Jak to vidí (CESTOVATELSKÉ) ... NOVÝ ZÉLAND - 25.8.

25. srpen 2010

Středeční cestovatelské Jak to vidí nás zavedlo na Nový Zéland, a to Annou Nyklovou. (Pozn.: Pořad jsme, díky technickým problémům, vysílali v repríze a místo Zuzany Burešové pokládal otázky Tomáš Voženílek.)Po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí, zde najdete needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů.

<![CDATA[


Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte dopolední vysílání Českého rozhlasu 2 Praha, stále jsme čekali na spojení s ostravským studiem Českého rozhlasu, kde už je připravený inženýr Miroslav Hrdina, cestovatel, který jako svůj dopravní prostředek využívá kolo a vrátil se z cesty po Izraeli. Na straně ostravského studia jsou ovšem technické problémy, takže se s ním spojit nemůžeme. Tímto se velmi omlouváme nejenom vám posluchačům Českého rozhlasu, ale samozřejmě především panu inženýru Miroslavu Hrdinovi. No, a teď už si musíte poslechnout rezervu. Jedná se o rozhovor s babičkou na cestách, paní Annou Nyklovou, která se ve svých 72 letech vypravila na Nový Zéland, a o této cestě si popovídala s Tomášem Voženílkem.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Dnes se vypravíme skutečně velmi daleko, více než 20 hodin letu na jihovýchod na Nový Zéland. Na ostrovy, jejichž populace je velmi mladá, průměrný věk je tam 31,5 roku, se před třemi lety vypravila poprvé v životě, dnes 75letá paní Anna Nyklová. V zemi strávila 3 měsíce a své zážitky z cest sepsala a brzy vyjdou v knize s názvem Nový Zéland očima české babičky aneb Babka Ťapka na kraji světa. Dobré dopoledne, paní Nyklová.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Dobrý den.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Posluchači o vás pravděpodobně ještě neslyšeli, ale jsem přesvědčen, že po dnešním vysílání jim zůstanete vryta hluboko v paměti, možná i proto, že řadu z nich budete inspirovat. Ale pojďme pěkně od začátku. Položte, prosím, před posluchače na stůl vaši vizitku. Tak jaký jste žila život, paní Nyklová do té doby, než jste se vydala na Nový Zéland?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Úplně život obyčejné ženy. Měla jsem docela těžké mládí, protože jsem byla za války zasypaná, 25 metrů ode mě padla bomba, byli jsme evakuovaný z pohraničí, když Hitler zabral Sudety, pak jsme se tam vrátili. Během těch 6 válečných let jsem chodila do pěti různých škol. Taky do jednotřídky, jak prostě jsme byli narychlo vytrženi ze svého domova. Takže když skončila válka, mně bylo 14 let a otec říkal: "Tak co chceš dělat? Chceš jít dál do školy? Tak zůstaneme tady v Kolíně, anebo se vrátíme do Podmokel, což je dnes součást města Děčína." A já jsem říkala: "Ne, já nechci do školy." A v těch Podmoklech právě moje matka měla před válkou 2 obchody, takže když jsme se tam vrátili, tak už přicházel v úvahu jenom ten jeden, to znamená ovoce a zelenina, samá špína. Tenkrát to nebylo jako dneska, že bylo všechno myté. A já jsem se tam vlastně vyučila obchodní příručí. No, když jsme to museli v roce 50 zavřít, tak jsem uměla, uměla jsem teda psát na stroji a těsnopis, takže jsem dostala místo v místní Škodovce jako sekretářka u hlavního konstruktéra. No, a při tom jsem dělala už nějaké sporty, protože já jsem byla takový zamračený dítě. Já jsem se neuměla smát vůbec a neuměla jsem se vůbec radovat ze života.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Ale teď si to vynahrazujete.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
