Jak to vidí (CESTOVATELSKÉ) ... KEŇA - 19.7.
Pondělní cestovatelské Jak to vidí nás zavedlo do KENI. Hostem byl fotograf, žurnalista a student FAMU Jan SVATOŠ.Po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí, zde najdete needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.(Pozn. Po dobu letních měsíců, tedy od července do srpna 2010, s pořadem cestujeme, a to do všech koutů naší Země. Pořady najdete s titulkem Jak to vidí ... (CESTOVATELSKÉ).)
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkné dopoledne v naší rozhlasové společnosti vám dnes přeje Zuzana Burešová. Hostem ve studiu je fotograf, žurnalista a student FAMU Jan Svatoš, se kterým se vypravíme do Keni. Já vás tady vítám, pěkný den.
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Dobrý den.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom se mohli pozdravit svahilsky, protože v Keni jsou 2 úřední jazyky. Svahilština a angličtina, tak zkusíme to svahilsky?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Určitě můžeme.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jak se řekne ahoj?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Jambo.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se řekne vítejte?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Teď jste mě zaskočila.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsem nechtěla, ale já jsem si to teda napsala, tak vám to hned řeknu. Je to, a doufám, že jsem si to napsala správně, karibu?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Určitě to máte, karibu, přesně tak, karibu.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Karibu. Vy se mě na nic neptejte, Honzo. Žádný problém nevadí, hakuna matata.
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Hakuna matata.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaké je takové jejich nejčastější slovní spojení? Co říkají nejčastěji v Keni? Když třeba mají na všechno samozřejmě v Africe hodně času, tak když řeknou: "To nevadí, není s tím problém, počkáme." Mají nějaký takový výraz?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Určitě se říká pole pole, což znamená, že vlastně na všechno je spousta času, což platí v Africe úplně všude a druhé nejčastější slovo je právě to, jak jste říkala hakuna matata, což znamená žádný problém, protože v Africe se všechno vyřeší, i na co není.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My nemůžeme říct spolu pole pole, protože máme necelou půlhodinku a chceme si hezky popovídat o Keni, takže hned půjdeme k tomu tématu. Než jste se poprvé dostal do Keni, jakou jste měl představu o té zemi?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Tak asi když člověk vyrazí poprvé do Afriky, tak má určitě nějaké stereotypy, které získal z českých médií a nebo i z knih. Ten první stereotyp nebo taková ta představa o té Africe je Afrika jako temný kontinent, který je stále mnohem dál, než ostatní kontinenty jak ve vývoji, tak jako i v té krajinné podobě, což není pravda. Pokrok se nevyhnul ani Africe a toho je svědkem samozřejmě i, nebo příkladem i Keňa samotná, kde například už je mobilní pokrytí téměř všude, většina Kaňanů má mobilní telefony, ovládá internet, mluví krásně anglicky včetně dětí z různých domorodých kmenů, takže ten první takový, takové překvapení je to, že prostě ti lidé samozřejmě jdou s dobou a Keňa není ani Afrika není prostě už temný kontinent tak, jak ho popisovali středověcí mořeplavci.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy se do Keni jezdí, aby se člověk třeba netrefil zrovna do období dešťů?