Jak to vidí Ivan Hoffman - 1.2.

1. únor 2010

Prvním únorovým a zároveň pondělním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl novinář a komentátor Ivan Hoffman. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Ivan Hoffman. ...

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré dopoledne vám přeje Zuzana Burešová. Máme před sebou necelou půlhodinku, ve které se ohlédneme za událostmi posledních dnů. Průvodcem, když to tak nazvu, nám bude komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Pěkné ráno vám přeji do Zlína.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já také zdravím ze zasněženého a ze zasněžujícího se Zlína.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že tuto větu by mohli vyslovit všichni obyvatelé naší republiky, protože tam, kde není sníh, tak to rozhodně už není Česko. Všude je opravdu krásně. Nicméně čím my začneme. Mě napadlo, že bychom mohli začít tím povinným očkováním proti chřipce. Ostatně o tom dnes bude jednat vláda. Ze začátku týdne to vypadalo tak,že rozkazem se budou muset nechat očkovat všichni vojáci. Tam musel zasáhnout prezident Václav Klaus. Teď je návrh takový, že povinné očkování bude pro 200 tisíc lidí, kteří jsou důležití pro chod státu. Mezi nimi je v uvozovkách jen tedy 8 tisíc vojáků. Původně jich bylo daleko víc - 16 tisíc. Jak se vám, Ivane, takový návrh líbí?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak já vlastně tu kauzu sleduju od začátku a od začátku jsem velmi skeptický,a proto mi velice konvenuje přístup pana prezidenta, dokonce komentář na Radiožurnálu jsem končil větou: "Díky, pane prezidente." Protože mám pocit, že vnáší do problému úplně normální, obyčejný zdravý rozum. Když se díváme na všechno kolem této epidemie a kolem, ne kolem toho očkování,ale jak to celé vzniklo i víc do historie, tak vlastně tam je tolik podezřelých věcí,které člověka nabádají k tomu,aby byl velmi opatrný, než se nějak k tomu vyjádří. Já mám pocit, že to je důkaz selhání Světové zdravotnické organizace se vším všudy, která byla zlobována několika farmaceutickými firmami a vlastně přibývá stále ve světě víc lidí, kteří právě tuto teorii už považují za nejpravděpodobnější a nikoliv za nějaké strašení anebo nějakou konspiraci. A naopak, když se podíváme na lékaře, tak i mezi nima převládají ti, kteří říkají, že to očkování je buďto zbytečné anebo dokonce nebezpečné. Takže, já prostě bych to nechal doopravdy na každém jednom jednotlivci, aby se svobodně rozhodl, jestli se očkovat nechá, nebo nenechá. Armáda je teda samozřejmě instituce, kde se věci dávají rozkazem, ale i ten voják má nějaká lidská práva a já být na jejich místě, tak bych prostě použil také vlastní rozum.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
I paní ministryně Dana Jurásková je proti tomu, abychom to někomu přikázali, proti tomu povinnému očkování. Taky tam nechává asi svobodnou vůli pro každého, aby se rozhodl. Ale když už bychom k tomu měli přistoupit, tak příkladem by měla být vláda a ministři by měli být zřejmě ti úplně první, kteří by se měli nechat očkovat, když už se mluví o tom, že by měli být očkováni ti,kteří by neměli ohrozit chod státu. Je to tak?