I na Rogera Federera nebo sestry Williamsovy si musí dát mladý olympionik pozor

Olympijská psychologie

„Závodník pořád zůstává závodníkem a ve chvíli, kdy mu nějaký realizační tým pomáhá, velmi záleží na tom, aby byl sehraný a dokázal pomoci správně. I s námi spolupracoval před zhruba 35 lety psycholog. Byl to bezvadný člověk do party, myslím si ale, že to ve výsledcích příliš znát nebylo. Člověk se to totiž víceméně musí naučit sám.“ Nepodlehnout nervozitě je na největší sportovní události klíčem k úspěchu. Květě Jeriové – Peckové kdysi hodně pomohla slova Heleny Šikolové, naší první medailistky v běhu na lyžích. „Na jedné besedě mi řekla, že v běhu vůbec nemyslela na olympiádu, ale na závod v Bedřichově.“
Podle Zdeňka Pecky je v rámci přípravy na olympijské hry důležitá i další věc. „Hodně mladých sportovců neuspělo proto, že nebyli schopni podat koncentrovaný výkon. Většinou jsou zvyklí účastnit se mistrovství světa nebo velkých soutěží v jejich sportovním odvětví, prostředí je jim tedy důvěrně známé. Pak ale přijedou na olympiádu, kde jsou zastoupeny všechny sporty. Okolo chodí Roger Federer nebo sestry Williamsovy a člověka, který není zkušený, to strašně rozptyluje.“

Jak se seznámili?

Květa Jeriová Pecková a Zdeněk Pecka|foto: Jan Sklenář

Ve sportu prý člověk potkává spoustu lidí, na navazování kontaktů ale mnoho času nezbývá. Jak se tedy manželé Peckovi seznámili? V roce 1984 jim s tím pomohl sportovní novinář Tomáš Čechtický, jak Zdeněk Pecka prozrazuje. „Už mi bylo 30 let, měl jsem za sebou pět medailí z mistrovství světa a dvě z olympiády. S Vaškem Vochozkou jsme moc chtěli třetí. Olympijských her v roce 1984 jsme se ale bohužel neúčastnili. Najednou jsem kvůli tomu cítil obrovské prázdno a uvědomil si, že je mi jasné, co chci dělat profesně, s kým život strávím jsem ale netušil. Začal jsem se proto dívat kolem sebe a zrovna v ten moment se mi dostal do ruky časopis Stadion, kde byl rozhovor s Blankou Paulů a Květou, tehdy ještě Jeriovou. Tomáš Čechtický měl ten nápad, pro nás osudový, ptát se těchto dvou slavných lyžařek ne na sport, ale na to, jak si představují život za pět, deset, patnáct let. To mě zaujalo a uvědomil jsem si, že máme hodně společného. Vašek Vochozka mi pak jednou ráno řekl, ať Květě napíšu. A bylo to zpečetěné.“

Děti

Květa Jeriová – Pecková a Zdeněk Pecka spolu mají dvě dcery. Jedna je po mamince, druhá se zase podobá tatínkovi. „Obě jsou vychovány v lásce k sportu, nicméně ne k tomu vrcholovému. Chtěli jsem, aby pro ně sport byl určitou životní náplní a aby si z něho vzali to, co je v něm přínosné.“ Jedna z dcera sportuje na profesionální úrovni, druhá spíše rekreačně. Pro rodiče je však nejpřínosnější, že jejich potomky sport formoval a něčemu je naučil.

Olympijské hry včera a dnes

Účastnit se olympijských her, ať už jako sportovec, nebo jako divák, bylo před třemi dekádami o poznání složitější, než je tomu dnes, kdy na nás slavná pětice barvených kruhů „číhá“ doslova na každém rohu. O předolympijských pocitech více prozrazuje Květa Jeriová – Pecková. „Kolem olympiády se vždycky mluvilo, její příprava samozřejmě obnáší určitou publicitu. Letos toho ale bylo opravdu hodně. Je to dáno i současnými možnostmi, které jsou mimořádně rozvinutější, než tomu bylo před 30 lety. Dřív, když se akce blížila, jsme se na ni opravdu těšili a připravovali. Pro aktivní sportovce byla vždycky vrcholem jejich snažení. Jednalo se o zakončení nějaké etapy a o moment, kdy se člověk musel maximálně soustředit na to, aby svou přípravu prodal v krátkém čase, kdy běží nebo jede svůj závod.“

Zdeněk Pecka a Marie Retková|foto: Jan Sklenář

Pokud se chcete o olympijském páru dozvědět více, poslechněte si záznam vysílání (viz "Přehrajte si celý příspěvek").