Holubi jsou většinou šedí. Dokument o životě asexuálky

Šperk
Šperk

Míša nebyla nikdy zamilovaná, nikdy nepolíbila muže. Je asexuálka. Její pokoj je vyzdobený kostmi, kostrami, kůžemi i vypreparovanými zvířaty. Míša zkrátka není úplně obyčejná mladá žena.

Třiadvacetiletá dívka studuje vysokou školu, zajímá se o přírodu a zvířata, která vycpává. Prohlašuje o sobě, že je aromantická asexuálka. Netouží po žádném partnerském vztahu. Sex není součástí jejího života. Je jí zcela lhostejný. Míša svou sexuální orientaci veřejně označuje jako asexualitu. Nepřitahují ji muži, nepřitahují ji ani ženy. Když jsem Míšu oslovil, bylo to právě kvůli její asexualtitě. Ta měla být tématem nového dokumentu. Moc jsem toho o asexualitě nevěděl.

Fórum asexuálů

Míšu jsem našel přes diskusní fórum asexuálů. Už první osobní setkání s ní mi ale naznačilo, že dokument nakonec nebude pouze o asexualitě. Míša je totiž natolik svérázná osobnost, že omezit se jen na povídání o tomto tématu by znamenalo neříci o této mladé dívce vše. Svět, ve kterém žije, je mnohem pestřejší. A také překvapivější.

Fascinace smrtí, ne sexem

Už první setkání na hřbitově leccos napovědělo. Míša hovořila o smrti a vypadalo to, že na rozdíl od sexu ji smrt fascinuje. Když jsme posléze natáčeli u ní doma, ukázalo se, že si Míša nevymýšlí a její okouzlení smrtí je opravdové. Její pokoj připomíná depozitář přírodovědeckého muzea: poličky jsou obloženy kostrami, vycpanými hlodavci, na zemi leží zvířecí kůže.

Taxidermie

Holubi jsou většinou šedí

Tvrdí, že tělesným schránkám mrtvých zvířat dává nový smysl. V jejím pokoji leží také vypreparovaný bílý holub. „Holubi jsou většinou šedí,“ vysvětluje Míša, čím je holubí kůže výjimečná. Příběh jinakosti, kterou možná nemusí většinová společnost pochopit, ale měla by ji zkusit přijmout.

Spustit audio

Související