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak určitě. V tom právě je kouzelná ta argumentace pana prezidenta, když jim říká, aby se nechali naočkovat. Zase naopak velmi zvláštní postoj premiéra, který prostě si najednou nepřipadá až tak důležitý, když se mají nechat očkovat, jo. Ale premiér, to je ústavní funkce, o tom se nedá moc jako diskutovat, jestli je, nebo není důležitým člověkem pro chod státu. Ale k té ministryni bych řekl, že ona je doopravdy v obtížné situaci a ve stejně obtížné situaci byl i hlavní hygienik pan Vít, protože z jedné strany byli pod silným tlakem, a to i mediálním, aby něco dělali, aby zajistili nějakou prevenci,aby nakoupili tu vakcínu. Z druhé strany jim zřejmě také už dříve bylo jasné, že to je vlastně problematické. Když vezmeme sousední Polsko, kde si udělali průzkum, kolik lidí je nakažených, kolik zemřelo a řekli si, vždyť tohle přece není žádná epidemie a nekoupili nic, jo, tak na tom vidíme, že tam se třeba k tomu odvážili. Ale tady pod tím silným tlakem a říkám, i tlakem novinářů, médií nakonec se rozhodli tu vakcínu nakoupit a ve chvíli, když jí nakoupili, tak teď zase dostali vynadáno za to, že nepoužívali svůj rozum už před tím a nechali se ovlivnit. To znamená, oni z jedné strany mají nakoupenou vakcínu, chtějí s ní zřejmě něco udělat, doufají, že nikomu neublíží,ale asi by ji chtěli nějak spotřebovat. Připomeňme, že jiné země, jako, dejme tomu, Francie nebo Německo, té vakcíny nakoupily daleko víc a mají daleko větší problém se toho zbavit a jsou pod ještě daleko silnějším tlakem, že nakládali prostě nehospodárně s veřejnými prostředky. Ale to, co vidíme u nás, tak to je odrazem toho, co se děje i někde jinde. Já mám pocit, že je potřeba z toho do budoucna vyvodit nějaké poučení a příště lépe kontrolovat lidi, kteří tyto věci na globální úrovni rozhodují.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně budeme opravdu zvědavi, jak dnes právě rozhodne vláda o povinném očkování. To jsme konstatovali společně s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku.
Ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha otevíráme další téma, které bylo námětem mnoha komentářů v minulém týdnu. Michael Kocáb, ministr pro lidská práva, je nespokojený s tím, že zaměstnavatelé kontrolují podřízeným e-maily, odposlouchávají telefony anebo třeba na pracovišti instalují kamery. Líbil by se mu vznik inspekce, která by obcházela pracoviště a kontrolovala právě třeba to používání kamer a podobně. Je sledování zaměstnanců v jejich pracovní době opravdu špehováním, jak to vyplývá z úst Michaela Kocába?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
To je zvláštní, jak doopravdy tato kauza společnost rozdělila. Z jedné strany jsou lidé, kteří říkají, když někdo někoho platí a zaměstnává, tak přece má právo vědět, jestli ten člověk odvádí svou práci řádně a vlastně proč ne. A jsou tací, kteří ještě k tomu přidají: když nic špatného nedělám, tak se přece nemusím žádné kamery bát a tak dál. Pak jsou ale druzí, kteří upozorňují na to, že někdy ti lidé zajdou s tím sledováním až za nějakou hranici únosnosti a slušnosti a že už to sledování je pomalu terorem a to asi také není v pořádku. Zvláštní na tom je také to,že k té problematice existuje zákon, který ovšem nemá sankce a to se právě zřejmě ministru, který je pověřen, aby se staral o lidská práva, nemůže líbit, a tak úkoluje jiné ministerstvo - práce a sociálních věcí - aby prostě s tím něco dělali. Já si ale nejsem úplně jist, jestli nakonec to bude stát, který bude dobrým arbitrem mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Ono to souvisí s tím systémem, který tady máme. Říkejme mu kapitalismus. On neznamená jenom právo zbohatnout, on znamená i právo nenechat se oškubat. To znamená, u nás se proto tak rychle rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými, protože na jedné straně to je dáno chamtivostí těch boháčů a z druhé strany také zbabělostí těch chudých. Kdybych to měl velmi jako