Jak to vidí Ivan Hoffman - 1.3.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Ve Zlíně je u mikrofonu Českého rozhlasu 2 Praha komentátor Deníku, host pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Dobrý den, přeji hezké ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jedno z největších zemětřesení, které kdy zaznamenaly měřící přístroje postihlo Chile. Země teď čelí následným otřesům. Ve srovnání s nedávnou tragédií na Haiti, zdá se, z toho vychází nesrovnatelně lépe. O čem to Ivane vypovídá?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No, vypovídá to, kdybych měl být stručný, o tom že když je nějaká země chudá, tak si nemá dovolit zemětřesení, to je z toho asi hlavní ponaučení. V Chile, já jsem zaregistroval takovou zprávu, že bylo 1,5 milionu zničených domů, přitom obětí napočítali několik stovek. Je evidentní, že teda v Chile, díky tomu že to je bohatší země, je srovnávána její životní úroveň s naší, a tak navíc je to země tektonicky aktivní, kde prostě ta příroda takovéhle věci lidem tropí, takže oni se na to vlastně připravují, už stavějí tak, aby minimalizovali škody a výsledek je, že teda nakonec jich tolik nezahyne, i když ty škody pochopitelně budou daleko násobně vyšší než byly na Haiti, kde ovšem zase umřelo strašlivá spousta lidí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenom ty následné otřesy byly vlastně větší než na Haiti, ale toto se těžko srovnává. Haiti zažilo o víkendu další živelní katastrofu, když zemi v sobotu postihly celodenní lijáky, které si vyžádaly desítku lidských životů. To se zdá ale pro světová média už neatraktivní.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No my jsme hrozní, my novináři teda. Prostě už je toho moc, už se o tom napsalo hodně a navíc vlastně novináři milují takové ty zprávy, ve kterých buďto budí hrůzu a nebo naopak zvedne se vlna emocí, to znamená když se podaří médiím vyvolat nějakou solidaritu, tak to se vlastně pěkně vysílá, to lidi rádi poslouchají a tak. Ve chvíli, když u nás začne přibývat takových těch špatných informací o tom, jak vlastně ta pomoc se nedostává k lidem, jak většina té pomoci je orientována spíš na ty, kteří potřebují tam dodat nějaké zásoby, které teda nedávají zadarmo, dostanou je z nějakých zdrojů zaplacené a vlastně méně záleží na tom, jak se pomůže těm konkrétním lidem, tak to už jsou takové nepříjemné zprávy, to už lidi vlastně ani moc nechtějí slyšet a tak vlastně rádi vezmou za vděk další katastrofu a další vlnou solidarity, kde to zase zpočátku vypadá pěkně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nedávno se mě 7 letý syn při sledování zpráv zeptal, tati oni už nedávají Haiti, takže jsem mu na to odpověděl že ne, tak se zeptal, a to znamená, že už je to tam v pořádku, což je vlastně neúprosná dětská logika a ono to tak je a ty jsi to naznačil, že jedna tragédie překrývá druhou a nejenom u těchto tragických záležitostí. Je to tak, že vlastně my novináři nepočkáme do konce nebo nevracíme se k tomu, jak to třeba v té postižené zemi, kam dejme tomu našli posluchači poslali nějakou částku, jak to tam vypadá teď, jak jsme pomohli, jestli se věci hýbou k lepšímu a tak dále. Čili ten příběh nemá vlastně konec.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já naštěstí znám osobně několik lidí, kteří se dlouhodobě věnují humanitární pomoci a rozvojové pomoci, přemýšlejí o tom a mají i nějaké výsledky. Konkrétně třeba znám se osobně dlouhá léta s Šimonem Pánkem z nadace Člověk v tísni při České televizi. No a vím, že to je prostě slušný člověk, který doopravdy to dělá proto, protože uvěřil v to, že to je nějaké poslání, že to má smysl a že chce pomáhat a tím pádem já nemám takový ten předem už jako postoj skeptický, že prostě je to marné, zbytečné, že se nic neudělá a tak dál, protože vím že se vždycky něco udělá. Ale problém je v tom, že by se vždycky dalo udělat víc a že pokud vlastně nebude nad tím nějaký větší dozor, tak nakonec se spousta té pomoci promarní, ale že by se neudělalo nic, to určitě ne. Těm lidem se pomáhá a říci, že je to zbytečné, někdo to někde ukradne, to je špatný postoj a nebyl by ani pravdivý.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu ten kdo chce, tak si ty informace najde, to se vracím zase k práci médií.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili vlastně, nějaký pozitivní efekt, pokud se dá na tom vůbec najít, na tom co se stalo začátkem ledna na Haiti, tak alespoň pro většinu z nás umístilo tuto zemi na mapu světa, protože mnozí asi ani netušili, kde leží.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, určitě. ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká Ivan Hoffman, nebo spíš souhlasí, to jsem ti Ivane teď podsunul. Pojďme k dalšímu tématu, připomínám, že tohle je Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí.
