Jak to vidí (CESTOVATELSKÉ) ... AFRIKA - 13.8.
Páteční cestovatelské Jak to vidí nás zavedlo do Afriky (Keni), a to s Lenkou KLICPEROVOU, šéfredaktorkou časopisu Lidé a země. Po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí, zde najdete needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě. (Pozn. Po dobu letních měsíců, tedy od července do srpna 2010, s pořadem cestujeme, a to do všech koutů naší Země. Pořady najdete s titulkem Jak to vidí ... (CESTOVATELSKÉ).)
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu jak to vidí je dnes Lenka Klicperová, šéfredaktorka časopisu Lidé a země. Vítejte. Dobrý den.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Budeme si povídat o Africe, konkrétně o Keni, ale zdá se, že Afrika se stává pomalu vaším profesionálním osudem. Je to tak?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Je to určitě tak. Poslední dobou rozhodně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V Keni jste byla, pokud vím, 2x, poprvé na Safari, jak se tam také jezdí a teď právě za takovým projektem, který si představíme. Ale kolik těch cest do Afriky bylo celkem? Zaskočí vás taková otázka?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Je, to upřímně řečeno asi ano. Nedokážu spočítat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak kdybychom měli vyjmenovat země, kde už jste byla, kromě Keni?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Tak byla to Tanzánie, byla to Etiopie, Angola, Demokratická republika Kongo, Mali, Burkina Faso, Namibie, Nigérie.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná by bylo bývalo kratší vyjmenovat země, kde jste ještě nebyla v Africe. Vy cestujete, nebo poslední dobou pracujete společně s Olgou Šilhovou. Jak?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
My jsme se tak velmi vzácně sešli, abych tak řekla, poprvé jsme se sešli na práci při projektu Kongo - ukradené ženství, kdy jsme podnikly cestu teda do Konga v roce 2008. A pak jsme spolu podnikly další cestu právě už do zmíněné severní Keni. A teď plánujeme další cesty. Sedíme si na těch cestách, je nám spolu dobře, rozumíme si, tak proč ne?
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A to, že jste dvě mladé atraktivní dámy nikdy nebylo na překážku na cestě?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Musím říct, že zatím je to spíše vždycky pro mě pozitivum. A musím říct také, že necestuji teda jenom s Olgou, také s dalšími ženami a musím říct, že mě to asi vyhovuje z nějakého důvodu líp. Navíc to jsou vždycky ženy velmi silné, skvělé osobnosti, výborný holky, takže nás to baví.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A mimochodem, zajímavost je, že s manželem Olgy Šilhové Václavem Šilhou připravujete knížku, která už zanedlouho má vyjít, samozřejmě o Africe.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
No ovšem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Povězte něco víc o ní.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Ta knížka propojuje takové dva pohledy na Afriku, jednak pohled fotografický můj, jakožto fotografky ženy a pak také pohled Václava, fotografa muže. Navíc fotografujeme také úplně odlišná témata, takže ta moje polovina, ta je více nebo zejména o lidech a o příbězích všech možných lidí, které jsem potkala na cestách. Je to taková reportážní část. A Václavova část, k jeho fotkám teda texty psala právě Olina, tak ta je více o zvířatech a o té vlastně krásnější části Afriky, řekněme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ne náhodou se ta knížka jmenuje Afrika v nás. Co ve vás nejvíc uvízlo z Afriky?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
