Daniel Kroupa: Svátek práce
Svátek práce, který slavíme 1. května, patří hlavně dělníkům, tedy lidem, kteří pracují rukama. Ve výrobním procesu patří k těm nejslabším, protože jsou nejsnáze nahraditelní a proti těm, kteří chtěli a chtějí jejich slabého postavení zneužít, měli a mají jedinou obranu: spojit se a jednat společně.
Tak vznikly odbory a staly se jejich hlavní organizační základnou. Jistě, o jejich přízeň se také ucházely politické strany. Voličskou základnu si v Evropě z dělníků udělala zejména sociální demokracie. Komunisté se snažili dělníky mobilizovat k násilné změně společenského řádu a formovali proto také komunistické odbory.
Ve Spojených státech amerických se naopak z odborů sdružených v AFL-CIO stala největší antikomunistická centrála na světě. I dnes se politici ucházejí o dělnické hlasy a ty mají často nečekaný vliv.
Někteří političtí analytici upozorňují, že Donaldu Trumpovi výrazně přispělo k vítězství, že získal na svou stranu lidi pracující v automobilovém průmyslu, kteří jsou ohroženi dovozem levnějších aut ze zahraničí. Těm slíbil zavedení ochranářských opatření zrušením mezinárodních obchodních dohod hlavně s asijskými státy.
Na první místo postavil americké národní zájmy a staví se proto proti globalizaci. Jeho levicová protikandidátka, demokratka Clintonová, nic takového nabídnout nemohla, protože se domnívala, že volný obchod je nedílnou součástí moderního světa a že ve výsledku přináší blahobyt. Takové mínění ovšem mají povětšinou i republikáni a pan Trump je mezi nimi výjimkou.
Je zajímavé, že i ve francouzských prezidentských volbách se objevuje něco podobného. Před pár dny jsme mohli na obrazovkách vidět, jak v továrně na sušičky v městě Amiens dělníci vypískali favorita Emmanuela Macrona, zatímco před tím vřele vítali paní Marine Le Pen. I ona, podobně jako prezident Trump, mluví o národní suverenitě a o ochraně národních zájmů.
A že to myslí vážně, dává najevo tím, že požaduje dokonce i vystoupení Francie z Evropské unie. Dělníci byli rozhněvaní proto, že mateřská firma chce jejich továrnu v příštím roce přemístit do Polska, kde jsou lidé ochotni pracovat za nižší mzdy a oni tak přijdou o práci.
Pozitivní perspektiva
Jenže nebýt volného obchodu, mohl by odpovědět pan Macron, by ti dělníci neměli žádnou práci a žádný blahobyt, protože továrna Whirpool by v Amiens ani nevznikla. Taková odpověď by ale někoho, komu hrozí ztráta zaměstnání, sotva uspokojila.
Nicméně je rovněž zřejmé, ochranářská opatření pana Tumpa i paní Le Penové, pokud by byla zavedena, by byla nejen neúčinná, ale ve svém důsledku by chod národního hospodářství poškodila tak, že by na to nakonec doplatili všichni. Politikům, kteří lidu slibují něco, o čem je jasné, že toho nemohou dosáhnout, říkáme populisté.
Moderní ekonomika se pohybuje kupředu tím, že pružně reaguje na situaci na trhu, hbitě zavádí do výroby nejnovější vědecké poznatky a vůči zahraničí si neustále udržuje svou konkurenceschopnost. Někteří ekonomové nazývají motor moderní tržní ekonomiky trefně „kreativní destrukce“, což znamená neustále zanikání starých a vznikání nových podniků.
Kdyby se nějaká země vůči globálnímu trhu skutečně uzavřela, znamenalo by to pro ni hospodářskou katastrofu. My bychom byli postižení nejvíce. Vždyť v České republice podíl vývozu zboží a služeb na hrubém domácím produktu činí 80 procent.
Dokáže někdo spočítat, o kolik nižší platy a důchody bychom brali, kdyby se, v důsledku ochranářských opatření Německa, Francie a dalších zemí, kam vyvážíme své zboží a služby, propadl náš vývoz o pouhých 20 procent? Raději na to ani nemyslet.
Na co bychom ale myslet měli je, že ačkoli v moderní tržní společnosti nejistota sociálního postavení, která je daní za rozvoj a blahobyt, postihuje všechny, nejtíživěji dopadá na dělníky a na ty nejméně kvalifikované lidi. Pravda, máme pro ně podpory v nezaměstnanosti a vcelku rozvinutý sociální systém.
Při troše politického rozumu a vůle lze však dosáhnout stavu, že nikdo nebude odsouzen k tomu žít v bídě a nedostatku. Jenže ani to nestačí, protože důstojný lidský život potřebuje také nějakou pozitivní perspektivu.
Právě o tom by tedy na svátek práce 1. května měli přemýšlet hlavně politici; ostatně, mají na to celý den volna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
