Jak najít med? Naučit se ptačí řeč!

Ptáka, který se kvůli lásce k vosku a včelím larvám spolčil s člověkem, ornitologové nazývají medozvěstka křiklavá.

Poprvé se o tomto pozoruhodném zástupci ptačí říše Evropané dozvěděli už v roce 1588 díky pozorování portugalského misionáře v africkém Mosambiku.

Pták svíčkojed

„Misionář tehdy popsal zvláštního ptáka, který pravidelně přilétal do kostelíka a ozobával voskové svíčky. Místní mu vysvětlili, že jde o ptáka, který umí dovézt člověka k včelímu hnízdu. Člověk vybere med a prázdné plástve jsou pak odměnou pro ptáka,“ uvedl v Meteoru biolog Jaroslav Petr.

„Je to typická ukázka mezidruhové oboustranně výhodné spolupráce. Ta je možná ve chvíli, kdy si oba živočichové nijak nekonkurují, člověku jde o med, ptáku o vosk a larvy,“ vysvětlil profesor Petr.

Řeč medozvěstky

Lovci včelích hnízd se naučili medozvěstky přivolávat. Umí vydávat zvuky, trochu podobné ptačímu zpěvu. Zvuky, které by možná v překladu znamenaly: „Pojď, medozvěstko, jdeme na lov!“ Na následující nahrávce můžeme slyšet hlas člověka, který volá ptáka, a chvíli potom sílící štěbetání blížící se medozvěstky.

Jiná země, jiný zvuk

Zajímavé je, že v různých afrických oblastech se liší způsob, jakým lovci medozvěstky přivolávají. „Na nahrávce jsme slyšeli lovce kmene Jao v Mosambiku, ale když se přesuneme o 1000 km dál k tanzanským Hadzům, tak tam je kód pro volání medozvěstek úplně jiný, takový melodický. V obou případech ale volání medozvěstka rozumí,“ popsal Jaroslav Petr.

Spolupráce mezi člověkem a medozvěstkou je velmi výhodná. Jejich společné hledání včelího hnízda končí úspěchem ve 3 ze 4 případů!

Rodiče ptáčata spolupráci s lidmi neučí, kdo tedy?

Dalo by se předpokládat, že ptáčata výhodný způsob spolupráce s lidmi odkoukají od svých rodičů. Tak to ale není. Medozvěstky jsou totiž hnízdní paraziti, kteří podobně jako naše kukačky kladou vejce do cizích hnízd, a o mláďata se nestarají. Mláďata své nevlastní sourozence dokonce zabíjejí a s vlastními rodiči se nikdy nepotkají.

Toto i další tajemství spolupráce mezi lidmi a medozvěstkami stále čekají na vědecké rozuzlení. Jenže čas se krátí. Stejně jako jinde na světě, i v Africe se doba rychle mění a civilizace ničí tradiční způsoby získávání obživy. Proto ubývá i lidí, kteří umějí komunikovat s medozvěstkami a vyrážejí s nimi na společný lov.

Rybáři a delfíni

Spolupráce mezi lidmi a zvířaty není ojedinělá. Příkladem může být sokolnictví nebo lov ryb s pomocí kormoránů v Číně.
V jižní Americe se zase lidé naučili využívat ke svému prospěchu rybářské schopnosti delfínů. I v tomto případě člověk přivolává zvířata zvukovým signálem, kterým chce říct: „Delfíni, pojďte si zalovit!“. Delfíni shromáždí množství ryb a lidé se pak na jejich úlovku přiživí.

Spolupráce v Rudém moři

Zajímavá je i spolupráce mezi dvěma druhy rybích dravců v Rudém moři – murénou a kanicem.

Logo|foto:Český rozhlas

„Kanic je mistr lovu ve volné vodě, muréna zase ve skalních prostorách a štěrbinách v útesech. Zjistilo se, že společným honem za oběťmi oba dravci chytí dvaapůlkrát až třikrát více ryb, než kdyby každý z nich lovil samostatně,“ vysvětlil Jaroslav Petr.

Také v tomto případě se oba spolupracující „přivolávají“. „Kanic připlouvá k úkrytu murény a zvláštním kolébavým pohybem, takovým tancem, ji láká ke společnému lovu,“ dodal profesor Petr.

Když se oba dravci spojí, jejich oběti nemají šanci. Rybky, které se chtějí schovat do skalních štěrbin, uloví muréna. Ty, které prchají na volnou vodu, se stanou kořistí kaniců.

„Mezidruhová spolupráce je běžná, známe ji v mnoha případech. Funguje ale výhradně v situaci, kdy si druhy nekonkurují,“ uzavřel biolog Jaroslav Petr.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.