zjednodušit, kteří se neberou dostatečně za své zájmy. Jinými slovy, teď se vrátím k tomu špehování, ve chvíli, když ti zaměstnanci nabudou dojmu, že prostě je to přehnané a že jsou šikanováni a terorizováni, tak mají prostě stávkovat, mají mít silné odbory a mají prostě dát zaměstnavateli nůž na krk a vynutit si slušné zacházení a slušné mzdy. Pokud to nebudou dělat, tak vlastně dostanou jenom tolik, kolik ten zaměstnavatel je nezbytně nucen jim dát, a nikoliv tolik, kolik si, dejme tomu i zaslouží, maximum toho zisku si ponechá. A podobně i zacházet s nimi bude takovým způsobem, aby prostě z nich dostal co největší výkon, aby je vyděsil, vystrašil nebo cokoliv. To znamená, musí se oni bránit. Ve chvíli, když to má za ně dělat stát, tak obávám se, že to je plácnutí do vody a nic to nezmění.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně, jak jste říkal, že tohle téma rozdělilo společnost, určitě, pochopitelně. Jiný názor mají zaměstnavatelé, jiný zaměstnanci. Nicméně zákoník práce to ošetřil tím, že tam je opravdu napsáno, že je zakázáno bezdůvodné sledování. Ale co to je to bezdůvodné? Už si umím představit ty kauzy, jak se u soudu prostě prověřuje, jestli byl důvod, nebyl. Teď ta hranice, kde najít tu hranici, kde důvod je a kde není. Nicméně já jsem četla váš komentář v deníku a mně se moc líbila věta, že by možná bylo docela dobré to vyzkoušet tak, že by ty kamery byly instalovány do kanceláří třeba státních úředníků, že bychom viděli, jak právě oni pracují, jak oni nám v uvozovkách slouží. Nebo do kanceláří ministrů, to by, myslím, nás všechny zajímalo. A ta sledovanost, kdyby byly nějaké web kamery, ta by byla asi obrovská.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já myslím, že já bych se občas podíval, protože všichni víme, že ten politik, kterého si volíme, tak ten má pod sebou podřízené a oni vlastně mají tu obrovskou moc rozhodnout někdy, komu přijde jaká zakázka, jak se naloží s našimi penězi a tak dál. Jinými slovy tam by to bylo zdůvodněné. Všichni jsou to naši zaměstnanci, jsou všichni placeni z našich daní. Já bych rád viděl, ano, jak by si počínali, kdyby věděli, že každý jejich čin je naprosto průhledný a veřejný a transparentní. To já bych se za to přimlouval. Já bych dal na chodby normálně třeba reproduktory, aby lidé, kteří jdou po chodbě, tak slyšeli, o čem se mluví uvnitř. Ono mimochodem v soukromých firmách, jsou některé prostě privátní velké firmy, kde jsou otevřené v kancelářích dveře, a to vždycky. To znamená každý, kdo prochází kolem, všichni se vzájemně vlastně vidí a nevnímá se, jestli je to špehování, nebo ne. To říkal kamarád, který pracuje u Kellnera v PPF. Říkal,že tam je to běžné.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, docela by mě, Ivane, zajímalo, kdybychom teď položili našim posluchačům anketní otázku právě v této souvislosti, jestli se rádi dívají na přenosy televize z Poslanecké sněmovny, když naši senátoři a naši vlastně poslanci o něčem důležitém jednají, protože to je vlastně taky taková naše kontrola. Nevím, jaká je tedy sledovanost právě těchto přenosů. No a za chvíli už si probereme další téma.