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Tak ono záleží co chcete vidět. Vlastně není dobré si zvolit i to největší vedro, které v některých částech může být hodně nesnesitelné. Na druhou stránku pokud si chcete fotografovat zvířata a chcete zvýšit svoji pravděpodobnost nějakého dobrého úlovku, tak je dobré tam vyrazit právě v období sucha, kdy zvěř je koncentrovaná kolem napajedel, kolem vodních zdrojů. To je právě i náš případ. Letos srpen jsme si vybrali v severní Keni období sucha, kde je sucho, relativně chladno, není to to největší vedro a je výhoda právě ta, že i v nepřehledných oblastech se zvířata koncentrují u těch mála vodních zdrojů, které tam ještě zůstaly.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste si vybrali právě sever Keni, ale většina turistů z celého světa míří právě na jih, který je velmi turisticky atraktivní, kde jsou ty luxusní hotely, kde je oceán, kde prostě je veškerý luxus, který si ten turista může dopřát. Co je lákavé právě na tom severu?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Na tom severu je lákavé to, že pokud můžeme mluvit o nějaké skutečné Africe, která se podobá té Africe jakou jsme znali z těch z těch prvních cestopisných knih, tak je to právě sever, protože jih je, jak jste řekla správně, velmi turisticky zprofanovaný, je tam, jezdí tam spousta lidí a většina lidí, který se tam odtamtud vrátí, tak navštíví třeba nějaké bohaté lodžie, luxusní a vlastně z té Afriky opravdové toho vidí opravdu velmi málo, protože ty lodžie nějak stále se drží v dostateční vzdálenosti od těch lidí, od té přírody. Opravdová Afrika na tom severu Keni je lepší zažít třeba v kempu, kdy člověk může spát pod stanem nebo jsou takzvané special campside, kde člověk může tábořit naprosto uprostřed divočiny s rangerem z národního parku a není tam žádné sociální zařízení, nejsou tam žádné bazény, není tam ani toaleta, je to opravdu hodně sparťanské, jsou to sparťanské podmínky, ale ten zážitek je o to větší. V severní Keni to platí vlastně dvojnásob.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A není tam o to větší strach, když je to uprostřed divočiny?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Já myslím, že strach by tam být neměl, protože když o tom člověk hodně ví, tak vlastně většina těch zvířat nemá důvod vám v noci cokoliv udělat. Oni jakmile cítí pach člověka, tak se mu vyhnou, jelikož ho neznají a vlastně mají mnohem větší, lepší sluch i zrak než lidé a většinou třeba i šelmy se těm tábořištím vyhýbají, protože cítí něco neznámého. Vemte si to, že vlastně dříve lidé, když cestovali v Africe, například John Hileby, což byl slavný chodec, který prošel severní Keňu, tak oni nocovali naprosto pod širákem, neměli ani stan a druhý den vždycky ráno pozorovali okolo ohniště, že v jejich blízkosti byli lvi, kteří se třeba na ně dívali ze vzdálenosti metru a nikdy se jim nic nestalo, že by někdo někoho sežral. Mnohem nebezpečnější třeba je hyena, která dokáže potom už zatopit pořádně, ale třeba lvi, levharti nemají důvod člověka vytáhnout, jak to vidíme v těch hollywoodských filmech. Je to prostě relativně bezpečné.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když přiletíte to Nairobi, to znamená, že hned si pronajmete džípy a potom cestujete na sever. Jaká je tam vůbec doprava v Keni? Jak se tam cestuje?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Doprava byla donedávna a vlastně částečně stále je velice špatná. Prakticky jediná asfaltka, která tam je, je ta, která spojuje Mombasu, přístav s hlavním městem Nairobi. Dneska, jak jsem říkal, ten pokrok už je tak velký, že například Číňani investují v Keni obrovské peníze a staví dálnici, která spojuje právě Nairobi s Etiopií, což je i náš případ, kdy vyasfaltovali cestu z Nairobi až do Isiova, což je asi jedna třetina naší cesty, ale zbytek keňských cest je stále ten pravý africký druh cestování, což jsou prostě, to nejsou cesty, to je prostě změť výmolů, děr, kamení, prachu a špíny. Jezdí se v několika zástupech, předjíždí se tak, že člověk ani nemůže pochopit nějaký systém, jestli tam vůbec nějaký je. A co je velice zajímavé, že Keňani sami říkají těmto cestám disco road. Já jsem nad tím dlouho vlastně bádal, proč tomu tak říkají a pochopil jsem to poprvé, když jsme dojeli k jezeru Nakuru po asi 4 hodinách cesty právě po této disco road a skutečně když člověk vystoupil z auta, tak díky těm výmolům měl tendenci sám tancovat, aniž by vůbec chtěl, jak ta cesta byla rozklepaná, takže tohle je keňský způsob cestování, který má svoji atmosféru a kouzlo.