Západočeské lázně na seznamu UNESCO? Expedice za jejich krásami

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pohled z Mayerova glorietu na Karlovy Vary

Karlovy Vary, Mariánské lázně a Františkovy lázně se mohou postarat o další zápis České republiky na seznam světového kulturního dědictví. Čím jsou unikátní? 

Zápis měl být vyhlášen na začátku července v Číně, ale epidemie koronaviru akt odložila. Čím jsou ale západočeské lázně tak unikátní, čím je výjimečné složení jejich minerálních vod, proč je tolik obdivován jejich urbanismus a architektura, proč je milovala evropská šlechta i umělci z celého světa a co vlastně západočeský lázeňský trojúhelník na seznam světového dědictví UNESCO přivedlo? O tom všem ve speciální lázeňské  Expedici.

Už od pradávna

Pokud považujete lázeňství za výdobytek moderní doby a posledních dvou století, opak je pravdou: první lázně a relaxační bazény vznikaly již před čtyřmi tisíci lety, a to podél řeky Indu a jejích přítoků. Civilizace, která lázeňství vynalezla, se formovala podél řeky Indu a říká se jí protoindická nebo také harrapská a její příslušníci zabírali velkou část dnešního Pákistánu, severozápadní Indie a východního Afghánistánu.

Neví se ale, jak tam tehdy lázně fungovaly. Předpokládá se, že byly určeny jen pro nejvyšší kastu. Ve starém Egyptě už fungoval celkem sofistikovaný systém provozu a lázně poskytovaly hygienické zázemí a relaxaci nejen pro panovníky, ale využívat je mohli i dělníci pracující na stavbě pyramid.

Mariánské lázně na dobové pohlednici

Koupel s muzikanty

Středověk byl všeobecně považován za nečistý a nehygienický, což není tak docela pravda. V tomto období dali feudálové koupelím další a zcela nový rozměr v podobě hudebních doprovodů, které z nich činily společenské události. Je ale pravda, že ve středověku docházelo za účelem léčby a omlazení k docela drastickým lázeňským kúrám: Koupele totiž trvaly až desítky hodin, takže docházelo k maceraci kůže s mokváním a často i se sekundární infekcí.

Jak to bylo u nás

První záznamy o využití léčebných pramenů na území dnešního Česka datujeme do 15. století, kdy byly na několika místech objeveny vyvěrající minerální prameny. Právě kolem nich v průběhu staletí vznikala lázeňská města.  K zásadnímu rozvoji lázní však dochází především od 18. do 20. století, kdy jsou lázeňská místa navštěvována nejen z důvodů léčebných, ale i pro široké možnosti kulturního a společenského vyžití.

Vincenz Priessnitz

Stavěly se velké lázeňské domy a kolonády, docházelo k zastřešování vřídel. Epocha velkorysého budování lázní pak vrcholila na přelomu 19. a 20. století. Vzrůst zájmu o lázeňství byl zapříčiněn mnoha faktory. Jedním z nich byl rozvoj lékařství a balneologie.

Podle Priessnitzova vzoru

Právě ona společně s vodoléčbou se brzy staly obory, přednášenými na univerzitě. Zmíněná vodoléčba byla doménou slezského rodáka Vincence Priessnitze, jenž v roce 1829 založil dnešní Lázně Jeseník a v nich první vodoléčebný ústav. Jeho proslulé studené zábaly a koupele v ledové vodě  jsou používány dodnes. Navíc se podle Priessnitzova vzoru začaly zakládat podobné ústavy po celém světě.

Velké osobnosti

Velká pozornost byla věnována i kvalitě přírodních zdrojů. Do lázní totiž začala jezdit nejvybranější klientela. Západočeské lázně se pyšnily návštěvami osobností, jakými byli car Petr Veliký, Albrecht z Valdštejna či anglický král Eduard VII.

A nepříjižděli pouze panovníci, ale i velikáni evropské kultury, například Goethe, Schiller, Chopin, Beethoven, Wagner a jiní. A právě oni se s oblibou vydávali do tří lázeňských měst, díky nimž by měla mít Česká republika další zápis na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO: do Karlových varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní.

Spustit audio
autoři: Josef Kluge , Markéta Ševčíková

Související