Další téma otevíráme ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha s komentátorem Deníku a spolupracovníkem naší stanice Ivanem Hoffmanem. Denně slýcháme, jak na něco nejsou peníze, jak si zkrátka některé věci nemůžeme dovolit. A v téhle souvislosti je docela zajímavá nedávná náborová kampaň policie a armády. Některé zájemce oslovila a pokud se přišli poptat na práci, tak se dozvěděli, že je nemůžou vzít pro, jak už jsem říkala, nedostatek peněz. Ale to je tak trošku postavené na hlavu. Nezdá se mi teda tady to úplně normální.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, není. Tak ono na obranu možná těch lidí v policii a v armádě se dá říct, že ve chvíli, když koncipovali tu kampaň a když věděli,že mají mnoho neobsazených míst, takže ještě jim všichni zapomněli říct, že přijde krize a že nebudou peníze a že stát bude zadlužený a že deficit bude hrozný a tak dál. Ale já si spíš myslím, že to je tak, že oni jednoduše měli na to vyčleněné peníze v nějakém šuplíku, a tak je velmi rádi proinvestovali, protože někdo to za ně připravil a tak dále. A úplně jiná parta lidí dělá kampaně a nábor a úplně jiná rozhoduje o financích a prostě se nějak zapomněli potkat někde a říct si, jestli to má, nebo nemá smysl. V každém případě s těmi kampaněmi u armády je pokaždé nějaký průšvih. Teď ho měli nedávno v Rakousku, kdy udělali kampaň, proti které se vzbouřili úplně všichni, nějakou náborovou do armády. Ale mě na tom zajímá ještě jedna věc, a to, že když se podíváme na jakýkoliv průzkum, tak vidíme v něm notoricky, že lidé jako jeden z největších problémů označují svoji bezpečnost, respektive bezpečnost ve státě a mají pocit, že by se něco mělo s tím dělat. Jinými slovy je zde poptávka po větší bezpečnosti, ale když prostě se člověk sám podívá na své okolí, jak žije, s kým se potkává, tak já vlastně si ani nepamatuju dlouhá léta, že bych potkal někoho nebezpečného nebo že bych sám byl nějak ohrožen nebo tak. A mám pocit, že žijeme ve velice bezpečném světě vlastně. A ten pocit toho ohrožení, ten nevzniká tím, že by nás každou chvíli někdo oloupil nebo něčím praštil,ale vzniká z toho, že se díváme na televizi a čteme noviny, protože jedině špatná zpráva je zpráva a novináři zjistili, že posluchače a čtenáře a diváky baví se dívat na to, jak se chytá někde zloděj nebo jak někde někdo něco ukradl anebo ublížil, znásilnil, přepadl. To znamená, že my jsme zahlceni zprávami o násilí v jinak ovšem docela bezpečném světě. A když se dostanu teda k těm policajtům a vojáků, tak možná, kdyby jich přibylo a kdyby jich bylo tolik, kolik jich má být, tak bychom se vůbec necítili bezpečněji, protože to je vlastně velmi subjektivní pocit, který se nekryje s nějakou objektivní realitou. Já samozřejmě nechci říct, že je všechno v pořádku a že kolem nás se neděje žádná nepravost, jenom upozorňuju na ten psychologický rozměr toho, že když nakonec na ty policajty nebudou peníze a nenaplní se teda ty stavy tak, jak mají oni o tom představu, tak tím se vůbec nemusí ten náš pocit bezpečí zvýšit ani snížit.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč tedy byla zapotřebí taková kampaň, která spolkla opravdu hodně peněz? Nebylo by lepší právě ty peníze už rovnou vyčlenit na ty platy nebo na zvýšení platů těch policistů, vojáků?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přesně to mě napadlo. Ono totiž nejen, že je nepřijímají, ale některé musí propouštět a propouštět by je nemuseli, kdyby ty peníze místo na kampaň dali na platy těch, kteří tam jsou, kteří už jsou zkušení, kteří už mají vlastně i nějaké know-how, nějakou rutinu, protože už se pohybují vlastně v tom prostředí a jsou užiteční. Ten člověk, kterého propouštějí, toho je daleko větší škoda, než by byl zisk z toho kterého přijmout, protože ten teprve se musí věci naučit a tak dál. Takže, já to vidím přesně tak, jak to říkáte, že ty peníze se měly ušetřit na platy těch, které bohužel museli propustit.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Další téma nás čeká už za chvíli.