No, ono je to v podstatě tak, že tu Afriku my máme v srdci, takže proto i tenhle název. Afrika je kontinent, který se nedá nějak logicky odůvodnit, proč tam jezdíte vlastně, protože to byste si odpovídal tak, že je tam bída, je to náročný všechno, v podstatě všechno je tam špatně. Takže jediný důvod pro cestování do Afriky je to, že prostě ten kontinent milujete.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A o tom bude i fotografická výstava, která se jmenuje Tři ženy v Africe a chystá se teď na září.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Přesně tak, 1. září otevřeme na Staroměstské radnici novou výstavu Tři ženy v Africe a kromě mě se na ní podílí i moje kolegyně Jarmila Kovaříková a Líba Taylor.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná něco o vašich kolegyních, abychom si udělali představu, jaká ta výstava bude.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Líba Taylor je fotografka nesmírně zkušená, která žila 30 let v Anglii a za tu dobu procestovala téměř celou Afriku, pracovala hodně pro mezinárodní agentury, humanitární společnosti a tak dále, takže ta má neuvěřitelný spousty zážitků, zažila Afriku úplně jinak než třeba my dvě s Jarmilou, protože ji zažila prostě v jiné době. Jarmila Kovaříková je fotografka, reportérka, mladá nesmírně šikovná. My jsme se poznali spolu při cestě na Haiti v lednu po zemětřesení a zase jsme si tak padly do noty, že jsme si říkaly, proč neudělat nějaký další projekt společný a tím je právě tady ta výstava.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak a teď už se dostáváme ke Keni, o které si máme povídat právě v dnešním pořadu Jak to vidí. Vy jste se společně s Olgou Šilhovou, se kterou jste natočily dokument, který teď vzniká, tak jste se zaměřily na ženskou obřízku. Proč zrovna tohleto téma?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Tak proto, že je to ženské téma a my v podstatě od začátku naší spolupráce se chceme v Africe zaměřovat právě na ženská témata. A je to téma, které je v Africe stále poměrně hodně palčivé, je tam spousta oblastí, kde je obřízka naprosto normální a kde ji musí podstoupit každá žena, zkrátka nemá jinou volbu, protože jinak by nemohla existovat v té společnosti a nemá samozřejmě ani volbu z té společnosti někam odejít, nemá na to peníze, prostředky a tak dále. Takže je to věc, která ten život žen ve třetím světě nesmírně ovlivňuje a samozřejmě to není nic příjemnýho, takže jsme se chtěly do toho pustit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A potkaly jste ženy, které byly tak silné, že se tomu vzepřely, této tradici podivné?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
No, potkaly sice, ale jsou to spíše takové shody okolností a není to jenom v tom, že jsou silné, které jim pomohly vlastně se z tohodle věčného koloběhu krvavého trošku vymanit. Ale víceméně v odlehlých oblastech severní Keni, kde jsme my s Olinou právě natáčely a fotily, tak tam neexistuje zkrátka téměř možnost, jak se obřízce vyhnout.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Do jaké míry byly otevřené, do jaké míry s vámi o tom byly ochotny mluvit?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Měly jsme obrovské štěstí, protože jsme se shodou několika náhod dostaly do vesnice, samburské vesnice Nangida, kde nás ženy přijaly neskutečně vlídně a v podstatě nás uvítaly jako přítelkyně, které k nim přijely na návštěvu a jsou jenom trošku zvědavé. Takže se nám velmi otevřely i díky tomu, že jsme nemusely mít žádného prostředníka muže, který by jaksi kazil tu intimní atmosféru, která byla mezi námi, protože tlumočila nám jediná žena, která v té vesnici uměla anglicky, což byla Samburka Elizabeth a s Elizabeth, s její pomocí jsme se dozvěděly strašně moc o obřízce a Samburky nám vyprávěly nejen o obřízce, například i o porodech, o dalších ženských záležitostech, probíraly jsme samozřejmě i otázky sexu v téhleté komunitě a byly jsme až samy překvapeny tou otevřeností.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vypráví své zkušenosti z Afriky, tedy z Keni Lenka Klicperová.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Lenka Klicperová, šéfredaktorka časopisu Lidé a země je naším hostem v pořadu Jak to vidí. Profesionální toulky, dá-li se to tak říci, vás zavedly na sever Keni. Co to bylo za národ? Vy jste mluvila o Samburech, tak to jsou vlastně méně známí obyvatelé Keni, protože nejznámější jsou ...
