Jak to vidí Daniel Herman - 18. září

Daniel Herman
Daniel Herman

Zita Senková se ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů zeptala na mezinárodní výstavu "Totalita v Evropě", kterou zahájil v Bratislavě. Řeč byla i o spolupráci s německými vědci při rekonstrukci zničené dokumentace bývalé tajné bezpečnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Dobrý den.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Přeji dobré ráno.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane řediteli, včera v Bratislavě zahájil mezinárodní výstavu o totalitě v Evropě. Velmi stručně řečeno je o dědictví nacismu i komunismu. Co se na ní dozvíme?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Je to svým způsobem jedinečná výstava, protože vlastně poprvé se snaží mapovat totalitní dějiny jednotlivých evropských zemí. Ne tedy všech. Je tam 11 panelů, každý je věnovaný jedné evropské zemi, respektive je tam 11 zemí prezentováno. Některé mají těch panelů více. Třeba Československo má jeden Československo, Česká republika, Slovensko, takže hned 3. A tak je to samozřejmě u některých zemí také. A vedle sebe se vlastně stavějí a ukazují se, jak ty dějiny 2. světové války, to znamená nacismus, potažmo v některých zemích fašismus, a potom ty poválečné dějiny komunismus. Třeba je tam ale také Holandsko, to znamená země, která tu komunistickou historii nemá. A je to snaha ukázat určité paralely, ale také určitá specifika. Na předním místě se tam samozřejmě na tom úvodním panelu shrnuje celá ta historie Evropy a tam je zdůrazněna například naprosto jedinečná situace a hrůznost holocaustu, který nemá žádné paralely. Ale pak jsou tam určité paralely, třeba co se týká Pobaltských zemí, které mají tu svoji perspektivu, ten svůj úhel pohledu poněkud jinak vyvinutý než tady u nás ve střední Evropě, protože tam vlastně dochází ke střetu obou těch totalitních velmocí jak tedy nacistického Německa, tak bolševického Sovětského svazu, to znamená, že tam samozřejmě je ta historie velmi komplikovaná, kdy vlastně jedna totalitní moc vytlačuje druhou a jsou oběti obou těchto totalitních režimů vedle sebe. Takže je to i jakási sonda do té novodobé historie ve snaze už třeba nepamětnické generaci, mladým lidem, školní mládeži ukázat to, o co jde. No a my jsme velmi rádi, že náš Ústav pro studium totalitních režimů jakožto součást mezinárodního společenství v Platformě evropské paměti a svědomí, která vlastně je organizátorem této výstavy, že jsme mohli začít právě v Bratislavě, protože je to takové a také symbolické místo i v rámci zemí Vysegrádu, protože ty se na tom také podílejí. Konkrétně je ta výstava vlastně ve vstupních sálech divadla Aréna v Bratislavě, takže tam jí mohou návštěvníci od včerejška do 11. října.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výstava je mezinárodní a je putovní, jak jste také řekl. Kdy bude například k vidění v Praze nebo jaké jsou další předpokládané zastávky, stanice?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Datum pražského umístění zatím ještě nemáme, ale jednou z dalších destinací třeba bude Brusel, Evropský parlament, pak samozřejmě všechny ty země, které jsou tou výstavou nějak osloveny přímo, kterých se to týká, takže se počítá s umístněním v Budapešti, samozřejmě i v Polsku, ale pochopitelně i tady v Praze a nejenom v Praze. Je to výstava, která může být umístěna nejenom v hlavních městech těchto zemí, takže je to jakási trvalé věc, která začíná svůj život a předpokládám, že se může do budoucna ještě i více obohatit o další prvky, o další panely, protože i další třeba organizace, řekněme, z těch hostujících zemí tam mohou přidat některé ty své specifické kapitoly.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ojedinělá je forma výstava. Jsou to nejenom ty velké panely, jak jste o tom mluvil, ale vlastně součástí je i černé album. Co při listování zjistíme? Možná kdybychom se zastavili ještě na chvíli u Česka.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Tak tam jsou jednak, když se podíváme tedy do České republiky, tak jsou tam jednak dějiny protektorátu Čechy a Morava, to znamená jsou tam představené v těch základních datech všechny ty hrůzné okamžiky, které byly spojené s okupací, 2. světovou válkou a nacismem, počty obětí, potom představitelé nacistické okupační moci, ale bohužel také i třeba českých kolaborantů. A potom to přechází do té poválečné historie komunistické od roku 1948, kde je to dáno obdobným způsobem. Opět jsou tam ty počty obětí, stručné dějiny a zase fotografie těch hlavních nositelů, řekněme těch zločinných aktů, aby lidé prostě viděli ano, ty věci se neděly jakoby na bázi Deus ex Machina a dělali to konkrétní lidé, kteří mají konkrétní odpovědnost. Samozřejmě někteří také byli postižení a někteří nebyli. Pak pochopitelně to může vzbouzet další otázky právě po smyslu spravedlnosti, určité etiky ve společnosti. Takže si myslím, že je dobře, že v takové zkratce mají lidé možnost si připomenout události, které se významnou měrou zapsaly do naší nedávné historie.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dědictví komunismu se stalo tématem celoevropským určitě po rozšíření Evropské unie v roce 2004. Pro postkomunistické státy je téma vyrovnání se s minulostí neustále velmi palčivé. Nakolik je právě rozšířená Evropská unie tou platformou, kde se daří jaksi touto problematikou se vypořádat společnými silami?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
To je právě přesně ono, že vlastně část Evropy, ta bývalá tedy nekomunistická, svobodná část Evropy vlastně má zkušenost pouze s tím děsivým dědictvím nacismu, potažmo fašismu. Ale ta vlastní zkušenost s tou komunistickou historií už schází. To znamená, že někdy, a setkáváme se s tím dodnes, bylo vnímáno to dědictví komunismu jako něco, co jejich není, co je těch tam na východě. Ale právě, jak jste říkala, vstupem našich zemí do Evropské unie se to stalo skutečně tématem celoevropským. To znamená, že i tato výstava se snaží ukázat, řekněme, té populaci západoevropské tu problematiku komunistickou, kterou oni sice na vlastní kůži nepoznali, nicméně ostnatý drát, železná opona Evropu dělila, oni tedy žili na to, řekněme, šťastnější polovině Evropy, ale přesto se to nějakým způsobem těchto lidí dotýkalo. Takže i třeba různé aktivity, které se dějí na půdě Evropského parlamentu jsou zaměřené právě na to, aby Evropané poznali svoji historii a to i ti, kteří jí třeba přímo nesdíleli. Třeba v současné době probíhají přípravy na zřízení jakéhosi muzea evropských dějin přímo v Bruselu, aby v sídle evropských institucí bylo právě možné se seznámit s historií, protože jak už jsem řekl, ta historie má samozřejmě velký vliv i na naši současnost, a pokud historii neznáme, neznáme alespoň ty základní obrysy, tak třeba i těžko chápeme určité momenty z naší současnosti a směřování do budoucnosti. Je to tedy důležitá kontinuita.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zvyšuje se tedy to povědomí o společném evropském dědictví.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Přesně tak. A to je také význam této mezinárodní putovní výstavy.