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Keňa, to je africká země, o které si povídáme dnes, ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Naším hostem je fotograf, žurnalista a student FAMU Jan Svatoš.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Na naše otázky odpovídá fotograf, žurnalista a student FAMU Jan Svatoš. Mluvíme o Keni. Kolik tam vlastně žije domorodých etnik?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Tak Keňa je velice specifická země. Z těch 39 milionů obyvatel, které dnes Keňa podle odhadů má, je více než 60 domorodých etnik, což je poměrně velké číslo a z toho vyplývá to, že vlastně ta pestrost kmenová, ta etnická je velice velká. To je mimo jiné i důvod, proč lidé vlastně do té Keni jezdí, protože kromě přírody a krajiny je dalším důvodem vydat se do těch zemí, do těch krajů právě jsou domorodá etnika.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Některé kmeny asi na tom hodně vydělávají, na turismu, jiným se asi nedaří. Jaké vy máte zkušenosti ze svých cest? Které kmeny vy jste navštívili?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Tak moje první cesta asi pravděpodobně jako první cesta všech do Keni směřovala právě na ten jih, který je pověstný převážně masajskými pastevci, kteří jsou takovým emblémem vůbec veškeré etnické turistiky, to znamená, že asi to je takovej nejznámější etnikum vůbec na světě z Afriky. Samozřejmě podle toho, o toho se odvíjí i to, že oni jsou velice kmenem navštěvovaným a spousta z nich už dneska zanevřela na ten svůj tradiční způsob a turistům předvádí spíš takové divadlo. Někteří lidé tomu věří, někdo je nadšený, na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že vlastně ty kmeny si něčím vydělávat musí a jsou i tací Masajové, kteří do dneška žijí tím tradičním způsobem a záleží na cestovatelích a turistech, jaký způsob si zvolí, jak se k těm lidem dostat. Protože jsou 2 možné způsoby. Jeden je přes nějakou agenturu, který pravděpodobně dopadne tak, že skončí nějakým rozčarováním. A potom je možnost vyrazit do terénu přímo a třeba pokud člověk narazí na vesnici, která vypadá velice přirozeně, tak tam se pokusit vyjednat vstup, což je možnost, kterou bych doporučil, protože tam ten zážitek je mnohem silnější.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Navštívili jste tedy kmeny na jihu, ale přece jenom už jsme mluvili o tom, že pro opravdové cestovatele je zajímavější ten sever. Jaká tam byla zajímavá návštěva u některého toho domorodého kmene?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Tak vlastně na severu Keni je ta pestrost vlastně stejně velká, jako na jihu, žije tam spousta kmenů, například tam v té jižní části severní Keni jsou to Sangorové, kteří se přezdívají zlatí Masajové, protože mají vlastně podobný jazyk i zvyky, jako ti jižní Masajové a s tím, jak postupujeme na sever se začínají objevovat etnika, které mají somálský původ, jako například Rendelové a nebo ti, kteří mají původ z Etiopie, což jsou například Gambrové, Borani. A pokud bysme šli k jezeru Turkana, tak tam jsou právě, tam je kmen Turkana, který je velice specifický a také je tam nejmenší kmen vůbec v Keni, který čítá dnes asi jenom 200 členů, což je kmen El molo. U toho kmene El molo přece jenom to jezero Turkana je turisticky více navštěvované a i ti El molové dnes těží z toho, že vlastně ve všech průvodcích se objevují s tím rekordem, že to je nejmenší počet a vlastně z tohohle do dneška těží, takže vlastně oni byli jeden z mála kmenů, který rybařil v té oblasti, který se živil výhradně rybami a dnes vlastně vedle této obživy patří i turismus. Když tam ti lidé občas přijedou, tak si vlastně tu vesnici fotí, ale vlastně se říká, že vlastně ten El molo, ty kmeny jsou dneska už víceméně smíchané, /nesrozumitelné/ je opravdu velmi málo a už je to takové jenom turistická atrakce, není to vysloveně kmen do poslední v pravém slova smyslu.