionů, ale už jde o miliardy, na těch penězích pokaždé je někde krev, jo, to pokaždé si to někdo odskákal, pokaždé je za tím nějaké lidské neštěstí, pokaždé ty peníze, které někomu přibudou na účet, tak jinému strašně chybí a já na to prostě nevěřím, že by náš svět měli zachránit ti, kteří ho v podstatě deformovali.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvili jsme o Holešovské výzvě. Mirek Topolánek přišel s páteční výzvou. ODS podle něj opustila svou misi, ztratila a ztrácí voliče, píše, nic nenabízí, nemá srozumitelný program, nehájí ani svobodu ani kapitalismus. To byla tedy krátká citace z jeho textu. Jak to na tebe působí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si pamatuju, jak vlastně kdysi ještě za minulého režimu byli lidé, kteří říkali, že ten komunismus je super, jenom lidi to vždycky nějak pokazí. A já mám pocit, že teď zase slyším naříkat některé kapitalisty, jak ten kapitalismus je super, jenom prostě ti lidé, prostě nedorostli na úroveň prostě tohohle supersvětového řádu a vždycky to nějak pokazí, ale jinak systém samotný je v pořádku a najednou to fungovat bude. A já když vidím Mirka Topolánka, tak si nemůžu pomoc, vždycky si vzpomenu na ty jeho fotografie z Beslusconiho vily a říkám si, proč ten člověk ještě vůbec teda chodí do médií, to on neví, že to všichni viděli a že je pro ostudu a že už by měl být rád, že se na něj zapomnělo. A on se znovu připomíná. Já tomu vůbec prostě nerozumím, to je ten, to je ten kdykoliv se objeví, tak můžete straně, které chce teď zřejmě pomoc, udělat jenom další škodu. Tak jeho teda doopravdy oni nepotřebujou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme mluvili o myšlence předčasných voleb, která tedy už zase není aktuální, co by ale vůbec vyřešily? Protože při té současné situaci by se jenom přerozdělily figurky na šachovnici a zase by asi dřív nebo později přišel pat. Nebo to vidíš jinak?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak smyslem těch voleb může být jedině, já nevím, potrestání lidí, kteří zklamali důvěru, ale právě, že nějak představa o tom, že samotná jenom změna těch lidí by něco zásadnějšího pro lidi přinesla, to asi, tomu nevěří nikdo, proto také je tak lehké tu vládu snášet dál, protože ono pokaždé, když se řekne, no, oni jsou strašní, no, jo, oni jsou strašní, no ale, co by bylo, kdyby se dostali ti druzí, vždyť ti jsou ještě horší. Tak vlastně nakonec vždycky sneseme úplně cokoliv při představě, že by mohlo přijít ještě něco horšího. Nic horšího není, prostě to, co by přišlo, by bylo stejně špatné a nebo možná o malinko lepší, ale k té změně nedojde, protože vlastně z toho, my se vždycky zalekneme už jenom té pouhé představy. Ale druhá věc je, že my stále říkáme my a předčasné volby, ale na nás to přece vůbec nezáleží, ta vláda může odstoupit pod nějakým doopravdy obrovským tlakem, jediný takový představitelný tlak je doopravdy nějaká generální stávka, když se lidé vzbouří a prostě přestanou chodit do práce, přestanou platit daně, protože řeknou, těmhle těm to prostě nemůžeme, vždyť to stejně všechno rozkradou. Tak to potom ano vede k tomu, že ta vláda nezjistí a podá nějakou demisi pod nějakým obrovským tlakem. Ale ten zaprvé se vůbec nijak nerýsuje, protože my jsme schopni vydržet ještě hodně dlouho a všeho možného a druhá věc je, že když se vůbec člověk podívá na to, jak ta politika je postavená, tak to by museli oni sami chtít. Jo, když dojde k nějakému velkému tlaku, tak ta vláda padne. Když se na ně člověk podívá, to je zbabělá vláda, to jsou lidé, kteří nemají kuráž, je to vidět už na tom, že oni si troufnou doopravdy jedině na lidi, kteří se živí prací, mají nízké příjmy, na handicapované, na důchodce, můžou vzít příspěvek matce s dětmi a tak dál. Ale na lidi, kteří mají skutečně nějakou pozici, nějakou sílu, nějakou moc, tak na ty se samozřejmě nikdy neodváží. To znamená jediná naděje je doopravdy nějaký silný tlak, kterému potom oni by teda podlehli. Ale jak říkám, nepředpokládám, že vznikne. Tahle vláda dovládne až do hořkého konce, přijde nás teda draho, jo, to, to o tom jsem přesvědčen, ale do značné míry si ta společnost za to může sama, protože jednoduše nebyla schopna prohlédnout tu manipulaci, prohlédnout celý ten systém, jak jsou proti sobě různé skupiny stavěny do nějaké opozice a, no a to nás přijde draho.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak tolik pro dnešek Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. My se uslyšíme zase za 14 dní v tomto pořadu Jak to vidí opět v pondělí. Takže na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
A musíme skončit nějakou dobrou zprávou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pro příště. Nebo máš nějakou teď po ruce?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já jenom čekám, že se narodí kůzlata naší koze Zuze, to už bude každou hodinu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Držíme palce ať to všechno proběhne tak, jak má. Měj se hezky. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na shle.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.