Jak porozumět zvířatům I.

Z mnohaletého kontaktu s živými tvoře v přírodě, ale i v zoologické zahradě, vím, že zejména stále činorodí lidé jsou pro zvířata doslova solí v očích. Zcela krotká i přátelská zvířata, zvláště tak, která předstihují člověka svou silou i velikostí, se dříve nebo později začnou pochopitelně bránit. Nemusím ani zdůrazňovat, že pro pochopení chování živých tvorů je nutná i naše úcta. Jako zoolog nepřestávám obdivovat vynikající pozorovací talent Karla Čapka. V jeho literárním díle je mistrovsky zachyceno jak chování lidí, tak i zvířat. Čapkova kniha "Měl jsem psa a kočku", která vyšla ve dvacátých letech, je dokladem, že svým líčením předběhl i tehdejší platné názory zoologů na chování těchto domácích zvířat o více než deset let. Teprve v třicátých letech 20. století se díky Rakušanovi Konrádovi Lorenzovi a Holanďanovi Niku Tinbergenovi začala formulovat nová biologická disciplina etologie, která se zabývá studiem chování živočichů. Popis chování kočky, které člověk odebral všechna koťata, Karel Čapek formuloval tak dokonale, že dodnes může být uveden v kterékoli učebnici etologie.

Další cestou, která umožní dobře porozumět zvířecímu chování, je těsné spolužití s krotkými zvířaty. Už od studentských let jsem se postupně stal matkou mnoha zvířat, ať to byly divoké kachny, pštrosi, damani, zajíci, jezevci, a jim jsem vděčen za to, že mne poučili více, než co bych mohl vyčíst z učebnic. Mnoho zvířat, která člověk od narození nebo vylíhnutí sám vychová, si vtisknou lidskou matku často tak hluboko, že se člověk pro ně stane skutečným partnerem. Porozumění určitému druhu zvířete se v mnohých případech váže na tento partnerský vztah. V některých případech naivního nebo snobského přístupu i k tak starobylým domácím zvířatům jako je pes a kočka lze i snadno zjistit, že pánem a sociálně nadřazeným pastnerem se nezřídka stává zvíře. Tento nebezpečný omyl některých psích majitelů, zejména u velkých psích plemen, vede často i k tragickým následkům, které média i vlády omylem přisuzují psům, nikoli naprosto nepoučeným majitelům.

Na druhé straně bych rád varoval před naprosto naivními přístupy i věhlasných médií k živočišné říši. Nelze se ani divit, že díky populárním zpěvákům, hercům, kteří se pokládají za jediné vykladače světa zvířat, lidé za jediného zástupce milionové živočišné říše považují jen psa a snad i kočku. Je mi líto, že lidé za zvíře považují většinou jen chlupaté savce, protože do živočišné říše patří i ptáci, plazi, obojživelníci, ryby. Mnoho lidí se ani nesnaží pochopit, že mezi zvířata je nutno řadit i hmyz, červy, ježovky, ale i mikroskopické prvoky.

K porozumění zvířatům naprosto nepomohou ani romantické nebo dnes módní mysteriózní pohledy na život zvířat. Ve své podstatě je dokonalé porozumění některému prostému projevu mnohem zajímavější než naivně tradované představy. Vyslechl jsem v české televizi zasvěcený výklad, jak jacísi modří lesní ptáci, zvaní sojky, sbírají na podzim z dubů duběnky, a když se duběnky, což je hmyzem způsobený nádor na listu, ukryjí v geopozitivní zóně, vyroste ze zapomenuté duběnky krásný doubek.

Kdybych požádal o pořad, že sojky jsou na podzim schopné zahrabat pod mech až několik tisíc žaludů, nikoli duběnek, z kterých nikdy nic vyrůst nemůže, asi bych nepochodil. Místo uložení si sojky pamatují podle trigonometrické sítě. Bylo by to příliš přízemní a neatraktivní a rozhodně nedůstojné. Snažit se pochopit chování zvířat je fascinující zejména proto, že jde o miliony let staré adaptace na vzájemné rozlišení samičích a samčích partnerů různých druhů, adaptace na nejrozmanitější typy prostředí. Porozumět zvířatům znamená i poznat, jak zejména vyšší obratlovci volili k rychlejší adaptaci na měnící se prostředí i několik typů učení.