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam je docela zajímavé, že vlastně každý kmen má nejenom svoji kulturu, svoje tradice, svoje zvyky, svoje řemesla, ale také i sví jídla. Ochutnával jste někdy jejich typické tradiční jídlo?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Já jsem ochutnával u Masajů, když na naši počest zabili kozu, tak jsem ochutnával. Je to velice tuhé, ale chutné maso. Samozřejmě člověk to nemůže odmítnout, protože to jsou zvyky, kterými vás ti domorodci vlastně poctí, takže v žádném případě člověk nemůže odmítnout. A jinak potom asi typickým jídlem je pošo, což je taková kukuřičná kaše typická pro Kikuje a těch, jak jste řekla správně, těch jídel je tam velká řada. El molové právě jí ryby, například nilského okouna. Zase to je, záleží etnikum od etnika, je to velice specifické pro každý ten kmen.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Existují nějaká pravidla třeba pro turisty, jak se pohybovat v té vesnici, jak komunikovat s těmi domorodci a vůbec, může se tam fotografovat?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Tak zase je to specifické. Na jihu na to fotografování čekají, někde se to dělá tak, že se zaplatí povolení v té vesnici a potom můžete fotografovat co chcete. Ta vesnice ty peníze vybere a třeba, pokud je to dobře spravováno, tak to, ty peníze investují do vnitřní infrastruktury, třeba například do školy. Takové případy jsou právě i u Masajů. Na tom severu se už vůbec nedoporučuje fotografovat bez povolení, protože ty kmeny, jak jsou tam drsnější podmínky, jak je tam poušť, jak je tam bída a hlad a sucho, tak vlastně jsou mnohem agresivnější. U Turkánců například se vůbec nedoporučuje vytahovat foťák bez předchozího povolení, protože to může končit i nějakým konfliktem. Takové případy jistě byly. Myslím si, že dneska nikdo z Afričanů neřeší to, že by jim foťák mohl uzmout duši. Spíš se na to dívají jako na zdroj financí, což je třeba si také připomenout. Na druhou stránku na tom severu je mnoho vesnic, kde těch lidí, kteří tam byli ze západu je opravdu velice, velice málo, ať jsou to nějaký misionáři nebo nějaký humanitární pracovníci a ti lidé jsou se západním světem ve velice úzkém styku, takže prostě tam je možnost najít ten kmen opravdu netčený západní kulturou.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak už jsme řekli, jih, turisticky atraktivní, bohatý, dá se říct. Sever je naprosto odlišný. Považují se třeba obyvatelé toho severu na opravdové obyvatele Keni? Vnímají se tak nebo ne?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Právě vůbec ne. To vychází jak z historických, tak i z politických reálií, které tady nebudeme rozebírat, protože na to by vystačil další pořad. Jenom vlastně ve zkratce můžeme říct to, že ten sever byl dlouhou dobu ve válečném konfliktu právě se somálskými přistěhovalci a etniky a dodneška ty kmeny, které tam žijí, se nepovažují na Keňany. Například když jedou do Nairobi z tý severní Keni, tak říkají, že právě jedou do Keni, protože vlastně považují svá území za území toho domorodého etnika a vůbec vlastně nepřemýšlí v reáliích, že by náležely do Keni. Z toho vyplývá, že vlastně každý kmen má vlastní jazyk, vlastní zvyklosti a je na to právem hrdý, ale ten pohyb je tam právě mnohem složitější. A je opravdu nutnost, aby člověk o těch kmenech, když tam jede, tak věděl maximum informací. Velice složité to je i jazykově, protože třeba lidé, kteří žijí tady v těch etnikách, tak neovládají třeba svahilštinu, už vůbec ne angličtinu. Možná svahilštinu trochu, ale vlastně angličtina tady naprosto selhává jako dorozumívací jazyk, to znamená, že člověk, který tam jede a neumí svahilsky, tak vlastně nutně potřebuje průvodce, aby se vůbec domluvil, protože s angličtinou se tam nedomluvíte.