Jak to vidí Ivan Hoffman - 14.10.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Přeji vám příjemný den, přeji vám dobré středeční dopoledne, hlásí se Pavel Kudrna. Provázet vás budu až do dvanácté hodiny. Samozřejmě naše vysílání má svá pravidla, své zákonitosti a jedním tím pravidlem je, že začneme komentováním toho, co se děje kolem nás, ano začneme pořadem Jak to vidí dnes s Ivanem Hoffmanem, naším spolupracovníkem a komentátorem Deníku. Ivane, dobrý den, dobré dopoledne.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Také přeji hezký den.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Je středa, já se vrátím ještě k neděli. O víkendu se původně měly konat volby. Kdyby se bylo bývalo volilo, co by se dělo teď, řekněme, v průběhu týdne?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
To se dá velmi jednoduše říct. Okamžikem, kdyby byly vyhlášeny výsledky voleb, by se s námi politici definitivně přestali na několik týdnů bavit, s velkou pravděpodobností by došlo k volebnímu patu, ukázalo by se, že ODS a TOP 09 nesestaví vládu a nesestaví ji ani sociální demokraté s kýmkoliv dalším, a teď by se znovu dlouze debatovalo o tom, jestli má nebo nemá vzniknout velká koalice občanských a sociálních demokratů a pak by začali poslanci mezi sebou uvažovat o tom, jak by některého z nich motivovali k tomu, aby prostě se vzdal svého dresu a přijal nějaký jiný, jinými slovy myslím, že by nastalo přesto to, co už známe mnohokrát, nic zvláštního, nového bychom nezažili.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Mluvilo se o různých změnách, o různých nových pravidlech, nic se nepřipravilo, nic se zatím neodehrálo. Myslíte, že do těch normálních voleb v tom normálním čase, původním čase, že by se něco dalo ještě stihnout, nějaké úpravy, změny?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Uvidíme. Já si myslím, že určitě nějaká naděje, že by ty volby v řádném termínu mohly dopadnout trochu jinak, existuje. Je k tomu několik takových v podstatě objektivních důvodů, za prvé, všichni sociologové naměřili dramatický pokles důvěry občanů v Poslaneckou sněmovnu a v Senát, to znamená, v poslance, naopak prezident anebo vláda se těší v podstatě docela, docela dobré značné důvěře. Tyto 2 instituce jako kdyby fungovaly a to pro politické strany je signál, že prostě něco udělat přece jenom musí, že to prostě stále stejným způsobem už 20 let prostě nepůjde, že nějaká změna je na čase, ať už teda půjde o to, že se zamyslí, koho teda dají na kandidátky, jestli doopravdy se mezi časem neobjevila pár nových schopných lidí, kteří by mohli něco nabídnout a budit nějakou důvěru hlavně a druhá věc je, zřejmě si politici uvědomí, že jít do voleb naprosto bez programu, nabízet jenom nějaká hesla, nějaké, nějaké marketingové triky, jako když se prodávají sušenky anebo prací prášek, takže to doopravdy nejde a že se budou muset alespoň trochu vrátit k takové té smlouvě s voličem, to znamená, že řeknou, co nám za ten svůj hlas nabízejí. Možná, možná jsem trochu naivní, ale já mám pocit, že jim to odezírám ze rtů, že jsou takoví lehce zmatení politici a že cítí, že se prostě něco udělat musí, jsem v tom trochu optimista.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ale čím to je, že se vždycky naslibují hory doly a pak se stejně z těch slibů plní opravdu málo. To přeci nemůže jít, vy to říkáte, ale to nemůže jít donekonečna.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Právě já mám dojem, že zatím to, co ..., čeho jsme zatím byli svědky, bylo to, že v politických stranách jednotlivých byla minimální konkurence, místo toho, aby prostě vychovávali novou garnituru politiků z lidí, kteří projdou univerzitami zahraničními, získají zkušenosti, absolvují různé stáže a pochopí teda, co to je ta správa věcí veřejných, tak místo toho, jakmile se objeví někdo talentovaný, tak ho vlastně okamžitě ty politické strany, ti staří matadoři nějak zlikvidují jako budoucí konkurenci. To znamená, my, když volíme, tak volíme z několika rybníků, se stejně starou zapáchající vodou, kde prostě není žádný pohyb, žádný život, navíc teda ti lidé, jak stárnou, tak vůbec jakoby nemoudřeli, prostě naopak zjišťují, že vlastně jim úplně klidně stačí komunikovat s různými lobbisty a s byznysem a že vlastně ten občan je stejně bezmocný, stejně jim nic neřekne, stejně, stejně je bude příště volit znovu. Ale tohle to už trvá strašně dlouho a všimněme si, že vlastně vůbec historie u nás probíhá v takových dvacetiletých periodách a tady není možné, aby prostě po těch 20 letech ještě někdo těm politikům věřil stále se opakující slovní klišé. To znamená, já mám pocit, že toto byla taková důležitá ťavka, jo, důležitý úder, který všichni teda dostali, oni si ho uštědřili navzájem, který by mohl začít něco pomalu měnit.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Samozřejmě, že politické strany teď říkají, že je to stálo hodně peněz ta předvolební kampaň, že jsou to vyhozené peníze.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Dobře jim tak, dobře jim tak, ano, přesně.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
/Nesrozumitelné/ odpověď. Dobře, myslíte si, že ten posun voleb, řekněme, toho řádného termínu, že přinese něco pozitivního tedy?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já vnímán hodně lidí, kteří prostě dosud vždycky uvažovali o tom, no, jo, dobře, ale tak nemůžu volit prostě strany, které, u kterých jsem jist, kolik získají procent hlasů, pokud chci ovlivnit to, co se bude dít, tak musím volit teda z těch, kteří mají nad těch 5 %. A takhle to vždy bylo. A teď vlastně to znechucení politikou už je tak velké, že docela mám pocit, že vnímán, že přibývá lidí, kteří řeknou: "Mně to je úplně jedno, jestli ten můj hlas propadne, ale chci konečně jednou volit lidi, u kterých mám prostě z toho jejich programu nebo z těch tváří pocit, že jim o něco jde a že prostě to má nějaký smysl." To znamená, je klidně možné, že se začne měnit prostě takový ten model, kdy nakonec všichni volí mezi 2 velkýma silnýma stranama, které ovšem ve skutečnosti v kuloárech jsou propojené, mají stejné sponzory, stejné lobbisty, a jsou to prostě všechno kamarádi mezi sebou a ten spor ideový ten na nás jenom předvádějí, jenom ho krají.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí dnes s komentátor Deníku a naším spolupracovníkem Ivanem Hoffmanem. Já jsem teď v minulém týdnu nějak špatně šlápl, něco jsem si provedl s kolenem a doma se mi dostalo výborné útěchy - to víš, v tomto věku už to není žádný problém. Tak jsem trochu zapochyboval nad svou kvapem se blížící padesátkou a říkal jsem si - ano, něco na tom bude. A v neděli se mi dostalo výborného zadostiučinění, protože žokej Josef Váňa ve svých 56 letech opět vyhrál Velkou pardubickou, je to už pošesté a znovu je tedy obdivován a obletován a je znovu hvězdou právě v uvozovkách v tomto věku. Jenže musíme říct, že také na Velké pardubické umírali koně opět.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Přesně tak. To je ..., to byl velký sportovní svátek. Ono je potřeba říct, že my už se začínáme stávat velmocí, ve které prostě ve vysokém věku sportovci podávají skvělé výkony a já jenom namátkou zmíním tenistku Navrátilovou anebo Dominika Haška, který prostě také v pokročilém věku znovu výborně chytá, jo. Ale tenhle ten Váňa, to je skutečně, to je živel a fenomén neskutečný, protože on kromě toho, že je starý, tak je mnohokrát zraněný a vlastně vždy znovu, vždy znovu prostě si na toho koně sedne a zase je všechny nějak přechytračí a on to přece říkal, že má koně, který má výborný závěr a přesně, jak to řekl, tak to i bylo a všichni se mu pak podívali na záda. Já si také myslím, že to je něco úžasného a že prostě před ním musíme smeknout klobouk, i když člověk pročítá takové ty internetové diskuse s komentáři různých lidí, tak se tam najde i hodně, hodně pomluv, hodně kritických slov, odsudků, tak, aby člověk teda udělal takové doopravdy korektní spravedlivé rozhodnutí, co to je vlastně /nesrozumitelné/ Váňa, tak asi by musel být hodně i znalec toho dostihového sportu, ale to, co my amatéři vidíme, je obdivuhodné.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Vy jste říkal, že je starý, tedy 56 let, já bych teď chtěl slyšet řadu posluchačů, mně se to taky tedy drobně dotýká.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
My jsme stejně staří s Váňou, mně je taky teď 56, takže to můžu říct.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Můžu říct, že jste starý?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