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Jsou Masajové a Samburové jsou jejich velmi blízcí příbuzní ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže jsou si hodně podobní?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Jsou si hodně podobní, na první pohled je v podstatě rozliší jenom cvičené oko, ale i jejich jazyk je velmi podobný, tomu masajskému, takže je to taková odnož. Ale žijí teda v těch severních oblastech, kdežto Masajové žijí v té střední až více na jih zkrátka.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jaké domorodce jste tam ještě potkaly?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Dále jsme se pak od Samburů přesunuly ještě sál na sever, až v podstatě téměř k etiopské hranici, k jezeru Turkana, což bylo dříve Rudolfovo jezero, a tady jsme se pohybovaly v blízkosti kmene El Molo, což je také velmi zajímavý kmen, protože je to jeden, je to v podstatě nejmenší kmen Afriky a je téměř na vymizení, řekla bych, protože už dnes žije jenom posledních zhruba 60 příslušníků té čisté elmolské národnosti. A samozřejmě nebude trvat dlouho a ten kmen úplně zmizí z povrchu zemského. Už neexistuje dávno jejich jazyk, oni už se přizpůsobili do té míry, že mluví buďto sambursky nebo turkánsky. Samozřejmě s tím, jak vymírá postupně, vymírají příslušníci tohoto národa, vymírá jejich kultura. Oni se mísí samozřejmě s ostatními národy, které obývají břehy jezera Turkana a ta elmolská kultura nenávratně mizí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale ten zvyk, který jste tam zkoumaly, tedy ženská obřízka, tak ta je společná všem těm etnikám?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Ne úplně všem, ale konkrétně El Molové ji praktikují, takže to bylo další vlastně, co nás přivedlo k El Molům, protože jsme právě se zaměřovaly na zkoumání tohodletoho proslulého fenoménu - obřezávání ženských pohlavních orgánů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste ale nezačaly úplně šťastně, protože pokud vím, tak jste nejprve přišly do jakési turisticky zaměřené vesnice, kde se striktně všechno účtovalo tedy, každý rozhovor a tak dále.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Ano, to je pravda. My jsme původně chtěly jet do samburské vesnice Umodža, která už je poměrně známá mezi fotografy, novináři a tam jsme byly nesmírné zklamané tím přístupem tamních žen, protože z téhle vesnice už se stal regulérní byznys. My jsme přijely, ženy měly v takové fólii zalitý ceník, kde byly přesně stanovené částky za den focení, za den natáčení, za rozhovory se ženami, prostě za všechno, tam člověk nemohl se podívat ani na břeh řeky, aniž by nezaplatil. Tak z toho jsme byly velmi teda zklamané. Ale shodou okolností jsme hned při odjezdu z téhle vesnice potkaly už tu zmiňovanou Samburku Elizabeth, alias Betynku, jak jsme jí začaly říkat ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ona to prý přijala sama a začali jí říkat, takto ji začalo nazývat i okolí.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
No ano, to se velmi ujalo, oslovení Betynko, takže Betynka se s tou svojí novou identitou velmi ztotožnila, dokonce po příjezdu si založila v nedalekém isiolu email a ten email zní právě betynka@yahoo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže ona vám tlumočila, ona dobře mluvila anglicky.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A její kolegyně nechtěly nic platit za ty rozhovory a ...?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Ne, rozhodně, za rozhovory a za to, že se nám otevřely, za to nechtěly ani šilink, abych tak řekla. My jsme jim samozřejmě pak daly nějaké dárky, zaplatily jsme vesnici nějaké jídlo, protože my jsme tam přijely v době, kdy severní Keňu sužovalo už téměř tříleté sucho. Samburská stáda byly ve strašném stavu, protože spousta dobytka pomřelo, dobytek byl slabý, takže se třeba nedal ani dojit. A to samozřejmě ty Sambury velmi ovlivňuje, protože oni jsou na dobytku závislí, jsou to pastevci. A pokud jim umírá dobytek, tak samozřejmě i oni trpí hlady a strádají neskutečně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kde jste tam bydlely? S nimi v těch chýších?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
My jsme bydlely ve vesnici samburské, přesně tak, akorát že jsme si teda postavily vlastní stan, to je jediný komfort, který jsme si dovolily. Jinak samozřejmě na toaletu se chodilo ven do buše, vesnice se vždycky na noc uzavře vlastně takovým roštím z akácií trnitým proti divoké zvěři, protože samozřejmě se nachází v oblasti, kde se vyskytuje spousta divokých zvířat. Takže ráno, když jdete do buše na toaletu, tak holt máte i šanci, že třeba potkáte nějaké zvířátko, takové nedobrovolné safari trochu. Ale dělají to tak všichni a když tam člověk se chce přizpůsobit té komunitě, tak mu nic jinýho nezbývá.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co hygiena? Je tam někde možnost se umýt?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
No, to moc ne, takže my jsme měly s sebou zásoby vody čisté pitné, ale s tou se samozřejmě muselo velmi šetřit, takže my jsme měly ráno vždycky 2 deci vody na ranní hygienu a pak už si s sebou tradičně s Olinou vozíme takové ty ubrousky pro miminka, kterými se člověk aspoň trošku otře. Ale po týdnu už to nemá takový efekt, abych tak řekla.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A strava?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Strava byla v podstatě taky taková velmi improvizovaná a něco jsme měli s sebou přivezené zásoby a něco jsme si kupovali i od místních, protože pro ně to zase byl docela výhodný obchod. Takže jsme byly rády, že tímhle způsobem jim můžeme pomoct.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A žádné zdravotní potíže nenastaly?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Ne, ne, ne, měly jsme kozí maso, co je taková moje ne úplně oblíbená potrava v Africe, ale žádný problém nebyl.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak vypadá třeba jejich chýše, jak bydlí?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Tak ta maňata, což je vlastně takové obydlí jak Masajů, tak Samburů podobné, tak je z velmi prosté, prostá chýše řekněme, kde je otevřené ohniště, takže pokud žena vaří, tak ten dým samozřejmě naplňuje téměř celou tu chýši, musíte sedět na bobku, protože ten kouř stoupá na horu. A jinak, když se postavíte, tak nemůžete dýchat ani se dívat. Pak je tam většinou pohozená nějaká deka, na které se spí. Zařízení není v podstatě žádné, tam ta chýše je určená k tomu, že se prostě v ní spí a jinak se veškerý život odehrává venku na prostranství před chýší.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A oni se živí jako pastevci?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvil jste tedy zejména o ženských otázkách, jak jste řekla, bylo to takové ženské povídání, protože to nenarušuje žádný chlap, jako třeba tlumočník. Ale ptaly jste se třeba i těch mužů, těch samburských bojovníků na jejich pohled na věc?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Ano, samozřejmě. To byla další věc, která nás nesmírně zajímala, abychom získaly objektivní relativně aspoň pohled na tuhle záležitost. Takže jednak jsme věc velmi často konzultovali s naším samburským průvodcem, který měl na obřízku takový, řekněme konzervativnější názor. On ji velmi obhajoval jakožto jeden z posledních jakoby kulturních projevů Samburů nebo Masajů. A pak jsme ji konzultovaly se samburskými bojovníky přímo na místě, kteří žijí v téhle oblasti, a to bylo velmi zvláštní, protože oni v podstatě přiznávali, že více se jim líbí milování s neobřezanou ženou, ale nakonec si stejně vezmou obřezanou, protože to je tradice a ta tradice se musí dodržovat. Ale u nás teda chtěli udělat výjimku a tam by jim vůbec nevadilo, že jsme neobřezané.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jakým způsobem se vám dvořili coby Evropankám a velmi asi exotickým bytostem v té vesnici?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
No, určitě, tak to, tam to funguje jednoznačně, bílá žena je velké lákadlo. Ale tam si člověk vždycky musí uvědomit, že Samburům jde primárně o to, mít se dobře a pojmout za ženu bohatou Evropanku je samozřejmě cesta k tomuhle. A my jsme poměrně zkušené protřelé harcovnice Afrikou, takže nás jen tak neobalamutili. Ale je pravda, že jsme potkaly minimálně 3 nebo 4 bílé ženy, které teda podlehly kouzlu samburských bojovníků.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A oni opravdu mají kouzlo?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
To musím přiznat, že mají, oni jsou neskutečně krásní, oni jsou štíhlí, vysocí, mají jemné rysy, nemají takové ty černošské rysy, ale spíše evropské, jenom s tím, že mají teda tmavou kůži a navíc jsou strašně zdobní, takže vytvářejí si spoustu těch korálkových ozdob, velmi takových sofistikovaných a strašně jim to sluší.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A zkušenost těch žen, které tedy, jak říkáte, podlehly?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
No, mluvily jsme s nimi také při cestování Keňou a většinou to je strašně komplikované manželství, protože ta žena se musí přizpůsobit úplně totálně odlišnému stylu života, totálně jiné kultuře. My jsme například mluvily s jednou ženou, která žila v Maralal se samburským bojovníkem už asi 6 let a ta otevřeně přiznala, že ví o tom, že její manžel má druhou ženu v samburské vesnici, ona i v podstatě adoptovala děti, které měl s tady tou druhou ženou a říkala, že to je zkrátka součást kultury a ona to buď musí přijmout, nebo musí odjet zpátky do Francie.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A pohled těch samburských žen na věc? Ony to přijímají trpně jako tradici, která zkrátka se dětí z generace na generaci?