Ivan Hoffman je komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu, pravidelně v pondělí s ním probíráme co přinesly poslední dny nebo ten uplynulý týden. Teď si budeme povídat o tom, co zatím nepřinesl, protože vypadalo to na dnešní stávku, ta se odsouvá. Zkrátka stávka za nižší zdanění zaměstnaneckých výhod, je na místě?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No, já si myslím, že určitě ano, že stávka neodmyslitelně patří ke kapitalismu, který zde máme, který zde úspěšně budujeme. Je stále potřeba srovnávat, když se díváme do minulosti, když zde vládl kolektivismus a kdy prostě se všechno podřizovalo prospěchu kolektivu, tak zde máme systém, který ventiluje individualismus a kdy prostě je jasné, že člověk dostane jedině to, co si řekne, o co se "porve" a já mám pocit, že jestliže jde zaměstnancům o peníze, tak je to naprosto legitimní. Já samozřejmě vnímám, že jim mnoho lidí například v médiích a nebo politiků podsouvá, že vlastně jim jde o nějakou politiku, že chtějí ovlivnit volby, že vlastně ta stávka má prospět levici a tak dál. Já bych je nepodezíral z takového velkého přemýšlení. Já si doopravdy myslím, že jim jde jenom o ty prachy.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, je DPH, na to jsem se chtěl zeptat, ze zaměstnaneckých benefitů tak zásadní, že by mohla kvůli ní následovat vlna stávek, jak vyhrožují právě odboráři?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že oni spíš principiálně mohou získat určitou novou pozici. Zaměstnanci se u nás drží hodně zpátky v koutě a když se na to podíváme, tak na rozdíl od jiných zemí, já nevím Francie ale i Německa, to jsou bohaté země, se u nás prakticky nestávkuje. Ono to má svoje samozřejmě konkrétní příčiny. Jedna je, že si, že se vlastně těm vládám nebo politikům neustále daří prostě podle takového čínského hesla "rozděl a panuj" společnost rozdělit. To znamená, že když začnou stávkovat jedna skupina lidí, tak ta druhá jim závidí a má pocit, že to nepotřebují a potom zase jiná. Není to jako ve Francii, kde se vlastně ti lidé vzájemně podporují, protože vědí že zase ti druzí příště podpoří je a každý usiluje o to, aby prostě jeho zisk byl co nejvyšší. U nás je to jinak. Možná takovým důvodem je i taková bojácnost a nebo strach. Dneska je krize a když člověk prostě se projeví nahlas a řekne zaměstnavateli, že ho bere na hůl, tak ten ho může vyhodit a třeba už nezíská další práci. No a potom je takový poslední důvod, který si myslím, že je ale u nás stále hlavní a to, že u nás se většina lidí stávkovat stydí. Přijde jim to hloupé prostě, sami prostě se chválit a říkat že jejich práce má větší hodnotu, než jak je zaplacená. Nějak prostě, nějak se to nedělá, také z médií není žádná podpora pro stávkující. Já mám pocit, že hlavně ti mladší novináři spíše mají rádi a fandí zaměstnavatelům, ti jsou pro ně ztělesněním úspěchu, protože získali prostě, mají víc peněz, jo. Ale lidé, kteří se živí nějakou prací, tak prostě to není přece nic zvláštního a nic co by se mělo podporovat. To znamená, já bych se přimlouval za každou další stávku, čím víc tím líp, protože to co si lidé nevymohou, o co si neřeknou, tak to si v kapitalismu, který je prostě na tom založen, to si ani nezaslouží, jo. Prostě tady je potřeba, aby se lidi více přímo brali za své zájmy a aby to zkoušeli, protože jinak budou samozřejmě vydělávat málo a co nejméně a ty peníze se ztratí někde neužitečně v různých bankách a nadnárodních korporacích, kde je vůbec nepotřebujou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu, třeba Petr Honzejk v komentáři Hospodářských novin dnes napsal, že ochota k reformám se měří odvahou ustát stávky. Co si o tom myslíš?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, on je z těch mladých novinářů, kteří fandí prostě lidem, kteří už jsou bohatí, protože on chce být jednou taky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, myslím že teď se nemůže bránit, ale dobře. Ale jenom jsem odcitoval...