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebudeme určitě rozebírat žádné politické vazby, ale přeci jenom, který kmen je teď u moci?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Tak vlastně měli bychom říkat, že u moci je celá Keňa. Současný prezident Kibaki je Kikuj, což byl i důvod právě těch politických nepokojů, nicméně ministerský předseda Raila Odinga je z kmene Luo, takže tam ty hlavní kmeny jsou opět rovnoměrně rozděleny. Vznikl post ministerského předsedy, což předtím v Keni nebylo, takže ta jedna strana nebo ty 2 nejpočetnější kmeny se nějak smířily. Rozdělily se. Ale neřeší to na druhou stránku stále problém těch ostatních etnik, protože ty jsou v naprosté menšině a vlastně na jejich úděly se příliš nehledí a už vůbec ne na ty, co žijí v severní Keni, protože se říká, že vlastně Keňa, Juli Farson, anglickej spisovatel řekl, že v Keni existují 2 půlky a ta jedna půlka vůbec neví o té druhé a ještě míň se o ní stará, což je právě případ té severní Keni, která je na periferii vůbec politických zájmů.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha náš dnešní host, host cestovatelské půlhodinky, fotograf, žurnalista a studen FAMU Jan Svatoš.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
V Keni je celkem zhruba 35 národních parků a rezervací. Podle čeho vybírat, kam se podívat?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Tak opět záleží na cestovatelích a návštěvnících samotných, protože každého zajímá něco jiného. Můžeme vzít v potaz i navštěvovanost těch parků, protože samozřejmě ten jih, tam těch lidí je velice hodně, například rezervace Masai Mara, která je pověstná migrací pakoňů, tak v období, kdy vrcholí, což je červenec, srpen, tak tam opravdu narazíte na spoustu lidí, takže se někdy stává, že když lidé fotí, tak mají v záběrech automobily. Bohužel v Keni můžeme vidět i to, že některé parky jsou velice malé ku vlastně vůbec těm zvířatům, která uvnitř žijí a nebo jsou třeba například obklopena civilizací. Já když jsem byl poprvý v Nakuru, tak jsem tam taky viděl jeden odstrašující případ, kdy vlastně na ten park připadalo velice málo levhartů a v tom parku, když se objevil ten levhart, tak si ty řidiči dali vysílačkama echo a my jsme tam přijeli, tak před náma už bylo asi 25 automobilů a mám tam vyfocenou fotografii, kde je prostě v řadě 25 automobilů, a to opravdu není Afrika. Takže i důvod, proč my se vydáváme na sever Keni je ten, že bychom chtěli vidět opravdu Afriku skutečnou nebo co nejlépe zachovanou, což se dá. Samozřejmě na druhou stránku je to suchá oblast, takže veškeré parky, které jsou třeba například na severu jsou velice specifické a na rozdíl od toho jihu se liší od nich tím, že vlastně tam není takové množství zvěře. Je to jednak dané tím, že ta zvěř v minulosti tady byla vyhubena, vystřílena, ale na druhou stranu je tam vlastně i málo zdrojů, takže od toho se odvíjí ta skutečnost, že tam těch zvířat je méně. Na druhou stranu záleží zase park od parku.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom ale teď už měli zmínit tu vaši expedici. Opravdu v srpnu se s lidmi, kteří jsou stejného ražení jako vy, mají rádi přírodu, mají rádi Afriku, Keňu, tak se chystáte právě, 40 dnů budete trávit v Keni. Ta expedice se jmenuje Fotografické návraty, takže kdo se tam chystá a co je cílem této vaší expedice?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Tak cílem této expedice je fotografovat a filmovat Afriku nebo severní Keňu starou analogovou technikou přibližně tak, jak se fotografovalo před 100 lety. Chtěli bychom používat nebo já budu používat starou klikovou kameru Bolex, bude mít staré fotoaparáty na filmy, střdoformáty i velkoformáty. Chtěli bychom tam ty filmy přímo i vyvolávat a vůbec se podívat na Afriku trochu jiným prizmatem, protože právě v dnešní době, kdy digitální fotografie naprosto rozšířená do všech domácností a tak trochu devalvuje vůbec obrazovou kulturu, tak my bychom se chtěli zastavit v této uspěchané době a pokusit se Afriku portrétovat a zachytit tak, jak lidé před 100 lety, protože tito lidé, jako například Martin a Osa Johnsonovi, kteří s fotografováním v Africe začínali a my sledujeme jejich fotografický odkaz, tak o té Africe, o té přírodě věděli mnohem, mnohem víc než dnešní lidé a opravdu s tou primitivní technikou, kterou měli, dokázali pořídit neuvěřitelné záběry. Abych se vrátil zpátky k té expedici, tak našimi partnery je právě Safari muzeum v Kansasu, které se stará o odkaz manželů Johnsonových. Je to Filmová akademie múzických umění FAMU v Praze a například i Kenya Wildlife Service, což je agentura, která spravuje národní parky v Keni. Máme spoustu odborných konzultantů, například kurátora právě Safari muzea nebo paní doktorku Holečkovou ze ZOO Dvůr Králové, kde se vlastně připravujeme a nebo doktora Šedrika Ngeni, který je vedoucím výzkumu marsalabických slonů v národním parku Marsabit, který navštívíme. A ten tým, abych dokončil to představování, tak se skládá ze mě, což já jsem vedoucí a fotograf, hlavní fotograf té expedice, dále s námi jede náš lékař a herpetolog Dan Jedlička, odbornice na etnika a kameramanka Romi Straková a fotograf a zoolog David Stela. A vlastně z toho projektu vznikne dokumentární film, který odvysílá Česká televize v příštím roku.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je nesmírně zajímavý projekt. Navštívíte v Keni také naše nosorožce, kteří tam jsou už pár týdnů nebo vlastně už měsíců?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Přesně tak. Teďka když jsme měli soustředění a přípravný kemp v ZOO Dvůr Králové, tak jsme domluvili spolupráci, protože ve Dvoře právě probíhala soutěž, dětská soutěž výtvarná Nakresli pohlednici českým nosorožcům do El Pedžety. Já jsem ty obrázky viděl, jsou opravdu nádherné a vlastně Dvůr je tam chtěl složitou cestou posílat a my jsme se nabídli, že je tam přímo dopravíme, takže si uděláme zajížďku malinkatou, předáme to rangerům a českým nosorožcům s přáním od českých dětí, aby se jim dařilo, aby se dobře množili a aby ten rod zachovali, což si myslím, že je nádherné poslání, protože právě nosorožci ze severní Keni už dávno vymizeli.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Popřeju hodně štěstí i vám. Naším hostem byl dnes fotograf, žurnalista a student FAMU Jan Svatoš. A musíme se rozloučit symbolicky, tedy ve svahilštině. Takže na shledanou se řekne?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Kwa heri.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To zopakuji podle vás, po vás, kwa heri. Řekla jsme to správně?
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Kwa heri, kwa heri.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže takto zní ve svahilštině na shledanou. S vámi se loučím a třeba až se vrátíte, tak si tady zase můžeme ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha dát schůzku. Mějte se pěkně.
Jan SVATOŠ, fotograf, žurnalista, student FAMU
--------------------
Určitě rád přijdu. Mějte se hezky a hezký den všem posluchačům.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou, na shledanou. Hezký den.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka