Jak to vidí Ilona Švihlíková - 21. února

Dotazy můžete posílat na mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Ilona Švihlíková hojně publikuje jak doma, tak v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie).
Účastní se řady veřejných vystoupení obzvláště k problematice současné krize a možných řešení.
V roce 2010 vydala svou první monografii Globalizace a krize, v roce 2011 ukončila habilitační řízení a získala titul docent.
Založila občanskou iniciativu Alternativa Zdola, která se snaží o posílení komunitního hnutí v České republice.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je v našem studiu docentka Ilona Švihlíková, ekonomka. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Českou ekonomiku dusí nejdelší recese od roku 1997. Také tehdy ekonomika zaznamenala pokles 4 kvartály po sobě. Co jí nejvíce táhne dolů?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak já musím v první řadě říct, že mi přijde smutné, že i když tady dlouhodobě byla vysílána varování, jaká ta situace bude a jak se vyvíjí, vůči vládě, tak k žádnému obratu nebo k nějaké změně hospodářské politiky nedošlo, takže je to konsekvence toho, před čím jaksi bylo varováno už mnohokrát, mnohokrát ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kterou vládu, promiňte, máte teď na mysli, nebo vlády?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já myslím, že současnou, samozřejmě, která jaksi dostávala upozornění, že ty politiky, které provozuje, asi nepovedou příliš dobrým hospodářským výsledkům, což se ukazuje, jak tedy na stavu domácích zakázek dlouhodobě, samozřejmě na sektorech jako je třeba stavebnictví, které pojímá velké množství pracovní síly a celkově se velmi špatně vyvíjejí investice, tak samozřejmě nebudete chtít investovat v zemi, kde se propadají reálné mzdy a kde prostě ta kupní síla se těžko bude v dohledné době vyvíjet nějak dobře, to by asi nedávalo příliš velký smysl provádět nějaké významnější investice. A pokud je samozřejmě neprovádí ani ten veřejný sektor, tak se vám všechny tyhle faktory sečtou a ta ekonomika nutně se musí dostat do záporných čísel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se dostane teda zpět nahoru, jak ji opět nastartovat reálně? Možná bych tady citovala recept na lepší ekonomiku, se kterým přišel ekonom, váš kolega, Pavel Kohout. Podle něj výměna politiků nic neřeší, je třeba vyměnit špatně fungující operační systém státu. Žádá pan Kohout přímo novou ústavu amerického střihu, zrušit funkci premiéra a pověřit řízení ministerského kabinetu přímo voleného prezidenta. Navrhuje také zavést odpovědnost politiků vůči voličům a nová ústava by se měla zbavit jaksi balastu příslibu, které nelze splnit. Co říkáte takové vizi?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, já myslím, že to je poměrně dost radikální a příliš to nerespektuje nějakou naší právní tradici a mám pocit, že ani tu českou politickou kulturu, i když je pravda, že k té teda můžeme mít velké množství výhrad. Já nevím jestli je řešením tím, že okopíruju něco automaticky ze zahraničí. Ono úplný přenos vzorů nefunguje. Je tam jeden bod, který mě zaujal, to je ta odpovědnost politiků ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Politiků vůči voličům.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... vůči voličům, nevím, jakou by to přesně mělo být, mělo mít formu, i když to samozřejmě zní velmi dobře. Tam samozřejmě by odpovědnost být měla být za to, co schvaluje, jakým způsobem, ale nejenom na té úrovni třeba poslanců, ono by to samozřejmě mělo jít mnohem dál, ale to už jsme u toho častého zákona o státní službě. To znamená, je odpovědnost vůči tomu, jakým způsobem se vypisují třeba veřejné zakázky a tak, aby dohledatelnost vůbec těch údajů a nějaká transparentnost. Takže myslím si, že to, ty problémy, které máme, jdou řešit i bez takhle radikálních změn ústavy, když nevylučuju, že tam budou některé zajímavé body, ale myslím si, že ta změna politické elity je vždycky určitou změnou, byť třeba v nějakém jakoby vymezeném koridoru, ve kterém se ti daní politici pohybují nebo ty dané názory pohybují, ale jakože by to nebyla vůbec žádná změna, to si zase nemyslím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký model tedy byste vy navrhovala, jak tu ekonomiku nastartovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, my si musíme v první řadě říct, proč jsme se dostali do těch problémů, ve kterých v současné době jsme a mě velice mrzí, že se neustále mluví o tom, že vlastně jsme takoví jakoby poškození tou krizí ze zahraničí, to znamená, že se nás dotýká ta dluhová krize eurozóny, a že vlastně my nic, my muzikanti. Ale to není pravda. Samozřejmě, že ty zahraniční vlivy vždycky působí různými kanály, ale tohle to, co my teď skutečně zažíváme, především ten rekordní propad investic, to není věc, která by byla vyloženě směřována ze zahraničí, ale prostě je to důsledek naprosto chybně zvolené hospodářské politiky, která si dala jeden dominantní rys, fiskální konsolidaci, navíc teda ve velmi zvláštní formě a neuvědomuje si, nebo si uvědomovat nechce, to si pořád nejsem jistá, do jaké míry to potom ovlivňuje celý, celou tu ekonomiku a samozřejmě celou společnost vůbec, protože, když se budeme bavit o nezaměstnanosti, to prostě není jenom otázka ekonomická, to je otázka sociální a celospolečenská, protože to má velice špatné dopady nejenom prostě na jaksi na nějaká čísla, ale prostě na toho jednotlivce na ty rodiny, které tím jsou velmi silně zasaženy a já mám pocit, že tohle je něco, co ta současná vláda vůbec nereflektuje a že jí to naprosto jedno, jo, že prostě její hlavní účel už byl splněn, to bylo vytvoření prostředí, ve kterém jaksi jejich klientela bude zajištěná do konce života a ještě možná na několik dalších generací, to znamená zajištění reforem v uvozovkách určitého typu, viz třeba teďkom ten spěch s tím podepisováním těch takzvaných církevních restitucí, jo, to jsou prostě zákony, které vám ovlivní tuhle zemi na x desetiletí dopředu a ve chvíli, kdy prostě tohle to je schváleno, tak prostě oni mají hotovo takzvaně a představa, že jakoby je zajímá ten aktuální hospodářský vývoj, nebo jak se žije lidem, já si myslím, že je to nezajímá ani za mák.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte tedy, že se dočkáme až od té další vlády změn v té hospodářské politice?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, ano, já si myslím, že tady nějakou sebereflexi čekat by bylo naivní, myslím si, že k ní nedojde a i kdyby k ní došlo, tak samozřejmě ten čas i do řádných voleb se poměrně rychle krátí. Takže tam už nebude dostatečný časový prostor pro to rozehrát nějakou aktivnější politiku. Takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká by, promiňte, tedy měla být ta aktivnější politika?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak já si myslím, že především si musíme tedy stanovit, kde jsou slabé a silné stránky české ekonomiky, tím se víceméně tady moc nikdo nezabývá. Musíme si říct, jaké priority tato politika bude mít, to znamená, jestli to zase bude jenom fiskální konsolidace anebo i nějaká další a myslím, že by bylo velice vhodné, aby si vláda i stanovila nějaké zásadní strategické sektory, které může podporovat, ona ta podpora nemusí mít vždycky formu finanční, jak se říká. Samozřejmě ano, taky někdy, ale ono prostě někdy stačí i různé legislativní úpravy, stačí prostě ten fungující veřejný systém, kde se prostě ztrácí desítky miliard, ten stát potom nutně nemá zdroje nebo nechce mít zdroje na to, na co by skutečně zdroje mít měl. Takže tady je potřeba skutečně zásadního zvažování jak na té úrovni strategické, to znamená, co jsme Česká republika, kam kráčíme až prostě po tu taktiku a operativu toho, jakým způsobem se činí zásadní rozhodnutí, jakým způsobem prostě funguje nebo nefunguje ta správa a jakým způsobem vůbec fungují třeba informační systémy, které stojí obrovské množství peněz. Viz koneckonců ty problémy velké na úřadech práce a poškozuje to velké množství lidí, jo, takže tohle tady vůbec jakoby neexistuje. Tady prostě se dělají dlouhodobé kroky, ale nejsou zasazeny do nějakého zásadnějšího rámce a vlastně, když se podíváte i na dokumenty oficiální, které ta vláda vydává, tak se málokdy setkáte s tím, že tam vůbec je dopad na to, nejsou spočteny dopady, nejsou spočteny dopady na ekonomiku jako celek, nejsou spočteny dopady na citlivé sociální skupiny, to tam prostě úplně chybí. Protože to vládu prostě nezajímá, že jo, oni mají úplně jaksi jiný cíle a s úplně jinými cíli taky k té moci přišli, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Recese si rovněž vybírá velmi negativní daň na pracovním trhu. V lednu bylo bez práce téměř 600 tisíc osob. Míra nezaměstnanosti v Česku překonala podle staré metodiky 10% hranici, čímž vystoupala na nejvyšší hodnotu od roku 1993, tedy od vzniku samostatného Česka. V čem vy vidíte ty hlavní důvody? Vy už jste řekla, že ta ekonomická situace Česka vlastně není až zcela závislá na ekonomice těch našich partnerů.