Jak to vidí Ivan Hoffman - 14. května

Před rokem 1989 působil Ivan Hoffman jako fotograf, písničkář a spoluvydavatel samizdatu. Po roce 1989 pracoval v Lidových novinách, Rádiu Svobodná Evropa a také Rádiu Alfa. Od roku 1994 působil jako publicista a komentátor Českého rozhlasu. Dnes je komentátorem regionálních Deníků.
"Vlastně jsem na Praze udělal kariéru - začínal jsem v nočním pořadu a dostal jsem se do "prime time", říká Ivan Hoffman o své současnosti.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je jako obvykle v pondělí komentátor deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Zdravím do Zlína, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já také zdravím srdečně. Dobré ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kmotr je mužský tvar prapůvodně praslovanského slova kmotra, které vzniklo z latinského kom mater, spolumatka. Vztah mezi kmotrou, popřípadě kmotrem a kmotřencem, kmotřenkou je duchovní příbuzenství. Podle soudu se také může svobodně označovat v přeneseném slova smyslu podle slavné knihy o mafii, kmotrem někdo, kdo je takzvanou šedou eminencí. Nejvyšší správní soud tak rozhodl ve prospěch České televize, ta dostala jen pokutu od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání kvůli tomu, že toto označení považovala za hanlivé a zavádějící, myšleno rada nebo radní. Jak ti toto zní, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No tak, já nevím, jestli správní soud doopravdy pochopil význam slova kmotr tak, jak se u nás používá právě podle té knihy o mafii, mám pocit, že spíše ne. Oni řekli, že kmotrem je ten, kdo spojuje byznys s politikou a neformálně ovlivňuje politickou stranu. Tady oni si osvojili nikoliv ten termín z toho mafiánského světa, ale takto zavedl pojem kmotr do našeho slovníku bývalý předseda ODS Mirek Topolánek, který byl první, kdo kmotry kritizoval a možná právě proto, že z politického prostředí vzešla tato podle soudců legitimní novinářská zkratka, tak se také přiklonila na stranu České televize a nespatřuje v takovém to označování lidí nic špatného. Mně to přijde zvláštní, protože já, podobně jako ty si myslím, že asi ten kmotr především v politice se bude odvíjet od toho mafiánského, řekl bych, prostředí a ono se také říká, že to politické prostředí je docela podobné tomu mafiánskému v tom, že vznikají takové neformální vazby, o věcech rozhodují lidé, kteří nemají legitimitu odvozenou od voleb, ale od svého bohatství, od toho, kolik mají peněz v peněžence,a to pochopitelně není úplně dobře, protože celá společnost je nastavena tak, že máme zde zastupitelskou parlamentní demokracii, kdy nemůžeme o všem rozhodovat, ale volíme si zástupce, kteří rozhodují za nás. Když se to změní a budou za nás rozhodovat ti, kteří mají nejvíce peněz, tak pochopitelně nemůžeme počítat s tím, že budou hájit naše zájmy, ale budou hájit své zájmy, to znamená aby těch peněz měli ještě více. To je taková ta stránka výkladová a pak je ta druhá, že média jsou vlastně vždy vyzývána a já myslím, že docela správně k tomu, aby postupovala korektně, aby doopravdy byla nestranná, aby se nepletla do politiky. Kdo chce politiku dělat, tak ať vstoupí tedy do nějaké volební soutěže, stane se politikem, ale ať se nedělá politika přes média. V rámci právě té politické korektnosti, ke které jsme vlastně vedeni jak z venčí, tak ale i jakýmsi vnitřním hlasem, že je to tak lepší, tak najednou prostě hrozí, že se z té politické korektnosti stane politická sterilnost, že vlastně člověk v obavě, aby někomu nenadržoval, někoho nepoškodil, nakonec neřekne vůbec nic. A ten výrok správního soudu je pro mě cenný právě v tom, že říká, ano, politická korektnost je důležitá, ale novináři zde mají jiné úkoly a bylo by proti smyslu té jejich práce, kdyby neřekli nic a kdyby se všeho báli, odkud přijde rána, kdo si na ně bude stěžovat, kdo jim dá