Eduard Stehlík: Smekám před lidmi, kteří si uvědomují, že dějiny nezačaly jejich narozením

„Musíme si totiž uvědomit, že 70 let od ukončení 2. světové války v Evropě je hodně dlouhý mír. Válek ale bylo od roku 1945 na celém světě stovek,“ říká vojenský historik Eduard Stehlík.

„Nesmíme ale zapomenout na evropskou válku v Jugoslávii a hlavně na Ukrajinu. Snad se to nezvrhne a tento mír udržíme,“ dodává.

Mír je jen přípravou na válku?

Často prý slýchává, že mír je vhodný jen proto, aby dorostla další generace, která může být zabita ve válce. „Řekněte sami, jak v posledních dvou letech vzrostla frekvence užívání slova válka. Samozřejmě u nás to je v souvislosti s tím, co se děje na Ukrajině.“

Čtěte také

Eduard Stehlík Letošní oslavy jsou fascinující! Bohužel, i já jsem musel odmítnout desítky pozvánek. Ale před všemi těmito lidmi opravdu smekám. Jsem strašně rád, že si lidé uvědomují, že dějiny nezačaly jejich narozením. A člověk je nesmrtelný jen tím, že se na něj vzpomíná.

Krym je novodobý Rubikon

Ve velice horkém konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou stále vnímá jako největší problém anexi Krymu. „Na Krymu byl překročen Rubikon standardně fungujících států. To, že někdo anektoval část úplně jiného státu, to je nový posun ve vnímání bezpečnostní politiky států.“

Lidé vzpomínají úplně všude! Fascinující

Vzpomínáme na konec 2. světové války, ale stačí to? Pro historika je velkým překvapením, že na své padlé a hrdiny vzpomínají lidé v nesčetných akcích po celé zemi, a to počínaje malými obcemi až po velké akce jako třeba v Ostravě nebo Plzni.

Eduard Stehlík Vzpomínám na smutná setkání těch, kteří se po 40 letech vrátili do vlasti. Chtěli totiž konečně podat hlášení, co pro republiku vykonali. A jediní, kteří poslouchali, byli historikové.

Konají se desítky akcí, lidé chtějí vzpomínat třeba u svých malých pomníčků v obci, otvírají výstavy s množstvím dobových předmětů a fotografií.

Proč až teď?

Až dosud jsme sice každým rokem vzpomínali na své hrdiny. Šlo ale hlavně o kladení věnců na různých pohřebištích. A vzpomínalo se i v době totalitní. Tedy, jen na hrdiny, kteří byli zároveň i komunisty.

Eduard StehlíkTito lidé ale postupně umírali. Často v nedůstojných podmínkách. Lámat se to začalo až zhruba ve chvíli, kdy jsme vstoupili do NATO. Ač si myslím, že to spolu moc nesouviselo. Tehdy si význam válečných veteránů konečně začala uvědomovat široká veřejnost.

Po roce 1989 jsme podle Stehlíka objevili plno zastrčených hrdinů, ale zase jsme na ně neměli čas. „Žili jsme úplně něčím jiným, otevřely se nám hranice a i ve společnosti se dělo plno změn. Utíkal nám ale morální rozměr dějin. Chyběla nám obecná lidská slušnost k veteránům.“

Proč se úplně zapomíná na 9. květen 1915, tedy na zásadní bitvu, ve které bojovali naši legionáři poprvé pod praporem českého lva? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.