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Není, není, to jsou právě ty domácí problémy. To se samozřejmě dalo čekat, že ta situace na tom trhu práce se bude vyvíjet velmi špatně, prostě, když nemáte domácí zakázky, tak představa, že všechno můžete táhnout přes export, je falešná a to i u ekonomiky, která samozřejmě je relativně, jak se říká hodně otevřená. To znamená, že ty exportní, importní toky mají bezesporu velký význam, ale prostě pro každou ekonomiku, která není zrovna daňový ráj, tak ta domácí poptávka je vždycky to, co prostě je hlavní a co to jako tak nějak udrží anebo položí v tom našem případě. Ten trh práce reaguje s určitým zpožděním. To znamená, že ten propad, který teda už má podobu těch 4 kvartálů a bude tam záporné číslo za celý rok 2012, tak se teďkom projevil i celkově na tom trhu práce. Tam je potřeba ještě říct jednu věc, a sice, že samozřejmě ta nezaměstnanost může mít různé příčiny. Někdy je to prostě nesoulad mezi tím, co je požadováno firmami a co lidé jsou schopni nabízet, ale tohle je nezaměstnanost prostě jiného typu, kdy ten počet těch volných míst je extrémně nízký oproti tomu, kolik je poptáváno a často, nebo z velké většiny to jsou pracovní místa, která těžko můžeme označit jako nějaká kvalitní nebo přínosná, protože velmi často se jedná o pracovní místa toho obchodního charakteru, to znamená choďte po domácnostech a prodávejte levnější voňavky, levnější elektřinu, levnější já nevím co. Takže jsou to pracovní místa tohohle typu a to samozřejmě na optimismu nepřidá. Hodně se slibuje potom, až skončí zima, nastartují se takzvané sezónní práce, to znamená očekává se jaksi oživení stavebnictví, já ho zase tak moc neočekávám, protože ono to nezáleží jenom na počasí, ve stavebnictví velkou roli právě hrají veřejné zakázky a pokud ty jaksi neexistují nebo je jich malé množství a stejně tak pokud je nízká anebo kupní síla klesající, má jednoznačně klesající trend, tak potom jakoby není příliš velká potřeba investovat. Proč, když nejsou vytížené ani ty současné kapacity? Tak přece nebudete ještě vyvíjet další. Takže ta situace je v takovém do značné míry bludném kruhu a já se skutečně domnívá, že bude až na nějaké jiné vládě, teď je otázka, kdy jestli v řádném termínu nebo předčasném, spíš bych asi řekla v tom řádném, aby prostě připravila z téhle situace nějaký výhled. Jak už jsem řekla, na té úrovni strategické, taktické i operativní, což tady do značné míry chybí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak, jak si vysvětlujete, paní Švihlíková, fakt, že v některých zemích Evropské unie, konkrétně v Německu nebo Británii na vzdory krizi ta situace, co se týče zaměstnanosti, není tak špatná?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, ono s čísly o nezaměstnanosti se dá taky pozor, kouzlit různým způsobem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam záleží, jak ta čísla čteme?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... do značné míry také. Krásným případem jsou Spojené státy, které jste nejmenovala, které také v současné době mají relativně vysokou nezaměstnanost, respektive na Spojené státy je vysoká, ale v reálu je ještě dvojnásobně vyšší, protože je potřeba ještě do té statistiky samozřejmě zahrnout ty, kteří jsou jaksi už úplně odrazeni a už se vzdali jakéhokoliv hledání. Počet neuspokojivých částečných úvazků, který je velice vysoký právě ve Spojených státech, ale i v té Velké Británii, tam je tohle poměrně rozšířený fenomén. V Německu se zase rozšiřuje počet těch takzvaných pracující chudoba, se tomu říká, to znamená lidé, kteří pracují za 1 euro na