František Nedvěd: Daň za léta hraní? Mám diabetes. A neviděl jsem vyrůstat svoje děti. Ale nestěžuju si
Známý muzikant oslavil 19. září své 70. narozeniny. Nebilancuje. „Neberu to jako zlom. Je to jen číslo a vůbec mi to nepřijde,“ říká v rozhovoru. A co je pro člověka jeho věku teď nejdůležitější? „Přání zdraví není fráze.“
První písničku, kterou zahrál na kytaru, si nepamatuje. Muzikantsky prý ale vyrostl v hospodě. „Vypil jsem u toho rekordní množství limonády. Hráli jsme a celá hospoda zpívala s námi. Dneska už o to lidi nemají zájem. A teď, když je zákaz kouření, tak už tam nechodím vůbec,“ říká František Nedvěd.
„V podstatě jsem veselý člověk, i když si lidi myslí, že jsem morous. A z hraní mám velkou radost. Pořád mě to baví. Nikdy jsem z toho nebyl unavenej. Když nehraju, jsem jako nemocnej.“ Nemoc, tu skutečnou, si ale z hraní odnesl. Koncertování a s tím spojené nervy, špatná strava a ponocování si vybralo svou daň. „Mám diabetes. A neviděl jsem vyrůstat svoje děti. Ale nestěžuju si. Byla to krásná doba.“
V našem folku a country se neděje nic
Co se týká folku a country, neděje se u nás v tomhle žánru nic převratného. Na obzoru není žádná nová dobrá kapela nebo zpěvák. „Možná o tom jen nevím. Jak to ale vypadá, musíme tady být tak dlouho, dokud se nenajde někdo, kdo v tom bude pokračovat.“
S bratrem Honzou se prý periodicky vzdalují a přibližují. „Nevím, proč tomu tak bylo a mě to bylo vždycky nepříjemný. Teď to mělo vliv i na moje vystupování, protože každý chce bratry Nedvědy. Najednou byl jen František, takže to šlo těžko. To byly pětileté cykly. Teď se Honza rozhodl, že končí a jde do důchodu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
