Jak to chodí v církevní škole

Víra není podmínkou


Pro přijetí není nutné, aby bylo dítě věřící nebo pocházelo z věřící rodiny. „My po uchazečích žádáme jedinou věc: aby potvrdili, že jsou si vědomi, že se hlásí na církevní školu. A že s tím souvisí určitá úroveň chování a třeba střídmost v oblékání. A to je celé. My jen žádáme, aby se k nám nehlásil někdo, kdo v sobě nosí a priori odpor k tomu, co je pro nás zásadní.“


Osm umění

I církevní škola, přestože je její profilace zjevná, musí sestavit školní vzdělávací program. K šesti základním kompetencím absolventa, které požaduje stát, AG přidalo ještě dvě. První je umění cíleně pěstovat tradici. Název druhé kompetence se stále formuje. „Někdy tomu říkáme hluboký pohled na svět, jindy umění rozlišit, co má a nemá cenu. Je to asi nejobtížnější věc z těch osmi, ale opakovaně se nám potvrzuje, že to chceme takhle dělat,“ říká Richard Mašek.


Náš pan kaplan

„Duchovní páteří školy je osoba kaplana. Slouží pravidelně mše, učí několik hodin náboženství, a když je to člověk, kterého mají děti rády, celkem přirozeně se kolem něj točí, pořád si s ním někdo povídá a jeho přítomnost ve škole je nápadná a důležitá,“ vysvětluje ředitel.
Přesto ale jeho přítomnost není zaručena. Duchovních je málo, kaplan bývá většinou zároveň farář a má řadu dalších povinností. „U nás ve škole máme 500 dětí a kaplan by tam měl práci celý týden, možná by to byla spíš práce pro dva duchovní. My máme kaplana, který je u nás pravidelně dva a půl dne v týdnu, ale pomáhají nám další kněží a jáhen,“ dodává ředitel AG.

Zajímá vás také, co je „den péče o duši“ a jak vypadá předávání maturitních vysvědčení? Poslechněte si rozhovor s ředitelem Arcibiskupského gymnázia, Ing. Mgr. Richardem Maškem.