No, plnou měrou, plnou měrou. Od té doby, co tady byla sametová revoluce, mám radost ze života a těším se z každého dne.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Co jste dělala ve svém civilním životě, jaké jste měla povolání?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Tak jsem, nejdřív jsem dělala tu sekretářku, ale pak jsem k tomu závodění jsem dostala, bylo mi kolik, 21 let, dostala jsem hroznou chorobu. Jmenovalo se to nervová porucha žaludku a střev. Přepracování, přetrénování a nepravidelné stravy. A sice se to projevovalo tak, že jsem se najednou neudržela na nohách.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Takže jste váš životní styl zklidnila.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Doktor říkal: "Úplně změňte prostředí." Tak jsem odešla z domova a našla jsem si místo v Karlový Studánce jako účetní a tam jsem začla s účtařinou a vlastně do penze jsem šla jako šéfová ekonomického útvaru v jednom vědeckém ústavu.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2 Praha, pořad Host do domu. A mým hostem v dnešním dopoledním vysílání je paní Anna Nyklová, 75letá Anna Nyklová, která se před 3 lety vypravila sama na tříměsíční cestu po Novém Zélandě. Paní Nyklová, prý vás ovlivnila herečka Dagmar Bláhová.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Ano, ano, ano. Byla v televizi a vyprávěla o tom, že se právě vrátila ze 14denního pobytu na Novém Zélandu, že to bylo něco úžasnýho, ale že ji tam fascinovaly 70leté babičky z Austrálie, se kterými se setkala někde v nějakým hotelu, a zjistila, že prostě které jezdily od jedné přírodní krásy ke druhé a že to prostě byla tak ohromně veselá parta. A o tomhle hovořila. Já jsem si říkala no když tam můžou ject 70letý babičky z Austrálie, tak proč bych tam nemohla jet já taky. Protože v té době já jsem se konečně zbavila bolestí, které jsem předtím 2 roky měla při každém kroku.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Ale přesto jste cestu tak dlouhou na Nový Zéland musela s lékaři konzultovat. Co oni vám řekli, když jste tam přišla a řekla, že chcete odletět na Nový Zéland?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
No právě. Tak jsem, s nikým jsem to nekonzultovala. Já jsem se cítila dobře, já jsem prostě ..., a teď se mi to v hlavně začlo nějak rodit ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Dobře, ale já vás ještě přeruším. Když jste konzultovala ten Nový Zéland s lékařem, tak určitě s rodinou. Co oni na to říkali? Předpokládám, že vás tam určitě radostně neposílali a chtěli, abyste zůstala doma.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Tož nejdřív jsem to konzultovala, protože hraju soutěžní bridž, tak nejdřív jsem se s tím nápadem pochlubila na bridži, jo. A mé bridžové partnerce. A ta říkala: "Ty jsi se zbláznila, prosím tě, v tvým věku? Ty nevíš, co to je ta cesta, vždyť to je něco hroznýno." A ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Ona už tam byla?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Ne, ale ona předtím lítala do Číny a říkala: "Já jsem byla několikrát služebně v Číně a to je 22 hodin letu. A to si neumíš vůbec představit, co to je." Já jsem říkala: "Vždyť já mám dost času, tak já si můžu udělat přestávku." Nejdřív jsem se dozvěděla, když jsem si šla objednat letenky, že teda z toho Londýna se lítá nejlevněji, že jo, a pak jsem ... My tady máme jednou za rok vždycky skupina katolické mládeže, v které jsem byla kdysi v mládí členkou, se tady scházíme, tam se všichni ptáme, jak se máte, co děláte, že jo. A já jsem tam řekla: "Rozhodla jsem se, že pojedu na Nový Zéland." A jedna z těch členek taky říká: "Teď je tam zrovna Jarmilka." A Jarmilka byla její sestra, taky z Děčína, která chodila taky do té skupiny katolické mládeže a vzala si dokonce mého trenéra na tu košíkovou. Takže já jsem s nima navázala kontakt a za měsíc jsem, když jsem jim zavolala, tak jsem za měsíc dostala devítistránkový dopis, což byl přímo itinerář cesty, protože oni rok předtím tam byli a říkali: "No, ale to musíš jet na tři měsíce, abys mohla počítat taky s odpočinkem a tak dále." No, a mě všichni od toho zrazovali. Dcera říkala: "Prosím tě, mami, na takovou cestu, vždyť ..." No, a když teda jsem si to nedala vymluvit, tak pak přišla s tím musíš se naučit pracovat s internetem. A mně už přece jenom tyhle ty nový věci ..., já když jsem si pořídila mobil, tak mi