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Do jisté míry ano, ale už jsme tam viděli jakýsi posun i do budoucna asi, že ty ženy už se nechtějí jenom trpně podvolovat tomu, co prostě museli dělat jejich předkové po generace. Ne, že by to nedělaly. Všechny ženy, s kterými jsme mluvily, tak byly obřezané, ale už je tam vidět i posun ve stylu, jakým provádějí obřízku, že už nedělají úplnou obřízku, už se snaží dělat jenom částečnou, která je jaksi mírnější formou a spousta žen už o tom začíná přemýšlet, což je ten hlavní hybný prvek a spousta žen začíná přemýšlet o tom, že by to třeba jednou mohly změnit, a to je hrozně už silný moment.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Má vůbec cenu ptát se na to, jestli je to oficiálně legální záležitost?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Je to nelegální, ale všichni to dělají a není tam, kdo by kontroloval a trestal, takže ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vzniká film o tom, co jste vlastně, co vám se podařilo zjistit a o čem jste si povídaly se samburskými ženami na severu Keni, ale jak se vám vůbec podařilo ztvárnit tu obrazovou stránku filmu? Protože předpokládám, že asi k té samotné obřízce vás s kamerou nepustili.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Oni by nás pustili, nicméně my jsme přijely v době, kdy vrcholilo právě to už zmiňované sucho a to v podstatě způsobilo, že my jsme tu obřízku natáčely jaksi ..., nechci říct úplně fingovaně, ono to bylo v podstatě všechno věrné, až na to, že teda tu ženu nakonec neobřezaly, protože už byla obřezaná. Nicméně přišla obřezávačka, všechny rituály, které proběhly, tak byly naprosto věrné tak, jak je Samburové jsou zvyklí dělat. A nemyslím si, že bychom měli nějaký extrémně velký problém tu obřízku vidět zkrátka naplno. Nicméně to sucho i ovlivňuje konání obřízky, protože pokud máte stáda dobytka, které nedojí, tak nelze dělat obřízku z toho důvodu, že obřezaná žena po obřezání musí ..., nesmí pít vodu, musí pít jenom mléko, případně čaj, protože když pije spousty vody, tak se jí tím zředí krev a to krvácení je samozřejmě mnohem větší, než když nepije. Takže pokud nemají mléko, tak nemůžou vlastně obřezávat, protože by ta žena vykrvácela.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přináší to časté zdravotní komplikace? K tomu asi nejsou žádné statistiky.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Pochopitelně nejsou, ale komplikace to samozřejmě nese, protože ta obřízka se odehrává v naprosto nesterilních podmínkách, obřezávačka stará má k dispozici žiletku a pochopitelně nemají žádnou vodu, žádnou dezinfekci, kterou by případně ty rány vydezinfikovali, takže všechno zůstane tak, jak je a holt se s tím příroda vyrovná nebo nevyrovná. My jsme se na tohle pochopitelně také ptaly, pokud vzniknou nějaké vážné komplikace, tak třeba v té vesnici, kde jsme byly my, v Nangidě, tak se ta komunita složí a přispěje vlastně té ženě dotyčné na návštěvu lékařského centra. Ale to je v podmínkách severní Keni stejně naprosto nedostatečné, protože tam není doktor jako takový, ale jenom nějaký zdravotník, který poskytne jenom tu úplně nejzákladnější péči.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Právě o tom bude film Olgy Šilhové a Lenky Klicperová, která je naším dnešním hostem. Kdy bude k vidění? Máte už název?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Zatím jsme přistoupily k pracovnímu názvu Obřezané, protože je to takové jednoduché a výstižné. Uvidíme, jestli u toho zůstane. A měl by být už během podzimu k dispozici, už by se měl během podzimu objevit na různých festivalech a promítáních. Tak doufejme, že to dopadne.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kam povede vaše příští africká cesta?
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
S Olgou Šilhovou právě plánujeme další náš výlet, v uvozovkách, a tentokrát bychom chtěly zamířit do Čadu a respektive do oblastí, kde ..., chtěly bychom se pohybovat v uprchlických táborech na hranicích mez i Čadem a Dárfúrem a uvidíme, co se tam všechno podaří. Ale rády bychom se věnovaly otázkám uprchlíků, to znamená, ženy a jejich příběhy, které přicházejí samozřejmě z Dárfúru do uprchlických táborů v Čadu. A pak bychom chtěly ještě navázat také na obřízku a pokusit se o zdokumentování obřízky právě v těhletěch oblastech.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a ještě předtím bude otevřena výstava Tři ženy v Africe, bude to tedy v Praze ve Staroměstské radnici a chystá se kniha Afrika v nás společně s Václavem Šilhou. Naším dnešním hostem byla šéfredaktorka časopisu Lidé a země Lenka Klicperová. Tak hodně dalších zajímavých cest a těším se zase na shledanou u mikrofonu Českého rozhlasu 2 Praha. Mějte se hezky. Na shledanou.
Lenka KLICPEROVÁ, šéfredaktorka časopisu Lidé a země
--------------------
Děkuji moc za pozvání. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.