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já mu to Honzovi řeknu, my se známe.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, to víš že zase už zase o tolik mladší není, ale v každém případě pojďme zpátky k tomu DPH, abychom to úplně nezamluvili, protože když to nazveme naturáliemi, tak tyto zaměstnanecké výhody jsou součástí platu, tedy měly by být daněny, jinak je to na úkor ostatních nebo vidíš to jinak?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
U nás ty zaměstnanecké benefity mají vlastně dlouhou tradici a v jistém smyslu nahrazovaly mzdu, to znamená určitě ve chvíli, kdy by prostě se vymyslel nějaký systém, který by byl průhlednější a jako i logičtější teda, tak by to nepochybně bylo dobře, bylo by to dobře i pro ty zaměstnance, protože těm je úplně jedno jak se poskládá ta částka, kterou mají v peněžence a nebo mělo by být, a současně to platí i pro zaměstnavatele. I po ně by ta situace byla tím pádem jednodušší, ale jak říkám, chce to prostě dvě strany, chce to nějakou, nějaké delší seriózní jednání a to je možné jedině tehdy, kdy obě dvě strany mají nějakou sílu. A to co u nás chybí obecně zaměstnancům pro úspěch v takovémto vyjednávání je určité sebevědomí a to nemohou mít do té doby, než nezjistí prostě váhu svého hlasu. Oni taky prostě můžou stávkovat a můžou na to doplatit, může se ukázat, že nejsou potřební a ta stávka také může skončit prohrou. Ale dokud to neotestují a nezjistí, tak vlastně vždy budou v takovém, řekl bych chabém postavení.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí dnes s Ivanem Hoffmanem. Přepis najdete na internetu na adrese www.rozhlas.cz/praha hned zítra, no a večer pokud chcete, si můžete poslechnout reprízu pořadu po 23.hodině. Ivane, večerní univerzita Marxismu Leninismu, takzvaný HUML, tak tu absolvovali možná mnozí, mezi jinými i Jiří Pernes, budoucí ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Zdá se, že by mu to mohlo usnadnit práci, teorii už zná.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, ano, je to pikantní věc, on k tomu i někde poznamenal, že jestli to někoho poškodilo, tak nejvíc jeho, že musel poslouchat takové blbosti. Já mám pocit, že on je tak úplně poslouchat nemusel, zřejmě vyvažoval tak jako všichni v tom bývalém režimu co je menší zlo, jestli má podstoupit prostě a udělat takovou úlitbu prostě tomu systému a někde se otravovat a přetvařovat, aby potom mohl dělat svou práci a nebo jestli šlo o nějakou kariéru, kdy prostě si představoval, že když získá takovéto vzdělání, tak potom udělá v nějaké komančské nomenklatuře nějaké další úspěchy. Jenomže on v komunistické straně nebyl a tu univerzitu nedostudoval, takže já mám pocit, že to je důkazem toho, že spíš s tím, že to nedostudoval doopravdy spíš riskoval.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Byl členem i historické komise ČSSD, jak píšou média. Je to v pořádku?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že se blíží doba, kdy bude možné aby takovému úřadu jako je Ústav pro studium totalitních režimů šéfoval někdo, někdo mladý kdo tu dobu nezažil a tím pádem má od ní vědecký odstup. Může se na ní podívat v jistém smyslu bez emocí padni komu padni a to bude ideální stav. Zatím pokud jde například o toho pana Pernese, tak z toho jak já ho slyším mluvit, tak mám spíš pocit že to je dobrá volba, protože to evidentně není fanatik a nám dnes kupodivu brání v nějakém objektivním pohledu na minulost s tím špatným a i s tím dobrým právě to, že lidé jsou příliš zainteresováni, zaangažováni a že většina lidí, kteří se dnes angažují v takovém tom přemýšlení o minulosti, jsou lidé kteří to nedělali tenkrát. Kteří tenkrát spíše prostě mlčeli, taktizovali a dnes vlastně jsou dodatečně stateční. Já mám pocit, že mají špatné svědomí, že se potřebují s tím vyrovnat. Je mnoho případů těch lidí, které dnes vidíme že se dnes angažují v té, v tom zkoumání historie. No a jak říkám, s tím se ale nedá vůbec nic udělat, protože jsme jací jsme, nějak nás ta doba zpracovala, nějak na nás působila a něco z nás udělala. Já doopravdy se těším na to, až přijdou lidé, kteří budou odosobnění, nad věcí. A myslím, že už přicházejí a že už některé ty mladé historiky, kteří tu dobu nezažili občas slyším hovořit a říkám si, to je zajímavé, že mě to samotného nenapadlo, přitom já jsem tu dobu žil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A potřebujeme samostatný Ústav pro studium totalitních režimů?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že on není asi úplně nezbytný, ale ve chvíli když už prostě se něco konstituuje, tak asi má smysl spíše to nějak využít než to zase rušit a začít s něčím úplně jiným. Když vznikal, tak jsem si říkal, jestli nestačí Ústav pro soudobé dějiny a měl bych pocit, že možná ano, ale zase dneska když už existuje, tak bychom jako daňoví poplatníci měli chtít, aby přinesl nějaké výsledky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když české úřady složí reparát ve formulování žádosti o vydání, nebude podle ambasadorky Jihoafrické republiky v Česku už nic bránit tomu, aby se odsouzený Radovan Krejčíř dostal do rukou spravedlnosti, ale asi to mohlo být dřív.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já bych začal tím, že u mimořádně bohatých lidí dochází k takovým zvláštním náhodám. Například že se vypaří při domovní kontrole a nebo že se ztrácejí lidé, kteří by je mohli usvědčit a nebo že se najednou špatně vyplňují žádosti o jejich vydání. Já myslím, že to je takové to kouzlo toho bohatství. Nechci říct mafiánství, ale prostě u některých bohatých lidí se dějí takovéto zvláštní věci. To, co řekla ta, myslím že to byla velvyslankyně Jihoafrické republiky v České republice, tak to je naprostý, naprostý skandál. Tam se prostě na cestách už utratilo tolik peněz, kdy se prostě chodí do exotických destinací dívat naši policisté, jak se tam žije uprchlému miliardáři a potom se dozvíme, že špatně vyplnili žádosti, tak to, to, to se, no mě to strašně naštvalo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A pak je tu otázka i toho, jestli je to jenom náhoda, že se ta kauza vynořuje cyklicky vždy v nějakou dobu, třeba teď zase v předvolebním čase.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že jako všechno, protože to jsou třeba, já nevím když teď posloucháme tu kauzu o těch Pandurech, tak to je, to je mi úplně jasné, že když člověk zná ty média zevnitř, tak mnoho těch věcí je předem už připravených a teď jde o to, je do těch novin dávkovat, aby z toho vznikla taková never ending story, takový seriál na pokračování, aby prostě ta kauza se postupně přiživovala, protože něco se potvrdí něco ne, na něco někdo zareaguje, ale stále je potřeba mít něco v kapse, něco připraveného. To znamená, že určitě no. Kdyby se přihodila nějaká zajímavější věc, tak by to počkalo, ale jinak v šuplíku to je a dá se to vytáhnout kdykoliv, protože pochopitelně za tou velvyslankyní nějaký novinář musel jít, musel se jí zeptat. No a ona mu potom řekla, co mu řekla.