A jo, docela už jo. Začínám mít /nesrozumitelné/ ale hlavně z toho, že mnoho věcí, které kolem sebe vidím a v minulosti mě nechávaly klidným, tak mám pocit, že začínám být takový nevrlý a že prostě mě hodně věcí štve a že začínám být takový jako, jako takový rozčilený tak, jak v tomto věku bývali lidé, různí spisovatelé, filozofové, kterých jsem si cenil.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
No, tak to už byli kmeti v 35 všechno samozřejmě.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Někteří ano, je pravda, ano, jsou i třicetiletí starci.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ale Josef Váňa je pro nás úžasnou vzpruhou, protože se dá sportovat v každém věku, a dokonce i na tom koni, takže ..., ale já se vrátím ještě k tomu, co jsem říkal, zemřeli tam koně, a to si jistě zaslouží pozastavení. Je tedy dobře sportovat na úkor byť zvířat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, já jsem k tomu dlouho dobu měl takový názor, že to prostě za to nestojí a že ten sport je teda vlastně v jádru nějaký divný, protože proč teda toho koně nenechají dožít, proč ho teda musí střílet, ale když člověk prostě trochu to si o tom přečte a zajímá se o názor teda těch lidí, tak zjistí, že to není tak úplně černobílé. On ten kůň prostě požívá od svého okolí obrovské péče, toho koně mají všichni kolem něj rádi a ten okamžik, kdy on prostě si zlomí nohu a vlastně trpí, je nepříjemný v tom, že prakticky toho koně, jestli já tomu dobře rozumím, nelze vyléčit, on v případě, že by dlouho ležel, tak má různé proleženiny, je to prostě strašně velké zvíře, hrozně by trpěl, jemu těžko něco vysvětlí, že s tím nemá chodit, ale zase s tou zlomenou nohou nemůže, to znamená, že vlastně ten akt toho zabití toho zvířete je spíše projevem milosrdenství, než já jsem si to kdysi myslel, projevem cynismu. Druhá věc je, proč se má běžet prostě tak strašně náročný dostih, proč potřebujeme ve všech disciplínách, aby prostě všechno bylo až na krev, aby, aby prostě ten adrenalin byl co největší. Já, když to porovnávám s tím, že máme pejska, který prostě běhá coursing, tak on, když byl štěně, tak on, když byl štěně, tak směl běžet jenom 50 metrů, když byl starším, mohl běžet 100, ale než ten pes má vyvinuté všechny klouby a než prostě se to naučí a tak dál, jsou k němu všichni nesmírně ohleduplní a tady prostě u těch koní mám takový pocit, že jde nakonec o nějaké zřejmě příliš velké peníze a tak dále, a tam už vlastně takové ty ohledy vůči tomu zvířeti u některých těch doopravdy nejnáročnějších dostihů jdou stranou. Já bych prostě se na tu pardubickou klidně díval, i když by tam nebyl ten vodní příkop. Myslím, že na tom vodním příkopu teď spadla ta klisna, kterou museli utratit, taková nadějná, tak já myslím, že ten závod by byl stejně hezký. A tady prostě pro ně omluvu už nemám, jo, takže, že to zvíře utratí, to asi má prostě svoji logiku, ale ty 2 překážky tam vůbec nemusí být.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Myslíte, že ochránci zvířat už nějakým způsobem už rezignovali?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak oni tam někdy jsou a někdy nejsou. Já mám pocit, že i ti ochránci zvířat taky na něco přišli, taky prostě se asi po nějaké době zeptali, o co jde, a někdo jim vysvětlil celý ten, celou tu složitost teda toho problému, když ten kůň je zraněný, protože tam doopravdy, možná, že by se teoreticky dalo toho koně prostě zachránit, že by se našel sponzor, který by se o něj staral tak, jako se starají různí sponzoři o staré koně, kteří už nemůžou teda závodit, ale dožijí a nikdo je nedává do klobás, aspoň teda tak to slyším a prostě doufám, ale v případě takovýchto to těch vážných zranění, tak tam doopravdy to není pro toho koně dobré ho nechat trápit, no.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman v premiéře, tedy dopoledne si povídáme v pořadu Jak to vidí, v repríze pak po třiadvacáté hodině, tady je Český rozhlas 2, tady je Praha. Český rozhlas 2 Praha, povídáme si s Ivanem Hoffmanem v pořadu Jak to vidí. My jsme před týdnem mluvili o Nobelových cenách, o tom, kdo by ji mohl dostat. Cenu za mír dostal americký prezident Obama. Diskutuje se o tom, jestli ji měl dostat, za co ji vlastně dostal. Také jste se u toho pozastavil?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, určitě, já si myslím, že se u toho pozastavil každý, protože to bylo hodně nečekané. Já už jsem to vlastně, když jsme si povídali před týdnem, předeslal, že vlastně s tou Nobelovou cenou bývá docela míru bývá docela problém a tady opět vlastně na pováženou je už to, že velice často tu cenu dostávají politici, ale ten politik, jestli dělá něco pro mír, tak to dělá v rámci své pracovní doby, v rámci své pracovní náplně. Tam prostě ta zásluha není, není úplně jednoznačná a za druhé, velice často to, co prostě vidíme jako snahu o mír, je vlastně nějaký mocenský kompromis, do kterého úplně přesně nevidíme. To znamená, bylo to od těch hodnotitelů docela odvážné tvrzení. Oni samozřejmě to své rozhodnutí brání a říkají, že Obama přinesl prostě novou atmosféru do mezinárodních vztahů, že prostě se zasazuje o omezení nukleárních zbraní a tak dál, to je všechno pravda, ale vlastně asi nejlepším vodítkem toho, jestli to bylo dobře uděláno, je podívat se, jak na to zareagoval sám Obama, ten byl nesmírně překvapen, protože, jak už jsme řekli v úvodu, ještě nic nestihl udělat, to znamená, on tak se z toho snažil nějak vylhat a řekl, že to je závazek pro něj, aby něco udělal. Jo, ale je to teda celé veskrze trošku zvláštní a mám pocit, že to té ceně moc neprospívá. Už mnohokrát v minulosti se diskutovalo o tom, jestli ti, kteří dostali tuto Nobelovu cenu míru, jestli teda byli ti praví a tady se ta situace v podstatě opakuje.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Lze tedy věřit tomu, že ta cena je udílena skutečně s čistým svědomím nebo i tady hraje jistou míru politika? My jsme mluvili o tom, určitě si vzpomenete, o volbě miss před týdnem, že je potřeba třeba nějakou zemi, řekněme, pohladit, podrbat a zavázat si ji, a tak vyhraje miss z té země při té celosvětové volbě. Myslíte, že tady je to něco podobného?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já myslím, že ne, já myslím, že tady spíš prostě podlehli ti hodnotitelé takové nějaké euroforii z toho, že se svět prostě už nemusí dívat na toho George Bushe, konzervativního amerického prezidenta, který začal několik válek, hovořil stále o svobodě, ale už zemřelo mnoho lidí a nejen amerických vojáků, ale obrovské kvantum civilistů v těch zemích, kterým prostě se mělo pomoct, a to už se vlastně nedá přehlížet, a teď ta jeho válečnická rétorika najednou prostě pominula a teď mám pocit, že se tito porotci nechali okouzlit tou atmosférou, těmi přísliby nějakého normálnějšího lepšího světa a dřív než prostě se ta iluze rozplynula, tak, aby ji pojistili, tak dali hlas tomu Obamovi. Mně to je sympatický politik, já proti němu nic nemám, jenom, jenom ceny by se měly udělovat za zásluhy a ne gratis /nesrozumitelné/.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Co sliby, tak, jako co by se odehrálo, kdyby ... Ona otázka je ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
My bychom určitě taky uměli něco pěkného slíbit, abychom dostali takovou cenu.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Minimálně na Nobelovku by to bylo.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Určitě, určitě.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Já se zastavím chvíli teď u nezaměstnanosti. Ta čísla jsou hrozivá, u nás je bez práce už více než půl milionu lidí, jak je to možné, že se ta situace nelepší. Sice je tu ta finanční krize, ale jak to vlastně všechno brát?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, to je vlastně zvláštní, že když se hovoří o nezaměstnanosti, tak myslím si, že úplně první, co se musí udělat, aby nedošlo k nějaké vášnivé hádce, je, že si musíme říct, jestli o ní budeme hovořit jako o nějakém průvodním a logickém ekonomickém jevu, anebo jako o lidské tragédii. Já vždycky, když slyším ty analytiky, kteří říkají, jaká míra nezaměstnanosti je zdravá, prospívá rozvoji hospodářskému a konkurenci ve společnosti a tak dál, tak si říkám, no, ale tohle to teď poslouchá nějaký člověk, který prostě ve vyšším věku přišel o práci, vystrnadil ho nějaký mladší, který prostě tu práci je ochoten dělat za míň peněz a ten už vlastně žádnou nesežene a teď má nějakou hypotéku, má děti na školách a ten je prostě v koncích a najednou poslouchá nějakého mladého ekonoma, který prostě s plechovou tváří, ...