pokutu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu, nenaskakujeme jako novináři často na podobné zkratky,jako je právě kmotr. Ty už si připomenul, že to je termín, který se vžil asi před třemi lety díky Mirku Topolánkovi, ale různě přijímáme od politiků ty patvary a floskule. Co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě to dobré není. Tady, bych řekl, to docela sedělo, ale já jsem například vůbec nikdy nepochopil takový ten výraz sarajevský atentát. To dodnes nevím, proč jsme takovou pitomost prostě tady opakovali, papouškovali mnoho let, když ta situace tenkrát vůbec k takovému to slovnímu spojení a nebo myšlenkovému dokonce neopravňovala, takže je to asi pravda, ale co je horší, my nenaletíme jenom na to, jak někdo, něco pojmenuje, ale my velmi často naletíme i na to, co politici vzájemně na sebe nažalují a nebo jak jeden druhého pomluví a pak z toho mnoho novinářů žije a je to takové zjednodušení si práce. Pouze vezmou to, co jim někdo nažaluje, pak se tím živí. To mi také nevyhovuje úplně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je taková ta otázka, co bylo dřív, jestli vejce nebo slepice, jestli to posluchači, diváci, čtenáři opravdu chtějí a nebo jim to nabízíme navzdory tomu, o co oni se zajímají?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já bych řekl, že obojí je pravda. Ono se to tak ovlivňuje vzájemně. Z jedné strany je zde nějaká nabídka, z druhé poptávka, a to jde jedno s druhým, proto vlastně i není možné se s tím nějak vyrovnat, jenom z jedné strany. Současně musí klesat poptávka po takovém politikaření prováděném přes média a současně tím pádem musí mizet i nabídka a ono něco takového se v podstatě děje. Když sledujeme, jak si vedou nové Události České televize, které se doopravdy hodně zabývají politikou, v konkurenci s Novou, která v poslední době, to je až nápadné, uvede první politickou zprávu jako třetí od konce. Prostě celé správy jsou o něčem úplně jiném. Oni si zřejmě udělali průzkum a zjistili, že lidem už ta politika hrozně leze na nervy a vlastně je doopravdy zajímá jen to, co je důležité, tam, kde se politika týká jich. Že je nezajímá už vůbec politický provoz, to znamená to, co politici řeší sami mezi sebou, kde se vlastně nejedná o občana, ale o ně. Česká televize, která má ten pocit, že by měla hovořit o politice, o politicích, neboť je to důležité, to je teze generálního ředitele pana Dvořáka, tak ztratila obrovské množství diváků, kteří přelaďují na jiné zprávy, na Primu, na Novu, je to vidět na programu ČT24 a tam se vracejí ČT24 znovu až když skončí Události a tam je ten propad výrazný, nelze ho přehlédnout, tam jde o tom, že si lidé potřebují oddechnout od politiky, která už je nejenže nezajímá, ale strašně štve.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Evropská komise se pustila do boje s mobilními operátory kvůli vysokým cenám za roaming, tedy přeshraniční volání. Měli bychom zvolat hurá?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Jak to vlastně ve vládě je? Je to rooming, roming nebo roaming.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To asi to poslední.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já to stále taky úplně, myslím si, že to roaming, je to zajímavá věc. Ten argument eurokomisařky pro digitální agendu byl, že spotřebitelé jsou už znechuceni tím, že jsou bráni na hůl vysokými poplatky za roaming a já, první co mě napadlo, že když politici podávají prst, takže je potřeba jim vzít celou ruku. Ono totiž toho, čím jsme znechuceni, kde jsou vlastně na základě nějakých kartelových dohod poplatky neúměrné a vysoké, je daleko více. My jsme znechuceni například vysokými cenami benzínu, stále rostoucími cenami elektřiny, vody, monopolem na léky, kde farmaceutické firmy rovněž nešetří, a to jsou všechno věci, o kterých by také europoslanci a Evropská komise mohli