to trvalo 3 neděle, než jsem se na něj vůbec podívala, protože už mi to leze špatně do hlavy. No, tak pak jsem se teda naučila pracovat s tím internetem, no a pak ještě zase jeden velice dobrý impuls byl, že jsem slyšela ... Bylo zrovna nějaký výročí stavby, začátku stavby Karlova Mostu a tam se mluvilo o tom, že Karel IV. si dal vypracovat horoskop, kdy přesně má poklepat kladívkem na základní kámen. A já někdy odebírám takový ..., ne, kupuju si takový občas časopis astrologický, kde z toho časopisu jsem znala jednu paní ... No, paní Kinkorovou. Tak jsem jí zavolala, bylo to, bylo to v červenci rok předtím, ano. A ona říkala: "No jo, ale já horoskopy nedělám v létě." Já jsem říkala: "Víte, mně nejde o žádnýho mužskýho, ale já jsem si vymyslela cestu na Nový Zéland, všichni mě z toho zrazujou, tak bych potřebovala vědět, jestli tu cestu mám odložit o rok, nebo jestli se tam mám skutečně vypravit." Ona říká: "No, tak já udělám výjimku, tak přijďte zítra, protože zítra odpoledne odjíždíme." A udělala mi ten horoskop a řekla mi, že je to prostě úplně všecko ... Chtěla vědět, kdy budu odjíždět. A já jsem odjížděla třetího února 2003 a tohle bylo v červenci 2001 a ona mi řekla: "To bude vaše osudová cesta." Já už jsem dlouho vdovou a žiju sama, tak jsem si říkala no tak to asi tam potkám nějakýho Čechonovozélanďana ovdovělého. Takže jsem říkala no tak dobře. A celej ten pobyt na Novým Zélandu furt jsem se koukala po nějakým vdovci ... Nikde nikdo nebyl. Takže ... Ale osudová změna se stala, protože jakmile, jakmile ... Já jsem, když jsem tam jela, tak jsem už předtím trošku začala psát a moje vlastně poradkyně literární přes tu literární tvorbu mi říkala: "Piš si tam poznámky, všecko si zapisuj." Takže já jsem večer šla na večeři do restaurace, ale pak honem zase na hotel a taky jsem třeba 2 hodiny psala a všechno jsem zapisovala, veškeré rozhovory, protože těch hlavně jsem tam měla strašně moc. A takže vlastně můj život se změnil v tom, že když jsem se vrátila z Nového Zélandu, tak jsem začala psát den po dni, takže ta knížka je vlastně ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Ta, která teprve vyjde.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Která teprve vyjde, je vlastně návod, kam mají lidé, jak pokračovat. Protože zase ti známí ze Sydney mi říkali: "No musíš začít v únoru vlastně je, to je začátek podzimu, protože v letní sezóně to tam je strašně drahý, tak začátek podzimu. A musíš začít na jižním ostrově, protože tam je zima dřív, protože je to blíž k Antarktidě." No, a ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Čeho jste se nejvíc bála před tou cestou?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Představte si, že ničeho.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Ničeho ... Ani té dlouhé cesty, ani právě toho jiného podnebí jiného rozdílného, než máme tady u nás?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
To jsem nevěděla, to jsem ani netušila, že to bude mít na mě takový vliv. A na mě to mělo vliv takový, že mi to trvalo 3 neděle, než jsem se zaklimatizovala.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Nový Zéland očima české babičky. Tak se jmenuje kniha, která bude brzy k dostání na knižních pultech, a je to také název cestovatelské hodiny Hosta do domu, ve které si právě o této zemi, o Novém Zélandu povídám s paní Annou Nyklovou. Paní Nyklová, přípravnou roční fázi na tuto cestu máme pomyslně za sebou. Představme si, že teď sedíte v letadle na ruzyňském letišti a chystáte se k letu.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
No, ještě než budu sedět v tom letadle, tak vám musím říct jeden takový okamžik. Když jsem se rozloučila v hale s rodinou a přešla přes celní kontrolu, tak jsem si říkala tak, a teď už se musíš spoléhat jenom sama na sebe, protože párkrát předtím jsem letěla s nějakou společností na dovolenou, že jo, a to mně bylo trošičku tak nějak ouzko.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Co všechno jste měla s sebou sbaleno?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
No, kufr, baťoh a tašku, že jo, takovej baťoh ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Tak abyste to pobrala.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
... malinkej jenom. No, ale to jsem si říkala tak a teď už ... Já jsem ještě kdysi v mládí jsem se učila angličtinu, ale celý život jsem ji nepotřebovala. Takže jsem si opakovala angličtinu. Ale moc velkou slovní zásobu jsem neměla v tý době. Takže, no ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
A letělo se.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Letělo se a první teda takový krásný dojem byl, než jsme přiletěli do Londýna, že bylo vidět na kanál La Manche a já tam viděla samý takový, jako když se dívá ... Prostě z velké výšky byly vidět ty lodě a ty na tu dálku byly vidět, jako když jsou centimetr jedna od druhý, jako když rozházíte sirky, jo. No, to bylo báječný. Potom jsem byla tři dny v Londýně, kde jsem si teda musela zvyknout na tu jízdu vlevo, takže jsem i do metra lezla východem a divila jsem se, když mě turniket nechtěl pustit. Ale ještě musím něco říct. Ještě do toho, ještě po tom Londýnu jsem chodila s takovým, s takovým zdravotním pásem okolo bederní páteře ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Krunýřem.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
S takovým krunýřem, ano, protože ještě jsem nemohla tak nějak úplně, ještě jsem nebyla úplně fit. Ale přesto jsem to zvládla. No, a pak jsem teda ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Z Londýna letíme dál.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Do Singapuru, kde jsem měla objednaný hotel, protože jsem se bála té cesty v jednom kuse. A musím vám říct, že z Londýna do Singapuru to bylo docela ..., to byl vlastně, když se teď na to podívám zpátky, to byl nejhorší úsek letu, protože jsem neseděla u uličky, seděla jsem uprostřed, jak jsou ta čtyři sedadla. A když jsem se potřebovala protáhnout, tak jsem se žinýrovala. Z jedné strany seděli nějací manželé z Anglie, z Ameriky, z druhé strany hoch z Austrálie, který usnul. A já jsem se žinýrovala prostě je vyrušit, abych se mohla jít protáhnout, i jsem se žinýrovala je vyrušit, když jsem potřebovala jít na toaletu. Já jsem prostě takovej blbec nějakej, no. A tak to bylo, to bylo jako s těma bolestma to bylo krutý.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
A v Singapuru jste se protáhla.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
V Singapuru nejdřív jsem zalehla a spala jsem v jednom kuse asi 15 hodin, protože jsem až další, další den večer letěla dál do Sydney, kde jsem byla u mých přátel. No, a ze Sydney, to už to bylo, jsem letěla do /nesrozumitelné/. To už nebyla tak dlouhá, daleká cesta. To byla první ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Jižní ostrov.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Na jižním ostrově, ano. A tam jsem ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Jaké to bylo poprvé vstoupit na neznámý kontinent?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
No, taky to bylo hrozný, protože já jsem vlastně měla tady odsud z Čech jsem měla objednané všechny hotely, protože ten itinerář, jak jsem dostala od mých přátel ze Sydney, tak tam bylo pojedeš do /nesrozumitelné/ tam budeš 5 dní, podíváš se tam a tam a tam. Pak pojedeš do Gramontu, tam budeš 2 dny, to ti stačí. Takhle jsem to měla. Takže já jsem na letišti, že jo, s tím mým těžkým kufrem, který měl přes 20 kilo, tak jsem hledala nejdřív tu kancelář a když na mě spustí někdo rychle anglicky a ještě trošku v dialektu, tak já jsem musela každýmu říct please slowly. Slowly and clear. Jo, aby mluvili pomalu a jasně. No, a pak jsem měla nejradši, když se mnou mluvili v jednoduchých větách. Tomu jsem rozuměla, že. No, a tak to bylo takový martyrium. Když jsem konečně našla tu kancelář, tak ano, ano, vystavili mi to a když už mi to dala, já jsem se balila, že půjdu prostě hledat nějakou dopravu do toho hotelu, tak zazvonil telefon a ta úřednice říká: "Dejte mi to zpátky, máte to připravený v hotelu." Takže já když jsem se dostala potom do hotelu, tak jsem recepčnímu říkala: "Já tady mám u vás, jmenuje se to travel pass, já tady mám u vás připravený travel pass." "Ne, tady nic není." Takovej fešák vysoký to byl. Prostě se se mnou hádal. Já jsem říkala: "Mluví tady někdo německy?" Protože umím německy lépe než anglicky. No, pak tam přijeli nějací hosté a on jim říkal: "Neumíte někdo německy nebo snad česky? Tady ta dáma, s ní se nemůžu domluvit." No, přišla tam ... Když jsem přišla do toho hotelu, tak tam byla taková, stála taková malá paní v zástěře a já jsem se dohadovala s tímhle tím chlapem v tý recepci a najednou ta malá paní v tý zástěře přišla do recepce, měla na sobě krásný oblek a otevřela šuple a vyndala mi tlustou obálku s mým jménem.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Sláva. Byla jste zachráněna.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Samozřejmě pan hoteliér se ..., a to byli majitelé, to byli manželé majitelé, samozřejmě se neomluvil a já jsem se později dozvěděla, protože ta paní mi byla moc sympatická, takže jsem ..., byla jsem tam 5 nocí, měla jsem nejlepší apartmá, že jo, takže jsem koupila flašku vína. Já jsem v tý době pila červený víno, protože mám nízkej tlak, tak si to musím takhle vylepšovat trošku. A večer jsem ji vždycky pozvala a my jsme si povídali. Jenomže já jsem jí nerozuměla. My jsme podle slovníku, protože ona neuměla říct R, takže tady Akaroa, ostrov Akaroa ..
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Koukáte do mapy jižního ostrova, ano ...
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Tak to ona vyslovovala Akaoa, Akaoa. Pak jí rozumějte, když to je Akaroa, že jo. A já jsem se později dozvěděla, že oni vlastně, než koupili tenhle ten hotel, tak žili na farmě, měli oba dva byli po rodičích měli velký farmy a tam se samozřejmě mluví periferní angličtinou. Takže jsem se později dozvěděla, že ten pan hoteliér mluvil periferní angličtinou, kterýmu jsem teda vůbec nerozuměla. A to bylo teda na to, že to bylo první hotel, to bylo docela nepříjemný. Už jsem se nikdy nesetkala, abych ... To jsem byla skutečně rozčilená.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Vaším společníkem je cestovatelský, v tuto chvíli cestovatelský pořad Host do domu. A také paní Anna Nyklová, která se ve 72 letech vypravila na Nový Zéland. Paní Nyklová má před sebou mapu dvou ostrovů Nového Zélandu. Paní Nyklová, řekněte mi váš nejhezčí a naopak nejhorší zážitek z vašeho tříměsíčního putování po ostrově.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Nejhezčí zážitek z přírody byl, když jsem byla v městečku Te Anau, které leží u jezera Te Anau, a vypravila jsem se takovým malým parníčkem za svítícími červy. To jsem si neuměla nikdy předtím představit. Tady my známe jenom svatojánské mušky, které sem tam, když má člověk štěstí, tak ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
A na Novém Zélandě jsou svítící červi.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Na Novém Zélandě jsou svítící červi, žijou v jeskyních a já jsem se dostala do té jeskyně, kam jsme museli plout po lodičkách. A najednou prostě nesměli jsme vůbec mluvit, nesměli jsme fotografovat a najednou zhasly všechna světla v těch jeskyních a my jsme viděli tak 2 metry nad námi tisíce jako našich svatojánských mušek, ale nepoletovali, ale zůstávali na jednom místě. Oni prostě nelítají a žijou tam takhle. Tak to byl tak silný úkaz přírodní nádherný, že jsem snad v tu dobu říkala teda já jsem šťastná, že jsem měla možnost tohle to vidět. Tak to byl ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Škoda, že si jednoho člověk nemohl odvézt s sebou. Jaká další zvířata vás překvapila? Viděla jste ptáka kivi?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Neviděla, protože to je noční pták a normálně v přírodě ho nevidíte. A když jsem byla ve dvou zoologických zahradách, v jedné takové malé rezervaci, tak jsem, tak byl zalezlej. Ale byla jsem v jedné rezervaci, kde jsem viděla ptáka ... No prostě objevili, že na Novém Zélandě v jednom místě žije jedinej druh ..., je to, já jsem ho viděla, byl o něco větší než naše křepelka, ale měl vyšší nohy. A tak se novozélandská vláda rozhodla, že to místo, že prostě bude tak nějak pomůže, aby nevyhynuli, že. Takže tam zřídili vědeckou stanici, kde se vědci střídali po týdnu, tak tam jsem byla. A to bylo moc zajímavý. A právě při té cestě na zatím ... Já si nemůžu vzpomenout, jak se ten pták jmenoval, já jsem si to měla napsat. No, nevadí. Právě při té cestě ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
O to víc se budeme těšit na tu knížku, kde je název toho ptáka napsaný.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Na té cestě ... Jo, to bylo ve Wanaka, ano, to bylo tady ve Wanaka a tam je taky jezero. A když jsme pluli k tomu rameni za těmi, za tím ptákem, tak jsem viděla, že lítá nahoře veliký pták, jo, červený, paragliding. No, a mě to strašně lákalo. Takže když jsem absolvovala tuhle prohlídku na tý vědecký stanici, tak jsem se dokonce přihlásila.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Vy jste letěla vzduchem?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
A já jsem letěla, dostala jsem se do výšky, byli jsme ve výšce 650 metrů s instruktorem za sebou ...
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
To je neuvěřitelné.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
... který měl foťák na dvoumetrové tyči. Takže mám asi 12 obrázků, jak letím.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Ani tehdy jste se nebála?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Ne a vytáhla jsem z ledvinky můj foťák, který jsem ani neměla přivázaný k sobě a fotila jsem si. A pak mi dal ten instruktor ty táhla do ruky, takže já jsem si mohla určit sama, jo, takže jsem zatáhla za jednu stranu, zhoupli jsme se na druhou stranu. No prostě jsem se tam vyblbla nádherně.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Jak dlouho trvá ten let a co jste všechno viděla?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
No, asi čtvrt hodiny. A když jsem, když jsem skončila, tak jsem říkala no, víte, mně je 72, to jste tady asi tak starýho klienta neměli. A ten instruktor říkal: "To se mýlíte. My jsme tady měli 83letou dámu a dokonce jednoho 92letýho pána." Tak jsem byla utřena.
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
Tak to jsou ty krásné zážitky. A pojďme k té stinné stránce vašeho putování po Novém Zélandě.
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
No, já jsem tam vlastně ani žádnou stinnou stránku neměla. Já jsem skutečně neměla strach a pořád jsem se jenom divila. Jednak se všichni ptali: "A vy jedete sama?" Když mi tuhle otázku dal jeden Angličan v /nesrozumitelné/ v botanický zahradě, říkal: "A proč jste sama?" Tak jsem to považovala za neomalenost, jo. No, tak jsem mu řekla: "No, proč jsem sama, mně manžel zemřel, když jsem měla děti malý, a pak už se do mě žádný nezamiloval. Tak jsem sama, no." Ale hodně lidí se mě na to ptalo, proč jsem sama, protože to byla rarita a já jsem vždycky říkala ... "Nebojíte se", se mě ptali mockrát. Já říkám: "Nebojím se, protože si myslím, že mě má pánbůh rád."
Tomáš VOŽENÍLEK, redaktor
--------------------
K návštěvě Nového Zélandu nás vyzvala 75letá paní Anna Nyklová, která je příkladem toho, že při plánování a uskutečňování cest do zahraničí nezáleží na tom, kolik je člověku let a jak se cítí. A jestli má chuť prožít neopakovatelný zážitek, tak jak se to podařilo paní Anně Nyklové, neměl by váhat. Říkám pravdu?
Anna NYKLOVÁ, cestovatelka
--------------------
Je to krásný. Já vám moc děkuju za pozvání.

<![CDATA[



Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio