Ivan Hoffman: Práce si svátek zaslouží

A protože se v novém kapitalistickém režimu stala nesamozřejmou, 1. máj má potenciál stát se jednou opět svátkem protestním, dnem, kdy se demonstruje za právo na práci. To co jsme po roce 1989 opustili, byla oslava pracovní povinnosti. Opustili jsme organizovaný rituál loajality k socialistickému státu, coby monopolnímu, univerzálnímu zaměstnavateli.

Thomas Kulidakis: Svátek práce a lásky čas 200 let po Marxovi mezi Západem a Východem

Je navýsost milé, chvályhodné a potěšující, že v době dnešní máme možnost trávit první květnový den tak, jak uznáme za vhodné.

Nyní se nacházíme v periodě, kdy o práci není nouze a jsme zemí s nejnižší nezaměstnaností široko daleko. Občas dokonce slyšíme některé ekonomy a kapitalisty stěžovat si na nedostatek pracujících.

Především toužebně vyhlížejí zaměstnance levné, ze zemí, kde je bída, kteří by dělali práci, za kterou se našim zaměstnavatelům nechce moc platit, takže ji logicky nechceme dělat. Existuje ovšem dobrý důvod toto volání po dovozu levné pracovní síly z ciziny nevyslyšet.

Práce je všude, kam se člověk podívá

Konjunktura jednou pomine a o pracovní místa bude nouze. Levní zahraniční zaměstnanci se nám stanou nepříjemnou konkurencí. Vedle toho je zde morální problém, kdy lidé, přicházející za prací k nám, budou chybět tam, kde jsou doma a kde je jich třeba více, než zde.

Daniel Kroupa: Svátek práce

Svátek práce, který slavíme 1. května, patří hlavně dělníkům, tedy lidem, kteří pracují rukama. Ve výrobním procesu patří k těm nejslabším, protože jsou nejsnáze nahraditelní a proti těm, kteří chtěli a chtějí jejich slabého postavení zneužít, měli a mají jedinou obranu: spojit se a jednat společně.

Ideální je, pokud máme všichni práci, a když jsme za ni slušně zaplaceni. Stejně důležité ale je, že práci, kterou je u nás potřeba udělat, si zatím dovedeme udělat sami. Je tomu tak díky tomu, že jsme se v minulosti obešli bez kolonií, které bychom vykořisťovali. Nikdo na nás neotročil. Díky tomu jednak stále ovládáme řadu manuálních profesí a zároveň morálně nikomu nic nedlužíme.

Tento stav je v globálně otevřeném světě těžké udržet, ale určitě stojí za to se o to snažit. Mobilita pracovní síly nemá pouze výhody. Je i zdrojem sociálního napětí, bezpečnostních hrozeb, rozvrací tradiční lokální komunity.

Logo|foto:Český rozhlas

Pokud díky stěhování lidí za prací roste ekonomika, pak na druhé straně přibývá poražených, kteří v soutěži neuspějí, nepracují a je třeba se o ně starat.

Práce má v našich životech důležitou roli. Stěžujeme si, když je jí moc, jsme v depresi, když není. Jsme šťastní, když se nám práce povede a jsme otrávení, když naše práce vyjde nazmar. A hlavně, práce je všude, kam se člověk podívá, je za vším, čeho jsme dosáhli. Práce si určitě zaslouží svátek.