Expedice za historií a současností parků a zahrad

Existence zahrad ovlivňovala literaturu i jiné směry umění, a také politiku a ekonomiku: florimánie ve starověkém Římě musela být omezena zákonem a posedlost holandskými tulipány v 19. století otřásala Evropou.

Šlechtitelé růží byli v Anglii povyšování do šlechtického stavu a představitelé vládnoucí třídy skrze zřizování veřejných zahrad a parků získávali přízeň poddaných nebo podřízených. Zahrad a parků si např. ve Francii jejich majitelé více cenili než paláců, u nich ležících. 

Cesta jako prazáklad všeho

Prvotním krajinářským dílem člověka nebyla zahrada, ale cesta. Zprvu byla spojnicí životně nejdůležitějších míst a souvisela se zdrojem obživy a úkrytem. A pak přišel další bod - posvátnost - místo k uctívání božstev, proseb a díkuvzdání. Mohla to být hora, strom nebo skála. A mezi těmito třemi body se člověk a pohyboval a začal utvářet krajinu k obrazu svému.

Taj Mahal|foto:Fotobanka Pixabay

Legendární zahrady

Prvními doloženými zahradami jsou zahrady egyptské. Byly pravidelné, členěné alejemi, častá jsou loubí a pergoly a bazény s množstvím vodních rostlin, především. Nejproslulejšími zahradami starověku jsou ale Semiramidiny visuté zahrady, vybudované kolem roku 600 př.Kr., které se staly jedním ze sedmi divů světa. Zahradní terasy byly uměle zavlažovány a byly do nich dováženy rostliny z okupovaných území. Už tehdy vznikaly jakési první botanické zahrady a arboreta.

Ve staré Indii byly zahrady samozřejmou součástí života nejen nejvyšších vládnoucích vrstev, ale byly též zakládány veřejné sady s rozsáhlými bazény sloužícími k očistě a kultovním obřadům. V zahradách se odehrával společenský život, byly v nich altány a přístřešky.  Zvláště bohaté byly (a doposud jsou - např. Taj Mahal) zahrady v okolí mauzoleí a posvátných okrsků.

Čínské zahrady

Zvláštní místo ve vývoji zahradního umění mají zahrady čínské, korejské a japonské. Jsou to volně komponované celky, plné skrytých symbolů, odvozené od čínského malířství. Zahrady byly buď malé, až miniaturní, nebo naopak obrovské (ty císařské), vždy ale skýtající intimní zákoutí. Právě tam se začaly pěstovat nanizmy neboli miniatury rostlin, především dřevin. Jejich užití pak přešlo přes  Koreu do Japonska, kde nabylo svého největšího rozmachu a významu - a vzniklo to, čemu dnes říkáme bonsaje.

Čínské zahrady uchvátí svým uspořádáním každého návštěvníka|foto:Fotobanka Pixabay (5008272)

Zahrady řecké a římské

Důležitou součástí života byly zahrady ve starém Řecku. Sokrates se procházel a filozofoval se svými kolegy ve stinných hájích pod Akropolí, ve městech rostly aleje.  Zahrady se objevují i v legendách a mýtech, jako třeba zahrady Hesperidek se zlatými jablky, což byly patrně citrusy. Na řeckou kulturu pak navázaly zahrady císařského Říma. Zahrada se pro obyvatele Apeninského poloostrova stává nedílnou součástí obydlí a vil. Nálezy z Pompejí a Herculanea z r. 79 po Kr. dokazují, že tehdy vznikala patia a atria  s bohatou uměleckou výzdobou.

Útlum a vkříšení

Největší útlum zaznamenalo zahradní umění ve středověku. Omezilo se na malé zahrádky, určené především pro pěstování léčivých a vonných rostlin. Pak ale přichází doba budování klášterů. Pro ně jsou typické "rajské zahrady", odvozené od stékání čtyř biblických řek. S nástupem nových filozofických názorů a renesance pak vznikají i nové zahrady.

Francouzská zahrada zámku Nové Hrady|foto:Tereza Brázdová,Český rozhlas

Typické jsou pro ně čtvercová pole, protkaná nízkými stříhanými lemy okolo květinových záhonů, často doplňovaná citronovníky a pomerančovníky v terakotových květináčích. Střed kompozice tvoří fontána se skulpturou.

Základy renesanční zahrady se dále rozvíjely do podoby zahrady manýristické, což je například naše Květná zahrada v Kroměříži. A i tam se Expedice vypraví, stejně jako do rokokových zahrad u zámku Nové Hrady u Litomyšle nebo do empírového zahradního parku kolem zámku Kačina.