říci, že spotřebitelé už jsou znechuceni, tak jsem zvědav, jestli to udělají, protože tady zřejmě se jim podaří docílit nějakých normálních cen proto, protože i když budou ty ceny za to volání sníženy ze zahraničí, tak ještě stále zůstane pro telekomunikační firmy ten byznys neuvěřitelně výhodný. Zatímco někde jinde by se zřejmě okamžitě všichni spojili, začali by se soudně bránit a žádat ušlý zisk a pokažené investic a jak to vždycky dělají, když se má něco regulovat a nakonec také často vyhrávají, protože jsou tak bohatí, že si to koupí úplně všechno a to je pro mě na tom zajímavé, ten argument, proč se tak děje, protože jinak telefonování v dnešní době, mám takový pocit, že se stává další nějakou drogou nebo nějakou závislostí a peníze, které dáme za neosobní komunikaci s lidmi, se kterými se potom, že jim můžeme kdykoliv zavolat, napsat, poslat e-mail, stále méně často setkáme osobně, tak tady já si myslím, že v jistém smyslu pro zachování nějakých normálních vztahů mezi lidmi by se ty ceny klidně mohly zvýšit, aby se opět museli potkávat, neboť to je daleko cennější forma komunikace, než když někdo zvedne mobil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, ale třeba v sousedním Rakousku volají podle předsedy sněmovního podvýboru pro elektronické komunikace Jana Husáka šestkrát levněji. Ty by jsi to sice zdražil, to volání, ale myslím, že i Český telekomunikační úřad přiznal, že trh není konkurenční. Je to tedy přiznání vlastního selhání jako regulátora?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Nejprve řeknu, že to, co jsem řekl před chvílí, byla nadsázka, aby mě všichni nezabili.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já vím.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
A protože jakékoliv zdražování se musí odmítnout, ale druhá věc je, že doopravdy slyšíme odpůrce, kteří říkají, že regulace nepřinese konkurenci, ale říkají v naprosto nekonkurenčním prostředí, kde zjišťujeme, že sice z jedné strany je množství firem, loga, všeho druhu, ale když se někdo nedávno podíval na to, jak vypadá, kdo vlastně vlastní a kontroluje a tvoří ceny u výrobků v obchodních řetězcích, to je takový příklad, tak se ukázalo, že se jedná o deset společností ve skutečnosti, pouhých deset společností, kterým patří ty stovky různých značek firem, neboť pod jednou, jedna už koupila dávno všechny ostatní, jenom to jaksi nevíme, to znamená, my se už dávno nepohybujeme v konkurenčním prostředí, pohybujeme se v prostředí, řekl bych regulovaného a plánovaného kapitalistického trhu, to je prostě taková absurdita, ale ideologicky se stále tváříme, že ano, tohle je taková nějaká pokroková forma, řekl bych řízení světa, kdy se cena tvoří na trhu, kdy nabídka a poptávka vytvářejí, to už ale dávno není pravda a na tom telefonování a u těch telekomunikačních firem je to podobně zjevné, jako je to u benzínek, rafinérií. Tam, kde těch hráčů už je málo, tak tam by si sami konkurencí jeden druhému škodili. Tím se vracím k myšlence, kterou jsem tady říkal i před časem, jediná cesta z toho, jediná cesta, jak se znovu vrátit ke konkurenci, je prostě postavit všechny ty velké, největší hráče mimo zákon, normálně je pozavírat, normálně jim vzít peníze, říci o nich to, co je i pravda, že jsou to zločinci a vrátit se k tomu, že jenom to malé je hezké. Když doopravdy budou všude v místě mezi sebou soutěžit lidé, jejichž velikost firmy je přiměřená, normální, přirozená, tak ten svět podle toho bude daleko lépe vypadat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dočetl jsem se v Hospodářských novinách, to se ještě vracím k telekomunikacím, že byznys se šifrovacími telefony u nás rychle roste, takové telefony jsou prý i mezi politiky, ale jenom část z nich si drahý provoz hradí sama. Asi polovině, podle odhadů, těch, kteří mají tyto telefony, platí to šifrování někdo z