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Váš ústav, pane řediteli Hermane, spolupracuje s celou řadou i zahraničních institucí, mimo jiné i s úřadem spolkového zmocněnce pro podklady nebo dokumentaci bývalé tajné bezpečnosti Stasi v někdejší NDR. Na svém začátku měl ten úřad jméno současného spolkového prezidenta Joachima Gaucka, nyní je tím zmocněncem Roland Jahn. Úřad společně s Fraunhofer Institutem připravuje program e-Puzzler, je to taková elektronická rekonstrukce dokumentů ze složek Stasi, respektive to, co z toho zbylo. Bude možné, myslíte, tuto revoluční technologii využít také u nás v Česku?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Rozhodně bude. Já jsem od loňského roku celkem ve velmi intenzivním kontaktu s pracovníky, s vedoucími pracovníky právě Fraunhofer Institutu v Německu v Berlíně a oni, jak říkáte, vyvinuli jedinečnou technologii, která, já jsem jí měl možnost vidět na začátku letošního roku při takové prezentaci velice úspěšné, informativní v našem Senátu zde v Praze, a je to na bázi grafologii, na bázi nejrůznějších technologií, kdy si představíte prostě roztrhané kusy papíru a jakýsi zvláštní počítačový program skenerový. Ty kusy papíru, když je vlastně nasypete prostě na ten skener, tak je poskládá. A týká se to nejenom textu psaného, týká se to i textu tištěného, tedy psaného rukou, ale i textu tištěného. Je to nesmírně zajímavé a takto už se vlastně dalo dohromady i několik stovek pytlů zničených materiálů, protože skartovací stroje třeba v Německu byly tak zahlcené, že už pak vůbec to neskartovaly, ani to nestačily to množství, jen to roztrhaly. My máme třeba v archivu bezpečnostních složek zde u nás zhruba 400 pytlů takto zničených materiálů vojenské kontrarozvědky. To znamená, že to je konkrétní projekt, na kterém pracujeme, který připravujeme s Fraunhofer Institutem a on by vlastně tímto prostřednictvím mohl vstoupit také do České republiky, a nabízí spolupráci i třeba našim kriminalistům. To znamená, je to technologie využitelná v mnoha ohledech právě v té rekonstrukční a kriminalistické práci tak, jak to nakonec v Německu probíhá. Ale vím, že s nimi spolupracují i třeba američtí partneři, takže je to opravdu špičková technologie. A já jsem velice rád, že spolu s naším archivem bezpečnostních složek pravděpodobně budeme takovým pilotním projektem a mostem, po které vlastně Fraunhofer Institut do České republiky vstoupí. Já bych měl teď zhruba začátkem listopadu navštívit Berlín a měli bychom opět pokročit v přípravě té dohody. Už jsou připravené konkrétní materiály, asi 5 krabic, které se budou v Berlíně zpracovávat, takže je to skutečně něco nového a mohu říci i technologicky fascinujícího, že materiály, o kterých jejich ničitelé předpokládali, že už jsou prostě navždy pryč, se mohou vzkřísit a mohou znovu existovat a doplnit ta bílá místa na mapě naší nedávné historie.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Německu je asi ještě 16 tisíc pytlů se skartovanými materiály, které čekají na rekonstrukci. Nikdo ale úplně přesně neví, kolik toho bylo v Německu nenávratně zničeno po pádu berlínské zdi. My to víme, jak, kolik materiálu skončilo v propadlišti dějin?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
My to rovněž nevíme, to se dá pouze odhadovat. Já mohu tedy posloužit svojí vlastní zkušeností z rozhovoru s některými bývalými pracovníky Státní bezpečnosti, kteří mi říkali, to jsem tedy slyšel na vlastní uši, jen blázen by se zbavoval materiálů, z kterých může ještě léta žít. To znamená asi ne vše bylo skartováno, něco je možná ukryto a někteří lidé by možná mohli mít dodnes snahu z toho nějakým způsobem velmi nečestně získávat nějaké výhody.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Německu v posledních měsících roste zájem zejména mladé generace nahlédnout do spisů bývalé tajné bezpečnosti. Mladí lidé chtějí vědět, jestli rodiče či prarodiče špiclovali nebo naopak byli oběťmi režimu a jeho tajné policie. Jaké máte informace nebo povědomí o tom, o zájmu u nás, jestli lidé, třeba i konkrétně mladá generace má o to zájem?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Je to obdobné, má. Myslím si, že tady jsme zhruba dnes v podobné periodě chronologické jako bylo Německo, řekněme, v těch 60. letech, to znamená zhruba těch 20 let po skončení 2. světové války, kdy nastupuje nová generace a ptá se přesně tak, jak vy říkáte - dědečku, tatínku, co jsi dělal, tak u nás to nastává také. Jsou to, řekněme, tisícová čísla občanů, kteří přicházejí do badatelen nebo projevují zájem. Samozřejmě jsou to i studenti, kteří někdy přicházejí i se svými učiteli a v rámci třeba dějin, těch novodobých dějin, výuka dějepisu, se tím zabývají, a i v rámci rodin. Setkávám se s tím vlastně neustále, kdy se na mě obracejí někteří lidé nebo na náš ústav právě s dotazy ohledně svých blízkých příbuzných, kteří už třeba zemřeli a ti pozůstalí chtějí mít jasno, protože je tam řada otazníků. Dá se říci, že ta křivka zájmu stoupá.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ekonom Jan Švejnar nebude kandidovat na českého prezidenta. Rozhodl se tak zhruba po třičtvrtě roce, kdy o funkci začal uvažovat. Podle svých slov se chce dál věnovat akademické činnosti. Překvapilo vás, pane řediteli Hermane, toto rozhodnutí? Byl považován za jednoho z favoritů.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
S panem profesorem Švejnarem mě pojí dlouholeté přátelství, kterého si velmi vážím. To znamená, já jsem s panem profesorem v celkem živém kontaktu a to jeho rozhodování jsem mohl sledovat velmi zblízka, takže mohu říci, že mě to nepřekvapuje. Čekal jsem to, protože situace nebyla úplně jednoduchá. Je to na základě opravdu hluboké analýzy, zvažování velmi poctivého přístupu a rozhodně to, co pan profesor říká, že i nadále se bude věnovat pomoci nebo spolupráci v rámci našeho veřejného života, to je pravda. On zde založil institut CERGE-EI, což je společné pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd. Je to vlastně aplikovaná věda v oblasti ekonomické, je to velice důležité pracoviště, které se snaží objasňovat různé úhly pohledu právě na ekonomické záležitosti i samozřejmě v souvislosti se současnou recesí, která Evropu a svět bohužel zachvátila, takže toto rozhodně platí. A pan profesor o tom velmi vážně uvažoval, protože je to opravdový vlastenec. Takto jsem ho poznal. A on, když odcházel do exilu v tom 68 roce, tak neodcházel, jakoby nezavíral dveře za svojí původní vlastí, ale odcházel s tím, že bude-li moci, tak se opět do své původní vlasti vrátí a bude se snažit ji pomáhat, což také okamžitě po roce 1989 udělal. Takže on, můžeme říci, částečně žije ve Spojených státech, částečně žije v Praze. Má zde byt, platí zde daně, a samozřejmě učí také jako hostující profesor na dalších světových univerzitách, takže ono je dneska mezi některými odborníky těžké říct, kde jsou doma. Je doma tam i tam.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle svých vlastních slov se profesor Švejnar chce věnovat výzkumu a tvorbě hospodářské politiky, která, jak uvedl pro server iDnes.cz, je v současné krizi klíčová pro další vývoj České republiky, Evropy a globální ekonomiky. Nejenom pan profesor Švejnar říká, že ekonomická krize je hlavně krizí morální a etickou. Jaký by měl být vztah mezi etikou a politikou? Co vy osobně, pane řediteli Hermane, rozumíte pod pojmem etika v politice?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Musím říci, že přesně tato symbióza těchto dvou poloh bylo něco, co mě před lety u pana profesora Švejnara oslovilo a proč jsme vlastně také začali spolupracovat. Protože samozřejmě já si vážím ekonomiky, ekonomie, já bohužel jí tedy nerozumím, jsem laik v této věci, ale samozřejmě lidé jako on, anebo můžeme říci třeba současný italský premiér profesor Mario Monti dokáží snoubit právě tu hlubokou profesionální znalost s tím etickým rozměrem. To znamená, jdeme jakoby někam hlouběji do oblasti morálních hodnot. Prostě pokud nebudeme morální, pokud budeme krást, pokud budeme jaksi si závidět, pokud budeme schopní dělat něco špatného druhému proto, abychom měli nějaký úspěch třeba i krátkodobý, tak jakákoli reforma, nezačne-li přerodem v našem srdci, je odsouzena bohužel k neuspěchu. A toto si lidé právě tohoto typu uvědomují. Já jsem před časem byl na jedné přednášce pracovníků Mezinárodního měnového fondu, kteří opět tyto věci říkali, to znamená, začíná růst povědomí nutnosti morální a etické obnovy a obrody společnosti, která teprve může být předpokladem skutečně něčeho nového. To není povídání o slunečním státě, to je realita. A myslím si, že každý z nás by měl zpytovat svědomí a začít především u sebe. A takto je možné společnost obrodit. O tom jsem hluboce přesvědčený.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně o ješitnosti, lichotnících a korupci psal nebo hovořil už Platón. Říkal, že politik by měl být statečný a statečnost znamená odvahu nebýt zkorumpovatelný. Vy jste mi také řekl, že vlastně, když bychom se trošku posunuli, existuje tady stejný základ slova ministr a ministrant.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Přesně tak. To je velice zajímavé. Pochází to od latinského slova ministráre, tedy sloužiti, a pokud nechápeme veřejnou věc nebo veřejné angažmá jako službu, tak je to špatně, protože opravdu všichni, kteří se nějakým způsobem angažujeme v té společenské mozaice a zastáváme nějaké veřejné pozice, ta jsme služebníky. Toto je opravdu důležité si uvědomit. A neměli bychom na to zapomínat. Myslím si, dovolím si připomenout třeba ten nádherný ceremoniál pohřbu členů habsburského dómu, kdy jsou před ty ostatky, před tou kryptou kapucínského chrámu ve Vídni a po vyjmenování všech titulů císařských, královských brána zůstává uzavřená, ozve se - neznáme ho. Teprve, když se řekne - je zde smrtelný člověk, ubohý hříšník a jméno, brána se otvírá. Myslím si, že toto je třeba si uvědomit a takto že je třeba chápat svoje veřejné angažmá, že prostě jsme opravdu lidmi, kteří mají být k dispozici těm druhým. A takto si myslím, že je třeba opravdu veřejnou službu chápat a rozumět jí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Vy příští týden odjíždíte do Izraele už po patnácté. Bude to, pane Hermane, cesta jenom soukromá nebo i trochu pracovní?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Já jezdím do Izraele velice rád, plus minus asi po patnácté. Tentokrát to bude cesta soukromá, i když samozřejmě nikdy se nedá úplně to soukromé od toho pracovního oddělit ve chvíli, kdy vlastně nějakým způsoby i těmi svými pracovními povinnosti žijete. My od první poloviny 90. let s Českou televizí, konkrétně s brněnským studiem České televize v Izraeli natáčíme řadu dokumentů po stopách jednotlivých etap izraelských dějin, takže jakákoli cesta tam mě inspiruje třeba k dalším, k dalšímu přemýšlení a k dalším návrhům na témata těch příštích dílů.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem už před lety, ostatně teď jste to na sebe sám prozradil, vy jste natáčel například v Jeruzalémě i u Mrtvého moře dokument zaměřený na dávné izraelské a judské krále. Jaký je zájem turistů navštívit svatou zemi, která bohužel není pořád nejklidnější?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Ten zájem roste, což je potěšitelné. Já si vzpomínám, že zhruba bylo to na začátku roku 2004 jsem byl v Izraeli v Jeruzalémě na konferenci, která se zabývala turistickým a poutním ruchem, cestami do Izraele, a tehdy se uvažovalo o jakési metě dosáhnout jednoho milionu. Po intifádě po roce 2000 ten počet návštěvníků klesl na zhruba 800 tisíc. A v letošním roce už to číslo je více než 3 miliony. Takže je vidět, že opravdu ta křivka zájmu o návštěvy svaté země prudce vzrůstá. Myslím, že je to dobře, protože jsou-li někde skutečně kořeny naší identity a kultury, naší civilizace, tak je to tam. A je dobré ta místa navštívit. Co se týká bezpečnostní situace, jak jste sama řekla, já opravdu se do Izraele vracím někdy i vícekrát za rok a nemám po této stránce nejmenší obavy a mohu tuto destinaci zájemcům o tato místa vřele doporučit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké nejsilnější dojmy si odvážíte z těch opakovaných cest do Izraele?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Upřímně řečeno, je to bezesporu ona známá západní zeď, to znamená opěrný systém bývalého Herodova chrámu, který postavil tam v centru Jeruzaléma, kde stával chrám. Víte, je to, musím říci, něco, co opravdu zažívám vždycky znova, když se tam vracím a byl jsem tam mnohokrát, kdy se člověku jakoby úplně v krku něco uzavře. A ten dialog mezi transcendentnem a člověkem, který tam probíhá tisíce let, ten tam cítíte. A já tam vždycky na ty kameny té zdi opravdu jaksi v mysli píši své prosby, touhy, nesu tam všechny, které mám v srdci, všechny, který, které nějakým způsobem prostě na ta místa nesu a snažím se jim jakousi duchovní energii předat. Je to místo nesmírně silné a i teď ve chvíli, kdy o tom mluvím, tak úplně mně běhá husí kůže po zádech.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy, pane řediteli Hermane, poletíte do Izraele vlastně ještě ze starého ruzyňského letiště Praha, které se od 5. října už bude oficiálně jmenovat Mezinárodní letiště Václava Havla v den nedožitých 76. narozenin bývalého prezidenta. Jak se díváte na přejmenování letiště? Ono přece jenom není přijímáno zcela jednoznačně.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Asi jakákoli změna vždycky vyvolává diskusi, což je dobře. Ukazuje to, že lidem to není jedno, ale myslím si, že je to celkem tradice běžná. Právě teď jsme tedy před chviličkou hovořili o Izraeli, tam v Tel Avivu máme letiště Davida Ben-Guriona a máme po různých politicích pojmenovaná letiště na různých, v kontinentech a v různých zemích světa. Myslím si, že Václav Havel je tak výraznou osobností spojenou s Českou republikou a s Prahou, že podle mého názoru je to velmi dobré rozhodnutí a těším se také, že se této slavnosti zúčastním.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě stihneme odpověď na e-mail paní Lucie: jak hodnotíte návštěvu papeže v Libanonu?
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
No hodnotím jí velmi pozitivně, právě ve chvíli určitých turbulencí v tom islámském světě, rozjitřené atmosféry, kdy on vyzývá skutečně ke smíru křesťany, muslimy, aby dokázali komunikovat, stavět mosty. A podle toho, jak se ta návštěva vyvíjela, tak si myslím, že se to daří. Jakékoli slovo, jakákoli kapka tišícího oleje do těch rozjitřených ran současného světa je určitě pozitivní a je třeba jí vítat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman, který byl hostem dnešního vydání Jak to vidí. Když se vrátíte, pane řediteli, tak určitě bude naším tématem nejenom zážitky z Izraele, ale také další události, které přinese měsíc. Děkuji a přeji šťastnou cestu a dobrý návrat.
Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Děkuji, budu se těšit, na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra bude hostem Jak to vidí novinář a publicista Zdeněk Velíšek. Zita Senková přeje příjemný den, na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.