Já chci žít non-stop. Případ, který vehnal slzy do očí i otrlým kriminalistům

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rekonstrukce na místě činu

V létě roku 1984 se ztratila pětiletá dívka. Když ji našli, tuhla při tom pohledu krev v žilách i zkušeným kriminalistům. Ztratila se holčička náhodou, nebo případ souvisel s útěkem pacienta z psychiatrické léčebny?

Účinkují: Barbora Sadílková, Antonie Talacková, Kryštof Bartoš, Svatopluk Schuller, Jaroslav Vlach, Adam Ernest, Zdeněk Maryška, Igor Bareš
Připravili: Bronislava Janečková, Vladimír Matoušek
Zvuk: Petr Šplíchal
Režie: Dimitrij Dudík
Premiéra: 6. 6. 2018

Vedoucí kriminální služby Vojtěch Leitkeb byl o případu informován 10. července 1984 po 22. hodině. V tu chvíli se pětiletá dívka ze Šlapanic pohřešovala už pět hodin. Prakticky ve stejnou chvíli přišla z Brna zpráva o uprchlém pacientovi psychiatrické léčebny, který se měl před útěkem zmínit, že hodlá unést malé dítě. Rozjela se velká pátrací akce.

Informace o pohřešované holčičce měly hned všechny útvary bezpečnosti na jižní Moravě. Na pracoviště byli povoláni policejní operativci, které se podařilo zastihnout doma. S hledáním pomáhalo i 15 dobrovolníků Pomocné stráže. V půl druhé ráno našli tělo dívky v místě zvaném Zahrádky. Z nálezu tuhla krev v žilách i otrlým kriminalistům.

Hrůzný nález

Holčička měla kolem krku obtočené punčochové kalhotky a obnaženou spodní část těla. Byla pohlavně zneužita. Na malém nosu jí prostupovaly červené skvrny vedené do oblouku, jakoby po kousnutí. Modřiny na hlavě svědčily o brutálním tlučení. Kousek dál u stromu ležel její mrtvý jezevčík s omotanými dětskými kalhotami kolem krku, utaženými na uzel.

Trasologické stopy

Podle ohledání bylo místo nálezu i místem vraždy. Podařilo se odebrat otisk boty i strukturu kalhot, jak pachatel klečel vedle oběti. Právě tyto stopy vyloučily jako pachatele zanedlouho dopadeného pacienta, který uprchl z léčebny. Kriminalisté brzy zajistili i výpovědi svědků, kteří dívku ve Šlapanicích viděli naposledy.

Přiznal se

Šlo o skupinu tří místních kluků, kteří byli ten večer na tahu. S dívkou se potkali v parku, kde se její tělo později našlo. Když se s ní ale sešli, byli ještě čtyři. Čtvrtý se od nich cestou z parku oddělil. Byl to 18letý mladík, který byl už v minulosti souzen za zneužívání 12leté holčičky. Kriminalisté ho okamžitě předvedli k výslechu.

Už po pár konkrétních dotazech na časovou souslednost bylo jasné, že mají před sebou vraha. Mluvily proti němu i skvrny na kolenou a otisky bot. I bez laboratorních výsledků se kriminalistům podařilo přimět ho k přiznání. A to mu kvůli podmínce hrozil i výjimečný trest, včetně trestu smrti, který se v 80. letech u zvlášť závažných zločinů spáchaných na bezbranných dětech většinou ukládal.

Pachatel před rekonstrukcí na místě činu

Co je adekvátní trest?

Vzhledem k tomu, že podezřelý delší čas nikde nepracoval ani nechodil do školy, bylo mu navíc obvinění z trestných činů pohlavního zneužívání a vraždy rozšířeno o přečin příživnictví. Podle znalců z oboru psychiatrie, sexuologie a psychologie byl podezřelý schopen plně rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání.

Soud proběhl 21. prosince 1984 a vrah dostal 23 let. Pro výkon trestu byl zařazen do třetí nápravně výchovné skupiny s tím, že po dobu jednoho roku bude umístěn do zostřené izolace. Mezi lidmi se okamžitě zvedla vlna odporu, protože všichni očekávali trest smrti. Na krajský soud bylo doručeno mnoho kritických dopisů.

Vrah přečkal zostřenou izolaci na samotce, a když byl umístěn na normální celu mezi další odsouzené, neunesl, že se k němu spoluvězni chovají s opovržením, a spáchal sebevraždu. Situace byla těžká i pro jeho rodiče. Pro všechny ve městě byli už jen rodiči vraha, a tak prodali domek a odstěhovali se tam, kde je nikdo s činem jejich syna nespojoval.

autoři: Bronislava Janečková , rota
Spustit audio

Související