Film vám nikdy nenabídne takový zážitek, jako divadlo, říká herec Richard Vokůrka

„Původně jsem chtěl být spíš sportovcem, hraju volejbal, ale pak se to na gymnáziu změnilo, když jsem začal hrát amatérské divadlo. Moje první role byla ve hře Sluha dvou pánů,“ vzpomíná Richard Vokůrka na okamžik, kdy se rozhodl pro divadelní prkna.

Na DAMU studoval obor alternativního herectví, do kterého spadá i loutkoherectví. I tomu se mladý pražský herec věnuje. Chodí rád i do divadla jako divák. Je to ale prý daleko větší „dřina“ než si pustit doma film: „Musíte se dopředu postarat o lístky, udělat si čas, nějak se obléci, pak se musíte do divadla dopravit, program pak nemůžete přepnout, nemůžete si jít pro svačinu do ledničky… Ale je to svým způsobem obřadnost, a ta živá přítomnost herce a diváka najednou, to je něco, co vám film v televizi nikdy nenabídne,“ popisuje Vokůrka.

Je tragik, nebo spíš komik?
„Necítím se být nějak vyhraněný, role mi musí sednout,“ přemýšlí Richard Vokůrka. Nebojí se ani kladných rolí, např. princů, kvůli kterým jsou mnozí herci pak dlouhou dobu tzv. zaškatulkováni.

Má ale upřímné obavy v zaskakování za jiné herce, což ho na začátku sezóny v Horáckém divadle čeká, bude hrát role herce, který odchází, a za nějž Richard do Jihlavy nastupuje.
„Nejsem typ záskokového herce. K inscenaci patří i její vznik, zkoušky, a to mi bude chybět. Proto se těším, až nějakou hru v Jihlavě nastuduji od začátku,“ usmívá se mladý herec.