byznysu, zřejmě. Co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To jsme ještě neslyšel, ale přesně to vypovídá situaci, která tady je. Mně by se nejvíce líbilo, kdyby všechno, co dělá politik, protože on je placen z našich peněz, on by vlastně neměl mít žádný soukromý život, jeho život je veřejný. Mně by se líbilo, kdyby všechno, co říká, bylo veřejné, kdyby v úřadech a nebo na vládě byla chodba veřejnosti přístupná, tam by byly reproduktory, ze kterých bychom slyšeli, o čem jednají a totéž na každém ministerstvu před vchodem by měl být amplion a o čem si povídá ministr by měl každý kolemjdoucí slyšet. Takové řeči o tom, že mají informace, které jsou tajné, soukromé, ty by vůbec neměli být. Pokud něco nesnese zveřejnění, tak by o tom neměli ani mluvit, to už samo o sobě by mělo být důvodem pro podezření a případě i výměnu takového politika. Já vůbec nevím, kde oni berou prostě to právo nebo tu drzost mít nějaké soukromí, když to nedělají za svoje peníze, když je platíme my. Já tomu doopravdy nerozumím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle ministra zdravotnictví Leoše Hegera bude muset kauzu IZIP zřejmě řešit policie. Je dobře, že tento projekt po deseti letech končí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Asi ano, protože europoslanci, předtím poslanci a původně lékaři doopravdy, jak se ukazuje, nevymýšleli něco, co by mělo prospět občanům a nemocným, něco užitečného pro lidi, ale vymýšleli způsob, jak ze zdravotní pojišťovny vylákat a vyvést miliony na svá konta a konta svých kamarádů, spřízněných manažerů. To už prostě nelze přehlédnout. Ta užitečnost toho systému se totiž dá měřit pouze tím, jak je využíván, jak ho lidi potřebují, kolik informací projde a těch je strašně málo na to, kolik to celé stálo a tím pádem ten systém doopravdy dobrý není, je neužitečný a navíc poslední dobou provázejí ho různé takové divné věci, jakože poslanci, nakonec se ukáže, že už v tom dávno nefigurují, neboť své podíly prodali. Firmě, kterou nikdo neumí dohledat, někde ve Švýcarsku, to je naprosto neprůhledné a já si nemyslím jenom, že je problém v tom, že někdo prostě vymýšlí způsob, jak se dostat ke státním penězům, to dělají všichni a je úkolem státu, aby ohlídal ty své prostředky, aby je vynakládal užitečně. Mě na tom spíše trápí to, že kam se podívám, tak v politici vidím spoustu lékařů, doktorů. To jsou lidé, kteří skládali Hypokratovu přísahu, že budou pomáhat lidem a zavázali se k mnoha důležitým věcem, jsou to lidé, kteří by měli být morálně a mravně na výši. Oni, jakmile se dostanou do politiky, tak pochopitelně to prostředí je agresivní, buďto z té politiky vypadnou, to je ten lepší případ nebo když v ní zůstanou, tak ten jejich přínos, který by tam měli vnést, mravní, morální, velmi rychle se vytratí a stávají se z nich takoví typičtí politici. Lékaře, jakoby člověka důležitého, kterého potřebujeme, který o nás pečuje a tak, už v nich nenacházím. Podle mě by lékařská komora měla každého doktora, který vstoupí do politiky, vyloučit ze svých řad, vzít mu titul, buď přechodně, a nebo navždy, protože to je člověk, který se zpronevěřuje tomu, co se od něj obecně čeká. Za prvé, vůbec nechápu, proč má zapotřebí politik lézt člověk, který prostě předtím těžce vystudoval docela náročný obor a ve kterém bude mít uplatnění vždy, protože vždy budou nemocní, co ho na té politice láká. Já si myslím, že jedině peníze a v případě, že tedy ho lákají peníze, tak pak už ten člověk jako doktor je pro nás, jako pro pacienty nebezpečný. Prostě, jemu je potřeba vzít titul. Poslanci Cabrnoch a Ouzký vydělají peníze, možná to bude šetřit policie, ale to by měla šetřit Lékařská komora. Prostě, oni jim udělali ostudu, ti lékaři by se za ně měli stydět a měli říci z těmi nemáme nic společného, ale oni jim normálně ty tituly nechají snad.