Hronek
Příjmení Hronek bylo nejspíše odvozeno z rodného jména Hroznata. Antonín Kotík jej vykládá z apelativa hrom jako člověka zvučného hlasu a Vladimír Mates spekuluje o tom, že by mohl být jako Hron pojmenován někdo, kdo byl křtěn na Hromnice, ovšem tyto výklady se nám nezdají být příliš pravděpodobné. Příjmení Hronek je rozšířené, v současnosti u nás žije 1258 jeho nositelů. Doklad o příjmí Hronek máte již z roku 1601 (zápis: Linhart Hronek Prachatický).
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 69; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 19; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 116; J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 135; V. Mates, Jména tajemství zbavená 2, Praha 2003, s. 108–109 (Hron); J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 102
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
