Efemérní život jarní krásy

10. březen 2004

Řeknete-li o něčem, že je to efemérní, znamená to jev zpravidla rychle pomíjející. Starý latiník by přiznal, že ephemeris byl deník pro záznamy míjejících událostí, zoolog si hned vybaví jepice, Ephemeroptera, živočichy, jejichž život v dospělosti nestojí ani za to, aby měly vůbec vyvinuto ústní ústrojí.

A botanik? Patří k těm, kteří rok co rok stojí udiveni nad jarními efemerami, záplavou bylin - třeba sasanek hajních i pryskyřníkovitých, dymnivek, křivatců, a před nimi sněženek a bledulí.

Den se prodlouží, vzduch se ohřeje a smutný les se stojícími kostrami dubů a habrů, jejichž listy leží jako bronzový koberec na zemi, se - někdy ze dne na den - promění v nádherný barevný obraz. V univerzitní botanické zahradě se týden po týdnu doslova mění před očima. Začnou to žluté jihoevropské talovíny, ty vystřídají sněženky a bledule, následovány šafrány, po nich se plocha začervená a zfialoví dymnivkami a vzápětí bílými sasankami. I v každém listnatém lese (nemusí být ani bůhví jak přírodní, dokonce i v akátině) se tenhle jarní zázrak rok co rok opakuje. Jeho život je však jepičí, efemérní: přejde týden, dva nebo tři a je po divadle. Nastoupí třeba vytrvalé trávy a květiny úplně jiné, které vytvoří lesní koberec natažený až do podzimu. Ale ty jarní efemery, ty si nenechte ujít. Přes svůj krátký život - třebaže to jsou většinou trvalky - to jsou životní optimisté, rozdávající svou nezlomnost plnými hrstmi.

Spustit audio