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale s touhle logikou, kdybychom ji uplatnili obecně, tak by vlastně do politiky mohli nebo měli vstupovat jenom lidé, kteří vystudovali politologii?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Sociologové, psychologové, někdo, kdo se zabývá člověkem, ano, tak by to bylo správně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě, když se vrátíme k tomu IZIPu, ono ty říkáš, že to nefunguje ten systém, na druhou stranu podle šéfa IZIPu Jiřího Paška ten projekt má asi 2,5 milionu klientů, to tvrdí on a 200 milionů klinických záznamů v oněch elektronických knížkách. Máš pocit, že se to všechno smaže jenom tak, že to skončí někde?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ne, ne, ne, určitě ten systém, bude se pro ně hledat nějaké lepší uplatnění, způsob, jak by mohl fungovat a ještě nás to bude stát spoustu peněz a jestli to nakonec bude užitečné nebo ne, to uvidíme, ale už v principu to, co právě teď říkáš, že my bereme v úvahu to, co říká člověk, který tam vydělává peníze, on to samozřejmě vždycky bude bránit a vždycky najde nějaký argument, proč řekne, že to je dobře, ale mě jeho názor vůbec nezajímá. Mě zajímá názor nezávislých odborníků, kteří prostě mají odstup od toho problému, kteří dovedou posoudit, jak to funguje jinde, jak to funguje u nás, ale to je také důvod, proč já vůbec nechápu, proč jsou do televizních různých debat a tak, zváni politikové, vždyť oni prostě samozřejmě tam budou hájit sami sebe a my potom budeme papouškovat, co nám o tom řekli. Ne, tam je potřeba lidi, kteří objektivně nestranně a profesionálně zhodnotí, co se stalo a těm naslouchejme, ti jsou pro nás důležití. Co o sobě řekne politik, co o sobě řekne šéf nějakého IZIPu, to nám vůbec nepomůže, ten bude nejspíše jenom lhát.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nás se tady ptá Alois Majer, jestli víme, jaký je rozdíl mezi IZIPem VZP a kartou života ZPMV. Nevím, jestli jsi takto informován, já jsem si to rychle našel na internetu, tak tady Jaromír Gajdáček, což je šéf právě Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, říká, že na rozdíl od elektronické zdravotní knížky IZIP, kterou platí svým klientům Všeobecná zdravotní pojišťovna, nemá karta života ambici stát se elektronickou zdravotní dokumentací, snad je to jasné, jaký je rozdíl. Ještě k těm médiím, možná je to docela zajímavé, co nám tady napsal pan Ženka starší. Zkuste, prosím, vzít změny ve zpravodajství ČT ještě pozitivněji, například většině členů naší rodiny tato změna poskytla další, téměř hodinu volného času.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já, pokud se mám přiznat, já jsem se na to také přestal dívat, já u toho trpím. Vadí mi ten chaos, prostě zprávy jsou řazené naprosto nečekaně, domácí se zahraničím, kultura s tamtím, možná proto, aby to pestré, dynamické, ale mně to nevyhovuje. Já prostě z toho nevím, co si o tom mám myslet. Potom já chápu, že už není trendy, nějaké mluvící hlavy, když někdo sedí a někomu, něco říká, ale zase z druhé strany nevím, proč bych se měl dívat na události v čase, kdybych raději se dozvěděl nějaké zprávy. To, že někdo tam chodí po virtuálním studiu a to, co říká, ještě potom jednou ukazuje, tak tam si připadám, jako kdybych byl děcko, že prostě, jako kdybych neměl uši, tak musím ještě vidět. A potom poslední, co mi vadí, to je ta kombinace takového dobromyslného naučného komentování a vysvětlování a uvádění prostě do triviálních souvislostí, kde mám pocit, že se nejedná o zpravodajství, ale o manipulaci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme u té manipulace, já se zeptám. Eliška Svobodová, jednak tedy zdraví do Zlína, ale ptá se, co si myslíš o sdělování průzkumu veřejného mínění, tedy preferenčních hlasů pro strany, ona píše, vždyť už toto mi připadá jako ovlivňování. Proč se to vlastně dělá? Kde je v tom smysl? Nedomníváte se, že to může být metoda skryté manipulace?