V minulém týdnu se objevily dvě zprávy zajímavé. Ta první je o tom, že Komunistický svaz mládeže může dál fungovat. Podle soudu jeho členové nepředstavují reálnou hrozbu pro demokracii. Ano a ta druhá zpráva se týká Viktora Koženého, kterého Bahami nevydají ke stíhání do Spojených států. A navíc se prý tento podnikatel domluvil s věřiteli a soud mu rozmrazil konta. Ivane, je mezi těmito dvěma zprávami určitá souvislosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Jsou to taková poselství o stavu světa, protože z jedné strany je jasné, že existuje něco, jako je morálka nebo nějaké hodnoty, o kterých si myslíme, že bychom je měli všichni sdílet, měly by být věci, na kterých se shodneme, že jsou dobře nebo špatně. A potom existují soudy a právníci a zákony. A když tyto se dostanou do jakéhosi rozporu se zdravým rozumem, tak všichni zbystříme a říkáme si, co to teda má být. Já bych začal u toho Viktora Koženého. On teď říká do světa: mé jméno je očištěno. Ale vlastně stalo se jenom to, že před anglickým soudem, kde se řešila kauza, kdy napálil akcionáře, kteří nakoupili od něj za 25 dolarů jeden kupon nějak ropné společnosti v Ázerbájdžánu, který ovšem on pořídil za 40 centů, ten rozdíl mezi 40 centy a 25 dolary, to byla ta jeho marže, to bylo to, co získal, to se samozřejmě nemohlo líbit a to je všude vnímáno jako krádež. Navíc podplácel ázerbájdžánské politiky. A teď najednou zjišťujeme, že toto je na Bahamách vlastně povolené, tam to vůbec nepovažují za nic špatného, že člověk v nějaké jiné zemi uplácí nějaké představitele. Zatímco v Americe, tam to trestné je, tam se to nelíbí. No,ale protože on je občan na Bahamách, tak se na něj vztahují jiné zákony, tak najednou oni po něm chtěli 200 milionů dolarů, on se s nima zřejmě na tom, že jim nějakou částku dá, domluvil poté, když se ukázalo, že jeden z té společnosti, jeden z lidí, kteří pracovali pro tu společnost, s ním uplácel společně. To znamená, pak už nebyla ta společnost důvěryhodná a její šance, že vysoudí těch požadovaných 200 milionů, byla malá, tak se domluvili na nějakém mimosoudním vyrovnání. A jestli toto považuje někdo za očištění jména a najednou prostě se chce na něj dívat jako na regulérního, seriózního podnikatele a hovořit o nějaké presumpci neviny a tak dál, tak to mě nedává smysl a s tím těžko můžu nějak souhlasit. Navíc, když víme, že u nás je souzen anebo podezřelý z toho, že ukradl 16 miliard. A to je taky hodně peněz a to taky prostě nedá se jen tak přejít. To znamená, to je ta první věc. Já si myslím, že to jméno očištěné teda není, to ať se na mě nezlobí. A pokud jde o ten Komunistický svaz mládeže, tak tam je dobré říct, a to v médiích málo zaznělo, že tam se jedná o mladé radikály, kterým ani ta samotná Komunistická strana Čech a Moravy není dostatečně levá. To jsou prostě lidé, kteří je nařknou z toho, že podlehli těm svodům kapitalismu a nejsou dostatečně ideově čistí. Jinými slovy oni jsou nepřijatelní, tato komunistická mládež, zřejmě ani pro samotné komunisty. Obdobou toho ovšem je na druhé straně, jak existuje radikální konzervativní mládež, radikální Mladí konzervativci, kteří, když se podívají na to, jak si počíná, dejme tomu, ODS nebo vůbec jako pravicové strany a pravicoví politici u nás, tak jim všichni přijdou jako levičáci, kteří zradili prostě liberální hodnoty. Jinými slovy je otázka doopravdy, jestli tito lidé, kteří v tom mladickém nadšení pro nějakou ideologii anebo pro nějakou ideu prostě jsou na začátku vlastně té kariéry a pak život obrušuje tyhle ty hrany, až nakonec se dopravují někam úplně jinam, než odkud vyšli. Tak je otázka, jestli oni doopravdy představují nějaké velké společenské nebezpečí. Jestli tím větším společenským nebezpečím nejsou vlastně už ti otrlí, ti lidé typu Viktora Koženého, kteří prostě musí být nutně veřejnosti trnem v oku, musí lidi štvát, musí je to pobuřovat. No a pochopitelně vzniká živná půda, kde uspějí právě takovíto mladí radikálové, ať už z jedné nebo z druhé strany.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A také zarážející a možná alarmující pro někoho, že o očištění jmen jak Viktora Koženého,tak Komunistického svazu mládeže rozhodl právě soud. A to už je zase na další debatu.