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když bych teď něco chtěl vytahovat, tak mám další kauzu, ale o té se také píše. Kauza arbitráže Diag Human proti českému státu. Mnozí čtou rozličně ten název, ale nevím, snad víme oč běží. Objevily se informace, že pokud, tak ta firma získá "jen" 2 miliardy, i když nárokuje tuším 15. Jaký je tvůj názor?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No, někdo říká 15, někdo říká 10. Kolem té kauzy je mnoho, mnoho různých podivností od jejího začátku. Já bych začal tím, že jak já to vidím, tak by neměl dostat pan Šťáva ani korunu a ještě by měl vrátit všechno co dostal předem, protože vycházím z mravního nějakého nebo morálního východiska, že s lidskými orgány, s lidskou krví by se prostě kšeftovat nemělo, že se to nedá prostě nějakým technickým a nebo obchodním způsobem obhájit, ale to je můj názor, proč si myslím teda, že by to tak nemělo být, ale jsou i názory jiné a je potřeba je korektně zmínit. Publicista Jan Urban před časem napsal knihu o tom, jak a kde nastudoval mnoho podkladů o tom, jak to celé probíhalo a z ní vyplývá a z těch faktů vyplývá, že Josef Šťáva zainvestoval u nás 190 milionů korun, aby zde postavil celé odvětví sběru plazmy, které tady před tím neexistovalo. No a vlastně on byl odstaven od toho kšeftu ve chvíli, když mu to mělo nést zisk a s velkou pravděpodobností, říká Honza Urban, to nebylo jenom tak. Tenkrát se hrálo o velké věci, privatizovalo se zdravotnictví, privatizoval se Sevak. Když Šťáva nabízel dovoz kompletní linky, která by vyráběla krevní deriváty, aby se u nás tedy z naší plazmy vyráběly pro naše pacienty léky, tak to několikrát, to byly také doložené, ministerstvo zdravotnictví odmítlo, aby mohlo prostě samo budovat v Bohumilicích linku, která prostě nikdy nebyla spuštěná, nikdy se na ní nic nevyrobilo a pak byla prodána firmě Baxter. Takže to má strašné souvislosti, komplikované. Celé to souvisí s tím, jak se u nás vlastně privatizovalo, jak se prováděla reforma, jak několik málo lidí rozhodovalo o obrovských částkách, aniž bychom si toho tenkrát příliš nějak v tom množství a zaujatí jinými problémy všimli. To znamená ten, z právního hlediska je to nejspíše teda bohužel tak, že soud pravomocně rozhodl, stát odmítl zaplatit, vznikly nároky nějaké, přibývaly úroky a teď vlastně je situace taková, že nakonec z takového čistě právního hlediska je nejspíše asi v právu ten pan Šťáva, kterému byl měl stát, který pochybil, zaplatit. Ale zase já spíš věřím, že nad právem je ještě něco jiného a já si trvám prostě vnitřně sám pro sebe na svém, že by neměl dostat nic.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pondělní pořad Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem. XXI. zimní olympiáda ve Vancouveru, prý nejteplejší v historii a také přezdívaná zelená už začíná být minulostí. Nakonec pro naši reprezentaci skončila docela uspokojivě, ne?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano a já sám pro sebe považuju za úspěchy i takové závody, ve kterých žádné medaile z nich nakonec nebyly, ale ve kterých ti sportovci se vydali prostě ze všech sil a ukázali něco co je obdivuhodné a mně prostě se líbili prostě i ti, kteří nevyhráli a ať už jde o skicrossaře Krause, o Sudovou a nebo o toho Lukáše Bauera, který včera běžel a sice nedoběhl, ale já když je vidím a to je případ i té Martiny Sáblíkové. Všichni ti, kteří na těch dlouhých vytrvaleckých trasách prostě mají tu vzdálenost překonat a někam se dobrat v neuvěřitelném čase, tak já si vždycky vzpomenu, já jsem měl kdysi jednoho kamaráda, který běhal takovéto dlouhé běhy a říkal mi, že vlastně člověk když je už unavený, tak v jedné chvíli ten organismus, když člověk jako mu nepovolí, tak je vlastně k člověku milosrdný, protože do krve se začnou vyplavovat nějaké endomorfiny a ty fungují asi jako nějaká droga a najednou prostě dostane znovu prostě další dávku sil, se kterýma teda běží, ale potom nakonec to přestane účinkovat a nakonec ten člověk je strašně utahanej a hrozně zničenej. Tak když mě to takhle popisovali, já jsem tenkrát pochopil, a tak jsem zjistil, že to je i trochu vášeň. Že oni vlastně všichni ti běžci v jedné chvíli už žijí v takovém svém světě, do kterého už nikdo nevidí, jenom oni a je to vlastně ten běh a nebo asi ten vrcholový sport, že už vlastně má něco dočinění s mystikou, že už se vlastně dostávají někam, kam už my za nima nemůžeme a můžeme je jenom z dálky obdivovat a já je z dálky obdivuju.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To by byla krásná tečka na závěr našeho povídání, ale ještě nám zbývá pár minutek, tak se přece jenom zeptám ještě na jednu věc, která vůbec nesouvisí s tím, o čem jsi teď mluvil ale je to aktualitka. Nejabsurdnější bankovní poplatek, to je anketa, která právě teď byla zveřejněna a možná už víš, že zvítězil vklad na přepážce na vlastní účet, hlasovala asi 65 tisíc lidí a právě tento poplatek, tedy bankovní je považován tedy za nejabsurdnější. Souhlasíš?

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Já začnu, jestli mám teda ještě chvilku...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ano.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
...z úplně jiné strany. Já jsem před časem musel jít na nějakou takovou konferenci, no tak ne musel, ale byl jsem na takové jedné konferenci a ubytovali mě v drahém hotelu, tam jsem se prostě podíval do zrcadla a zjistil jsem, že jsem strašně ztloustnul, no a to prostě doma takové zrcadlo nemám.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To abys nejezdil na konference Ivane.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
No, už to nikdy neudělám. To byla chyba. No a tak jsem prostě přestal jíst, já bych měl říct přestal žrát. No a tím pádem jsem strašně nabroušený, protože mám hlad a teď mnoho z těch výroků, které jsem dnes řekl, tak se omlouvám, pokud jsem byl příliš radikální, až začnu zase jíst, tak se to zlepší. Ale s těmi bankovními poplatky, to je přesně ono. Já jsem, já ještě pamatuju doby, kdy člověk dával peníze do banky a tam prostě oni byli vděční za to, že je měli, že s nima můžou operovat a tím pádem mi tam přibývaly úroky. Dneska člověk platí za to, že vůbec do té banky přijde a že je otravuje, že je obtěžuje. Ten svět se prostě postavil na hlavu a já čekám, že snad někdo přijde, který to postaví zpátky, ale nevím kdo by to měl být.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak možná, když bude víc těch hladovějících, tak, no ale to už je zase jiné téma. Zase za týden dáme dohromady to, co přinese ten týden který právě začíná.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě něco přinese.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším hostem ze Zlína byl dnes v pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Ivane, díky a zase to stou dietou nepřeháněj. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor listu Deník
--------------------
Slibuju.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že přepis rozhovoru najdete na www.rozhlas.cz/praha a nebo si můžete poslechnout také reprízu, kterou Český rozhlas 2 Praha vysílá po 23. hodině.