hodinu, stát je dotuje, takž oficiálně vám vypadnou z té statistiky nezaměstnanosti, ale ve skutečnosti ta jejich životní situace je více než prabídná. Takže ono jakoby ta statistika je jedna věc, ale nebo to hlavní číslo, ale je skutečně většinou pro posouzené té situace, je potřeba se podívat víc hloubky a už potom být podle těch jednotlivých kategorií, kdy právě ta takzvaná pracující chudoba je něco, co se do těch vyspělých zemí rozšířilo v posledních cca 15, 20 letech a je to, byl to původně fenomén omezený na rozvojové země, že teďkom už to máme i u našeho souseda v Německu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak lidé samozřejmě mají zájem především o to, tu práci najít. Podle opět různých statistik, ale je to spíše realita ji hledáme nejméně rok, jsou ale případy, kdy ji hledáme i několik let zoufale dlouho hledají práci nejenom nekvalifikovaní pracovníci nebo lidé s nižším vzděláním, ale i ti, kteří mají školy, dokonce diplomy ze zahraničních univerzit. Čím si toto vysvětlujete?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je právě tím, že ta ekonomika prostě je ve stavu, kdy není schopná tu pracovní sílu absorbovat a ta hranice toho jednoho roku se v těch statistikách neuvádí jen tak, protože skutečně je i psychologicky prozkoumáno, že zhruba ten jeden rok maximálně, někdy to bývá i kratší doba, je ten člověk schopen si zachovat ty základní pracovní návyky a samozřejmě i to odhodlání, protože ono je to období, které je psychologicky nesmírně náročné, a to ještě říkám tedy relativně dosti mírně. A po tom jednom roce se určitá část těch nezaměstnaných stává bohužel nezaměstnatelnými. A vytváří dlouhodobý velmi těžký sociální problém. Takže to rozdělení té statistiky na tu dlouhodobou nezaměstnanost považuji za docela důležité. Pokud se nepletu, tak v České republice je to přes 40 % těch, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, což není příliš hezké číslo a samozřejmě tím způsobem, jak ta ekonomika v současné době funguje nebo spíš nefunguje, tak se ukazuje, že prostě schopná nasávat ani ta kvalifikovaná, ani tu kvalifikovanou pracovní sílu, což zase nedává příliš velké důvody k optimismu, ale bohužel tohle je opět fenomén, který je, který se stále více rozšiřuje i v těch vyspělých zemích. Typickou zemí je třeba Francie, kde představa, že někdo má vysokoškolský titul a jak vy říkáte diplomy ze zahraničí a znalosti jazyků, už vůbec neznamená, že se dostane i k nějaké práci, kterou by třeba dříve mohl vykonávat bez problémů středoškolák.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle deníku Aktuálně.cz se podařilo získat interní zprávu o řízení rizik, o stavu a nebezpečí spojených s fungováním všech poboček úřadů práce v naší zemi. K dispozici ji má také Generální ředitelství Úřadů práce. Ten materiál popisuje velmi nelichotivou situaci. Jednak ohledně nedostatku lidí na úřadech práce, tak i nefunkčních systémech na výplatu, evidenci dávek nebo třeba pracovních podmínek. Co tomu říkáte? Jaká situace panuje tedy na úřadech práce po krocích bývalého vedení.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak mě to vůbec nepřekvapuje, protože jinak samozřejmě mám i kontakty na lidi, kteří tam pracují, takže prostě už vím, že rok jsou ve velice těžké situaci, kdy dochází skutečně k chronickému přetížení. Ono to zní hrozně módně, jak se říká, vyhodíme ty úředníky a ušetříme. Ale ono je vždycky potřeba si říct, jakou roli plní a jakou, co bychom od nich chtěli. A ve chvíli, prostě, kdy necháme ten sociální systém, tak samozřejmě prostě potřebujeme lidi, kteří tam budou ty funkce splňovat a jestliže chybí, tak se nutně musí stát to, co se stalo ještě tada s přispěním špatného informačního systému, to je zvláštní vůbec, jak my ty informační systémy tady ty zakázky probíhají takovým zvláštním způsobem, že jo, pracovní úřady rok nefunguje, registr automobilů, který nám stále nefunguje a potom tedy lidé ztrácejí nervy a dopouštějí ledasjakých činů, které by třeba jinak neudělali, jo. Ono se ne nadarmo říká, že existuje řada různých zajímavých metod, jak ten stát jaksi odklonit, jak se dneska módně říká, na svou stranu. Mezi velmi časté patří právní servis, právní konzultace, pod to se schová skoro všechno a taková ta druhá velká kolonka je právě informační systém, jo, tam prostě najmete spřátelenou firmu a to, že to rok nefunguje, zdá se, že jaksi na ministerstvu práce a sociálních nebo spíš asociálních věcí nikoho zase nějak zvlášť netrápí. Ta situace je tam opravdu velice špatná, já se omlouvám, ale právě, že vím, že ten vývoj jakoby není k lepšímu. Samozřejmě, když se zavádí nový systém, tak jsou s tím problémy vždy a všude, ale od toho prostě má být nějaký pilotní projekt a prostě nějaké zahájení, zkušební provoz a tak dále a tady se vlastně do toho jaksi vlítlo rovnou a nějaké vyhodnocení prostě a zase nějaká ta sebereflexe, já jí tam prostě nikde nevidím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli by se, myslíte, úřady práce vrátit k tomu původnímu systému? Zatím to ministerstvo práce a sociálních věcí neplánuje, myslím ten systém, který fungoval do roku 2011.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak jako pokud fungoval, tak vůbec nebyl důvod ho rušit samozřejmě, ale tak, jsou takové ty změny pro změnu nebo prostě potřeba, jak já říkám pomoci spřátelené IT firmě, aby si taky přišla na nějakou tu pěknou veřejnou zakázku, dokud je z čeho brát. Já považuju hlavně za tristní, že ty úřady práce neplní tu svoji funkci, kterou měli, to znamená tu funkci poradenství a skutečně tu funkci pomoci a staly se jenom převodní pákou, která teda distribuuje sociální dávky, ale neplní tu svoji původní funkci, kterou měli a potom se samozřejmě ještě tedy divíme, že ta situace v oblasti nezaměstnanosti je taková jaká je. Možná poslední poznámka toho, jak úžasně se projevuje šetření. Jedna z kapitol, která byla nejvíce seškrtaná minulý rok, byla právě aktivní politika zaměstnanosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru s docentkou Ilonou Švihlíkovou, ekonomkou. Co o světové ekonomice řekl podle vás summit G20, který před pár dny skončil v Moskvě? Lídři největších ekonomik se shodli na tom, že se měnové válce vyhneme. Každý z velkých exportérů by však slabou měnu uvítal. Nakolik je to lákavé?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak ono už se o tom hovoří dlouho. Měnová válka je téma už tak dva, dva a půl roku. Ono není divu, protože tedy reminiscence bohužel z té velké deprese se objevují a chvíli, kdy některé země si zničí tu domácí poptávku, potom skutečně jim nezbývá nic jiného než ten čistý export, ale jak já vždycky, když to vykládám svým studentům, tak jim říkám jakoby zásadní jednoduchou poučku: Každý jaksi nemůže mít přebytek obchodní bilance. To dost dobře nejde. Vždycky tam musí být někdo, kdo bude mít zase ten deficit a ta jaksi ta atakce té devalvované nebo oslabené měny tady bohužel působí. Ono to taky souvisí s tím, že některé země se rozhodly pro řekněme netradiční měnovou politiku toho kvantitativního uvolňování, čímž tady posluchače nechci děsit, ale jedním z vedlejších efektů téhle politiky, kterou si vybralo Japonsko, Velká Británie i Spojené státy a něco podobného dělá i Evropská centrální banka trošku tím směrem, tak jedním z těch vedlejších efektů, ale velmi chtěných efektů, je právě to oslabení měny. Takže jakoby dochází k tomu, že se předhánějí navzájem ty hlavní světové měny, kdo oslabí víc vůči komu. Což samozřejmě není úplně ideální hospodářská politika. Já to vnímám to prohlášení jako pozitivní. Ale teď je otázka, co pro to právě udělají, protože něco jiného je to vyhlásit a něco jiného je prostě už učinit nějaké konkrétní kroky. Ta G20 byla původně zaměřená na Japonsko, tedy oni to neřekli samozřejmě nahlas, to se nikde neobjevilo v tom komuniké, ale týkalo se to právě japonské politiky týkající se úměrného nebo záměrného oslabování japonského yenu. Ale jak říkám, není to jenom otázka Japonska, také bychom se podívat i do jiných zemí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme i k nám, protože po oslabování koruny volali v lednu i podnikatelé u nás v Česku. Co by mělo určovat kurz měny?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, kurz měny by v optimálním případě měl být určován tím vývojem ekonomiky, to znamená řekněme podle teorie parity kupní síly. Jednoduše řečeno, jakým způsobem se vyvíjí ekonomika česká vůči třeba eurozóně dejme tomu a jaký je tedy ten koš, který si mohou koupit čeští spotřebitelé vůči tomu koši, který si koupí obyvatelé eurozóny. To by bylo samozřejmě ideální, ale v praxi se tohle, ty tendence projevují spíše dlouhodobě a velmi značný vliv na ten měnový trh v současné době, nebo v současných zhruba 20 letech posledních, má spekulace, takzvané ty horké peníze, které se přelévají různě a mohou ten kurz od téhle té jakoby rovnovážné úrovně i dlouhodobě odchylovat. A samozřejmě také politiky centrálních bank, které se snaží s tím kurzem, ať už přímo nebo nepřímo manipulovat. Já si, vím, že o tom, že samozřejmě centrální banka vydávala určité signály směrem tedy k oslabení české koruny, koneckonců i té rekordně nízké diskontní sazby, že jo, 0,5, už jsme skoro na nule, když to skoro už dál nejde, tak šli tímto směrem. Ale já si nemyslím, že to jakoby je ideální hospodářské řešení. Protože zase vám to prostě říká, že všechno potáhnete jenom přes ten čistý export a my samozřejmě nejsme jediní, kdo tímhle tím způsobem uvažuje. Já bych se mnohem starala o tu domácí poptávku než o ten čistý export.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme ještě k jednomu tématu. ČEZ, zdá se, neprožívá jaksi nejlepší časy, problémy na Balkáně, nejasnosti kolem dostavby Temelína, kritika angažmá v solárním byznysu, klesající zisk. Jaká otázka se tady nabízí, respektive, jakou by si měl položit i stát jako majoritní akcionář? Co myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, stát si musí hlavně položit tu otázku, jestli on vládne ČEZu nebo jestli ČEZ vládne jemu. Já si úplně nejsem jistá, jestli náhodou neplatí ta varianta číslo dvě. Víte, že občas se setkáváte s kritickými texty, které už hovoří o ČEZku, to znamená jakým způsobem vůbec stát formuje, jestli nějak vůbec formuje, strategii firem, které má pod svou kontrolou, jakým způsobem tam jmenuje manažery, samozřejmě jakým způsobem jsou tito odpovědní za to, co dělají. A taky, jakým způsobem jsou odměňováni. To znamená mně tady zase chybí, a to můžeme třeba vztáhnout i na České dráhy, obecně to, co od nich chci, jakou mají veřejnou úlohu a jakým způsobem tedy se vyvíjí jejich odměny a jejich úkol. To je věc, která myslím, že tady v těhle těch státem ovládaných nebo kontrolovaných firmách chybí a potom se tady dočkáme řady nehezkých překvapení. Nemluvě samozřejmě o tom, že při určitém typu politiky nebo zakázek se vám přímo nabízí zase vytvořit to ideální právní prostředí pro to, aby ti, kteří jsou řekněme dobře informováni u zdroje, toho mohli krásně využít. To je typicky ta fotovoltaika. Prostě nastavíte určité prostředí, které vyhovuje nějakému typu aktérů a pak se za pár let strašně divíte, že tady jsou prostě ceny, jaké jsou a že spotřebitelé by měli zaplatit až jakoby jednu, 1 bilion korun v součtu těch let, kdy ta cena byla jakoby garantována. To jsou všechno prostě zásadní selhání toho, jakým způsobem je formována nebo spíš není formována veřejná politika a veřejný zájem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla riziková operace, operace, investice, co ČEZ provedl jaksi v Albánii a Bulharsku?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak očividně se ukazuje, že samozřejmě ano, že ta rizika samozřejmě jsou vždycky v investicích tohohle typu, ale ve chvíli, kdy ta cenová politika se vychýlí, kdy se změní a k tomu se samozřejmě ještě přidají politické problémy v té dané zemi, tak je prostě vidět, že asi ta strategie nebyla zvolená úplně vhodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ceny energií jsou nebo mohou být i politickým tématem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ceny čehokoliv mohou být politickým tématem a stávají se a o to je to samozřejmě silnější, pokud se jedná o firmu, která, na kterou by měl mít, já to asi dám v podmiňovacím způsobu, by měl mít stát určitou kontrolu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká na závěr dnešního vydání Jak to vidí ekonomka, docentka Ilona Švihlíková. Děkuji za rozhovor a přeji hezký den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mějte se hezky. Zítra přivítám klarinetistu a skladatele, profesora Jiřího Hlaváče. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.