Jak to vidí Ilona Švihlíková - 18. ledna

Ilona Švihlíková hojně publikuje jak doma, tak v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie).
Účastní se řady veřejných vystoupení obzvláště k problematice současné krize a možných řešení.
V roce 2010 vydala svou první monografii Globalizace a krize, v roce 2011 ukončila habilitační řízení a získala titul docent.
Založila občanskou iniciativu Alternativa Zdola, která se snaží o posílení komunitního hnutí v České republice.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je se mnou ve studiu docentka Ilona Švihlíková, ekonomka, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vláda přežila pátý pokus o svržení. Opozice se včera pokusila vyslovit nedůvěru koalici premiéra Petra Nečase. Důvodem je amnestie prezidenta Václava Klause, kterou ministerský předseda Nečas spolupodepsal. Čekala jste jiný výsledek hlasování?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Nečekala jsem jiný výsledek, protože myslím, že už jsme měli za tu dobu, co ta vláda existuje, možnost se seznámit s tím, na jakých principech funguje a že se skládá z řady jedinců, které lze popsat jako zcela teflonové, takže z tohohle hlediska jsem jiný výsledek než ten, že se opět udrží, ani neočekávala. Víceméně ta opozice zareagovala logicky. Vzhledem k té amnestii a k tomu, že ta tím spolupodpisem, tou kontrasignací premiéra se samozřejmě vláda stává odpovědnou, i když si může stokrát říkat, že ne, stačí se podívat do ústavy, aby se každý mohl přesvědčit, že tomu skutečně tak je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nedůvěra nicméně trvá, co se týče těch nálad, co myslíte podle vašeho názoru?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak není potřeba ani se dívat na nálady, myslím, že na to máme dlouhodobě nějakou řadu výzkumů, které se zabývají tím, jak velkou důvěru nebo nedůvěru má Nečasova vláda. Pokud si správně pamatuji to poslední číslo, tak měla důvěru 8 % občanů, což bude zřejmě nějaký nový rekord, ale zřejmě jí to vůbec nevyvádí z konceptu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Klaus kritiku udělené amnestie odmítá, považuje ji za politický útok na svou osobu, premiér Nečase se zase hájí tím, že amnestii musel podle ústavních zvyklostí podepsat. Jaký je na to váš názor?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já nejsem právník, ale samozřejmě, že tohle téma nadzvedlo ze židle ledaskoho, takže já jsem se snažila konzultovat jak právníky, které, kteří pracují na škole, kde já jsem také činná, i když tedy v oboru ekonomie, ty ostatní známé právníky a víceméně všichni tvrdí totéž, to znamená ta kontrasignace není žádná povinnost v žádném případě a mělo by jí předcházet projednání ve vládě, tedy ne situace kdy to premiér jaksi udělá bokem a neinformuje o tom ostatní, aspoň podle toho, co víme, to tak vypadá a stejně tak, že ta amnestie byla formulována způsobem, který je přinejmenším zvláštní a samozřejmě vyvolává řadu otazníků nad tím, jestli ta amnestie prostě neměla určité politické cíle. Představa prezidenta, že to je mířeno na něj, je naprosto směšná, protože někoho, kdo prostě za měsíc nebo za dva měsíce odchází z úřadu, je takhle ta poznámka naprosto iracionální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Místo růstu stagnace, propad nových zakázek, ochablá poptávka domácností, nezaměstnanost se začíná přibližovat 10% hranici. To je pohled českých bank, které zhoršily svou makroekonomickou prognózu. Nekončí špatné zprávy z domácí ekonomiky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Špatné zprávy nekončí, protože neděláme nic pro to, aby skončily a není tady možno pozorovat žádný zvrat v tom trendu. Spíš naopak se stále tvrdí, že to, co se děje, se děje dobře a správně a je to i prezentováno jako jediná možná, jediná odpovědná, jediná správná politika. Těch špatných výsledků přibývá, já samozřejmě se pobírám průběžně statistikami, komplexními zprávami Českého statistického úřadu za třetí čtvrtletí. Je to docela depresivní počtení, protože vlastně z těch pozitivních vývojových ukazatelů tam máte ještě ten export, respektive máte tam tedy čistý export ve smyslu rozdílů mezi exportem a importem zboží, ale ještě s tou poznámkou, že ten import zboží ochabuje právě proto, že se česká ekonomika nachází v recesi. Takže když si tohle všechno dáte do nějakých souvislostí, tak neuvidíte zrovna dvakrát hezký obrázek, což se samozřejmě stává v tom hospodářském vývoji, ale to, co já považuju za velmi negativní je to, že se mi zdá, že to ta kompetentní místa nějak zvlášť nevzrušuje. To znamená, že to prostě přijímají s nějakou lhostejností a dokonce třeba tomu, že se prostě propadají reálné mzdy a jaksi už několik kvartálů za sebou se nám propadá HDP, včetně tedy jak říkám vývoje reálných mezd, spotřeby domácností, tak to eufemisticky nazývají korekcí. Jo, to mi přijde hrozně hezký jako říct, že se zhoršuje životní úroveň lidí, že to je korekce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak, když jste se zmínila o Českém statistickém úřadu, tak podle čísel, která nedávno zveřejnil, se český průmysl opět propadl a podle analytiků je dno průmyslové výroby už jaksi v dohlednu, odhaduje se to na první půlku tohoto roku. Podle vás, paní Švihlíková, je základním problémem to, že nemáme prý vůbec definovanou hospodářskou strategii nebo politiku. Na základě čeho tak usuzujete?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já bych jenom ještě stručně k tomu dnu. Mně to připomíná ty doby, kdy jsme se asi 10 let odráželi ode dna, tak zřejmě už se zase těšíme, jak se budeme zase dalších 10 let odrážet ode dna. No ta hospodářská politika totiž není žádným způsobem definována a když se podíváte na hlavní vládní dokumenty, tak k tomu příliš mnoho nenajdete a to, co mě poměrně vyděsilo a částečně i pobavilo, byl ten dokument, který byl prezentován na konci roku, který měl být tedy jakousi vizí nebo hospodářkou strategií, což je vlastně takové slohové cvičení, které jaksi se dá napsat poměrně dosti rychle, nemá to vůbec žádnou odbornou úroveň, protože v každém odborném materiálu, který by se zabýval řekněme širšími ekonomickými podmínkami, nastartováním růstu, opatřeními pro zaměstnanost, tak já bych očekával, že tam bude, kdo bude dělat, kolik to bude stát a jaké jsou odhadované dopady. To mi přijde poměrně takové normální, takhle se to ve světě dělá. U nás tam nic z toho nenajdete, dokonce jsem byla tedy informována, že je tam implicitně, nevím kde teda, jsou schovány finance a že je ošklivé, když pořád jenom kritizujeme a nevnímáme jaké pěkné prostě slohové útvary nám tady přednáší NERV a podobně. Jako sepsat, jak se říká, papír snese všechno, to je pravda, ale když prostě už nějakých 8 let čtu o tom, jak se budou napravovat vztahy mezi ministerstvem zahraničí a průmyslu a obchodu, když už 8 let čtu o tom, jak se bude podporovat ekonomická diplomacie a vývoj a výzkum a pořád ty stejné fráze, tak vás to prostě přestane bavit, protože ty reálné výsledky jsou buď nula v nejlepším případě anebo ještě jsou záporné. Navíc z toho dokumentu i vyplývá, že ta jednotlivá ministerstva si jaksi dělají co chtějí, to znamená neprobíhá mezi nimi koordinace, to znamená jeden hot a druhý čehý. Ta opatření, která navrhují, jsou často v rozporu a to samozřejmě prostě vytváří nutně dojem a není to jenom dojem, že žádná celková hospodářská strategie neexistuje a to se potom ale nutně odráží i na té reálné ekonomice a na těch výsledcích, o kterých právě informuje ČSÚ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co říkáte oponentům na vaše názory? Ne každý s tím třeba souhlasí. Vy jste měla nedávno polemiku s Michalem Mejstříkem právě z NERVu. Jaká fakta používáte právě v těchto diskusích?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak já samozřejmě se snažím držet prostě těch základních čísel, které máme a ty tam prostě jsou jasná. Samozřejmě je potřeba vnímat ten vývoj v České republice v kontextu, sledovat to, co se děje v zahraničí, protože to taky bezesporu má vliv jak v té reálné ekonomice, tak nějaká debata, jakým způsobem se ubírá, jakým způsobem se uvažuje o hospodářských strategiích v jiných zemích. U nás třeba není moc známo, že i v jiných zemích se běžně vytvářejí plány indikativní, není to pětiletka, jako byla dřív, ale má to prostě indikativní podobu, stejně tak jsou země, které velmi silně zasahují do struktury ekonomiky a snaží se jí jaksi agilně tvořit, protože většina těch vyspělých zemí si nevytvořila, nebo neupravovala vhodnou strukturu ekonomiky tím, že by to jako nechala být a ono se něco udělalo samo, to se někdy tak prezentuje, ale ono málo co se v ekonomice udělá samo a už vůbec ne vhodná ekonomická struktura, ať už z hlediska vlastnictví nebo podle sektorů a podobně, velikosti firem a tam většinou je potřeba velmi dobře vnímat, jakými způsoby stát převážně nastavuje minimálně ta legislativní opatření. Takže samozřejmě ti oponenti jsou a no a prostě oni předloží nějaký argument a já se ho pokusím vyvrátit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vy byste, paní docentko, korigovala hospodářskou strategii vlády? Jaké alternativy nebo jakým směrem by se měla podle vás ubírat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že hlavní problém spočívá, ono je jich hodně, ale ten hlavní asi bude v tom, že je tady nadřazený cíl fiskální, to znamená je tady nadřazený cíl veřejných financí a to všechno ostatní je jaksi umrtveno, nebo prostě to není bráno v úvahu a další problém, který je s tím přímo spjatý je, že si snad tam nikdo neuvědomuje nebo nechce uvědomovat, že pokud zasáhnu do jedné části ekonomiky, do velice významného nástroje, jako je státní rozpočet, takže mi to nutně tu reálnou ekonomiku ovlivní, že to prostě není separátně někde zvlášť na obláčku já zasáhnu a ono s nic nestane. Tady mě docela irituje jak se často říká, že stát je totéž co domácnost, že prostě musí jako dobře hospodařit, že když je zle, tak se musí omezit ty výdaje, ale ono to prostě není pravda. Stát nemůžeme přirovnávat k rodině, a to hlavně z toho důvodu, že když se jedna rodina rozhodne nějak ušetřit něco, tak se jí to může i povést. Samozřejmě záleží i na ostatních podmínkách, ale dejme tomu, že může uspět. Kdežto, když to udělá stát, což je samozřejmě podstatně jaksi jednotka větší, disponující obrovskými zdroji v porovnání s jednou domácností, tak to má dopad na všechno ostatní a zpětně i na ten stát. Ta dynamika a jaksi ta zpětná vazba je úplně jiná a tohle je úplně elementární věc, kterou zdá se tady prostě málokdo chápe. A stejně tak ta fiskální politika se prostě bych řekla už dva, no to už ne, to už déle, minimálně 4, 5 let prostě řídí tím, že zuřivě hledá zdroje tam, kde nejsou a nehledá je tam, kde jsou a potom se samozřejmě těžko můžeme dostat z nějakých závažných ekonomických problémů. Nejpikantnější na tom je, že řada těch negativních trendů, poklesy inženýrského stavitelství, stavebnictví jako celku, které je velice náročné a pracovní sílu, samozřejmě celkově pokles domácích zakázek, tak řadu těhle těch problémů jsme si způsobili sami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde bychom měli hledat ty zdroje?