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
S kamennou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
... mu říká, že to je naprosto normální, jo. Tak to je, to mě teda doopravdy vždycky jako zaskočí a rozčílí. Z jedné strany chápu, že jestliže ta společnost je v principu založená na nějaké soutěži, tak určité množství lidí, kteří se musí snažit prostě, aby dosáhli na to zaměstnání a tím pádem zvyšují produktivitu a snahu vzdělávat se a neusnout na vavřínech, kdybychom to tak měli říct, takže to může jako společensky, ekonomicky fungovat. Jenomže my žijeme bohužel v době takového globálního a nebojím se říct mafiánského velice často kapitalismu, který už s tou hospodářskou nějakou soutěží a s tím, s tou rovností šancí a s nějakými pravidly si nedělá velkou hlavu a vidíme, jak vlastně spíše velcí požírají malé, než by lidé soupeřili o to, kdo z nich bude větší. A v této situaci prostě ta nezaměstnanost už je jev, který neumí jednotlivec velice často ovlivnit sám svým úsilím. A pokud je tomu tak, tak už potom to není zdravý jev, pak už je to prostě neštěstí a je to prostě varovný signál, protože ve chvíli, když těch nezaměstnaných a teď nemluvím jenom u nás, ale vůbec ve světě bude příliš mnoho, tak bude přibývat lidí, kteří jsou frustrovaní, sociálně vyloučení, to znamená, mají pocit, že je nikdo nemá rád, jsou tím pádem vzteklí, naštvaní, a to je prostě přesně to podhoubí, kdy režimy prostě padají a mění se za jiné a při té příležitosti většinou teda jsme svědky nějakého násilí, a to prostě není dobře. To znamená, tato nezaměstnanost už není jenom takovým tím pravidelným jevem, prostě jednou je těch lidí bez práce míň, jednou víc, ne vždycky je to prostě systémový jev, který je stále méně potřeba lidí k práci, protože mnoho věcí, mnoho věcí prostě je zautomatizovaných a té pracovní síly je stále méně třeba, no, a lidí, kteří prostě tu práci chtějí dostat přibývá a nikdo jim ji jen tak pro nic za nic nedá, zatím ještě nikoho nenapadlo, co dělat s lidmi, kteří ne, že nechtějí pracovat, ale pro které není práce, protože jsou zbyteční, přibývá zbytečných lidí a ta společnost se tím zatím odpovědně nezabývá.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Vysvětlete mi jednu věc, naštěstí tedy musím říct, že práce, práci mám, zejména v létě, kdy je spousta akcí, natáčení, vysílání, cest, ale stojí mi práce takzvaně doma, u domu. Já jsem se rozhodl, že dám inzerát, dal jsem ho na obci, na internet na vývěsku, že hledám brigádníka na nátěry plotu, úpravu zahrady a tak dále, nepřihlásil se jeden jediný člověk za 2 měsíce. No, to mi nepřijde, že by nebyla práce a lidi by ji opravdu alespoň příležitostně vyhledávali.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já mám pocit, že to je tím, že, že vlastně poptávka po těchto lidech dlouhodobě klesla, a tak ve chvíli, kdy se najde jedinec jako jste vy anebo jako budu já, když budu teď hledat elektrikáře a doopravdy nevím, kam se mám obrátit, protože ne všechno si umím udělat sám, elektřina je zrovna věc, na kterou si netroufnu, tak tehdy my doplácíme na to, že vlastně tito lidé přes nějakou dobu byli z toho pracovního trhu víceméně vytěsněni, nahradili je daleko levnější zaměstnanci odjinud, gasarbeiteři, jak tomu říkají v Německu, a u nás prostě celá odvětví učňovského školství v podstatě zanikla, a pak najednou přijde poptávka, ale ta poptávka nepřichází po obrovském množství těch lidí, ale po několika a kvůli nim asi nestálo za to je vyučit, prostě tak. Tak já mám pocit, že to je jev, který, který byl nastartován kdesi v minulosti, kdy se zdálo, že vlastně budeme spíše potřebovat hodně manažerů a úředníků a obchodníků a obchodních zástupců a kreativců a zapomnělo se, že bude ještě potřeba občas něco vyzdít anebo natáhnout někam elektřinu.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
A poslední téma, které tady mám, které ovšem už je pohodové, i když asi ne pro naše sportovce příliš veselé, naše fotbalisty čeká poslední zápas kvalifikace na mistrovství světa, na které se mohou kvalifikovat snad jen zázrakem, tedy pokud vyhrají a Slovincům se nepodaří porazit San Marino. Stane se zázrak?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, já myslím, že se zázrak nestane, myslím, že to všichni víme, ale budeme na něj samozřejmě ..., když se stane, tak se nebudeme zlobit, takhle bych to řekl. Ale jinak, já ještě před časem jsem měl takový pocit, že už vlastně ta kvalifikace už byla prohraná před nějakýma třema zápasy a že bylo potřeba zapomenout na všechny ty staré a začít už budovat rovnou nějaký nový mladý tým a už prostě jako s tím počítat a tak dále. Teď se ukazuje, že vlastně byla ta výměna trenéra zřejmě šťastná. Ten Hašek má důvěru, ti hráči se znovu o něco snaží, i ti starší někteří a asi ten tým není pod jeho vedením poskládán špatně, přišlo to teda pozdě a co mě mrzí, druhá věc je, že prohrála v Egyptě ty naše lvíčata a smolně s Maďarskem, to znamená, že vlastně ani ta budoucnost toho fotbalu zatím se tak úplně jednoznačně skvěle nejeví, jo, že by prostě přicházela taková generace nových skvělých hráčů. Já jsem hodně /nesrozumitelné/ třeba od toho Morávka, který prostě neproměnil penaltu a odešel na zahraniční angažmá, kde vůbec nehraje a tak dál, to znamená, těch špatných signálů je daleko víc, než jenom ten, jenom tato kvalifikace a mám pocit, že bysme se měli do budoucna zaměřit na nějaký jiný národní sport.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Tak uvidíme, třeba se zázraky stanou, ale přeci jenom jedno téma mě ještě napadlo, vy jste sice teď ve Zlíně, já v Praze, vysíláme, bavíme se spolu po rozhlasových linkách díky technice, občas samozřejmě do Prahy zajedete, minulou zimu bylo tragédií nejet pro osobní vozy na zimních pneumatikách, policisté mnohdy číhaly jako hyeny a okamžitě pokutovali, ale najednou prostě už zase nejsou potřeba, tak, co to je, to je nahoru, dolů, buď jsme tvrdí a trestáme, anebo jsme najednou benevolentní a je nám to jedno, nebo co se to děje?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Nevím. Já mám pocit, že bychom museli jenom najít nějakou lobby, pro kterou je to výhodné, která to prostě nějak zase protlačila někde, ale já bez ohledu na to, jaké jsou, jaká jsou pravidla, tak já ty zimní pneumatiky si každou zimu na to auto dávám a mám s tím dobrou zkušenost a mám pocit většího bezpečí a mám takový pocit, že jestli někdo si myslí, že vlastně ušetří tím, že bude jezdit na těch letních, tak strašně riskuje a moc tomu nerozumím. Jiná věc je, že pokud se to vztahuje na nějaké kamiony, u kterých, u kterých vlastně je největší nebezpečí, že když teda už nabourají anebo udělají nehodu, takže to skončí teda velmi špatně, tak tam tomu vůbec nerozumím, tam prostě musím, to prolobbovávají nějaké, nějaké dopravní firmy, ale to prostě podle mě není vůbec dobře. Já myslím, že na tom se asi shodneme.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Určitě. Mně spíš vadilo na tom, že jednu zimu je to tvrdě trestáno, ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Od zdi ke zdi.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
... najednou se nic neděje a běžný občan skutečně už neví, za co bude trestán, nebo nebude trestán, a tak podobně, i když pravdou je, zákony a předpisy se dodržovat musí a já taky jezdím na zimních a v tom s vámi plně souhlasím v každém případě.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Bereme v úvahu ty fyzikální zákony.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Ivane, děkuji. Pořad Jak to vidí dnes patřil Ivanu Hoffmanovi, komentátoru Deníku a také našemu letitému partnerovi, spolupracovníku, tak se těším na další setkání v pořadu Jak to vidí. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já také. Na slyšenou.

Pavel KUDRNA, moderátor
--------------------
Pořad Jak to vidí můžete poslouchat v premiéře vždy dopoledne mezi půl devátou a devátou, v repríze pak po třiadvacáté hodině. Za chvíli bude 9, tedy posloucháte-li nás v premiéře, čeká vás předpověď počasí, zprávy, no, a potom budeme soutěžit, budeme bojovat s pamětí, Český rozhlas 2 Praha.