Expedice do světa zdraví a nemocí

10. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy virus

7. duben je Světovým dnem zdraví. Byl vyhlášen už v 1950 Světovou zdravotnickou organizací a má být apelem a připomínkou všem lidem, že by měli neustále o své zdraví pečovat a tím také zlepšovat kvalitu svého života.

Někteří odborníci tvrdí, že tato pandemie je jen jakási přípravka na daleko horší věci, které nás mohou potkat. Na jaká nebezpečí jsme pozapomněli a budou nás v budoucnu stále ohrožovat především viry, nebo i bakterie nebo paraziti? A jaký to všechno bude  mít dopad na naše duševní zdraví, které je hlavním předpokladem toho, abychom vše ustáli? O tom více v Expedici.

Jak se chovají nemoci?

Proč některé nemoci způsobují epidemie a pandemie a jiné se chovají „slušně“ a člověk je zvládne? Příčina úspěšného plošného šíření určité nemoci spočívá v jakémsi momentu překvapení a v její schopnosti rychle přeskakovat z člověka na člověka. Překvapený bývá systém obranyschopnosti jedince, který nemá včas vytvořené protilátky. Nemoc se pak u něho rozvine a stihne se z nakažené osoby přenést na další dříve, než je v organismu zlikvidována.

V historii se lidé po celé Evropě potýkali s epidemiemi moru a snažili se onemocnění bránit

Dávné epidemie

Epidemie různých onemocnění postihují lidstvo odpradávna. První doložené šíření  infekční choroby máme už z Antiky, z roku 430 př. Kristem, a to, co je popisováno, byl nejspíš břišní tyfus. Ten dokázal zlikvidovat přibližně čtvrtinu athénských vojáků a čtvrtinu celkové populace za čtyři roky. Další doložená epidemie dostala jméno tehdejšího římského vládce  - říkalo se jí "Epidemie Antoninus" podle Marca Aurelia Antonina, který vládl v letech 165-168 n. l, a tehdy šlo o neštovice, které zabily 5 milionů lidí.

Morové rány

Morové rány ve středověku dokázaly téměř vylidnit tehdejší Evropu. Jako mor se tehdy označovalo každé onemocnění, které se rychle šířilo mezi lidmi a zabíjelo. Skutečný plicní a dýmějový mor, jehož původcem byla bakterie s názvem Yersinia pestis, do této skupiny také patřil. V českých zemích proběhlo několik morových epidemií ve 14. století, a pak ještě v 16. a 17. století. Moru ve 14. století se říkalo černá smrt a už tehdy si vyžádal 75 milionů obětí.

Španělská chřipka

Tehdy měly lví podíl na šíření nemocí špatné hygienické návyky, ale svět nezůstal ušetřen epidemií ani později, kdy už jsme o hygieně ledacos věděli. Například tzv. španělská chřipka, které se šířila po světě od roku 1918 do roku 1920 a podlehlo jí na 50 miliónů lidí. Během světových válek proběhlo několik epidemií břišního tyfu. V Čechách se objevila nejsilnější v terezínském ghettu na jaře 1945. K častým válečným epidemiím patřily také cholera nebo infekční žloutenka.

koronavirus

Pandemie 20. a 21. století

Ve 20. století proběhly světem celkem tři globální pandemie chřipky, které značně snížily velikost světové populace. Uprostřed pandemie jsme i nyní - onemocnění covid-19 je a bohužel i bude stále aktuální a není na škodu připomenout si i velkou hrozbu konce minulého století: syndrom získaného selhání imunity neboli AIDS, který decimoval a dodneška decimuje zejména Afriku. Mnoho nakažených virem HIV je také v Asii. Lidstvo se ale bude muset s nejrůznějšími pandemiemi potýkat i v budoucnu. Budou je způsobovat především viry, nebo se ke slovu vrátí bakterie či paraziti?

Na tyto otázky odpoví RNDr. Radek Šíma PhD. z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR, prof. Peter Šebo, vedoucí laboratoře molekulární biologie bakteriálních patogenů Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, kurátorka Národního zemědělského muzea Mgr. Jitka Sobotková, Ph.D., prof. Jaroslav Petr z České zemědělské univerzity a doc. RNDr. Petr Bob, PhD. z Centra pro neuropsychiatrický výzkum traumatického stresu Univerzity Karlovy.

Spustit audio

Související