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, v první řadě se musím podívat, kde mi utíká. To se říká vždycky loď, když se podíváme, že by to byla loď, tak první, co je vždycky zásadní je, ucpat ty díry a potom hledám, kde se co ladem povaluje. Mě třeba šokuje, že když má někdo takovou péči o to, jak hospodaří stát, tak první, co mě by tedy napadlo je, že udělám audit výdajů. To znamená, že vezmu si ty jednotlivé výdajové položky a teď jdu jednu po druhé, ono je jich poměrně hodně, a začnu zkoumat, jakým způsobem se vydává, jaký je návrat těch opatření, efektivita sociálních dávek, která se mimochodem měří, to není nic, co bychom si museli vymýšlet, jo, tam prostě změřím kolik lidí se dostane z pásma chudoby do řekněme nějakého přijatelného pásma, pak ta efektivita je vysoká, mimochodem u nás je velice vysoká i podle dat Eurostatu, takže ty sociální dávky prostě mají svůj účel a mají své plné oprávnění jo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, omlouvám se, že vám do toho vstupuji, ale právě podle Eurostatu ta data ukazují, že Česko prošlo podobným vývojem, jsou to data za ten loňský rok, jako státy postižené dluhovou krizí a zaostalo za všemi okolními zeměmi.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně, přesně tak. My divergujeme, my divergujeme od ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... odtahujeme se, ano pardon, já se omlouvám ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, děkuji.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... oddalujeme se, nebo zpomalujeme naše přibližování k tomu řekněme vyspělé části Evropské unie, jsme jedinou zemí, když vezmu i ty naše sousedy, která se ještě nedostala na úroveň roku 2008, tam ještě stále nejsme a má to i značné regionální dopady. Pro českou ekonomiku jako celek, protože, když jsem se právě dívala, ty materiály ČSÚ má, stačí se na ně podívat, nejsou to žádné tajné informace, tak tam uvidíte, že dlouhodobě velká část toho růstu se koncentruje na Prahu a okolí, zatímco u těch ostatních částí to přibližování jako ten vzrůst životní úrovně se de facto neuskutečňuje, jo, to znamená, prohlubují se vám i velmi silně i regionální rozdíly, což nutně má taky dopady třeba na politiku a na další věci, které s tím souvisejí. Ten propad spotřeby domácností je u nás skutečně enormně hluboký a celkově ten propad těch základních faktorů poptávky je srovnatelný se zeměmi postiženými dluhovou krizí. Což bezesporu není nic, co bychom mohli hodnotit jako nějaký normální hospodářský přístup.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Věra v e-mailu nám napsala, otázka pro vás: Prý je třeba podpořit spotřebu domácností. Nemělo by se v době krize spíše šetřit tak, jak to bylo vždy zvykem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tohle je právě takovej ten klasický přístup, to se aplikovalo za velké represe, jo, je krize, všichni budeme šetřit a potom přišel jeden pán, který se jmenoval /nesrozumitelné/, jeden z největších ekonomů všech dob a ukázal, když budete všichni tímto způsobem šetřit, tak tu krizi ještě dál samozřejmě zhoršíte. Ta krize nepotřebuje jako následek úspory a rozhodně už ne na všech úrovních, my se vždycky musíme ptát, odkud přišla a jaký byl její pravý kořen, protože to je jako kdybyste se snažili chřipku prostě léčit tím, že vám někdo odoperuje ledvinu, jo, vy musíte prostě znát příčinu a pokud neznáte příčinu, tak univerzální recept, představa prostě úspor, úspor je chybná. A to ještě u nás ta spotřeba domácností není tak velká jako v jiných zemích, u nás se to pohybuje přes 50 %, čili 50, 60 HDP, zatímco v těch zemích, které jsou velmi řekněme konzumně orientované, asi až nad míru, jako třeba Spojené státy, tak samozřejmě tam ten propad spotřeby domácností celou tu ekonomiku nutně strhne do recese. Čili ta spotřeba domácností má samozřejmě své opodstatnění. Teď je otázka, jestli na dluh, proč je na dluh, s jakými důvody. Je strašně důležité vědět, jak se vyvíjejí mzdy v té ekonomice, jo, všímejte si, o tom se téměř nemluví, pořád se tady zabíráme veřejnými rozpočty, ale přece co by nás mělo zajímat, víc než je vývoj mezd v té ekonomice? Jak prostě, co si lidé za svou práci mohou koupit, jak se jeví samozřejmě i produktivita práce, to přece je to základní pokud tedy se nebudeme řídit tím nechvalně proslulým heslem: Člověk budiž až na posledním místě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na trhu bychom se mohli dočkat novinky Buřtů z masa a sýrů z mléka, potravinářská komora totiž uvažuje zřídit vlastní síť prodejen kvalitního jídla. Konečně tedy potraviny pravé bez různých náhražek?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak to by byla výborná zpráva. Já bych jenom připomněla, že ta historie těch nekvalitních potravin už je u nás dlouhá. Ona vlastně začala hned po roce 89, kdy západní firmy jaksi využily toho, že mají výborný image a začaly do té takzvaně východní Evropy masivně dodávat to, co by si u nich nikdo nekoupil a u nás to bylo jaksi přijímáno s nadšením, jako západní zboží. Ta špatná kvalita někdy přímo děsivá není dána jenom tím, že spotřebitelé jsou často neinformováni, ale je dána také omezeností kupní síly, to se musíme právě podívat, tam je jednoznačná vazba, prostě pokud tady máme nějakou průměrnou výši důchodů, podíváme se, jak se zvyšuje deregulované nájemné, tak zjistíme, že skutečně tato vrstva obyvatel nemá na výběr kupovat si kvalitní zboží a prostě musí vyhledávat různé slevové akce. Ale je tam ještě jeden důležitý důvod, a to je ten, že ta maloobchodní síť, která dominuje, není v českých rukou. Teď to vypadá jako možná argument trošku nacionalistický, ale ono je to velice důležité. Protože ty zahraniční sítě nebudou mít zrovna velký zájem prodávat české zboží a já patřím k těm, kteří už dlouho, dlouho volají po tom, aby se zlepšilo postavení českých zemědělců, českého potravinového byznysu, a to mimo jiné právě tím, že se musí spojit ideální formou na to družstvo, to je koneckonců dobře vidět na Rakousku, kde tahle ta forma právě v tomhle toto sektoru patří mezi jednoznačně nejfrekventovanější a vytvořit si vlastní odbytové sítě. Jinak to prostě nepůjde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A máme šance, pardon, to vidíte pro prosazení tohoto modelu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak musím říct, že už jakoby pro nějaké náznaky tam jsou. Ten problém je také v tom, že určité prostě právní formy u nás nemají ještě pořád dobrý zvuk, byť jsou velmi, velmi staré a nemají co dělat s tím minulým režimem, prostě družstevnictví to je polovina 19. století a když se podíváte na první republiku českou, tak to byla převážně družstevní. Kdo dneska ví, že takové Národní divadlo nebo pražská zoo vznikala jako družstva. Jenom ještě k těm alternativám, máme tady samozřejmě i další často se argumentuje těmi poněkud módními farmářskými trhy, tam je ovšem potřeba si skutečně dávat pozor na to, že často, nebo často, občas ty produkty jsou dosti předražené na navíc se skutečně stává, že to je něco, co bylo koupeno v supermarketu a pak dodáno kam. Takže tam je potřeba apelovat skutečně na dohled nad těmi trhy, na kvalitu a dohlížet na to, aby se jednalo opravdu o místní produkty, aby se to jaksi nezvrhlo ve svůj pravý opak. A ještě tady jsou další možnosti, jako je tedy přímý odběr u vybraného sedláka, bedýnkové prodeje, kdy prostě se vytvoří nějaké družstvo, které začne odebírat od určitého farmáře, sedláka prostě výběr zeleniny, ovoce a tak dále, takže těch možností samozřejmě je, ale to jsou věci, které mají svůj význam, ale přece jenom, pokud máte vlastní příklad prostě družstevní síť, tak je to trošku už něčem jiném, ty objemy budou jiné a samozřejmě i ten dosah bude mít větší nějaký i strukturální a makroekonomický dopad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme tady ještě jednu alternativu, ta se týká takzvaného komunitního bydlení, což je moderní způsob řekněme sousedského soužití, který kombinuje ty výhody soukromého a komunitního bydlení. Jak vám se jeví tento projekt?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Mně se tohle to líbí moc. Taky, tohlecto právě mezi ty alternativy, o kterých teda v té alternativě zdola nejenom uvažujeme, ale snažíme se nějakým způsobem šířit. U nás se bohužel jsme se dostali do té situace, kdy ta vzájemná spolupráce, která je pro tohle nutná, je taková hodně devalvována a jsme v té fázi společenského vývoje těch ostrých loktů a toho vypjatého individualismu hlavně já a co je mi do ostatních, přitom tohle jakoby té společnosti rozhodně nepomáhá a tím pádem ta možnost aplikace těhle těch zajímavých alternativ je trošku obtížnější. To komunitní bydlení má, spojuje v sobě právě jednak to, že máte samozřejmě vlastní, byste sdíleli všechny pokoje s nějakými dalším rodinami, ale zároveň tam ta komunita, ta společenství, které se vytvoří, může právě společně něco pěstovat, společné hlídání dětí, společná knihovna, společná dílna. V Německu je těhle těch případů velké množství, vytváří to dobré mezilidské vztahy samozřejmě a nemluvě o úsporách, takže to má i svůj ekonomický dopad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě lidé se dávají dohromady podle svých představ, přání, možností, také i finančních a celé, celý ten projekt je založen řekněme na samosprávě, svépomoci, spolupráci a také to kvalitní sousedství, které u nás je už tak trošku často cizím slovem. Je to alternativa, nahrazuje vlastně i tu druhou rodinu, kterou už třeba nemáme nebo prostě tu záchytnou síť rodiny.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já musím říct, že mně se to komunitní bydlení líbí právě i z toho důvodu, že dává přednost vztahům na základě vaší volby. To znamená ta rodina, samozřejmě to je takový ten konzervativnější přístup, ale přece jenom já spíš preferuju ty vztahy, které si člověk vybere než tam, kam se narodí, což prostě neovlivníte, někdy to může být výborné, ale někdy ne. Musím říct, že už vím o nějakých projektech, které tímhle tím směrem jdou i v České republice, když už, jak jsem zmiňovala, je to pořád do značné míry trošku to pole neorané u nás, i když ty výhody jsou obrovské. Ale ono to souvisí i s tím celkovým stavem té naší společnosti, která, jak říkám, máte prostě ten vypjatý individualismus, každý sám za sebe a pokud chcete něco dělat v komunitě, tak tam se prostě musí budovat vztahy, to chvíli trvá, to nejde rychle a musí se budovat důvěra, spolupráce. Ono se to stokrát vrátí zpátky, ale je potřeba do toho prostě ten sociální kapitál vložit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že má tento projekt u nás šanci na úspěch? Možná se o něm příliš ještě neví.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Neví, neví. Já právě, jak v tom občanském sdružení Alternativa zdola, tak my se snažíme tyhle ty věci šířit a my jsme se původně snažili o to i dát řadu praktických projektů, ale ono nemůžete dělat projekty, když lidé neví, co to je, takže zjistili jsme, že přece jenom ta povědomost není příliš velká, takže musíme nejdřív, jak já říkám, zkypřit tu půdu a pak to teprve nechat vyrůst. Ale vím, že jsou takovéhle projekty a že už se uskutečňují, převážně na Moravě, možná ty vztahy jsou přece jenom takové srdečnější a možná otevřenější. Tak tam se těmhle věcem daří poměrně dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ekonomka a politoložka Ilona Švihlíková. Děkuji za rozhovor a přeji pěkný den. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pondělí se můžete těšit na komentátora Deníku a spolupracovníka Rozhlasu Ivana Hoffmana. Příjemný den i nadcházející víkend všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.