Jak to vidí Ilona Švihlíková - 12. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem ekonomka Ilona Švihlíková, dobrý den.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Jak to vidí dnes poprvé, jak už naši posluchači vědí, tak my rozšiřujeme letos tým našich exkluzivních hostů o nové tváře, o nové hlasy, ačkoliv nutno říct, že vaše vystoupení v médiích, jak tuzemských, tak i zahraničních, rozhodně nejsou premiérová. Vy jste na posluchače nicméně zvyklá, teď mám na mysli především vaše posluchače na fakultě, na přednáškách.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně tak, ale ona je to velmi dobrá zkušenost, protože ve chvíli, kdy člověk přednáší pro, řekněme, velké přednáškové sály, tak samozřejmě se naučí nějakým způsobem formulovat a vyjadřovat se a to se potom v těch mediálních vystoupeních může velice hodit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy působíte jako vedoucí Katedry politických a společenských věd na Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze a ještě k té vizitce krátké dodám, že jste před tím přednášela na Vysoké škole ekonomické, na fakultě mezinárodních vztahů a doplním také, že kromě právě této problematiky vás zajímá například globalizace, otázky měny, energetická bezpečnost a také se snažíte o posílení komunitního hnutí v Česku.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, přesně tak to je.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře, pojďme tedy k dnešnímu prvnímu tématu - práci jako /ne/smysl života. To ne je v závorce. Tak jste totiž pojmenovala vaši přednášku, respektive analýzu. Tvrdíte mimo jiné, že jsou pryč doby, kdy se lidé identifikovali především se svým povoláním a pryč jsou také doby, kdy se dalo použít jednoduché slogany typu Bez práce nejsou koláče nebo Kdo nepracuje, ať nejí. Ale to musíme teď, paní Švihlíková, zasadit do kontextu té úvahy.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak já jsem byla požádána sociologickým ústavem, abych tam přednesla něco k tématu práce, které koneckonců právě s tou současnou krizí je tématem velmi aktuálním. A snažila jsem se na to podívat z takového delšího časového horizontu, jak se vlastně práce a její smysl pro život člověka vyvíjet. A hlavně, jaký je smysl práce v té současné globální ekonomice. No, a zjistila jsem, že pro tu současnou ekonomiku, hlavně když hovoříme o těch zemích, jako jsou Spojené státy, Japonsko a Evropská unie, je mnohem důležitější, než ta pracovní síla, jak se dneska říká, taky pracovní faktor, je důležitější role spotřebitele. Takže se dneska setkáváme s tím, že se lidé častěji identifikují s nějakou značkou, s tím, co spotřebovávají a s tím, co si oblékají nebo jaké cigarety kouří. Ale ta práce v jejich životě má mnohem menší důraz nebo menší dopad, než měla dřív. A je to, myslím, způsobeno také tím tlakem na pracovní trh. Když se podíváte na ty různé pracovní inzeráty, tak zjistíte, že je potřeba být mladý, dynamický, flexibilní a pokud máte být jaksi tvrdě flexibilní, tak se těžko můžete ztotožňovat s něčím nebo identifikovat s něčím, co by se neustále mělo měnit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nehovoří se také o lidech vesměs, ale o lidských zdrojích.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Přesně tak, jo, to je velmi zásadní změna, ono mimochodem to slovo flexibilita pochází původně z té branže IT, kdy to vyjadřovalo jaksi nahrazení jedné technologické nebo technické komponenty jinou, pak se to přeneslo i do té oblasti lidské. A dneska nemáte manažery pro personální vedení, ale máte právě ty lidské zdroje, což mě jako výraz i docela děsí, se musím přiznat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také když hovoříme o té flexibilitě, tak existuje i flexibilita místní, tudíž nebo stěhování za prací, ale u nás to není pořád možná na rozdíl od dalších zemí, jako je buď Německo, nebo Spojené státy, kde je to typické, u nás to není tak populární.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Víte, já si ani nutně nemyslím, že by to mělo být tak žádoucí. Když se podíváte na ty spojené státy, tak průměrný Američan, pokud se nepletu, se stěhuje 12 krát za život a nevím, jestli zrovna žijeme v 21.století pro to, abychom se pohybovali jako nomádi. Já si myslím naopak, že ten vztah k místu, k určité komunitě, abych tak řekla z toho svého zaměření, přátelům, k rodině, je nesmírně důležitý, že to je velká citová investice, kterou bychom měli mnohem více oceňovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak také existuje fenomén, o kterém píšete a hovořili jsme právě o něm v souvislosti dosud především s těmi rozvojovými zeměmi. A to je pracující chudoba.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Pracující chudoba je situace, kdy máte práci, vypadá to, že byste se z ní měla dobře uživit, ale přesto tomu tak není. Pracující chudoba je skutečně nový sociální nebo relativně nový sociální fenomén v těch západních zemích a ukazuje nám, že když se podíváme pouze na statistiky nezaměstnanosti, tak nezískáme dneska už přesný obrázek o tom, co se děje na tom trhu práce a jaká je sociální situace lidí. Pracující chudoba v těch vyspělých zemích, když se tedy podíváme na ni, tak je největší právě ve Spojených státech a v Německu, v Německu nově, což je možná poměrně zajímavý fakt. Ale bohužel je tedy velmi tradičním znakem v těch rozvojových zemích.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozevírají se tedy také ty nůžky, když hovoříme o sociální problematice, to je jedna věc. Ale i na tom trhu práce samotném, že se prohlubuje ta propast mezi, řekněme, těmi lukrativními, skvěle placenými nebo skvěle placeným zaměstnáním a právě prací, nechci říct jakoukoliv, ale několika úvazky a navíc ještě špatně placené jsou.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Nesmírně. Ta polarizace v posledních letech skutečně enormně roste. Já jsem na to prezentaci v tom sociologickém ústavu měla několik obrázků, které demonstrují, jak ty příjmy těch středních a nižších vrstev v nejlepším případě dlouhodobě stagnují, je to téměř vodorovná čára. A naopak ty příjmy těch nejbohatších vrstev, což může být třeba taky jedno procento z té populace a exponenciálně rostou, takže ty nůžky se rozevírají skutečně enormně v těch posledních zhruba 30 letech.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte ten další vývoj, paní Švihlíková, jak vůbec vyřešit tuto situaci, co myslíte, jak vlastně i navrátit práci i význam, původní význam.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že ta otázka práce je možná to nejdůležitější, co potřebujeme vyřešit. Hovoří se o všem možném, o dluzích a o finančním systému, ale práce je pro mě základ řešení toho problému, ve kterém se v současné době nacházíme. Jedno z těch řešení je 4denní pracovní týden například, to je takové, řekněme, poměrně reformistické, ale já si myslím, že už bychom měli dospět do stádia, kdy bychom, teda jednak odlišovat práci a zaměstnání, protože jak se říká, že není dost práce, práce je obrovské množství, ale zaměstnání není tolik, a že bychom měli mnohem více finančně i společensky oceňovat ty práce, bez kterých žádná společnost nemůže normálně fungovat, a které ale dneska jsou na okraji zájmů a de facto se na ně ještě pohlíží s despektem. Tím myslím výchovu dětí, péči o staré, o nemocné, o postižené, práci v ekologii, ve vědě, v kultuře, tady je obrovské množství práce, ale tam ty zdroje prostě nejdou, anebo jak říkám, je to ještě považováno za takovou méněcennou činnost.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže 4denní pracovní týden například.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je jedno z těch možných řešení.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Abychom si mimochodem užili možná i těch nebo využili ty moderní technologie, které nám také ulehčují tu práci.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ono je to absurdní, když se nad tím skutečně zamyslíte, tak máme stále dokonalejší technologie, které mimo jiné byly právě stvořeny proto, abychom méně pracovali, nebo abychom se minimálně méně dřeli. Ale jsme naopak tlačeni k tomu pracovat čím dál více. To znamená, víkendy, že jo, soboty, neděle, svátky, do noci, tak to asi není úplně normální situace.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ekonomka Ilona Švihlíková, dnešní host Jak to vidí. V pořadu Jak to vidí je dnes premiérově ekonomka Ilona Švihlíková. My jsme hovořili o situaci na trhu práce, jak se vyvíjela od, řekněme, těch 70.let, o tom, jak se rozevírají nůžky právě v této oblasti. To vše se také promítlo, vlastně ta nespokojenost do různých nepokojů a hnutí, které jsme sledovali a nadále sledujeme, nejenom Wall Street, ale také v Evropě, nebo v Izraeli. Mimochodem tématem vaší dizertační práce bylo politické aspekty globalizace. Tak zastavme se právě u těch protestních hnutí. Protesty pod heslem 99 procent obyčejných lidí versus jedno procento bohatých, co v krizích dále bohatnou, jak vy to vidíte?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že to je docela zásadní zlom, hlavně v takové zemi, jako ve Spojených státech, které přece jenom jsou dlouhodobě postavené na tom mýtu toho amerického snu, že každý může zbohatnout. Je to samozřejmě mýtus, ale hezky se tomu věří.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někteří ale, promiňte, zbohatli.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je pravda, ano, ale kolik jich bude z toho celkového množství. Ale když to podstatně jaksi mediálně podpoříte, tak to potom vypadá, že tu šanci má každý, ale pokud se nepletu, nedávno byla zveřejněna studie, která právě ukazovala, že ta sociální mobilita tedy mezi vrstvami, ta šance, řekněme, zbohatnout, dostat se na vrchol, je ve Spojených státech mnohem nižší než třeba v Evropě. A když se podíváte na politiku, na lidi, kteří kandidují do Kongresu, tak zjistíte, že to jsou doslova rodinné klany, velmi často jaksi úzce personálně, finančně propojené. Ale když se vrátím k tomu tématu 99 procent. Je zajímavé, že jako první s těmahle 99 procenty přišel Joseph Stiglitz, významný americký ekonom, který napsal dneska už tu skutečně jaksi obrovsky slavnou esej Vláda jednoho procenta, jedním procentem, pro jedno procento. Tam vlastně ukazuje, do jaké míry je to naše vnímání té demokracie v reálu pokřivené, jak tam, jak finančně, tak politicky ovládá to jedno procento. Já si myslím, že ta protestní hnutí jsou nesmírně důležitá, protože ukazují alespoň jeden, jeden trend a sice, že ti občané už nechtějí být diváky, jo, nechtějí být v té roli prostě, kdy jaksi smí přihlížet, ale nemají žádnou možnost o čemkoliv rozhodovat. Samozřejmě chybí prozatím nějaký vyprofilovanější program, ono je vždycky jednodušší se shodnout na tom, co nechceme, než to, co chceme, ale myslím si, že to je prostě přirozený proces, který nějakým způsobem teďkon bude pokračovat a krystalizovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže konec pasivity, občan se hlásí o svá práva, nebo chce projevit svůj názor.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, doufám v to, protože jako pokud si pořád myslíme a to je hlavně situace v České republice, já mám pocit, že tady stále čekáme na nějakého jako spasitele, jo, že někdo prostě přijde, archanděl Gabriel a teď se, pokud možno, obětuje za ostatní a udělá to za ně, jo, jakoby. Ale tak ono je to svým způsobem taková ta česká historická zkušenost, kdy většinou přežil ten, kdo se tak nějak schoval, počkal, jak se to vyvine a pak až vylejzal. No, ale nemyslím si, že bychom tuhle tu taktiku měli aplikovat teda v současné době.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, 67 procent občanů je přesvědčeno, že by Česku prospěla vláda pevné ruky a někdo jasně určil, co se má dělat. Jen o něco méně Čechů, a to 54 procenta, se považuje za zastánce radikálních stanovisek a rázných řešení v politice, to cituji výsledky, které byly publikovány včera, vyplynulo to z průzkumu agentury STEM z loňského prosince. Ve srovnání s těmi předchozími výzkumy se výsledky téměř nezměnily. Jak vy čtete tato čísla nebo o čem to vypovídá, jak byste to hodnotila?
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já myslím, že to dlouhodobě vypovídá o jistém zklamání z demokracie a mimo jiné také o tom, že tady máme velmi slabou občanskou společnost. Já, když o tom hovořím, tak často zmiňuji to, že jsme se nenaučili za těch více než 20 let, co to je být občanem a že na tom ani nebyl zájem, aby nás to někdo naučil, to znamená, aby ti občané skutečně byli aktivní a vytvářeli si ten politický prostor. Když se vlastně dneska u nás podíváte do těch různých i televizních debat, tak oni jsou de facto téměř oponovány, teda jednak neustále stejnými lidmi a pouze z politických stran. To v těch, řekněme, stabilizovanějších západních demokraciích prostě nenajdeme. Tam jsou zástupci celého spektra toho, čemu říkáme prostě ten veřejný, veřejný život, veřejný sektor. A u nás je to omezeno na několik, ještě ke všemu často parlamentních politických stran, což myslím, že potom ta deziluze z toho, jak ta politika probíhá, nutně může vést až teda k tomu nešťastnému výsledku té pevné ruky, prostě někoho, kdo praští do toho stolu a určí. V západní Evropě se setkáváme s trošku podobným trendem, ten zase souvisí s určitým, takovým tím technokratickým viděním, to znamená, vláda odborníků a prostě několik moudrých nám tady nějakým způsobem zařídí, jak to máme dělat. Obojí svědčí o dosti hluboké krizi demokracie.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Často se také hovoří o tom, že vlastně v těch debatách, jak vy už jste o tom říkala, se objevují především politici, tak chybí i hlas elity.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Myslíte elity.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Což souvisí vlastně, elity národa, jestli byste to také tak viděla.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, já si skutečně myslím, že to je hrozně omezený prostě, jo, že tam se neustále točí jaksi ti stejní, ti stejní lidé a přece ta společnost je mnohem pestřejší než čtyři nebo pět parlamentních stran a jejich špiček, což tvoří nějakých 5, 6 lidí. A ono to má skutečně závažné dopady, že potom když vidíme, jakým způsobem oni nejsou schopni komunikovat, že oni mluví o korupci a o dalších doprovodných jevech, tak to narušuje víru v celý ten demokratický systém a potom to otevírá prostor pro různá zjednodušená řešení jako populisti, kteří skutečně prostě řeknou, já to jediný vím a pojďte všichni za mnou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to vidí Ilona Švihlíková, ekonomka, host dnešního vydání. Pokračujeme v rozhovoru s dnešním hostem, ekonomkou Ilonou Švihlíkovou. Uprostřed krize v eurozóně převzalo 1.ledna Dánsko od Polska půlroční předsednictví v Evropské unii a Kodaň se podobně jako Varšava musí soustředit a chce se soustředit především na řešení hospodářské situace a dluhové krize v eurozóně. Možná je to trošičku i ironie osudu, protože Dánové v referendu dvakrát odmítli euro. A nechtěli se vzdát své koruny. Jak vy vnímáte tu krizi, o které se hovoří. Například podle německého ministra financí Wolfganga Schäubleho nejde o krizi eura, nýbrž o dluhovou krizi v některých zemích eurozóny.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, myslím, že pravdu mají tak nějak oba dva názory. Jde jak o krizi eura, tak o dluhovou krizi, ono je to bohužel jaksi vzájemně spjato, přesně tak.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spojené nádoby.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ta eurozóna byla od počátku nastavena tak nešťastně, že ono už tam byly problémy před tím, když si představíte tu absurditu, že by země jako Německo měla provozovat stejnou měnu přece jenom s mnohem strukturálně slabšími zeměmi, ještě nota bene na periferii Evropy, jako je Řecko nebo Španělsko, Portugalsko možná spíš, tak to už jaksi ukazuje, že to nebylo úplně dobře promyšleno. Ale to nastavení té eurozóny to ještě prohloubilo, takže já si myslím, že je to problém jak bank, tak těch států, tak samotného nastavení eura. A právě pro to, že má ten problém tolik vrstev, tak se ukazuje být pro politickou elitu Evropské unie nebo eurozóny tak obtížné tento zásadní problém vyřešit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když už jsem se zmínila o německém ministru financí, tak ten řekl před pár dny, že na základě informací, které má momentálně k dispozici, může vyloučit rozpad eurozóny. Experti ale jeho optimismus ne všichni sdílejí. Vy kroutíte hlavou, jaký je na to váš názor.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, víte co, ty výroky se mění jaksi téměř týden po týdnu, já si pamatuju, jak Angela Merkelová říkala, že se nikdo zachraňovat nebude a že to Řecko musí zvládnout samo, potom se vylučovalo to, že by část toho řeckého dluhu byla odepsána, což se samozřejmě stejně nakonec stane. Ten rozpad eurozóny je podle mého názoru dosti pravděpodobný, ale nemyslím si, že by to nutně musela být taková tragédie, jak se o tom dneska hovoří. Myslím si, že Řecku by svým způsobem prospělo, kdyby se mohlo vrátit ke své měně, k drachně, protože Řecko je prostě zemí, která tu společnou měnu neunese, ona ji nemůže mít. Tuto zemi to naprosto destruktuje, ještě ke všemu v kombinaci s tím, s tím drastickým balíčkem těch různých škrtů a zvyšování daní. Ta země není schopná vyprodukovat nic, aby mohla ten dluh splatit. Ten dluh je prostě nesplatitelný pro Řecko. To je prostě potřeba si jaksi nalít čistého vína. Ale víte, o tom už se hovoří jakoby dlouho, ale ta politická elita má v tomto jaksi zpoždění, že tato jednoznačná fakta prostě odmítá přijmout. Oni to berou, že eurozóna a projekt euro je projekt prestiže, jo, což může být, ale nesmí to být na prvním místě. Prostě musí tam být chladná rozumová úvaha a když ta prestiž dostane jaksi přednost před racionální ekonomickou úvahou, tak pak to dopadá takhle špatně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná to souvisí s tím, že vlastně v té debatě eurozóně nebo celý, celá tato problematika je propojena právě s tou myšlenkou evropského integračního procesu, že jsme smíchali, v uvozovkách nebo bez nich, dvě věci.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, o dnešku, o čtvrtku se hovoří jako o dni pravdy, protože Itálie a Španělsko si půjdou takzvaně pro peníze na trh, tak možná budeme mít zase další titulky dnes odpoledne nebo zítra.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, už Německo mělo problémy si půjčit minulý rok a teď si pro změnu zase půjčuje na záporný výnos, jo, takže dějí se zajímavé věci, kdo to takhle sleduje, tak se rozhodně nenudí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak odhadujete tedy ten další vývoj. Také se říká o tom, nebo s otazníkem, jestli tím barometrem pro ten další vývoj v eurozóně by mohl být přístup investorů vůči Itálii.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dluh Itálie je mnohem větší problém než dluh Řecka. Je to mnohem větší ekonomika a také ale lépe strukturovaná než ta řecká. Já vidím dvě čistá řešení a to je buď zmenšení eurozóny o země, které nejsou schopné, jak už jsem říkala, tu společnou měnu zvládat, což bude mít další dopady poměrně silné, ale myslím, že by se daly zvládnout, ty dluhy se stejně budou muset z velké části odepsat a potom bude otázka, co s těmi evropskými bankami, tam nutně podle mě nastane tlak na to, aby je převzal stát. A nebo se pokusit vybudovat skutečnou eurozónu, to znamená i fiskální eurozónu a na to nikdo z té politické elity není připraven. To odmítá hlavně Angela Merkelová, protože jako když chcete provozovat prostě s někým společnou měnu, s někým, kdo je mnohem slabší než vy, tak to znamená, že budete dlouhodobě tam posílat peníze, tím myslím dlouhodobě, ne rok nebo dva, ale třeba 10, 20, 30 let, protože ten rozdíl v té ekonomické struktuře silného průmyslového Německa a toho Řecka je tak obrovský, že to nelze prostě vyřešit za rok nebo za dva. A právě proto jediný de facto, teda aspoň co vím, úspěšný příklad měnové unie z historie, co známe a že těch pokusů bylo hodně, tak jediný úspěšný příklad je německá měnová unie, protože vedla ke sjednocení státu a ta společná měna je natolik silný nástroj, že si vynucuje právě to, aby se z eurozóny, minimálně z eurozóny skutečně stala evropská federace. A přesto, že o tom ty politické elity mluví rádi ve svých projevech, tak ono to začít uskutečňovat v zemích, které jsou postižené krizí, kde to obyvatelstvo na to absolutně není připraveno, to už je potom jaksi jiné kafe, abych tak řekla.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme se dostali přirozeně až do Německa, tak bychom tam ještě mohli chvíli zůstat. Jeden nepřiznaný kredit ve výši půl milionu eur značně pošramotil kredit morální, řeč je o německém prezidentovi Christianu Wulffovi, který teď čelí ohromnému skandálu, ještě jako premiér Dolního Saska měl velmi čilé obchodní kontakty, které dokonce popřel, nepřidaly mu ani různé výhrůžné telefonáty nebo pokusy o ně, například šéfredaktorovi nejčtenějšího německého listu Bild. Také se to týkalo dalších, listu Welt, týdeníku Der Spiegel. Už polovina Němců podle těch posledních průzkumů, volá po jeho demisi, prezident Wulff to nadále odmítá, dokonce se před jeho sídlem Bellevue v Berlíně demonstrovalo a asi 300 lidí tam po vzoru těch arabských účastníků protivládních demonstrací měli boty, v arabské kultuře, jenom připomenu, je právě hození botou znakem opovržení. Jak vy se díváte na tento skandál nebo možná na tu rezistenci prezidenta Wulffa, který se omluvil za nepřiznání toho kreditu, nicméně rezignovat nehodlá.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Je to zajímavé, protože ta německá politická kultura je přece jenom několikanásobně vyšší než u nás, takže když dojde k něčemu, co bychom u nás přešli a druhý den bychom to ani nevěděli, tak ti politici z toho obvykle pod tím veřejným tlakem, který u nás tak absentuje, vyvozují okamžité důsledky. Takže ta odolnost prezidenta Wulffa je poměrně zvláštní v tomto ohledu. Já si myslím, že pokud jaksi odolá a zůstane, tak ten veřejný tlak je takový, že jeho legitimita a úcta jaksi občanů vůči jeho osobě, ale i vůči tomu úřadu, bude velmi nízká. Ale celkově si myslím, že pozitivní je skutečně to, že přece jenom, ne že bychom si idealizovala to na západ od nás, to skutečně ne, ale ten tlak jak médií, tak veřejnosti je tak silný, že prostě ukazuje, jaké chování je prostě neakceptovatelné, jo, tohle u nás chybí. Ono je to mimo jiné dáno i tím, že těch skandálů je tolik, že jaksi než člověk zjistí jeden den, tak další už má jako několik a nelze to téměř sledovat. Takže přece jenom v tom Německu ten tlak je silný. Já se sama teda divím prezidentu Wulffovi, že ještě odolává, protože si přece musí být vědom toho, že právě ten jeho způsob chování dehonestuje i ten úřad, který je v Německu, pravda, do značné míry formální, ale je s ním spjatá určitá politická prestiž a vážnost.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím víc je právě, jak říkáte, kladen důraz na tu jaksi důstojnou reprezentaci v tomto úřadě. Možná bychom se mohli zmínit i o plagiátorské aféře dnes už bývalého ministra obrany Guttenberga, který také musel rezignovat a trvalo mu to až dva týdny, což je na německé poměry nesmírně dlouhá doba.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, představte si tohle u nás jako.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem předchůdce Christiana Wulffa Horst Köhler, ekonom, tak ten také odešel předčasně, nečekaně kvůli vyjádřením kvůli využití vojenského angažmá v Afghánistánu pro obchodní účely, tak vidíme, jak je politika a ekonomika propojena.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, samozřejmě. Tak víte, ono to samozřejmě propojeno v reálu je. Neštěstí bývalého německého prezidenta spočinulo v tom, že to řekl nahlas, jo, to je ten problém.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání premiérově v Jak to vidí ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji za váš čas, za vaše postřehy a budu se těšit na další návštěvu.
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já moc děkuji za pozvání.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v Jak to vidí v půl deváté přivítáme geologa Václava Cílka. Zita Senková přeje příjemný den. Na slyšenou.