Gene Deitch: Z lásky k Praze. Strhující vzpomínky amerického filmaře na ženu, město a animaci
Paměti oscarového amerického animátora, který svůj život v roce 1959 nerozlučně spojil s Prahou a československým animovaným filmem. Mimořádně působivá jsou jeho líčení setkání a následných přátelství s osobnostmi československé kulturní scény, mezi něž patřil například Jiří Brdečka či Jiří Trnka. Desetidílnou četbu na pokračování poslouchejte na Dvojce vždy od 22 hodin. Zpětně na webu a v aplikaci mujRozhlas od následující půlnoci.
Vyprávění Gena Deitche zachycuje příběh osudové lásky, svérázný pohled západního cizince na realitu komunistického státu i jedinečná setkání s osobnostmi české kulturní scény.
Na začátku 60. let odcestoval ze Spojených států do tehdejšího Československa, aby pracoval jako režisér animovaných filmů. Zamiloval se, a i když do Československa vůbec nechtěl, tak zde prožil zbytek svého života.
V Československu měl zůstat deset dní
Svou první cestu ze Spojených států do Prahy, a zároveň první do Evropy, uskutečnil Gene Deitch (1924–2020) v říjnu 1959 vybavený smlouvou, která zaručovala, že v šedé zemi východního bloku nebude muset strávit více než deset dní potřebných k zahájení spolupráce s československými animátory.
S těmi se již dříve seznámil producent William L. Snyder a instinktivně vycítil, že jejich výjimečné dovednosti a cit pro tvorbu lze využít i pro americký kreslený film – ovšem pokud budou mít správné vedení. Tím se měl stát právě Deitch, tehdy již etablovaný kreativní ředitel newyorského animačního studia. Deset dní v Praze mu však změnilo život a protáhlo se na šedesát let.
Osudové setkání se Zdenkou Najmanovou
Do cesty mu vstoupila Zdenka Najmanová, výtvarnice a vedoucí zahraniční výroby studia. Vzájemné vzplanutí obrátilo svou silou dosavadní realitu i plány vzhůru nohama a přerostlo v hluboký, trvalý cit.
Znamenalo však pro oba zároveň rozbourání dosavadních rodinných vazeb a také velká rizika spojená s pobytem občana „nepřátelského státu“, za něhož byl Gene Deitch v Československu automaticky považován.
Těžkosti nového života vyvažovalo nejen vědomí vzájemné přítomnosti, ale také společná práce, podpora a tvůrčí nasazení celého kolektivu animátorů, které vyvrcholilo v roce 1961 získáním Oscara za Deitchův film Munro.
- Víte, že kdybyste si poslechli všechny četby na pokračování a povídky natočené v roce 2020 v Českém rozhlase, zabralo by vám to 24 a půl dne? Celkem jsme jich v loňském roce vyrobili 1645. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.
Související
-
Ukázala Čechům, že animovaný film není jen groteska. Osudové ženy: Irena Dodalová
Byla první, kdo české veřejnosti představil kreslený film, do té doby známý a spojovaný s americkou groteskou. Prošla Terezínem. Znovu se dokázala prosadit v exilu.
-
Přátelil se s Trnkou a Werichem, chystal se točit Hobita. Americký animátor nedá na Prahu dopustit
Na začátku 60. let odcestoval ze Spojených států do tehdejšího Československa, aby pracoval jako režisér animovaných filmů.
-
Z lásky k ženě, městu a animaci. Paměti oscarového amerického filmaře Gena Deitche
Rozhlasová Dvojka otevírá 17. května čtení z pamětí Gena Deitche, který svůj život nerozlučně spojil s Prahou a československým animovaným filmem.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