V uplynulém týdnu se velmi zhoršilo ovzduší nad severní Moravou. Meteorologové vyzvali velké podniky, aby omezily výrobu. Zdá se, že jejich hlas není až tak silný. Ani nemůže být, aby něco změnil. Jak tedy působit na poslance a potažmo veřejnost, aby se v severní Moravě dalo žít a samozřejmě dobře dýchat. Dobře víme, jak ta situace tam vypadá.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak my se za prvé musíme dostat od takového falešného dilematu, jestli je důležité mít pracovní místa nebo jestli je důležité dýchat čistý vzduch. Taková ta představa, že si musíme vybrat, že buďto tam máme prostě fabriky, které zaměstnávají lidi v regionu a ti prostě si můžou koupit chleba, anebo sice máme čistý vzduch, ale ti lidi se pak můžou jít pást. No, tak to je prostě takové dilema, které se nabízí jako občanům. Ale je to přitom úplná pitomost, protože jsou případy v Německu, severního Porýní, kde byl velmi silně koncentrován podobný průmysl a taky se tam nedalo dýchat a Rýn, to byla prostě stoka, kterou už pomalu ani netekla voda a tak dál. No a dneska je to rekultivovaná krajina, ve které prostě se dá žít, dá se dýchat a současně tam lidé pracují. Jinými slovy tady nejde o to postavit jedno proti druhému,ale nějakým způsobem to skloubit. A jeden z důvodů, proč si asi můžeme na politiky stěžovat a také jeden z důvodů, proč teď narychlo úkolují vládu, aby něco udělala, neboť už není dlouho do voleb a na Ostravsku jsou voliči, tak musí ukázat zájem o obyčejného člověka a apelovat s tím teda na vládu, ať s tím něco dělá, tak jeden z těch důvodů, proč jim to nemáme příliš věřit a proč máme se na ně zlobit, je ten, že v rámci privatizace toho průmyslu nevytvořili nějaké páky na dnešní vlastníky těch firem, aby prostě si počínali ekologicky, protože není pravda, že to nejde, ale je pravda, že to stojí hodně peněz a ti lidé je investují do různých ekologických opatření pouze tehdy, když budou muset, dobrovolně sotva. Dobrovolně jsou schopni na několik dnů odstavit výrobu a pak to patřičně mediálně teda prezentovat, jací jsou lidumilové. Ale akcionáři minoritní, dejme tomu ArcelorMittal, tak ti už léta tvrdí, že prostě majitel peníze z firmy vyvádí formou půjček do ciziny a nerozdává dividendy, nevyplácí teda dividendy, jediný, kdo vydělává, je on sám a nevrací z toho zisku žádné peníze do technologií s odůvodněním, že ty jsou tak perfektní a výborné, že to ani není potřeba. Ale samozřejmě to je potřeba je a aby tak učinil, tak na ně musí být silný kompetentní stát, který řekne, my tady máme nějaké normy, které, když jsou devětkrát překročeny, dejme tomu, různých karcinogenních látek nebo arzen, já nevím čeho, a prachu teda, to je vlastně největší trápení lidí v tom regionu, tak tehdy prostě tu fabriku buďto vybavíte nějakými lapači teda toho prachu a nějakými technickými zařízeními anebo zaplatíte drakonickou pokutu anebo ji zavřete. A tohle to říct někomu - zavřete to a jděte jinam, někam, kde prostě to lidem nevadí, to se ta vláda neodváží. Ale je otázka, jestli by to i ti lidé v tom regionu, kteří chtějí tu práci, po nich chtěli. A jsme v bludném kruhu, jo. Já mám pocit, že nejhorší je na tom právě to dilema. To nesmíme připustit. My musíme chtít, aby i byla právě a aby se tam taky dalo žít.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To je právě to těžké rozhodování. Na jednu stranu zavřít fabriku, omezit výrobu a lidé přijdou o spousty pracovních míst. To je velké dilema. Ale v každém případě musí si ten stát nastavit svoje priority. V každém případě naše povídání už se chýlí ke konci. Naše dnešní téma je, jestli platí řemeslo má zlaté dno. Může říct dvěma větami, jaké jsou vaše zkušenosti s řemeslníky? Dobré nebo špatné?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Jediní,koho si já vážím, jsou řemeslníci. Je pravda, že mezi ně počítám ještě, dejme tomu, umělce, ti musí znát řemeslo, anebo lékaře, ti taky bez řemesla nepomohou. Ale to jsou lidé, kteří se živí prací. Takže, já to vidím trochu jinak než ty děti, které jsme dneska ráno k tomu slyšeli mluvit.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsem ráda, že máme optimistický závěr našeho povídání. Děkuji za rozhovor, mějte se krásně a příště se budu těšit opět na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Také, na slyšenou.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Povídala jsem si s komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu Ivanem Hoffmanem.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio