Ismy po česku - Hovadismus

Do jaké kategorie se termín hovadismus řadí - je to záležitost kulturní, estetická, společenská? Je to jev stále živý, nebo jeho opodstatněnost už pominula? Jak mnoho je posuzování tohoto jevu závislé na posuzovatelově individualitě, vyspělosti, vkusu atd.? Neinformovaný posluchač se překvapeně dozví, že hovadismus ve své pravé podobě nelze ztotožnit s dnešním ledabylým výkladem, a to že tento termín označuje vše, co je hloupé, zbytečné, byrokraticky zdlouhavé, co je výplodem nedbalé práce mozku či svědectvím o výpadku jeho fungování.

Pořad je bohatě ilustrován příklady, z nichž především ty zvukové mu dodají až magické kouzlo nesmyslna. Abychom ale přece jen konkrétněji naznačili, jaký je vlastně ten fenomén na pomezí krásy a ohavnosti, dojetí a odsouzení s rozmanitou míru životní oprávněnosti, ocitujeme slova Ondřeje Neffa: Já jsem měl doma takovou věc, nevím, jak to popsat, jestli je to socha nebo obraz, koupil jsem to někde na blešáku. Když jste se koukali z jedné strany, tak tam byl president Beneš, z druhé strany Josef Vissarionovič Stalin, a z přímého pohledu Masaryk nebo někdo takový. A to vzniklo v tom pětačtyřicátém roce v takové té atmosféře, kterou báječně popsali otec a syn Svěrákovi ve filmu Obecná škola, jak ten Svěrák v roli toho otce vykládá, jak to Československo bude tím svorníkem v Evropě, budeme tím mostem mezi Západem a Východem. To byl čistý hovadismus, a ten obraz byl svědkem toho hovadismu

Stalinův pomník|foto: Kateřina Kubalová