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Pokaždé budou lidé, kteří budou mít podezření a někdy i najdou hodně argumentů, kterými to podezření jsou schopni jako hodně podpořit, že vlastně ve skutečnosti volby jsou manipulovány, že se do nich promítají zájmy politiků, politických stran. Já to úplně posoudit neumím. Znám více lidí, kteří zkoumají veřejné mínění, vlastně znám všechny pana Hircmana, pana Hartla i lidi z CVVM. To znamená, já jim docela věřím, to jsou vesměs lidé, kteří se snaží ty průzkumy udělat poctivě, a to z jednoduchého důvodu. Oni mají kromě příležitostného kšeftu, kdy občas dělají volby a průzkumy volebních preferencí, pak mají klienty, kteří jim doopravdy platí provoz, u kterých vydělávají a ti od nich očekávají naprostou korektnost, nestrannost, přesnost a ta fakta potřebují ke svému byznysu, to znamená, oni nemají důvod lhát, protože kdyby se to ukázalo, že podvádějí, tak přijdou o ty skutečně důležité klienty. To je jedna věc, kterou bych k tomu řekl, takže já, pokud jde o průzkum veřejného mínění, některým firmám, které jsou zavedené na trhu a dělají ještě pro další, docela věřím ty výsledky a beru je jako sondu do společenského vědomí. Ale samozřejmě docela si umím představit, že tomu nemusí každý věřit, protože někdy máme svojí zkušenost ze svého okolí, z rozhovorů s lidmi, které známe a ta je úplně jiná, než co se potom dozvíme z těch průzkumů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V sobotu dlouze zasedal v Břeclavi krizový štáb, ukázalo se, že patnáctiletý chlapec těžce zraněný násilníky zásadně změnil výpověď. Není vyloučeno, že v případu šlo o drogy a také není jasné, jakého původu útočníci byli. Asi by to nebylo poprvé, kdy si oběť rasisticky motivovaný čin zřejmě vymyslela, třeba dívka v Liberci, pobodaný muž v České Lípě. Jak by se měla média v takových případech podle tebe chovat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak, samozřejmě naprosto opatrně, protože můžeme si všimnout, že v té první reakci ve společnosti se okamžitě objeví předsudky. Já až tak škodolibě si říkám, je pěkné, když se prostě s mládence napadeného Romy nakonec vyklubává dealer, kterému natloukli nespokojení klienti za špatnou drogu a zřejmě ti klienti byli ještě navíc bílí. Mám obecně takový pocit, že v téhle společnosti, která je velmi silně proti Romům, proti cizím, je dobré, když lidé vlastně, kteří vzpláli spravedlivým rozhořčením, se najednou cítí trapně a mám pocit, že je to dobré i pro média, protože ta samozřejmě vydělávají na takových kauzách, získávají čtenáře, diváky. Nejdříve se to celé trochu uklidní, protože takový ten skrytý rasismus a já ho tady tedy cítím, ten k ničemu dobrému nemůže vést.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, máme tady ještě jeden mail. Omlouvám se všem, na které se nedostalo, ale tento musím citovat. Dobrý den, pane Hoffmane, prosím, mohl byste nám dělat prezidenta? Srdečně děkuji a zdravím Ivana z jihu Čech.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Odmítl jsme mnoho politických nabídek a rozhodně nejsem ten, který by prostě mohl se stát prezidentem. Za prvé mám tik, to znamená, že tak mrkám a vypadám špatně na kameru, a to se prezidentovi nemůže stát. Za druhé, moje angličtina je naprosto bídná, takže musel by stále někdo mi tlumočit. Za třetí, by mě to vůbec nebavilo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude, shodou okolností, další host, který skutečně odmítl tedy kandidaturu na prezidenta, bude to Cyril Hešl, psychiatr v pořadu Jak to vidí dnes. Protože máme pondělí, to byl Ivan Hoffman, komentátor deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Ivane, za týden, tedy 21. Května, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Těším se, hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.